Jak hluboký smysl mají tvé modlitby?

„Volal jsem celým svým srdcem. Odpověz mi, Jehovo.“ — ŽALM 119:145.

1, 2. a) Které Ježíšovo podobenství se zabývá modlitbou? b) K jakému závěru dospěl Ježíš ohledně těchto dvou modliteb a co by nám to mělo ukázat?

MODLITBY jakého druhu vyslýchá stvořitel, Jehova Bůh? Podobenství, které vyprávěl Ježíš Kristus, naznačuje jednu ze základních podmínek, které musí být splněny, aby Bůh vyslyšel modlitby. Ježíš řekl, že se v jeruzalémském chrámu modlili dva muži. Jeden byl velice vážený farizeus, druhý byl opovrhovaný výběrčí daní. Farizeus se modlil: „Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé. . . nebo dokonce jako tento výběrčí daní. Postím se dvakrát týdně, dávám desátky ze všeho, co získám.“ Ale pokorný výběrčí daní se „bil. . . v prsa a říkal: ‚Bože, buď milostivý ke mně, hříšníkovi.‘ “ — Luk. 18:9–13.

² O těchto dvou modlitbách Ježíš řekl: „Říkám vám: Tento muž [výběrčí daní] odešel domů prokázaně spravedlivější než onen muž [farizeus], protože každý, kdo se vyvyšuje, bude ponížen, ale ten, kdo se pokořuje, bude vyvýšen.“ (Luk. 18:14) Ježíš zcela jasně ukázal, že nestačí jen se modlit k našemu nebeskému Otci. Důležité také je, jak se modlíme — náš myšlenkový postoj.

3. a) Uveď některá základní pravidla, jimž by měla modlitba odpovídat. b) Jaké různé podoby může mít modlitba?

³ Modlitba je opravdu cenná přednost, významná a závažná záležitost, a všichni dobře poučení křesťané znají základní pravidla, jimiž se mají při modlitbě řídit. Modlitby musí být adresovány jedinému pravému Bohu, Jehovovi. Je nutné pronášet je ve jménu jeho Syna, Ježíše Krista. Mají-li být přijatelné, musí být předkládány ve víře. Ano, „ten, kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že je“. Modlitby musí kromě toho také odpovídat Boží vůli. (Hebr. 11:6; Žalm 65:2; 65:3, „KB“; Mat. 17:20; Jan 14:6, 14; 1. Jana 5:14) A z biblických příkladů se dovídáme, že modlitby mohou být v podobě chvály, díkuvzdání, prosebné žádosti a úpěnlivé prosby. — Luk. 10:21; Ef. 5:20; Fil. 4:6; Hebr. 5:7.

PŘÍKLADY MODLITEB, KTERÉ MAJÍ HLUBOKÝ SMYSL

4. a) Které příklady modlitby, jež má hluboký smysl, nám dávají Mojžíš a Jozue? b) Jaké příklady dali David a král Ezechjáš? c) Které společné rysy měly mnohé z těchto modliteb?

⁴ Stojíme-li před závažnými problémy, musíme-li činit důležitá rozhodnutí, jestliže jsme se dopustili těžkých chyb nebo je-li ohrožen náš život, nabývají naše modlitby mimořádné vážnosti a dostávají mimořádný smysl. Když Izraelité slyšeli negativní zprávu deseti nevěrných zvědů a vzbouřili se, řekl Jehova Mojžíšovi, že si lid zaslouží být vyhlazen. Mojžíš se modlil vážně a hluboce a prosil Jehovu, aby nepodnikal tento krok, protože šlo o Boží jméno. (4. Mojž. 14:11–19) Když byl Izrael následkem Achanovy chamtivosti poražen u Aje, Jozue pronesl velice vroucí úpěnlivou modlitbu, rovněž na základě Jehovova jména. (Jozue 7:6–9) Mnohé z Davidových žalmů mají podobu vroucích modliteb; mimořádně působivým příkladem je Žalm 51. Jiným znamenitým příkladem modlitby, která měla hluboký smysl, je modlitba krále Ezechjáše, když asyrský král Senacherib vpadl do Judeje. Opět při tom šlo o Jehovovo jméno. — Iz. 37:14–20.

5. Uveď další příklady modliteb, jež mají hluboký smysl, které pronesli někteří Jehovovi služebníci.

⁵ O knize Nářků lze říci, že je to dlouhá, vroucí modlitba, kterou pronášel Jeremjáš za svůj lid. Několikrát oslovuje Jehovu. (Nář. 1:20; 2:20; 3:40–45, 55–66; 5:1–22) Ezra a Daniel také předkládali za svůj lid vroucí modlitby, jež měly hluboký smysl. Vyznávali v nich chyby národa a prosili o odpuštění. (Ezra 9:5–15; Dan. 9:4–19) A můžeme si být jisti, že modlitba, kterou pronesl Jonáš, když byl v břiše velké ryby, byla vroucí a měla hluboký smysl. — Jon. 2:1–9; 2:2–10, „KB“.

6. a) Jaké příklady modliteb, jež mají hluboký smysl, nám dal Ježíš? b) Co je základním činitelem, má-li mít naše modlitba hluboký smysl?

⁶ Než Ježíš vybral svých 12 apoštolů, strávil celou noc na modlitbě, aby se při výběru děla vůle jeho Otce. (Luk. 6:12–16) Také v noci, kdy byl zrazen, pronášel Ježíš modlitbu, která měla hluboký smysl, jak je zaznamenáno v 17. kapitole Janově. Všechny tyto modlitby poskytují výmluvné svědectví o znamenitém vztahu k Jehovovi Bohu, z něhož se těšili ti, kteří tyto modlitby vyjadřovali. Musí to být bezpochyby základní činitel v našich modlitbách, mají-li mít hluboký smysl. A mají-li mít u Jehovy Boha „velkou moc“, musí být vroucí a musí mít hluboký smysl. — Jak. 5:16 „EP“.

NEDOSTATKY NÁSLEDKEM LIDSKÉ NEDOKONALOSTI

7. Které otázky bychom si mohli položit ohledně našich modliteb?

⁷ Jak již bylo uvedeno, za tísnivých okolností budou naše modlitby pravděpodobně mimořádně vroucí a budou mít mimořádně hluboký smysl. Ale jak je to s našimi každodenními modlitbami? Je v nich patrné, že pociťujeme vroucí, důvěrný vztah k našemu nebeskému Otci, Jehovovi Bohu? Někdo výstižně řekl: „Modlitba musí nejprve něco znamenat pro nás, má-li něco znamenat pro Boha.“ Přemýšlíme o svých modlitbách tak, jak si to zasluhují, a ověřujeme si, zda skutečně vycházejí z našeho symbolického srdce?

8. Jaké nedostatky snad mají naše modlitby následkem lidské nedokonalosti?

⁸ Snadno se může stát, že se naše modlitby v těchto směrech pokazí. Naše zděděné nedokonalé sklony mohou vést k tomu, že nás naše srdce snadno oklame a naše modlitby oloupí o charakteristické rysy, které by měly mít. (Jer. 17:9) Jestliže se — alespoň ve většině případů — před modlitbou nepozastavíme a nezamyslíme, může se stát, že se budeme modlit mechanicky, stereotypně a ze zvyku. Nebo se naše modlitby budou stále opakovat, což nám připomíná Ježíšův výrok o nevhodném způsobu, jak se modlí „lidé z národů“. (Mat. 6:7, 8) Může se také stát, že se modlíme jen ve všeobecném smyslu, a ne za zcela určité záležitosti nebo osoby.

9. Která další nebezpečí mohou vzniknout, pokud jde o naše modlitby? Co je bezpochyby jednou z příčin?

⁹ Někdy snad máme sklon modlit se ve spěchu. V té věci platí zjištění: „Jsi-li příliš zaměstnán, než aby ses modlil, pak jsi příliš zaměstnán.“ Neměli bychom se chtít naučit některá slova nazpaměť a pak je pouze opakovat, kdykoli se modlíme; a nemělo by také být nutné, aby svědek Jehovův svou modlitbu četl, například při veřejném sjezdu. Všechna tato nebezpečí jsou alespoň zčásti důsledkem toho, že nemůžeme tělesně vidět Jehovu Boha, toho, k němuž se modlíme. Nemůžeme však očekávat, že bychom se mu takovými modlitbami zalíbili, a nebudeme z nich také mít užitek.

PŘEKONÁVAT NEDOSTATKY

10. a) Jaký postoj by prozrazoval nedostatek ocenění pro důležitost modlitby? b) Kterého biblického případu bychom si měli povšimnout?

¹⁰ Výše uvedených nebezpečí se budeme moci vyvarovat do té míry, jak dalece si uvědomujeme dobrý vztah k našemu nebeskému Otci. Takové ocenění nám například pomůže chránit se před tím, abychom se nemodlili ve spěchu, jako bychom měli potom na starosti něco důležitějšího. Nic nemůže být důležitějšího než mluvit k univerzálnímu svrchovanému panovníkovi, Jehovovi Bohu. Je pravda, že v některých případech je čas omezený. Když se například král Artaxerxes ptal svého číšníka Nehemjáše: „Čeho se to snažíš dosáhnout?“, Nehemjáš se „ihned. . . pomodlil k nebeskému Bohu“. (Neh. 2:4) Král očekával okamžitou odpověď, a proto se Nehemjáš nemohl modlit dlouho. Můžeme si však být jisti, že jeho modlitba měla hluboký smysl a že vycházela ze srdce, protože ji Jehova okamžitě vyslyšel. (Neh. 2:5, 6) Ale kromě takových výjimečných příležitostí bychom si měli pro modlitby vyhradit čas a ostatní věci by měly počkat. Máme-li sklon v modlitbě spěchat, pak si plně neuvědomujeme důležitost modlitby.

11. Před jakým dalším nebezpečím bychom se měli chránit a jaký znamenitý příklad dal v tomto směru Ježíš?

¹¹ Jiné nebezpečí, jehož se musíme vyvarovat, je opakování všeobecných výroků. Takové modlitby neodpovídají tomu, že je modlitba drahocennou předností. Ježíš nám dal v tomto směru znamenitý příklad ve své vzorové modlitbě. Uvedl v ní sedm jednotlivých proseb: tři se týkají vítězství spravedlnosti, jedna našich každodenních tělesných potřeb a tři našeho duchovního blaha. — Mat. 6:9–13.

12. Jaké znamenité příklady poskytuje Pavel v souvislosti s tím, že se máme modlit o něco zcela určitého?

¹² V tomto směru nám dal také znamenitý příklad apoštol Pavel. Žádal druhé, aby se za něj modlili, aby mu ‚byla dána schopnost mluvit se vší volností řeči‘. (Ef. 6:18–20) Právě tak výslovně mluvil on sám ve svých modlitbách za druhé. Pavel řekl: „Za to se stále modlím, aby vaše láska ještě víc a více oplývala přesným poznáním a plnou rozlišovací schopností, abyste se ujistili o důležitějších věcech, a abyste tak byli bez kazu a nepřiváděli jiné ke klopýtání až do Kristova dne, a abyste byli naplněni spravedlivým ovocem, které je prostřednictvím Ježíše Krista, k Boží slávě a chvále.“ — Fil. 1:9–11.

13. Jak se můžeme modlit s hlubokým smyslem, pokud jde o různé druhy naší služby Jehovovi?

¹³ Ano, naše modlitby by se měly týkat zcela určitých věcí, a k tomu je zapotřebí, abychom o svých modlitbách přemýšleli. (Srovnej Přísloví 15:28.) V kazatelské službě bychom mohli prosit Boha nejen o to, aby žehnal našemu úsilí, ale také o moudrost, taktnost, velkorysost, volnost řeči, nebo o pomoc při překonávání kterékoli slabosti, jež by nám mohla překážet v účinném vydávání svědectví. A nemohli bychom také prosit Boha, aby nás vedl k lidem, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti? Krátce před veřejnou přednáškou nebo před úkolem při služebním shromáždění nebo ve škole teokratické služby můžeme prosit Jehovu, aby nám bohatě udělil svého svatého ducha. Proč? Abychom měli důvěru a vyrovnanost, abychom mluvili opravdově a s přesvědčením a působili tak ke cti Božího jména a k budování svých bratrů. Takové modlitby nám také pomáhají, abychom mluvili se správným myšlenkovým rozpoložením.

14. Jaký postoj bychom měli mít k tělesným slabostem, které je obtížné překonávat?

¹⁴ Máme nějakou tělesnou slabost, která působí proti našemu duchovnímu smýšlení, a zdá se, že je těžké ji překonávat? Měli bychom se tím zcela výslovně zabývat ve svých modlitbách. A rozhodně bychom se neměli dát ničím odradit, neúnavně bychom měli pokorně a opravdově prosit Boha o pomoc a o odpuštění. Ano, za takových okolností bychom se měli obracet k Jehovovi, jako přichází dítě ke svému otci, když se dostane do těžkostí. A nezáleží na tom, jak často se modlíme k Bohu ohledně téže slabosti. Jsme-li upřímní, Jehova nám pomůže a dá nám poznat, že nám odpustil. Za takových okolností můžeme také čerpat útěchu z vyznání apoštola Pavla, že měl nějaký problém. — Řím. 7:21 až 25.

CO NÁM POMŮŽE, ABY NAŠE MODLITBY MĚLY HLUBOKÝ SMYSL

15. S jakým myšlenkovým postojem bychom se měli přibližovat k Jehovovi Bohu v modlitbě?

¹⁵ Mají-li mít naše modlitby opravdu hluboký smysl, musíme se snažit vyloučit všechny vedlejší myšlenky a soustředit se na to, že přicházíme do přítomnosti velkého Boha, Jehovy. Musíme se mu přibližovat s hlubokou úctou a uvědomovat si jeho vznešenost. Jehova řekl Mojžíšovi, že nikdo nemůže vidět Boha, a přece žít. (2. Mojž. 33:20) Musíme se proto přibližovat k Jehovovi s patřičnou pokorou a skromností, což zdůraznil Ježíš ve svém podobenství o farizeovi a výběrčím daní. (Mich. 6:8; Luk. 18:9–14) Jehova pro nás musí být skutečnost. Musíme mít stejný vnitřní postoj jako Mojžíš: „Zůstal stálý, jako by viděl Toho, který je neviditelný.“ (Hebr. 11:27) Takové rysy svědčí o tom, že máme dobrý vztah ke svému nebeskému Otci.

16. Jakou úlohu má naše srdce při modlitbách, které mají hluboký smysl?

¹⁶ Naše modlitby budou mít také hluboký smysl, přicházíme-li k Jehovovi se srdcem plným lásky a náklonnosti k němu. Například v Žalmu 23 a 103 vyjádřil žalmista David opravdu velké ocenění pro Jehovu Boha a velkou lásku k němu. David měl bezpochyby znamenitý vztah ke svému velkému Pastýři, Jehovovi Bohu. Ve škole teokratické služby dostáváme radu, abychom mluvili vřele a procítěně. To by mělo platit především, když čteme biblické texty, a tím více, když se modlíme ke svému nebeskému Otci. Ano, chceme cítit totéž, co David, když se modlil: „Dej mi poznat své cesty, Jehovo; vyučuj mě svým stezkám. Přiměj mě, abych chodil v tvé pravdě, a vyučuj mě, vždyť jsi mým Bohem záchrany.“ Dalším příkladem toho, co bychom měli cítit, jsou slova jiného žalmisty: „Volal jsem celým svým srdcem. Odpověz mi, Jehovo.“ — Žalm 25:4, 5; 119:145.

17. Jak se můžeme vyvarovat toho, abychom se ve svých modlitbách neopakovali?

¹⁷ Mají-li mít naše modlitby stále hluboký smysl a chceme-li se vyvarovat opakování týchž slov, bude užitečné, budeme-li obměňovat jejich myšlenkový obsah. Myšlenku nám může poskytnout biblický text pro ten den nebo některá křesťanská publikace, kterou čteme. Tomuto účelu může posloužit i námět studia „Strážné věže“, veřejné přednášky nebo krajského či oblastního sjezdu, jehož se účastníme.

18. Co bychom mohli učinit v souladu s biblickými pokyny a příklady, aby naše modlitby získaly hlubší smysl?

¹⁸ Změna v držení těla je dobrou pomocí k správnému rozpoložení při modlitbě a k tomu, aby naše modlitby měly hlubší smysl. Při veřejných modlitbách přirozeně skláníme hlavu. Ale při osobní modlitbě shledávají někteří za dobré pokleknout před Jehovou, když se modlí sami nebo jako rodina. Zjišťují, že jim tato pozice napomáhá k pokornému duševnímu rozpoložení. V Žalmu 95:6 jsme nabádáni: „Vejděte, uctívejme a klanějme se; poklekněme před Jehovou, naším Původcem.“ Šalomoun klečel, když pronášel svou modlitbu při zasvěcení Jehovova chrámu, a Daniel měl ve zvyku při modlitbě pokleknout. — 2. Par. 6:13; Dan. 6:10.

19. Nač mají pamatovat ti, kteří nesou odpovědnost za veřejné modlitby?

¹⁹ Modlitba je důležitá, a proto by měli jmenovaní starší dobře posoudit, koho vyzvou k veřejné modlitbě za sbor. Pokřtěný muž, který zastupuje sbor, by měl být zralým křesťanským služebníkem. V jeho modlitbě by se měl projevovat jeho znamenitý vztah k Bohu. A ti, kteří mají přednost pronášet takové modlitby, by měli myslet na to, aby je bylo slyšet, protože se modlí nejen sami za sebe, ale za celý sbor. Jak jinak by se mohli ostatní ve sboru připojit na konci modlitby slovem „Amen“? (1. Kor. 14:16) Aby ovšem mohli ostatní říci s hlubokým porozuměním „Amen“, musí poslouchat pozorně. Nesmějí se v myšlenkách rozptylovat, ale musí opravdu přijímat modlitbu za svou. Takové modlitby jsou adresovány Jehovovi Bohu, a proto je stále nutné dávat pozor, aby nebyly používány jako příležitost posluchačům kázat nebo předkládat nějaké čistě osobní myšlenky.

20. Jaký návrh je uveden vzhledem k tomu, že hlasitě pronášené modlitby, jež mají hluboký smysl, přinášejí posluchačům požehnání?

²⁰ Mají-li naše modlitby, jež jsou pronášeny nahlas, opravdu hluboký smysl, přinesou posluchačům požehnání. Právě proto je dobré, jestliže manželské dvojice a rodiny se společně modlí alespoň jednou denně. Při takové modlitbě bude jeden člověk, například hlava rodiny, mluvit za druhého nebo za ostatní.

21. Které další hledisko si zaslouží naši pozornost, aby naše modlitby měly hluboký smysl?

²¹ Mají-li mít naše modlitby opravdu hluboký smysl, zaslouží si naši pozornost ještě další věc. Musíme být vzhledem ke svým modlitbám důslední. Co to znamená? Že žijeme v souladu se svými modlitbami a pracujeme na tom, oč se modlíme. Tímto hlediskem našich modliteb se bude zabývat další článek.

Jak odpovíš

◆ Například které modlitby, jež mají hluboký smysl, jsou zaznamenány v Písmu?

◆ Které lidské nedokonalosti mohou negativně ovlivnit naše modlitby?

◆ Jak můžeme překonávat určité nedostatky ve svých modlitbách?

◆ Co nám mimo jiné pomůže, aby naše modlitby měly hluboký smysl?