JANOVEC
[heb. roʹthem].
Slovem „janovec“ je v Bibli označován pouštní keř Retama raetam z čeledi bobovitých. Odpovídající arabský název (ratam) pomáhá určit, o jakou rostlinu jde, a ukazuje, že překlad „jalovec“ v Kralické bibli je nesprávný.
Tento keř je jedna z rostlin nejhojněji rostoucích v judské pustině, na Sinajském poloostrově a také v ostatních částech Arábie; vyskytuje se ve stržích, na skalnatých místech, na svazích pahorků, a dokonce v nekrytých písečných pásech v pouštních oblastech, kde zapouští kořeny do velké hloubky, aby načerpal vláhu. Dorůstá výšky asi 1 až 4 m, má velmi mnoho tenkých větví podobných proutkům a úzké, rovné listy. V době květu má drobné hrozny jemných kvítků v barevných odstínech od bílé k růžové — když jsou jinak holé svahy pahorků pokryty těmito kvítky, je na ně příjemný pohled. Hebrejský název rostliny (roʹthem) zjevně pochází z kořene, jenž znamená „přilnout“, a možná poukazuje na její schopnost pevně se držet písečných dun. Podle Plinia se jeho pružné větve používaly k vázání. (Naturalis historia, XXIV, XL, 65)
Zpráva v 1. Královské 19:4, 5 říká, že když Elijáš utekl do pustiny, aby se skryl před rozzlobenou Jezábel, „usedl pod jistým janovcem“ a tam později usnul. Menší janovce sice dávají velmi omezené množství stínu, ale janovec velkých rozměrů mohl poskytnout vítanou úlevu. Tento pouštní keř také sloužil jako palivo. Ze dřeva janovce se dělá vynikající dřevěné uhlí, které vydává silný žár.
Kořeny janovce jsou hořké a nechutné, a proto někteří badatelé předpokládají, že zmínka u Joba (30:4) o kořenech janovců, jež lidé hladovějící v neúrodné pustině používali k jídlu, se vztahuje na jedlou cizopasnou rostlinu Cynomorium coccineum, která na těchto kořenech roste jako houba. I když to může být pravda, přesto je také možné, že v Jobových dnech (před více než 3 000 lety) existoval poněkud jiný druh této rostliny, než je takzvaný bílý janovec (Retama raetam), který tam roste v dnešní době. Další názor na Joba 30:4 předkládal N. Hareuveni, když napsal: „Na rozdíl od listů slané byliny jsou kořeny janovce v jakékoli formě naprosto nejedlé, a proto Job zřejmě mluví o kořenech bílého janovce v tom smyslu, že se z nich dělalo něco, co se dalo prodat, aby si člověk vydělal na chleba. Tito mladí muži, kteří se nyní posmívají Jobovi, dělali z kořenů bílého janovce uhlí a to pak prodávali na trhu.“ (Tree and Shrub in Our Biblical Heritage, Kiryat Ono, Israel, 1984, s. 31) V souladu s tím někteří badatelé doporučují, aby se označení samohlásek v hebrejském slově překládaném jako „potravou jim“ upravilo tak, aby se toto hebrejské slovo četlo „zahříval je“.