Budeme chodit ve své ryzosti

„Pokud jde o mne, já budu chodit ve své ryzosti.“ (ŽALM 26:11)

1, 2. Co Job řekl o své ryzosti a co vyplývá z 31. kapitoly knihy Job?

VE STAROVĚKU se váha různých předmětů často zjišťovala na dvouramenných vahách. Obvykle se skládaly z vodorovného vahadla, které bylo uprostřed zavěšeno na kolíku. Na každém konci vahadla visela miska. Na jednu se položil vážený předmět a na druhou závaží. Boží služebníci byli nabádáni k tomu, aby používali přesné váhy a přesná závaží. (Přísl. 11:1)

² Když zbožný Job trpěl, protože se stal terčem Satanova útoku, prohlásil: „[Jehova mě] zváží . . . na přesných vahách a Bůh pozná mou ryzost.“ (Job 31:6) V té souvislosti se Job zmínil o řadě situací, ve kterých se může ukázat, zda je člověk skutečně ryzí. Job v takových situacích neselhal, jak vyplývá z jeho slov v 31. kapitole knihy, která nese jeho jméno. Jobův znamenitý příklad je pro nás povzbuzením, abychom jednali podobně jako on a mohli s přesvědčením prohlásit to, co řekl žalmista David: „Pokud jde o mne, já budu chodit ve své ryzosti.“ (Žalm 26:11)

 3. Proč je důležité, abychom Jehovovi zůstali věrní ve věcech velkých i malých?

³ Přestože Job procházel těžkou zkouškou, zůstal Bohu věrný. To, že zachoval ryzost, by se dalo označit za nadlidský výkon. Asi nezažíváme stejné utrpení, jakým prošel Job. I my však musíme Bohu zůstat věrní ve věcech velkých i malých, protože jedině tak ukážeme, že jsme ryzí a že se zastáváme Jehovovy svrchovanosti. (Přečti Lukáše 16:10.)

Zůstaňme ryzí v mravním ohledu

4, 5. Jakému jednání se věrný Job vyhýbal?

⁴ Máme-li zůstat ryzí, musíme se stejně jako Job důsledně řídit Jehovovými mravními měřítky. Řekl: „Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima. Jak bych tedy mohl projevit pozornost panně?“ Dále prohlásil: „Jestliže bylo mé srdce zlákáno k nějaké ženě a číhal jsem přímo u vstupní cesty svého druha, ať má manželka mele pro jiného muže, a ať nad ní klekají jiní muži.“ (Job 31:1, 9, 10)

⁵ Job byl rozhodnut, že zůstane ryzí, a proto se vyhýbal tomu, aby se na nějakou ženu díval chtivě. Byl ženatý, a tak neflirtoval se svobodnými ženami ani se nesnažil navázat nevhodné citové pouto s manželkou někoho jiného. Před nemravností velmi důrazně varoval i Ježíš ve svém Kázání na hoře. Každý, kdo chce zůstat ryzí, by jeho slova měl mít stále na paměti. (Přečti Matouše 5:27, 28.)

Nikdy nepodvádějme

6, 7. (a) Podle čeho Jehova posuzuje naši ryzost? (b) Proč nesmíme jednat nečestně a nepoctivě?

⁶ Pokud chceme zůstat ryzí, nesmíme se uchylovat k lstivým, podvodným metodám. (Přečti Žalm 5:6.) Job řekl: „Jestliže jsem chodil s muži nepravdy, a má noha chvátá k podvodu, [Jehova mě] zváží . . . na přesných vahách a Bůh pozná mou ryzost.“ (Job 31:5, 6) Na „přesných vahách“ Jehova váží každého člověka. Stejně jako v Jobově případě, i dnes Jehova ryzost svých služebníků posuzuje podle svých dokonalých měřítek spravedlnosti.

⁷ Jestliže bychom jednali nečestně a nepoctivě, o svou ryzost bychom přišli. Ryzí člověk se totiž zříká „pokoutních věcí, za které je nutné se stydět“ a ‚nechodí vychytrale‘. (2. Kor. 4:1, 2) Pokud bychom svými slovy nebo činy podváděli, a v důsledku toho by náš spoluvěřící volal k Bohu o pomoc, mohlo by to s námi dopadnout velmi špatně. Žalmista napsal: „K Jehovovi jsem volal ve své tísni, a on přistoupil k tomu, aby mi odpověděl. Jehovo, osvoboď přece mou duši od falešných rtů, od šalebného jazyka.“ (Žalm 120:1, 2) Pamatujme na to, že Bůh „zkouší srdce i ledviny“, to znamená, že nahlíží do našeho nitra, aby zjistil, zda jsme opravdu ryzí. (Žalm 7:8, 9)

Chovejme se k druhým příkladně

 8. Jak Job jednal s druhými?

⁸ Pokud chceme zůstat ryzí, je nezbytné, abychom jednali jako Job, který byl spravedlivý, pokorný a ohleduplný. Řekl: „Jestliže jsem odmítal soud svého otroka nebo své otrokyně v jejich soudním sporu se mnou, co potom mohu dělat, když Bůh povstane? A co mohu odpovědět, až bude žádat vyúčtování? Což Ten, který udělal v břiše mne, neudělal jeho, a nepřistoupil jen Jeden k tomu, aby nás připravil v lůně?“ (Job 31:13–15)

 9. Jak Job jednal se svými služebníky a co z toho vyplývá pro nás?

⁹ Je zřejmé, že za dnů Joba mělo projednávání soudních případů řád, ale obešlo se bez složitých procedur. Na soud se mohli obrátit i otroci. Job se svými služebníky jednal spravedlivě a milosrdně. Jestliže chceme „chodit ve své ryzosti“, musíme takové vlastnosti projevovat i my, a to zvláště ti, kdo v křesťanském sboru slouží jako starší.

Buďme štědří, ne chamtiví

10, 11. (a) Jak víme, že Job byl štědrý a ochotný pomáhat druhým? (b) Na které biblické rady si možná vzpomeneme, když čteme slova zapsaná v Jobovi 31:16–25?

¹⁰ Job byl štědrý a ochotný pomáhat druhým, nebyl sobecký a chamtivý. Prohlásil o sobě: „Jestliže jsem . . . působil . . ., aby selhaly oči vdovy, a jídával jsem své sousto sám, zatímco chlapec bez otce z něho nejedl . . .; jestliže jsem vídal někoho hynout, protože neměl oděv . . .; jestliže jsem mával rukou sem a tam proti chlapci bez otce, když jsem v bráně vídal, že je zapotřebí mé pomoci, ať mi má vlastní lopatka odpadne od ramene, a ať se mi má vlastní paže odlomí od své horní kosti.“ Job by se o svou ryzost připravil i v případě, že by řekl zlatu: „Ty jsi mé spolehnutí!“ (Job 31:16–25)

¹¹ Jobova básnická slova nám možná připomínají to, co řekl učedník Jakub: „Způsob uctívání, který je čistý a neposkvrněný ze stanoviska našeho Boha a Otce, je takový: Starat se o sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se bez poskvrny od světa.“ (Jak. 1:27) Možná si vzpomeneme také na Ježíšovo varování: „Mějte oči stále otevřené a střežte se před jakoukoli chtivostí, protože i když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z věcí, které vlastní.“ Potom Ježíš vyprávěl podobenství o chamtivém boháči, který, když zemřel, nebyl „bohatý vůči Bohu“. (Luk. 12:15–21) Pokud chceme zůstat ryzí, nesmíme podlehnout hříšné chtivosti. Chtivost je modlářstvím, protože to, po čem chamtivý člověk touží, odvádí jeho pozornost od Jehovy a tak se z toho stává modla. (Kol. 3:5) Ryzost a chamtivost nemají nic společného.

Pevně se držme pravého uctívání

12, 13. Jaký postoj měl Job k modlářství?

¹² Ten, kdo je ryzí, se neodvrací od čistého uctívání. I v tom je nám příkladem Job, který prohlásil: „Jestliže jsem vídal světlo, když vyšlehlo, nebo drahocenný měsíc, když putoval, a mé srdce začalo být v tajnosti lákáno a má ruka přistoupila k tomu, aby políbila má ústa, i to by bylo provinění hodné pozornosti soudců, vždyť bych byl zapřel pravého Boha nahoře.“ (Job 31:26–28)

¹³ Job neuctíval neživé věci. Kdyby jeho srdce bylo k něčemu takovému zlákáno, například kdyby uctíval nebeská tělesa, jako je měsíc, znamenalo by to, že je modlář, který zapřel Boha. Totéž by platilo, kdyby jeho ‚ruka políbila jeho ústa‘, což možná znamenalo poslat rukou polibek jako náboženské gesto. (5. Mojž. 4:15, 19) Jestliže chceme zůstat ryzí, musíme se jakéhokoli modlářství vyvarovat. (Přečti 1. Jana 5:21.)

Nebuďme pomstychtiví ani pokrytečtí

14. Proč můžeme říct, že Job nebyl zlomyslný?

¹⁴ Job nebyl zlomyslný ani krutý. Věděl, že takové povahové rysy nejsou projevem ryzosti. Řekl totiž: „Jestliže jsem se radovával nad zánikem toho, kdo mě prudce nenáviděl, nebo jsem pocítil vzrušení, protože si ho našlo zlo . . . Nedovolil jsem svému patru, aby zhřešilo tím, že bych žádal přísahu proti jeho duši.“ (Job 31:29, 30)

15. Proč je špatné radovat se z neštěstí někoho, kdo nás nenávidí?

¹⁵ Spravedlivý Job se nikdy neradoval z toho, když člověka, který ho nenáviděl, postihlo neštěstí. V knize Přísloví, jež byla sepsána mnohem později, je varování: „Když tvůj nepřítel padne, neraduj se; a když je přiveden ke klopýtání, kéž tvé srdce nemá radost, aby to Jehova neviděl a nebylo to špatné v jeho očích a aby jistě od něho neobrátil zpět svůj hněv.“ (Přísl. 24:17, 18) Jelikož Jehova dokáže číst v srdci, ví, zda se tajně radujeme z neštěstí někoho jiného, a takový postoj rozhodně neschvaluje. (Přísl. 17:5) V takovém případě by se mohlo stát, že by s námi jednal v souladu se slovy: „Má je pomsta a odplata.“ (5. Mojž. 32:35)

16. Jak můžeme projevovat pohostinnost, i když nejsme bohatí?

¹⁶ Job byl pohostinný. (Job 31:31, 32) ‚Chodit cestou pohostinnosti‘ můžeme i tehdy, když nejsme bohatí. (Řím. 12:13) Není nutné, abychom pro druhé pořádali hostinu, protože „lepší je jídlo ze zeleniny tam, kde je láska, než býk krmený u jeslí a s ním nenávist“. (Přísl. 15:17) Když se sejdeme se spoluvěřícími v láskyplné atmosféře, pochutnáme si i na jednoduchém jídle a jistě budeme duchovně povzbuzeni.

17. Pokud jsme se dopustili vážného hříchu, proč bychom se neměli snažit to zatajit?

¹⁷ Těšit se z Jobovy společnosti muselo být duchovně povzbuzující, protože Job nebyl pokrytec. Nebyl jako bezbožní muži, kteří v prvním století vklouzli do sboru a ‚kvůli svému vlastnímu prospěchu obdivovali osobnosti‘. (Juda 3, 4, 16) Job se také nesnažil zatajovat své přestupky nebo ‚schovávat své provinění v kapse košile‘, aby se o tom nikdo nedozvěděl, a on nebyl zahanben. Byl ochoten nechat se Bohem prozkoumat, a pokud by se něčeho dopustil, přiznat mu svou vinu. (Job 31:33–37) Jestliže jsme spáchali závažný hřích, nesnažme se to zatajit s úmyslem neztratit tvář. Jak v takovém případě můžeme dát najevo, že chceme zůstat ryzí? Tím, že svůj hřích uznáme, činíme pokání, hledáme duchovní pomoc a děláme všechno pro to, abychom chybu napravili. (Přísl. 28:13; Jak. 5:13–15)

Job předkládá svůj případ Bohu

18, 19. (a) Jak víme, že Job nikoho nevykořisťoval? (b) Co byl Job ochoten udělat, pokud by byl shledán vinným?

¹⁸ Job byl čestný a spravedlivý. Mohl proto říct: „Kdyby proti mně volala o přispění má vlastní zemská půda a její brázdy by plakaly spolu; jestliže jsem jedl její plody bez peněz a způsobil, že duše jejích majitelů těžce dýchala, ať místo pšenice vzejde trnitý plevel a místo ječmene zapáchající plevel.“ (Job 31:38–40) Job se nikdy nezmocnil půdy, která patřila někomu jinému, ani nikoho nevykořisťoval. Podobně jako on, i my musíme zůstat ryzí ve věcech velkých i malých.

¹⁹ Před svými třemi společníky a před mladým Elihuem mluvil Job o tom, jak žil. Svůj způsob života obrazně řečeno stvrdil ‚podpisem‘ a řekl, aby se kdokoli, kdo proti němu něco má, obrátil na soud. Pokud by se prokázalo, že udělal něco špatného, byl ochoten přijmout trest. Job tedy svůj případ předložil Bohu a čekal, jak bude posouzen. Tím „Jobova slova dospěla ke konci“. (Job 31:35, 40)

Každý z nás může zůstat ryzí

20, 21. (a) Díky čemu Job zůstal ryzí? (b) Jak můžeme rozvíjet lásku k Bohu?

²⁰ Job zůstal ryzí díky tomu, že miloval Boha a že Bůh zase miloval jeho a pomáhal mu. Job řekl: „[Jehovo,] přivodil jsi mi život a milující laskavost [„věrně oddanou lásku“, ppč.]; a tvá vlastní péče střežila mého ducha.“ (Job 10:12) Kromě toho Job jednal láskyplně s druhými, protože si uvědomoval, že každý, kdo bližním neprojevuje věrně oddanou lásku, nakonec ztratí bázeň před Všemohoucím. (Job 6:14) Člověk, který je ryzí, miluje jak Boha, tak své bližní. (Mat. 22:37–40)

²¹ Lásku k Bohu můžeme rozvíjet tím, že denně čteme jeho Slovo a rozjímáme o tom, co se z něj o Bohu dozvídáme. Velkou pomocí jsou také upřímné modlitby, v nichž chválíme Jehovu a děkujeme mu za dobrotu, kterou nám projevuje. (Fil. 4:6, 7) Užitek máme i z toho, že Jehovu chválíme zpěvem a pravidelně se scházíme s jeho služebníky. (Hebr. 10:23–25) Naše láska k Bohu roste také tehdy, když chodíme do kazatelské služby a oznamujeme „dobrou zprávu o záchraně od něho“. (Žalm 96:1–3) To všechno nám pomáhá, abychom zůstali ryzí stejně jako žalmista, který napsal: „Přiblížit se k Bohu je pro mne dobré. U Svrchovaného Pána Jehovy jsem umístil své útočiště.“ (Žalm 73:28)

22, 23. Jak se Jehovovy svrchovanosti zastávali Boží služebníci v minulosti a jak to děláme my dnes?

²² V průběhu staletí Jehova pověřoval své ryzí služebníky mnoha různými úkoly. Noe stavěl archu a byl ‚kazatelem spravedlnosti‘. (2. Petra 2:5) Jozue vedl Izraelity do Zaslíbené země, což se mu podařilo jen díky tomu, že si četl v ‚knize zákona dnem a nocí‘ a v souladu s tím jednal. (Jozue 1:7, 8) Křesťané v prvním století činili učedníky a pravidelně se scházeli ke studiu Písma. (Mat. 28:19, 20)

²³ My se podílíme na kazatelské službě, činíme učedníky, řídíme se biblickými radami a scházíme se s bratry a sestrami na shromážděních a sjezdech. Tím se zastáváme Jehovovy svrchovanosti a ukazujeme, že zachováváme ryzost. To vše nám také pomáhá, abychom byli odvážní a duchovně silní a aby se nám dařilo konat Boží vůli. ‚Není to pro nás příliš obtížné‘, protože máme podporu našeho nebeského Otce a jeho Syna. (5. Mojž. 30:11–14; 1. Král. 8:57) Kromě toho jsme obklopeni ‚celým společenstvím bratrů‘, kteří také chodí v ryzosti a uznávají, že Jehova je jejich Svrchovaným Pánem. (1. Petra 2:17)

Jak byste odpověděli?

• Jak bychom se měli dívat na Jehovova mravní měřítka?

• Které Jobovy vlastnosti se ti obzvlášť líbí?

• Co se o Jobově chování dozvídáme z Joba 31:29–37?

• Díky čemu dokážeme zůstat ryzí?

[Obrázek na straně 29]

Job zůstal ryzí a totéž se může podařit i nám

[Obrázek na straně 32]

Svou ryzost můžeme zachovat