BEHEMOT

Označení „behemot“, jež se objevuje u Joba 40:15, bývá považováno za (1) odvozeninu od egyptského slova, které znamená „vodní skot“, (2) slovo pravděpodobně asyrského původu, jež znamená „netvor“ a (3) zdůrazněné množné číslo hebrejského slova behe·mahʹ (zvíře; domácí zvíře), jež se chápe tak, že znamená „velké zvíře“ nebo „ohromné zvíře“. V řecké Septuagintě je hebrejské slovo behe·móthʹ přeloženo slovem the·riʹa (divoká zvířata). Je však zřejmé, že jde pouze o jedno zvíře. Popis behemota totiž není popisem několika tvorů, ale pouze jednoho. Obecně se za tohoto tvora považuje hroch obojživelný (Hippopotamus amphibius). Řada biblických překladů (Bo, ČB-Hč, EP, JB, Rbi8) používá k označení tvora, o němž Bůh mluvil, slovo „hroch“, a to v hlavním textu či v poznámkách pod čarou.

Slova ve 40. kapitole knihy Job poskytují živý obraz tohoto obrovského savce, označeného slovem behemot. Je o něm řečeno, že je býložravec. (V. 15) Zdrojem jeho ohromné síly a energie jsou jeho boky a svalové úpony jeho břicha, tedy svaly zad a břicha. (V. 16) Ocas behemota je jako cedr. Jelikož tlustý ocas hrocha je poměrně krátký, měří asi 46 až 51 cm, pravděpodobně je tomu třeba rozumět tak, že zvíře umí svůj ocas vztyčit přímo nahoru nebo s ním kývat tak, jako se kýve strom. „Jeho stehenní šlachy jsou propletené“, takže svalová vlákna a svalové úpony jeho stehen jsou spleteny jako silná lana. (V. 17) Kosti jeho nohou jsou silné jako „měděné trubky“, a jsou proto schopné nést velkou váhu těla. Kosti a žebra jsou jako pruty z tepaného železa. (V. 18)