Studujeme Bibli v zoo!
PŘED nějakým časem jsme si ke svému týdennímu rodinnému studiu zvolili neobvyklé prostředí — emmenskou zoo, která je blízko našeho domova v Nizozemsku. Měli jsme k tomu pádný důvod, který brzy pochopíte. Chtěli byste tam jít s námi? Brzy vám bude jasné, proč jsme tam šli.
Tak jako mnoho křesťanských rodin na celém světě máme i my každý týden biblické studium. Při tomto studiu často čteme o zvířatech, která se v Bibli používají jako symboly dobrých nebo špatných vlastností. Zajímalo nás, zda bychom mohli poznat tato zvířata lépe, a rozhodli jsme se, že na to jako rodina vynaložíme určité úsilí. Každý člen rodiny dostal za úkol vyhledat informace o zvířeti, které mu bylo přiděleno, v publikacích jako jsou Insight on the Scriptures a vázané ročníky Strážné věže a Probuďte se!
Když jsme se blížili k bráně emmenské zoo, oči našich dětí, Mari-Claire, Charissy a Pepijna, zářily očekáváním. Uvidíme krokodýly, medvědy, zebry, mravence a možná i další zvířata, o nichž jsme četli v Bibli. Ale nejprve nám dovolte, abychom vám řekli něco o této jedinečné zoo.
Žádné klece, žádné ohrady
Emmenská zoo se holandsky jmenuje Noorder Dierenpark. Je to velmi zvláštní park pro zvířata, který je vybudován podle moderních zásad. Tady nenajdete zvířata v klecích nebo v ohradě. Naopak, v Emmenu se dělalo vše pro to, aby zvířatům byly zajištěny životní podmínky, které co nejvíc připomínají prostředí, které je pro ně přirozené. „Za plotem je spíš návštěvník než zvíře,“ říká se smíchem Wijbren Landman, jeden z biologů pracujících v zoo.
„Zvířata nejsou rozmísťována podle druhů, ale podle místa původu. Proto na rozlehlé africké savaně, kterou zde vidíte, žije společně co nejvíce druhů, které spolu žijí i v divočině.“ A skutečně, už je tam vidíme — nejvyšší zvířata na světě, dlouhokrké žirafy, které mohou dorůst do výšky až šesti metrů. Jsou tam společně s antilopami skákavými, impalami, zebrami, pakoni, voduškami, a dokonce s několika nosorožci.
Ale Wijbren nám chce říci o emmenské savaně ještě něco: „Zvířata zde mají tolik místa, že se nikdy necítí zahnána do úzkých. Přesto jsme jim poskytli i nějaké únikové cesty. Vidíte tamhlety velké kameny? Mezi nimi mohou antilopy skákavé najít útočiště před nosorožci. A tamten pahorek zvířatům umožňuje, aby se jeden druhému zcela ztratili z dohledu. Ale zvířata si většinou přítomnosti jiného druhu vůbec nevšímají. A není to vůbec nic překvapivého, vždyť domov v Africe spolu sdílejí tisíce let.“
Žíznivé zebry
„Podívejte! Zebry!“ volá Charissa celá rozčilená. Vyhledala si totiž některé zajímavosti právě o zebrách. „Pruhy narušují tvar a jednotu jejich obrysu natolik, že ani bystroocí domorodci si jich často nepovšimnou, dokud od nich nejsou pouhých čtyřicet až padesát metrů. Ostrý zrak, citlivý čich a schopnost rychle běžet — dokonce i rychleji než 60 kilometrů za hodinu — slouží zebře jako ochrana před masožravými zvířaty. Jak říká Žalm 104:11, ‚zebry pravidelně hasí svou žízeň‘. Proto je zřídka uvidíte dále než osm kilometrů od vody.“ Pak dodala: „I my musíme pravidelně hasit svoji duchovní žízeň tím, že zůstáváme ve spojení se sborem, studujeme Bibli a chodíme na shromáždění.“
Opouštíme africkou savanu a míříme k jednomu z největších dravců na zemi, medvědu kodiakovi. Tento medvěd, který je ze všech medvědů největší, může být dlouhý až tři metry a může vážit až 800 kilogramů. Aby jejich zdejší bydliště bylo co nejpřirozenější, bylo navrženo tak, že jím protékají potoky a tyčí se tam ohromné skály. Medvěd kodiak je větším příbuzným medvěda syrského, který žil v biblických dobách v Izraeli. Jak zjistila Mari-Claire, strava medvědů je rozmanitá. Živí se listy a kořeny rostlin a také ovocem, bobulemi, ořechy, vejci, hmyzem, rybami, hlodavci a podobně, a zvlášť jim chutná med. Ve starověkém Izraeli, když byla rostlinná součást medvědí stravy vzácná, si museli pastýři dávat na medvědy pozor. Medvědi jim totiž mohli vyplenit stádo. Když byl David mladý, musel čelit útoku medvěda, aby uchránil stádo svého otce. (1. Samuelova 17:34–37)
„Z nozder mu vychází dým“
Ale jsou ještě další zvířata, která rozhodně chceme vidět. Jednou jsme při studiu Bible narazili na slovo „leviatan“, krokodýl. Pepijn ho nejprve popsal jako ‚nějakou rybu, ale hodně, hodně velkou!‘ Krokodýli jsou velmi citliví na změnu teploty, a proto jsou ubytováni v Africkém pavilóně, kde je udržováno tropické klima. Když tam vcházíme, dýchá na nás horko a vlhko, až se nám mlží brýle. Kromě toho musíme přivyknout tmě. Jdeme po visutém mostě, a najednou se ocitáme tváří v tvář dvěma ohromným krokodýlům, kteří vypadají, jako by hlídali bahno, jež je na obou stranách mostu. Leží naprosto bez hnutí, a proto Pepijn říká: „Jsou umělí.“
Krokodýli patří k největším žijícím plazům. Někteří mohou dorůst délky šesti metrů a mohou vážit až devět set kilogramů. Síla jejich čelistí je ohromující — i poměrně malý krokodýl, který váží padesát kilogramů, může vyvinout sílu, jež odpovídá sedmi stům kilogramů. Když se krokodýl po nějaké době vynoří z vody, udělá rychlým vydechnutím nozdrami spršku, která v záři ranního slunce může klidně vypadat jako ‚vyšlehující světlo‘ a ‚dým vycházející z nozder‘, jak to popisuje kniha Job. (Job 41:1, 18–21)
„Obezřetní jako hadi“
Sotva jsme odešli od krokodýlů, už ve tmě začínáme rozeznávat — naštěstí za skleněnými tabulemi — řadu jedinců druhu, který se v Bibli používá jako symbol žádoucích i nežádoucích vlastností. Mluvíme o hadovi, o prvním zvířeti, jehož název je v Bibli uveden. (1. Mojžíšova 3:1) Ježíš dal za příklad jeho obezřetnost, když učedníkům připomínal, jak se mají chovat k odpůrcům, kteří byli jako vlci. (Matouš 10:16) Had je ovšem obvykle ztotožňován s ‚tím prahadem‘, Satanem Ďáblem, o kterém je v 2. Korinťanům 11:3 napsáno, že svádí a je vychytralý jako had. (Zjevení 12:9)
„Jdi k mravenci . . . a zmoudři“
Velké mraveniště, které vidíme, je v zoologické zahradě neobvyklým jevem. V tomto mraveništi žijí tři kolonie mravenců atta. Jsou to zahradníci mezi mravenci. Vidíme kolonii za skleněnou tabulí, a tak můžeme pozorovat, jak tito drobní tvorové žijí. Mravenci nás zajímají, protože Bible je používá jako příklad píle a instinktivní moudrosti. (Přísloví 6:6)
Wijbren Landman je na hmyz specialista. Vysvětluje: „Odhaduje se, že na zemském povrchu žije asi tisíc bilionů mravenců. To znamená, že na každého člověka jich připadá nejméně dvě stě tisíc! Z patnácti tisíc druhů mravenců, které jsou roztroušeny po všech kontinentech s vyjimkou polárních oblastí, žádné dva nevypadají stejně. Každý druh si staví jiný typ příbytku a živí se jinou potravou, ale všichni jsou organizováni víceméně stejně.
Mravenci atta pěstují jedlou houbu právě tak, jako lidé pěstují žampióny. Jak vidíte, toto pěstování probíhá pod zemí, ale potrava pro houby přichází z povrchu. Dělnice po celý den pilně přenášejí do svého hnízda listy. Vylezou na strom nebo keř a vyberou si nějaký list. Pak použijí svá kusadla jako nůžky a rychle list rozstříhají na polokruhové kousky. Tyto kousky nese do hnízda celý zástup mravenců. Každý mravenec drží svůj kousek listu nad hlavou jako nějaký slunečník. To vysvětluje, proč se jim také říká ‚slunečníkoví mravenci‘. Mravencům jde stříhání listů tak rychle, že v Jižní a Střední Americe během několika hodin úplně oholí celé keře nebo stromy. Není divu, že tam tito mravenci nejsou příliš oblíbení! Jiné dělnice v hnízdě listy pečlivě očistí a pak je rozžvýkají. Kaše, která žvýkáním vznikne, je pak smíchána s enzymy a aminokyselinami, které mravenci vyměšují. Teprve teď je možné kaši použít jako potravu pro houby a tak zajistit trvalý zdroj výživy pro celou kolonii.“
Opouštíme toto mravenčí město a odnášíme si hluboký zážitek. Zapůsobila na nás moudrost a tvořivost, vlastnosti, jež jsou patrné v nekonečné rozmanitosti stvoření. Je pozdě odpoledne a my se musíme vrátit domů. Ale je tady toho ještě tolik k vidění! Nepodívali jsme se na výry (Izajáš 13:21), tuleně (2. Mojžíšova 35:23), hrochy („behemot“, Job 40:15), pštrosy (Jeremjáš 50:39) a mnoho jiných zvířat, která zde žijí a o kterých je v Bibli zmínka. Stálo by za to prostudovat každé z nich. Rozhodně se do emmenské zoo ještě vrátíme! (Zasláno)
[Podpisek obrázku na straně 16]
Ostrich: Yotvatah Nature Reserve