Plnili Jehovovu vůli

Job dostává odměnu za svou ryzost

JOB byl soucitný muž, byl zastáncem vdov, sirotků a lidí různě postižených. (Job 29:12–17; 31:16–21) Potom se naprosto nenadále dostal do zoufalé situace — přišel totiž o majetek, o děti i o zdraví. Je smutné, že když tento šlechetný muž, který byl kdysi oporou těm, kdo byli v tísni, sám potřeboval pomoc, sotva kdo mu ji poskytl. Dokonce i jeho manželka mu řekla: „Proklej Boha a zemři!“ A jeho „přátelé“ Elifaz, Bildad a Cofar mu neposkytli žádnou útěchu. Naopak Jobovi namlouvali, že hřešil, a že si proto svou bolest zaslouží. (Job 2:9; 4:7, 8; 8:5, 6; 11:13–15)

Job velmi trpěl, ale přesto zůstal věrný. Proto mu Jehova nakonec prokázal milosrdenství a požehnal mu. Zpráva o způsobu, jak to udělal, je pro všechny Boží služebníky, kteří zůstávají ryzí, ujištěním, že také oni časem dostanou odměnu.

Je zproštěn obvinění a dostává náhradu

Nejprve Jehova pokáral Elifaza, Bildada a Cofara. Na Elifaza, patrně nejstaršího z nich, se obrátil slovy: „Můj hněv se rozpálil proti tobě a tvým dvěma druhům, neboť jste o mně nemluvili, co je pravdivé, jako můj sluha Job. A nyní si vezměte sedm býků a sedm beranů a jděte k mému sluhovi Jobovi a budete obětovat ve svůj vlastní prospěch zápalnou oběť; a můj sluha Job se za vás bude modlit.“ (Job 42:7, 8) Představte si, co to znamenalo!

Od Elifaza, Bildada a Cofara Jehova vyžadoval velkou oběť, snad proto, aby si uvědomili, jak těžce zhřešili. Skutečně, vědomě, nebo nevědomky se rouhali Bohu, když řekli, že Bůh „svým sluhům vůbec nevěří“ a že mu ve skutečnosti nezáleží na tom, zda mu je Job věrný, nebo ne. Elifaz dokonce řekl, že v Božích očích nemá Job větší cenu než mol! (Job 4:18, 19; 22:2, 3) Není divu, že Jehova řekl: „[Vy] jste o mně nemluvili, co je pravdivé“!

To ale není vše. Elifaz, Bildad a Cofar také zhřešili proti Jobovi osobně, neboť mu říkali, že si své problémy působí sám. Jejich nepodložená obvinění a naprostá neschopnost vžít se do jeho situace vyvolaly v Jobovi rozhořčení a sklíčenost, takže Job zvolal: „Jak dlouho budete dráždit mou duši a drtit mě slovy?“ (Job 10:1; 19:2) Představte si, jaké zahanbení bylo vidět na tvářích těch tří mužů, když nyní museli předložit Jobovi oběť za své hříchy!

Job se však neměl škodolibě radovat z jejich ponížení. Jehova od něho ve skutečnosti vyžadoval, aby se za své žalobce modlil. Job podle tohoto pokynu jednal a dostal za to požehnání. Nejdříve ho Jehova uzdravil z jeho hrozné nemoci. Potom k Jobovi přišli jeho bratři, sestry a dřívější společníci, aby ho potěšili, „a každý mu pak dal peníz a každý mu dal zlatý kroužek“.a Nakonec měl Job „čtrnáct tisíc ovcí a šest tisíc velbloudů a tisíc spřežení skotu a tisíc oslic“.b A mezi Jobem a jeho manželkou zřejmě došlo ke smíření. Během doby dostal Job požehnání v podobě sedmi synů a tří dcer a žil tak dlouho, že viděl čtyři generace svých potomků. (Job 42:10–17)

Poučení pro nás

Pro dnešní Boží služebníky je Job vynikajícím příkladem. Byl „bezúhonný a přímý“, a Bůh ho s hrdostí nazýval ‚svým sluhou‘. (Job 1:8; 42:7, 8) To však neznamená, že byl Job dokonalý. V průběhu svých zkoušek se v jednu chvíli nesprávně domníval, že jeho neštěstí působí Bůh. Dokonce kritizoval to, jak Bůh jedná s člověkem. (Job 27:2; 30:20, 21) A za spravedlivého prohlašoval spíše sám sebe než Boha. (Job 32:2) Job však odmítl obrátit se ke Stvořiteli zády a pokorně přijal od Boha pokárání. ‚Hovořil jsem, ale nerozuměl jsem,‘ připustil. „Odvolávám, a opravdu činím pokání v prachu a popelu.“ (Job 42:3, 6)

Také nám se může stát, že když se dostaneme do zkoušky, uvažujeme, mluvíme nebo jednáme způsobem, který není správný. (Srovnej Kazatele 7:7.) Jestliže však Boha hluboce milujeme, nebudeme se proti němu bouřit ani nezatrpkneme proto, že dovoluje, abychom prožívali těžkosti. Zachováme naopak svou ryzost, a tak nakonec sklidíme velké požehnání. Žalmista o Jehovovi řekl: „S někým věrně oddaným budeš jednat ve věrné oddanosti.“ (Žalm 18:25)

Ještě předtím než bylo Jobovi navráceno zdraví, Jehova vyžadoval, aby se Job modlil za ty, kdo se proti němu provinili. To je pro nás znamenitý příklad. Jehova vyžaduje, abychom odpustili těm, kdo proti nám zhřešili, a teprve pak nám mohou být odpuštěny naše hříchy. (Matouš 6:12; Efezanům 4:32) Mohli bychom vůbec právem očekávat, že Jehova bude milosrdný k nám, jestliže nejsme ochotni odpustit druhým lidem, pokud je k tomu pádný důvod? (Matouš 18:21–35)

Všichni se někdy dostáváme do zkoušek. (2. Timoteovi 3:12) Podobně jako Job však můžeme zachovávat svou ryzost. Budeme-li tak jednat, sklidíme velkou odměnu. Jakub napsal: „Pohleďte, prohlašujeme za šťastné ty, kdo vytrvali. Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste, jaký výsledek dal Jehova, že Jehova je velmi něžný v náklonnosti a milosrdný.“ (Jakub 5:11)

[Poznámky pod čarou]