Nejprve Jehova pokáral Elifaza, Bildada a Cofara. Na Elifaza, patrně nejstaršího z nich, se obrátil slovy: „Můj hněv se rozpálil proti tobě a tvým dvěma druhům, neboť jste o mně nemluvili, co je pravdivé, jako můj sluha Job. A nyní si vezměte sedm býků a sedm beranů a jděte k mému sluhovi Jobovi a budete obětovat ve svůj vlastní prospěch zápalnou oběť; a můj sluha Job se za vás bude modlit.“ (Job 42:7, 8) Představte si, co to znamenalo!

Od Elifaza, Bildada a Cofara Jehova vyžadoval velkou oběť, snad proto, aby si uvědomili, jak těžce zhřešili. Skutečně, vědomě, nebo nevědomky se rouhali Bohu, když řekli, že Bůh „svým sluhům vůbec nevěří“ a že mu ve skutečnosti nezáleží na tom, zda mu je Job věrný, nebo ne. Elifaz dokonce řekl, že v Božích očích nemá Job větší cenu než mol! (Job 4:18, 19; 22:2, 3) Není divu, že Jehova řekl: „[Vy] jste o mně nemluvili, co je pravdivé“!

To ale není vše. Elifaz, Bildad a Cofar také zhřešili proti Jobovi osobně, neboť mu říkali, že si své problémy působí sám. Jejich nepodložená obvinění a naprostá neschopnost vžít se do jeho situace vyvolaly v Jobovi rozhořčení a sklíčenost, takže Job zvolal: „Jak dlouho budete dráždit mou duši a drtit mě slovy?“ (Job 10:1; 19:2) Představte si, jaké zahanbení bylo vidět na tvářích těch tří mužů, když nyní museli předložit Jobovi oběť za své hříchy!

Job se však neměl škodolibě radovat z jejich ponížení. Jehova od něho ve skutečnosti vyžadoval, aby se za své žalobce modlil. Job podle tohoto pokynu jednal a dostal za to požehnání.

Ještě předtím než bylo Jobovi navráceno zdraví, Jehova vyžadoval, aby se Job modlil za ty, kdo se proti němu provinili. To je pro nás znamenitý příklad. Jehova vyžaduje, abychom odpustili těm, kdo proti nám zhřešili, a teprve pak nám mohou být odpuštěny naše hříchy. (Matouš 6:12; Efezanům 4:32) Mohli bychom vůbec právem očekávat, že Jehova bude milosrdný k nám, jestliže nejsme ochotni odpustit druhým lidem, pokud je k tomu pádný důvod? (Matouš 18:21–35)