PAVOUK

[heb. ʽak·ka·višʹ].

Malý, osminohý živočich, který nemá křídla a podle přesné biologické definice nepatří mezi hmyz, ale mezi pavoukovce.

Většina pavouků spřádá pavučiny, aby do nich chytila kořist. Pavouci všeobecně mají tři páry snovacích bradavek neboli spřádacích orgánů, které jsou umístěné vzadu na spodní části zadečku. Bradavky jsou pomocí mnoha drobounkých trubiček uvnitř pavoučího těla spojeny se snovacími žlázami. Pavouk přitiskne své spřádací orgány k nějakému předmětu a vytlačí z nich trochu tekutého výměšku. Když se od předmětu vzdaluje, táhne za sebou tekutý výměšek, a ten pak na vzduchu tuhne. Jedno silné vlákno pavouk vytvoří tak, že jeho snovací bradavky zůstávají spojené. Jestliže spřádací orgány zůstavají oddělené, vznikne proužek jemných vláken.

Pavučina, která se liší podle toho, jaký druh pavouka ji vytvoří, má překrásnou symetrii a důmyslné uspořádání. Na spojovací vlákna pavučiny pavouk také nanese v pravidelných intervalech kapky lepu. Dělá to tak, že když položí spojovací vlákno mezi dva paprsky a namaže ho lepem, stáhne vlákno dolů a nechá ho odskočit zpátky. Tím se drobné kapičky lepu rozmístí v pravidelném odstupu. Lepkavé vlákno slouží k tomu, aby polapilo pavoučí kořist.

V symbolickém významu se pavouk objevuje na dvou místech v Bibli. Když Bildad mluvil k Jobovi, zmínil se o odpadlíkovi jako o někom, kdo důvěřuje v „pavoučí domek“ čili v pavučinu, neboli spoléhá na něco, co je příliš křehké, aby ho to udrželo. (Job 8:14, 15) Škodlivá díla a násilnosti nevěrných Izraelitů jsou připodobněny ke tkaní pavoučí sítě. Takoví nevěrní lidé se však nemohli přikrýt svými díly právě tak, jako pavučina nemohla být vhodným oděvem. (Iz 59:5, 6)