ZUBY

Tvrdé, kostěné útvary v ústech, které se používají ke žvýkání potravy, a v případě zvířat také jako zbraně.

Když věrný Boží služebník Job při svém trápení stěží unikl smrti, řekl: „Unikám s kůží svých zubů.“ (Job 19:20) Job, zdá se, prostě řekl, že unikl a nic nebo skoro nic mu nezůstalo. Unikl s kůží svých zubů, tedy s „kůží“ něčeho, co zjevně žádnou kůži nemělo.

Skřípání zubů je často používáno k označení vzteku (Job 16:9; Sk 7:54) nebo úzkosti či zoufalství. (Mt 8:12; 13:42, 50; 22:13; 24:51; 25:30) Takové skřípání mohou provázet ostrá slova a násilné činy proti tomu, kdo je předmětem hněvu.

Výraz ‚čistota zubů‘ u Amose 4:6 odpovídá výrazu „nedostatek chleba“ a znamená hlad.

Zuby symbolizují také ničivou sílu národa nebo lidu. (Da 7:5, 7, 19; Joe 1:6; Zj 9:8) Ničemné nepřátele spravedlivých lidí David připodobňuje k zuřivým lvům a prosí Boha, aby je udeřil do čelisti a zlámal jejich zuby. Tak by se stali bezmocnými a neškodnými. (Ža 3:7; 58:6) Falešní izraelští proroci jsou popisováni jako chamtiví a nenasytní; „koušou svými zuby“ a posvěcují válku proti každému, kdo je nenasytí. (Mi 3:5; srovnej Ez 34:2, 3; Mt 7:15; Sk 20:29.)

V době před zničením Jeruzaléma bylo běžné lidové úsloví: „To otcové jedli nezralé hrozny, ale zuby trnuly synům.“ (Jer 31:29; Ez 18:2–4) Tím se Izraelité snažili zbavit se viny za nepříznivou situaci, do níž se národ pro svou ničemnost dostal, a říkali, že to, co na ně doléhá, je důsledek jednání jejich otců.