Jak chránit svou křesťanskou totožnost

„‚Jste moji svědkové,‘ je Jehovův výrok.“ (IZAJÁŠ 43:10)

 1. Jaké lidi k sobě Jehova přitahuje?

ROZHLÉDNĚME se kolem sebe v sále Království. Koho na tomto místě uctívání vidíme? Možná upřímné mladé lidi, kteří pozorně vstřebávají biblickou moudrost. (Žalm 148:12, 13) Zřejmě si všimneme i otců rodiny, kteří se velmi snaží líbit Bohu, přestože svět snižuje hodnotu rodinného života. Snad se pohledem zastavíme také u milých letitých spolukřesťanů, kteří neochvějně zůstávají věrni svému zasvěcení Jehovovi, ačkoli je trápí neduhy stáří. (Přísloví 16:31) Všichni mají hlubokou lásku k Jehovovi. A Jehova považoval za vhodné je k sobě přitáhnout a navázat s nimi vztah. Boží Syn prohlásil: „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec, který mě poslal.“ (Jan 6:37, 44, 65)

2, 3. Proč může být obtížné zachovat si intenzivní vědomí křesťanské totožnosti?

² Jistě se radujeme z toho, že můžeme patřit k lidu, který má Jehovovo schválení a požehnání. Žijeme však v ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘, a proto je obtížné stále si intenzivně uvědomovat, kým jakožto křesťané jsme, tedy stále si být vědomi své křesťanské totožnosti. (2. Timoteovi 3:1) Zvláště to platí o mladých lidech, kteří vyrůstají v křesťanské rodině. Jeden takový mladík přiznal: „Chodil jsem sice na křesťanská shromáždění, ale neměl jsem žádné jasné duchovní cíle a upřímně řečeno ani jsem nedozrál k tomu, abych si přál Jehovovi sloužit.“

³ Někteří křesťané opravdově touží sloužit Jehovovi, ale možná se jim to nedaří naplno — a to kvůli silnému tlaku vrstevníků, světským vlivům a vlastním hříšným sklonům. Když jsme pod velkým tlakem, může se nakonec stát, že svou křesťanskou totožnost ztratíme. Mnozí lidé například považují biblická morální měřítka za staromódní a tvrdí, že se podle nich už nedá žít. (1. Petra 4:4) Někteří zastávají názor, že není důležité uctívat Boha tak, jak nám to nařizuje. (Jan 4:24) Apoštol Pavel píše v dopise Efezanům o tom, že svět má určitého „ducha“ neboli určitý převládající postoj. (Efezanům 2:2) V takovém ovzduší jsou lidé pod velkým tlakem, aby začali smýšlet stejně jako ti, kdo Jehovu neznají.

 4. Jak Ježíš zdůraznil, že musíme dávat pozor na to, abychom nepřestali prokazovat svou křesťanskou totožnost?

⁴ Ale jakožto Jehovovi zasvěcení služebníci si uvědomujeme, že kdybychom se přestali prokazovat jako křesťané, mělo by to pro nás tragické následky — bez ohledu na to, kolik je nám let. Správný názor na naši křesťanskou totožnost může být založen pouze na Jehovových měřítcích a na tom, co od nás Bůh očekává. Jsme přece vytvořeni k jeho obrazu. (1. Mojžíšova 1:26; Micheáš 6:8) To, čím prokazujeme naši křesťanskou totožnost, přirovnává Bible ke svrchnímu oděvu, který nosíme tak, aby jej všichni viděli. Pro naši dobu dal Ježíš výstrahu: „Pohleď, přicházím jako zloděj. Šťastný je ten, kdo zůstává bdělý a udržuje si své svrchní oděvy, aby nechodil nahý a aby se lidé nedívali na jeho hanebnost.“a (Zjevení 16:15) Nechceme naše křesťanské vlastnosti a měřítka chování tak říkajíc svléknout a nechceme dovolit, aby nás Satanův svět formoval podle svého. Pokud by se to stalo, o tyto „svrchní oděvy“ bychom přišli. A to by bylo politováníhodné a ostudné.

5, 6. Proč je duchovní stabilita velmi důležitá?

⁵ Naše intenzivní vědomí křesťanské totožnosti má velký vliv na to, jakým směrem se ubírá náš život. Proč? Protože Jehovův ctitel, který si přestane jasně uvědomovat, kým je, může dospět tak daleko, že bude roztěkaný a nebude mít před očima jasný směr a promyšlené cíle. Bible nám opakovaně říká, abychom si na takovou nerozhodnost dali pozor. „Ten, kdo pochybuje, je jako mořská vlna hnaná a rozfoukaná větrem,“ varoval učedník Jakub. „Ať ten člověk vskutku nepředpokládá, že něco od Jehovy obdrží; je to nerozhodný muž, nestálý na všech svých cestách.“ (Jakub 1:6–8; Efezanům 4:14; Hebrejcům 13:9)

⁶ Jak můžeme svou křesťanskou totožnost chránit? Co nám může pomoci, abychom si více uvědomovali, že je velkou výsadou být ctiteli Nejvyššího? Přemýšlej prosím o následujících způsobech.

Dobře vybuduj svou křesťanskou totožnost

 7. Proč je užitečné prosit úpěnlivě Jehovu, aby nás prozkoumal?

⁷ Neustále upevňuj svůj vztah k Jehovovi. Tím nejcennějším, co křesťan má, je osobní vztah k Bohu. (Žalm 25:14; Přísloví 3:32) Pokud nás začnou trápit pochybnosti související s naší křesťanskou totožností, je na čase důkladně prozkoumat, jak kvalitní a hluboký je tento vztah. Výstižně to vyjádřil žalmista, když úpěnlivě prosil: „Prozkoumej mě, Jehovo, a vyzkoušej mě; přečisti mé ledviny i mé srdce.“ (Žalm 26:2) Proč je takové zkoumání důležité? Protože my sami nedokážeme spolehlivě posoudit vlastní hluboké pohnutky a nejvnitřnější sklony. Pouze Jehova je schopen proniknout až do nitra naší osobnosti a vidět naše pohnutky, smýšlení a pocity. (Jeremjáš 17:9, 10)

 8. (a) Jak nám může prospět, když nás Jehova zkouší? (b) Co pomohlo tobě, abys jako křesťan dělal pokroky?

⁸ Když Jehovu prosíme, aby nás prozkoumal, vlastně ho tím žádáme, aby nás vyzkoušel. Může připustit, aby vznikly situace, při nichž vyjdou najevo naše pravé pohnutky a ukáže se, v jakém stavu je naše srdce. (Hebrejcům 4:12, 13; Jakub 1:22–25) Takové zkoušky bychom měli vítat, protože nám umožňují prokázat, jak hluboká je naše věrná oddanost Jehovovi. Mohou odhalit, zda jsme „úplní a zdraví ve všech ohledech“ a zda nám ‚nic nechybí‘. (Jakub 1:2–4) A zatímco zkouškou procházíme, můžeme duchovně růst. (Efezanům 4:22–24)

 9. Proč je nevyhnutelné, abychom se sami přesvědčili o biblické pravdě?

⁹ Sám se přesvědč o biblické pravdě. Naše vědomí toho, že jsme Jehovovými služebníky, musí být pevně založeno na poznání Písma. Jinak může slábnout. (Filipanům 1:9, 10) Každý křesťan — bez ohledu na svůj věk — musí dospět k pevnému přesvědčení, že to, čemu věří, je skutečně biblická pravda. Pavel své spoluvěřící vybízel: „Přesvědčte se o všem; pevně se držte toho, co je znamenité.“ (1. Tesaloničanům 5:21) Mladí křesťané, kteří vyrůstají v bohabojné rodině, si musí být vědomi toho, že nemohou žít z víry svých rodičů. Šalomouna jeho vlastní otec David nabádal, aby ‚poznal Boha svého otce a sloužil mu s úplným srdcem‘. (1. Paralipomenon 28:9) Nestačilo by, kdyby Šalomoun jen viděl, jak si víru v Jehovu buduje jeho otec. Mladý Šalomoun musel Jehovu sám poznat, a to také udělal. Naléhavě Boha žádal: „Dej mi teď moudrost a poznání, abych mohl před tímto lidem vycházet a abych mohl vcházet.“ (2. Paralipomenon 1:10)

10. Proč není nic špatného na tom, když se správnou pohnutkou klademe upřímné otázky?

¹⁰ Pevná víra se buduje na základě poznání. „Víra . . . následuje za slyšeným,“ uvedl Pavel. (Římanům 10:17) Co tím mínil? Měl na mysli to, že víru a důvěru v Jehovu, v jeho sliby a v jeho organizaci budujeme, když se sytíme Božím slovem. Jestliže si ohledně Bible klademe upřímné otázky, můžeme nalézt uspokojivé odpovědi. Kromě toho v Římanům 12:2 Pavel radí, abychom „si sami ověřili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle“. Jak toho můžeme docílit? Přijímáním „přesného poznání pravdy“. (Titovi 1:1) Jehovův duch nám může pomoci, abychom pochopili i složité náměty. (1. Korinťanům 2:11, 12) Jestliže se nám nedaří něčemu porozumět, měli bychom se k Bohu modlit o pomoc. (Žalm 119:10, 11, 27) Jehova si přeje, abychom jeho Slovu rozuměli, věřili mu a řídili se jím. Když klademe upřímné otázky a máme přitom správnou pohnutku, těší ho to.

Buď rozhodnut líbit se Bohu

11. (a) Která přirozená touha se nám může stát osidlem? (b) Jak můžeme získat odvahu, abychom odolávali tlaku vrstevníků?

¹¹ Snaž se líbit Bohu, a ne lidem. Je docela přirozené, že svou totožnost do jisté míry utváříme tím, že patříme k nějaké skupině. Každý člověk potřebuje přátele, a vědomí, že nás přijímají, nám dělá dobře. V období dospívání — a nejen tehdy — může být tlak vrstevníků silný a může v člověku vyvolávat zoufalou touhu napodobovat druhé nebo zalíbit se jim. Přátelé a vrstevníci ale vždycky nejednají v našem nejlepším zájmu. Někdy jen chtějí, aby se k nim někdo připojil, když dělají něco špatného. (Přísloví 1:11–19) Když se křesťan poddá tlaku vrstevníků, většinou se snaží svou křesťanskou totožnost skrývat. (Žalm 26:4) Apoštol Pavel varoval: „Nenapodobujte už příklady tohoto světa.“ (Římanům 12:2, Petrů) Jehova nám poskytne potřebnou vnitřní sílu, abychom dokázali vzdorovat jakémukoli tlaku a abychom se světu nepřizpůsobili. (Hebrejcům 13:6)

12. Která zásada a který příklad nás mohou posílit, abychom nezakolísali, pokud jde o naši důvěru v Boha?

¹² Když hrozí nebezpečí, že se naše vědomí křesťanské totožnosti pod vnějším tlakem naruší, vzpomeňme si na to, že věrná oddanost Bohu je mnohem důležitější než veřejné mínění nebo populární trendy. Jako spolehlivá zásada slouží výrok z 2. Mojžíšovy 23:2: „Nebudeš následovat zástup ke zlým cílům.“ Když většina Izraelitů pochybovala o tom, že Jehova je schopen splnit své sliby, Kaleb zůstal neochvějný a k většině se nepřipojil. Byl si jist, že Božím slibům může důvěřovat, a za svůj postoj byl bohatě odměněn. (4. Mojžíšova 13:30; Jozue 14:6–11) Záleží ti na tvém vztahu k Jehovovi natolik, že jsi podobně jako Kaleb ochoten postavit se proti názorům, které ti vnucuje většina?

13. Proč je moudré dát druhým lidem najevo, že jsi křesťan?

¹³ Dej druhým najevo, že jsi křesťan. Říká se, že nejlepší obranou je útok. To platí i pro nás, když se zastáváme své křesťanské totožnosti. Když věrným Izraelitům v Ezrově době chtěli jejich odpůrci bránit v konání Jehovovy vůle, Izraelité prohlásili: „Jsme sluhové Boha nebes a země.“ (Ezra 5:11) Pokud se necháme negativně ovlivnit reakcemi a kritikou nepřátelských lidí, může nás ochromit strach. Snaha zalíbit se každému povede k tomu, že nebudeme produktivní. Proto se nedej zastrašit. Vždy je moudré dát druhým jasně najevo, že jsi svědek Jehovův. Můžeš jim taktně, ale pevně vysvětlit, čemu jakožto křesťan věříš, jaké zastáváš hodnoty a jaké zaujímáš postoje. Ať vědí, že jsi rozhodnut zachovávat Jehovova vysoká měřítka morálky. Nenech je na pochybách o tom, že ze své křesťanské ryzosti v žádném případě neslevíš. Ukaž jim, že jsi na svá mravní měřítka hrdý. (Žalm 64:10) Když tvoje okolí uvidí, že jsi zásadový křesťan, posílí tě to, bude to pro tebe ochranou, a dokonce to někoho může podnítit, aby se zajímal o Jehovu a jeho ctitele.

14. Mělo by nás skličovat, když se setkáme s posměchem nebo odporem? Vysvětli to.

¹⁴ Ano, zřejmě se najdou i lidé, kteří se ti budou posmívat nebo ti budou odporovat. (Juda 18) Jestliže se druhým snažíš vysvětlit své hodnoty a oni na to nereagují příznivě, nevěš hlavu. (Ezekiel 3:7, 8) Ať jsi jakkoli odhodlaný, nikdy je nepřesvědčíš, pokud o to nestojí. Vzpomeň si na faraóna. Žádná rána ani žádný zázrak — dokonce ani smrt jeho vlastního prvorozeného syna — ho nepřesvědčily o tom, že Mojžíš vystupuje ve jménu Jehovy. Proto se nedej ochromit strachem z lidí. Důvěra a víra v Boha nám mohou pomoci, abychom strach překonali. (Přísloví 3:5, 6; 29:25)

Uč se z minulosti, připravuj se na budoucnost

15, 16. (a) Co je naším duchovním dědictvím? (b) Jaký užitek můžeme mít z toho, když o svém duchovním dědictví uvažujeme ve světle Božího slova?

¹⁵ Velmi si važ svého duchovního dědictví. Křesťané mají velký užitek z toho, když ve světle Božího slova uvažují o svém bohatém duchovním dědictví. Patří k němu pravda z Jehovova slova, naděje na věčný život a také čest zastupovat Boha jakožto hlasatelé dobré zprávy. Chápeš, jaká úloha ti byla svěřena? Vždyť patříš k Jehovovým svědkům — ke skupině lidí poctěné úkolem věnovat se kázání o Království, tedy dílu, které zachraňuje život! Nezapomeň, že je to sám Jehova, který potvrzuje: „Jste moji svědkové.“ (Izajáš 43:10)

¹⁶ Můžeš se ptát sám sebe: ‚Jak drahocenné je pro mě toto duchovní dědictví? Vážím si ho natolik, že činění Boží vůle je v mém životě na prvním místě? Je moje ocenění tak hluboké, aby mi dalo sílu odolat jakémukoli pokušení, které by mě mohlo o toto dědictví připravit?‘ Díky našemu duchovnímu dědictví můžeme mít také hluboký pocit duchovního bezpečí, z něhož se můžeme těšit pouze v Jehovově organizaci. (Žalm 91:1, 2) Když si připomínáme pozoruhodné události z novodobých dějin Jehovovy organizace, může nám to vrýt do mysli skutečnost, že nikdo a nic nemůže Jehovův lid vyhladit ze světa. (Izajáš 54:17; Jeremjáš 1:19)

17. Proč nestačí spoléhat se pouze na své duchovní dědictví?

¹⁷ Samozřejmě, že se nemůžeme spoléhat pouze na své duchovní dědictví. Důvěrný vztah k Bohu si musí vytvořit každý z nás. Pavel se usilovně snažil budovat víru křesťanů ve Filipech a potom jim napsal: „Proto, moji milovaní, jako jste byli vždy poslušní nejen za mé přítomnosti, ale nyní ještě mnohem pohotověji za mé nepřítomnosti, pracujte stále na své vlastní záchraně s bázní a chvěním.“ (Filipanům 2:12) Pro svoji záchranu musíme tedy něco dělat sami a nemůžeme se spoléhat na někoho jiného.

18. Jak mohou křesťanské činnosti přispět k tomu, abychom si svou křesťanskou totožnost ještě hlouběji uvědomovali?

¹⁸ Co nejvíc se věnuj křesťanským činnostem. Kdosi vyjádřil názor, že „práce formuje totožnost člověka“. Křesťané dnes mají velmi důležitou práci. Dostali pověření kázat dobrou zprávu o Božím panujícím Království. Pavel prohlásil: „Jelikož jsem ve skutečnosti apoštolem pro národy, oslavuji svou službu.“ (Římanům 11:13) Kazatelská služba nás odlišuje od světa. Tím, že se na ní podílíme, naše křesťanská totožnost se stává ještě výraznější. A když se věnujeme dalším teokratickým činnostem — jako jsou křesťanská shromáždění, programy pro výstavbu míst k uctívání a pomoc těm, kdo jsou v nouzi —, ještě hlouběji si uvědomujeme, že jsme křesťané. (Galaťanům 6:9, 10; Hebrejcům 10:23, 24)

Jasná totožnost přináší zřejmý užitek

19, 20. (a) Jaký užitek máš ty osobně z toho, že jsi křesťanem? (b) Na čem závisí to, čím skutečně jsi?

¹⁹ Uvažuj chvíli o tom, jaký užitek a jaké výhody máme díky tomu, že jsme praví křesťané. Máme tu výsadu, že Jehova se k nám zná. Prorok Malachiáš řekl: „Ti, kdo mají bázeň před Jehovou, spolu mluvili, každý se svým druhem, a Jehova stále věnoval pozornost a naslouchal. A začala se před ním psát pamětní kniha pro ty, kdo mají bázeň před Jehovou, a pro ty, kdo myslí na jeho jméno.“ (Malachiáš 3:16) Můžeme patřit k těm, které Jehova považuje za své přátele. (Jakub 2:23) Náš život je o to cennější, že má hluboký význam, že si jasně uvědomujeme jeho smysl a že v něm sledujeme prospěšné a produktivní cíle. A navíc máme naději, že nikdy neskončí. (Žalm 37:9)

²⁰ Nezapomeň, že čím skutečně jsi a jakou máš jakožto člověk hodnotu, závisí na tom, jak tě hodnotí Bůh, a ne na tom, co si o tobě snad myslí druzí lidé. Ti nás mohou hodnotit pouze podle svých měřítek, která jsou nedostatečná. Ve skutečnosti naše hodnota pramení z toho, že nás Bůh miluje a osobně se o nás zajímá — že mu patříme. (Matouš 10:29–31) A naše vlastní láska k Bohu nám pomáhá jasně si uvědomovat, kým jsme a kam směřujeme. „Jestliže . . . někdo miluje Boha, takového on zná.“ (1. Korinťanům 8:3)

[Poznámka pod čarou]

Vzpomínáš si?

• Proč je velmi důležité, abychom chránili svou křesťanskou totožnost?

• Jak můžeme svou křesťanskou totožnost dobře vybudovat?

• Co nám může pomoci správně se rozhodnout, když stojíme před otázkou, komu se zalíbit?

• Jestliže si jako křesťané intenzivně uvědomujeme svou totožnost, jak to může ovlivnit naši budoucnost?

[Obrázky na straně 21]

Když se věnujeme křesťanským činnostem, naše křesťanská totožnost se stává ještě výraznější