„Jak velká je jeho dobrota!“

 1., 2. Kam až sahá Boží dobrota a jaký důraz je na tuto vlastnost kladen v Bibli?

NĚKOLIK dlouholetých přátel se vyhřívá v paprscích zapadajícího slunce. Společně venku jedí, smějí se, povídají si a obdivují tu nádhernou scenérii kolem. Daleko odsud zemědělec obhlíží svá pole a spokojeně se usmívá. Oblohu totiž zahalily temné mraky a první kapky deště pomalu svlažují vyprahlou zem a plodiny na ní. Na jiném místě muž a jeho manželka s potěšením sledují, jak jejich malé dítě dělá první nejisté krůčky.

² Ať už to ti lidé vědí, nebo ne, všichni mají užitek z toho samého – totiž z dobroty Boha Jehovy. Zbožní lidé často pronášejí rčení: „Bůh je dobrý.“ Bible je ale daleko důraznější. Říká: „Jak velká je … jeho dobrota!“ (Zecharjáš 9:17) Zdá se však, že jen málo lidí dnes opravdu ví, co tato slova znamenají. Co vlastně Jehovova dobrota zahrnuje a jak tato Boží vlastnost ovlivňuje každého z nás?

 3., 4. Co je dobrota a proč Jehovovu dobrotu můžeme nejvýstižněji popsat jako projev jeho lásky?

³ V mnoha dnešních jazycích je „dobrota“ poněkud neurčitým výrazem. Jak ale ukazuje Bible, dobrota rozhodně není něco neurčitého. V první řadě je tímto slovem myšlena ctnost a mravní znamenitost. V určitém smyslu bychom mohli říci, že dobrota Jehovu prostupuje. Všechny jeho vlastnosti – tedy i jeho moc, spravedlnost a moudrost – jsou veskrze dobré. Přesto můžeme dobrotu nejvýstižněji popsat jako projev Jehovovy lásky. Proč?

⁴ Dobrota je aktivní vlastnost zaměřená na druhé. Apoštol Pavel ukázal, že pro lidi je dokonce přitažlivější než správné jednání. (Římanům 5:7) Ten, kdo jedná správně, se věrně drží požadavků zákona, ale dobrý člověk jde dál. Je iniciativní a aktivně hledá, čím by druhým prospěl. Jak uvidíme, Jehova je v tomto ohledu rozhodně dobrý. A je jasné, že jeho dobrota pramení z jeho bezmezné lásky.

 5.–7. Proč Ježíš odmítl být nazýván „Dobrý učiteli“ a jakou hlubokou pravdu tím potvrdil?

⁵ Jehova je ve své dobrotě jedinečný. Když k Ježíšovi krátce před jeho smrtí přistoupil jistý muž, aby mu položil otázku, oslovil ho: „Dobrý učiteli.“ Ježíš odpověděl: „Proč mě oslovuješ ‚dobrý‘? Nikdo není dobrý, jenom jeden – Bůh.“ (Marek 10:17, 18) Tato odpověď vás možná překvapuje. Proč onoho muže Ježíš napomenul? Cožpak nebyl dobrým učitelem?

⁶ Je zřejmé, že když tento muž říkal „Dobrý učiteli“, použil tato slova jako lichotivý titul. Takovou slávu však Ježíš pokorně přisoudil svému nebeskému Otci, který je dobrý v absolutním smyslu. (Přísloví 11:2) Svou odpovědí Ježíš ale také potvrdil hlubokou pravdu. Měřítkem pro to, co je dobré, je samotný Jehova. Jedině on má svrchované právo rozhodovat, co je dobré a co je špatné. Toto právo si chtěli vzpurně přisvojit Adam s Evou tím, že jedli ze stromu poznání dobrého a špatného. Na rozdíl od nich však Ježíš pokorně nechává na svém Otci, aby stanovoval měřítka.

⁷ Ježíš mimoto věděl, že Jehova je dárcem všeho, co je skutečně dobré. „Všechno dobré, co dostáváme, a každý dokonalý dar“ je od něj. (Jakub 1:17) Nyní tedy prozkoumejme, jak se Jehovova dobrota projevuje v jeho štědrosti.

 8. Jak Jehova projevuje dobrotu celému lidstvu?

⁸ Každý člověk, který kdy žil, měl z Jehovovy dobroty užitek. V Žalmu 145:9 se píše: „Jehova je dobrý ke všem.“ Co je příkladem jeho dalekosáhlé dobroty? Bible říká: „Vydával o sobě svědectví tím, že konal dobro – dával vám déšť z nebe a úrodná období, sytil vás a naplňoval vaše srdce radostí.“ (Skutky 14:17) Zažili jste někdy tu povznášející náladu, když jste jedli něco lahodného? Kdyby Jehova ve své dobrotě nevytvořil zemi s její neustále se obnovující zásobou sladké vody a s úrodnými obdobími, díky nimž země produkuje hojnost potravy, žádné jídlo bychom neměli. Tuto svou dobrotu Jehova zaměřil nejen na ty, kdo ho milují, ale na každého člověka. Ježíš řekl: „Působí, aby jeho slunce vycházelo nad lidmi dobrými i zlými, a sesílá déšť na lidi bezúhonné i hříšné.“ (Matouš 5:45)

 9. Jak je na příkladu jablka patrná Jehovova dobrota?

⁹ Tuto bezmeznou štědrost, kterou lidstvo zažívá díky neustálému působení slunce, deště a úrodných období, mnozí považují za samozřejmost. Ale uvažujme například o jablku. Toto ovoce se běžně vyskytuje ve všech mírných pásmech na zemi. Je to nádherný plod, který má lahodnou chuť a obsahuje osvěžující šťávu a nezbytné živiny. Víte, že po celém světě existuje asi 7 500 odrůd jablek, jejichž barva jde od červené přes zlatou a žlutou až po zelenou a jež mohou být nepatrně větší než třešeň, ale mohou dosahovat i velikosti grapefruitu? Když v ruce držíte jablečné jadérko, vypadá docela obyčejně. Vyroste z něj však jeden z nejkrásnějších stromů. (Šalomounova píseň 2:3) Vždy na jaře má jabloň nádhernou korunu obalenou trsy květů a na podzim pak nese ovoce. Každý rok – a to až po dobu 75 let – se z průměrné jabloně sklidí tolik ovoce, že se jím naplní 20 bedýnek, přičemž do každé z nich se vejde 20 kilogramů jablek.

10., 11. Jak Boží dobrotu dokládají naše smysly?

¹⁰ Ve své bezmezné dobrotě nám Jehova dal tělo, které je úžasně vytvořené. (Žalm 139:14) Vybavil ho smysly, díky nimž můžeme vnímat Boží díla a radovat se z nich. Vraťme se ještě jednou k situacím popsaným na začátku této kapitoly. Co ti lidé vidí a co přispívá k tomu, že to jsou pro ně tak radostné okamžiky? Vidí červené tvářičky spokojeného dítěte. Závoje deště, který se snáší na pole. Rudé, zlatavé i fialové odstíny západu slunce. Lidské oko je vytvořeno tak, že dokáže rozlišit stovky tisíc, možná dokonce miliony různých barev. Náš sluch je zase schopen zachytit jemné rozdíly v hlasu milovaného člověka, šumění větru v korunách stromů či nadšený smích batolete. Proč se dokážeme kochat tolika pohledy a radovat se z tolika zvuků? Bible říká: „Ucho, které slyší, a oko, které vidí – obojí udělal Jehova.“ (Přísloví 20:12) To jsou ale jen dva z našich smyslů.

¹¹ Dalším dokladem Jehovovy dobroty je čich. Náš nos je schopen rozlišit širokou škálu různých vůní a pachů – odhady se pohybují od tisíců až po jeden bilion. Pomyslete jen na několik příkladů: vaše oblíbené jídlo, spadané listí, květiny či závan kouře z hřejivého ohníčku. A díky hmatu můžeme cítit, jak nás po tvářích hladí vánek, můžeme vnímat utěšující objetí milovaným člověkem a také si uvědomovat, jak příjemné na omak je ovoce, které držíme v ruce. Když se do něho zakousneme, zapojuje se do hry chuť. Jakmile naše chuťové pohárky rozpoznají jemné složky vzniklé složitou chemickou stavbou ovoce, okouzlí nás symfonie nejrůznějších chutí. Ano, máme mnoho důvodů, abychom k Jehovovi zvolali: „Jak velká je tvá dobrota! Uchováváš ji pro ty, kdo se tě bojí.“ (Žalm 31:19) V jakém smyslu však dobrotu Jehova uchovává pro ty, kdo se ho bojí?

12. Které dary od Jehovy jsou důležitější než doslovné jídlo a proč?

¹² Ježíš řekl: „Je napsáno: ‚Člověk nebude žít jenom z chleba, ale z každého slova, které vychází z Jehovových úst.‘“ (Matouš 4:4) Ano, Jehovova slova zapsaná v Bibli mohou pro nás znamenat ještě více dobra než doslovné jídlo, protože vedou k věčnému životu. V 8. kapitole této knihy bylo uvedeno, že v těchto posledních dnech Jehova svou obnovovací moc používá k tomu, aby vytvořil duchovní ráj, který se stále rozrůstá. Hlavním rysem tohoto ráje je hojnost duchovního jídla.

13., 14. a) Co spatřil ve vidění prorok Ezekiel a jaký význam to má pro nás dnes? b) Co Jehova dává svým věrným služebníkům, aby mohli žít věčně?

¹³ Součástí jednoho z nejvýznamnějších biblických proroctví o obnově je Ezekielovo vidění nádherného obnoveného chrámu. Z tohoto chrámu vytékal proud vody, který se postupně rozšiřoval a prohluboval, až se z něj stala řeka. Všude, kudy tato řeka protékala, měla blahodárné účinky. Na jejích březích bylo množství stromů, které poskytovaly potravu a působily uzdravení. Dokonce způsobila, že se ve slaném Mrtvém moři, které je bez života, objevila spousta ryb. (Ezekiel 47:1–12) Co to všechno ale znamenalo?

¹⁴ Vidění chrámu mělo ten význam, že Jehova umožní lidem, aby ho zase uctívali správným způsobem. A to, že řeka ve vidění byla čím dál širší a hlubší, znamenalo, že Jehova bude svým služebníkům dávat čím dál víc dobrých věcí, aby jim pomohl získat věčný život. Jehova to dělá od roku 1919, kdy ho praví křesťané opět začali uctívat správně. Jaké dobré věci jim dává? Pomocí Biblí, biblických publikací, shromáždění a sjezdů Jehova vyučuje miliony lidí životodárným pravdám. K nim patří i pravda o Kristově výkupní oběti, která přináší čisté postavení před Jehovou a naději na věčný život pro všechny ty, kdo opravdu milují Boha a bojí se ho.a Proto v těchto posledních dnech zažívá Jehovův lid duchovní hostinu, přestože svět trpí duchovním hladem. (Izajáš 65:13)

15. Jak bude Jehovova dobrota proudit k věrnému lidstvu během Kristovy tisícileté vlády?

¹⁵ Nicméně řeka, kterou Ezekiel spatřil ve svém vidění, nepřestane téci ani potom, co tento starý systém skončí. Během Kristovy tisícileté vlády budou vody této řeky proudit v ještě větší míře. Jehova prostřednictvím mesiášského království uplatní plnou hodnotu Ježíšovy oběti a postupně pozvedne celé lidstvo k dokonalosti. V té době se z Jehovovy dobroty budeme radovat v plné míře.

16. Jak Bible ukazuje, že k Jehovově dobrotě patří další vlastnosti, a které to například jsou?

¹⁶ Štědrost však není jedinou stránkou Jehovovy dobroty. Bůh řekl Mojžíšovi: „Nechám kolem tebe projít všechnu svou dobrotu a oznámím před tebou své jméno Jehova.“ Později se stalo to, co zpráva říká dále: „Jehova před ním prošel a oznámil: ‚Jehova, Jehova, Bůh milosrdný a milostivý, trpělivý a plný věrné lásky a pravdy.‘“ (2. Mojžíšova 33:19; 34:6, poznámka pod čarou) K Jehovově dobrotě tedy patří řada znamenitých vlastností. Uvažujme o dvou z nich.

17. Jak Jehova jedná s obyčejnými nedokonalými lidmi a která vlastnost ho k tomu vede?

¹⁷ „Milostivý.“ Tato vlastnost úzce souvisí se soucitem a vede Jehovu k tomu, že je přístupný a jedná zdvořile. Na rozdíl od většiny lidí, kteří mají nějakou moc, Jehova není drsný, chladný ani tyranský, ale je něžný a laskavý. Například Abrahamovi Jehova řekl: „Rozhlédni se prosím z místa, kde jsi, a podívej se na sever a na jih, na východ a na západ.“ (1. Mojžíšova 13:14) V mnoha překladech je slovo „prosím“ vynecháno. Ale znalci Bible uvádějí, že formulace těchto slov v původní hebrejštině obsahuje částici, která výrok mění z příkazu na zdvořilou žádost. Existují další podobné příklady. (1. Mojžíšova 31:12; Ezekiel 8:5) Představte si, že Svrchovaný panovník vesmíru říká „prosím“ pouhým lidem. Není snad občerstvující přemýšlet o tom, jak laskavý a přístupný je náš milostivý Bůh Jehova, když žijeme ve světě, ve kterém je tak běžná krutost, útočnost a drsnost?

18. V jakém smyslu je Jehova „plný … pravdy“ a proč jsou tato slova útěchou?

¹⁸ „Plný … pravdy.“ V dnešním světě je běžným jevem nepoctivost. Bible nám však připomíná: „Bůh není člověk, aby lhal.“ (4. Mojžíšova 23:19) A v dopise Titovi 1:2 je zapsáno, že „Bůh … nemůže lhát“. Je natolik dobrý, že to nemůže udělat. Proto sliby, které Jehova dává, jsou zcela spolehlivé a je naprosto jisté, že se jeho slova vždycky splní. Jehova je dokonce označen jako Bůh pravdy. (Žalm 31:5) Není uzavřený, rezervovaný ani tajnůstkářský, ale ze své nevyčerpatelné studnice moudrosti naopak štědře osvěcuje své věrné služebníky.b Dokonce je vyučuje, jak mají jednat podle pravd, které jim zprostředkovává, aby mohli žít v pravdě. (3. Jana 3) Jak by nás jako jednotlivce měla Jehovova dobrota ovlivňovat?

19., 20. a) Jak se Satan snažil podkopat Evinu důvěru v Jehovovu dobrotu a s jakým výsledkem? b) Jak by na nás oprávněně měla působit Jehovova dobrota a proč?

¹⁹ Když Satan pokoušel Evu v zahradě Eden, začal lstivě podkopávat její důvěru v Jehovovu dobrotu. Jehova Adamovi řekl: „Ze všech stromů v zahradě smíš do sytosti jíst.“ Z tisíců stromů, které tuto zahradu jistě krášlily, Jehova zakázal pouze jeden strom. Povšimněme si však, jak Satan stylizoval svou první otázku, kterou Evě položil: „Opravdu Bůh řekl, že nesmíte jíst ze všech stromů v zahradě?“ (1. Mojžíšova 2:9, 16; 3:1) Satan překroutil Jehovova slova tak, aby si Eva myslela, že jim Bůh odpírá něco dobrého. Tato taktika, žel, zabrala. Eva – podobně jako mnoho mužů a žen, kteří přišli po ní – začala pochybovat o dobrotě Boha, jenž jí dal všechno, co měla.

²⁰ Víme, jakou velkou bolest a neštěstí s sebou takové pochybnosti přinesly. Vezměme si tedy k srdci slova z Jeremjáše 31:12: „Rozzáří se, až uvidí Jehovovu dobrotu.“ Jehovova dobrota by na nás skutečně měla působit tak, že budeme zářit radostí. Nikdy nemusíme mít pochybnosti o pohnutkách našeho Boha, který je tak nesmírně dobrý. Můžeme mu zcela důvěřovat, protože pro ty, kdo ho milují, si přeje jen dobro.

21., 22. a) Jak například byste rádi reagovali na Jehovovu dobrotu? b) O které vlastnosti bude pojednávat příští kapitola a v čem se tato vlastnost liší od dobroty?

²¹ Kromě toho nás těší, když máme možnost mluvit o Boží dobrotě s druhými lidmi. O Jehovovu lidu se v Žalmu 145:7 píše: „Nadšeně budou vzpomínat na tvou hojnou dobrotu.“ Z Jehovovy dobroty máme v určitém ohledu užitek každý den svého života. Proč bychom si tedy nezvykli Jehovovi za jeho dobrotu denně děkovat a být ve svých vyjádřeních konkrétní? Jestliže budeme o této vlastnosti přemýšlet, každý den za ni Jehovovi děkovat a mluvit o ní s druhými lidmi, pomůže nám to napodobovat našeho Boha. A když budeme hledat způsoby, jak konat dobro, stejně jako to dělá on, budeme se mu stále více přibližovat. Apoštol Jan v pokročilém věku napsal: „Milovaný, nenapodobuj to, co je špatné, ale to, co je dobré. Kdo jedná dobře, pochází z Boha.“ (3. Jana 11)

²² Jehovova dobrota je také spojena s dalšími vlastnostmi. Bůh je například „plný věrné lásky“. (2. Mojžíšova 34:6) Ta je zaměřena konkrétněji než dobrota, protože ji Jehova projevuje zejména svým věrným služebníkům. V příští kapitole se dozvíme, jak to dělá.