Žalmu 32:1–5

Ve dne v noci totiž na mně těžce spočívala tvá ruka. Má životní vláha se změnila jako v suchém letním žáru.“ Snaha potlačit provinilé svědomí Davida vyčerpávala a úzkost mu ubírala životní sílu, jako strom ztrácí životodárnou vláhu za sucha nebo v letním suchém žáru. Zjevně trpěl špatnými účinky na mysli i na těle a ztrácel radost, protože se nepřiznal. Prominutí a úlevu mohlo přinést jen vyznání Bohu. David řekl: „Šťastný je ten, jehož vzbouření je prominuto, jehož hřích je přikryt. . . Konečně jsem ti vyznal svůj hřích a své provinění jsem nezakrýval. Řekl jsem: ‚Vyznám se Jehovovi ze svých přestupků.‘ A sám jsi prominul provinění mých hříchů.“