„Světlem od tebe můžeme vidět světlo“

SVĚTLO často považujeme za něco samozřejmého — dokud nedojde k výpadku elektřiny, takže se naše okolí ponoří do tmy. Můžeme být opravdu šťastní, že naše vesmírná „elektrárna“, slunce, je naprosto spolehlivá. A díky slunečnímu světlu vidíme, jíme, dýcháme a žijeme.

Bez světla by život neexistoval, a proto bychom neměli být překvapeni, když v 1. Mojžíšově čteme, že se světlo objevilo již během prvního stvořitelského dne. „Bůh přistoupil k tomu, aby řekl: ‚Ať nastane světlo.‘ Pak nastalo světlo.“ (1. Mojžíšova 1:3) Zbožní muži, jako byl například král David, vždy uznávali, že zdrojem života a světla je Jehova. „U tebe je zdroj života,“ napsal David. „Světlem od tebe můžeme vidět světlo.“ (Žalm 36:9)

Davidův výrok platí jak doslova, tak i v přeneseném smyslu. Encyclopædia Britannica říká: „Na světle bezesporu závisí zrakové vjemy.“ Potom dodává: „Prostřednictvím očí získává lidský mozek víc informací než prostřednictvím kteréhokoli jiného smyslového orgánu.“ To, co se učíme, závisí z velké části na daru v podobě zraku — a ten může správně fungovat jedině ve spojení se světlem. Proto se v Písmu mluví o světle také v symbolickém smyslu.

Ježíš například řekl svým učedníkům: „Jsem světlo světa. Kdo mě následuje, rozhodně nebude chodit ve tmě, ale bude vlastnit světlo života.“ (Jan 8:12) Symbolickým světlem, o kterém Ježíš mluvil, bylo poselství pravdy, jež kázal. Mohlo osvítit mysl a srdce jeho posluchačů. Po letech duchovní temnoty mohli Ježíšovi učedníci konečně porozumět Božímu záměru s lidstvem a naději na Království. To bylo opravdu „světlo života“, protože toto poznání mohlo vést k věčnému životu. „To znamená věčný život,“ řekl Ježíš v modlitbě ke svému nebeskému Otci, „že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3) Toto duchovní světlo nesmíme nikdy považovat za něco samozřejmého!