Dědictví, s nímž můžete počítat

,OBJEVÍ-LI se vám v poště zpráva, že vás čeká dědictví, na něž dosud nebyl uplatněn nárok, dejte si pozor. Je možné, že si vás vzal na mušku rafinovaný podvodník.‘

Tuto výstrahu umístila na své webové stránce poštovní inspekční služba Spojených států. Proč? Protože tisíce lidí dostaly poštou oznámení: ‚Jeden z vašich příbuzných zemřel a zanechal vám dědictví.‘ Mnozí lidé proto zaslali poplatek v hodnotě nejméně 25 euro za ‚zprávu o pozemku‘, z níž se měli dozvědět, kde se dědictví nachází a jak je možné se o ně přihlásit. Byli trpce zklamáni. Všichni, kdo odpověděli, dostali stejnou zprávu — a naděje, že by někdo něco zdědil, se prakticky rovnala nule.

Takovými machinacemi je využívána přirozená lidská touha získat dědictví. Bible se však pochvalně vyjadřuje o těch, kdo dědictví poskytují. Říká totiž: „Kdo je dobrý, zanechá dědictví synům synů.“ (Přísloví 13:22) A sám Ježíš Kristus pronesl ve svém Kázání na hoře tato známá a velmi ceněná slova: „Šťastní jsou mírní: zdědí totiž zemi.“ (Matouš 5:5, King James Version)

Ježíšova slova nám připomínají to, co o staletí dříve pod inspirací napsal David, král starověkého Izraele: „Mírní zdědí zemi, a budou mít potěšení v hojnosti pokoje.“ (Žalm 37:11, King James Version)

‚Zdědit zemi‘ — to je opravdu nádherná vyhlídka! Není to však jen nějaká další lstivá machinace, která by měla lidi o něco připravit? Můžeme tomu důvěřovat? Ano, můžeme si tím být jisti. Země je součástí Jehovova nádherného stvoření, a Jehova proto má jakožto její Tvůrce a Majitel nezadatelné právo odkázat ji, komu chce. Svému milovanému Synu Ježíši Kristu dal prostřednictvím krále Davida tento prorocký slib: „Popros mě, abych ti dal národy jako tvé dědictví a konce země jako vlastnictví.“ (Žalm 2:8) Proto apoštol Pavel o Ježíšovi napsal, že je to on, „kterého [Bůh] ustanovil dědicem všeho“. (Hebrejcům 1:2) Když tedy Ježíš prohlásil, že mírní „zdědí zemi“, řekl to s dobrým úmyslem. Také má patřičnou autoritu k tomu, aby svůj slib splnil. Můžeme se na to spolehnout. (Matouš 28:18)

Klíčová otázka tedy je, jak bude tento slib splněn? Zdá se, že ať se podíváme kamkoli, všude nabývají převahu lidé agresivní a domýšliví, kteří si berou, co se jim zamane. Co tedy zbude pro mírné? Zemi navíc sužují velké problémy, jež souvisejí se znečišťováním životního prostředí, a lidé chamtivě a krátkozrace vykořisťují její bohatství. Bude vůbec země stát za to, aby ji někdo zdědil? Doporučujeme vám, abyste si přečetli následující článek a našli odpovědi na tyto i na jiné důležité otázky.

„Mírní zdědí zemi“ — Jak?

„PRAVDĚPODOBNĚ znáte Ježíšův povzbuzující výrok, že ‚mírní zdědí zemi‘. Lidé ale ubližují jeden druhému a ničí zemi. Co myslíte, že tu pro mírné lidi zůstane jako dědictví?“ (Matouš 5:5; Žalm 37:11, King James Version)

Myriam je svědkem Jehovovým a tuto otázku položila v úvodu k biblickému rozhovoru. Muž, s nímž mluvila, odpověděl, že pokud dal tento slib Ježíš, musí být země důstojným dědictvím, a nemůže se tedy stát zpustošenou či neobyvatelnou ruinou.

To byla jistě optimistická odpověď. Je však takový pozitivní názor opodstatněný? Ano. Bible nám totiž poskytuje pádné důvody k přesvědčení, že tento slib bude uskutečněn. Splnění tohoto slibu je úzce spjato s Božím záměrem ohledně lidstva a země. A můžeme si být jisti, že Bůh každý svůj záměr uskuteční. (Izajáš 55:11) Jaký měl tedy původně záměr s lidmi a jak to všechno dopadne?

Boží věčný záměr se zemí

Jehova stvořil zemi ke zvláštnímu účelu. „Tak řekl Jehova, Stvořitel nebes, On, pravý Bůh, Tvůrce země a její Původce, Ten, kdo ji pevně založil, kdo ji nestvořil prostě nadarmo, kdo ji utvořil, dokonce aby byla obývána: ‚Já jsem Jehova, a není nikdo jiný.‘“ (Izajáš 45:18) Země tedy byla vytvořena výslovně proto, aby se stala bydlištěm lidí. Božím záměrem je navíc to, aby země byla domovem lidí navždy. „Založil zemi na jejích stanovených místech; nebude přivedena k potácení na neurčitý čas, nebo navždy.“ (Žalm 104:5; 119:90)

Boží záměr se zemí je také patrný z příkazu, který Bůh dal první lidské dvojici. Adamovi a Evě Jehova řekl: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji a mějte v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a každého živého tvora, který se pohybuje po zemi.“ (1. Mojžíšova 1:28) Země, kterou Adamovi a Evě svěřil, měla být pro ně a pro jejich potomstvo trvalým domovem. „Pokud jde o nebesa, ta patří Jehovovi,“ prohlásil žalmista o mnoho staletí později, „ale zemi dal lidským synům.“ (Žalm 115:16)

Jestliže se tato nádherná vyhlídka měla uskutečnit, bylo nutné, aby jak Adam, tak i Eva a každý z jejich potomků uznávali Jehovu Boha, Stvořitele a Životodárce, za svého Svrchovaného Panovníka, a aby byli ochotni ho poslouchat. Příkaz, který dal Jehova člověku, byl v tomto směru zcela jednoznačný: „Z každého stromu zahrady smíš do sytosti jíst. Ale pokud jde o strom poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojžíšova 2:16, 17) Adam a Eva mohli nadále žít v edenské zahradě pouze za předpokladu, že se budou řídit tímto jednoduchým a jasně vyjádřeným příkazem. Poslušností by dali najevo svou vděčnost za všechny věci, které pro ně jejich nebeský Otec udělal.

Adam a Eva svévolně neposlechli Boha a porušili příkaz, který jim byl dán. Tímto činem se ve skutečnosti obrátili zády k Bohu, který jim dal všechno, co měli. (1. Mojžíšova 3:6) Tím ztratili svůj nádherný rajský domov nejen sami pro sebe, ale i pro své potomstvo. (Římanům 5:12) Je možné, že by neposlušnost prvních lidí Boží záměr se zemí zmařila?

Bůh se nezměnil

Prostřednictvím svého proroka Malachiáše Bůh prohlásil: „Já jsem Jehova, nezměnil jsem se.“ (Malachiáš 3:6) V komentáři k tomuto verši poznamenal L. Fillion, francouzský znalec Bible, že toto prohlášení je těsně spjato s uskutečněním Božích slibů. „Jehova mohl svůj vzpurný lid zničit,“ napsal Fillion, ale „protože své sliby za žádných okolností nemění, pak to, co slíbil v minulosti, rozhodně dodrží.“ Ať už Bůh něco slíbil jednotlivci, národu nebo celému lidstvu, nikdy na své sliby nezapomene, ale ve svém patřičném čase je splní. „Pamatoval na svou smlouvu dokonce do neurčitého času, na slovo, jež přikázal, do tisíce generací.“ (Žalm 105:8)

Jak ale můžeme s jistotou vědět, že svůj původní záměr se zemí Jehova nezměnil? Můžeme si tím být jisti, protože v celém Božím inspirovaném Slovu, tedy v knize Bibli, nacházíme zmínky o tom, že Božím záměrem je dát zemi poslušnému lidstvu. (Žalm 25:13; 37:9, 22, 29, 34) Bible navíc popisuje, že lidé, kteří budou mít Jehovovo požehnání, budou žít v bezpečí — že každý bude sedět „pod svou révou a pod svým fíkovníkem“ a „nikdo nezpůsobí, aby se chvěli“. (Micheáš 4:4; Ezekiel 34:28) Lidé, které Bůh vyvolí, „jistě budou stavět domy a obývat je; a jistě budou sázet vinice a jíst jejich ovoce“. Budou se těšit z pokojných vztahů dokonce i s divokými zvířaty. (Izajáš 11:6–9; 65:21, 25)

Předběžnou představu o Božím slibu si můžeme udělat i na základě toho, co Bible píše o vládě krále Šalomouna. V té době se Izrael těšil z míru a blahobytu. Pod Šalomounovou vládou „Juda a Izrael dále bydleli v bezpečí, každý pod svou vlastní révou a pod svým vlastním fíkovníkem, od Danu po Beer-šebu, po všechny Šalomounovy dny“. (1. Královská 4:25) Bible říká, že Ježíš je „víc než Šalomoun“, a žalmista o jeho vládě prorocky prohlásil: „V jeho dnech bude rašit spravedlivý a hojnost pokoje, dokud nepomine měsíc.“ V té době „na zemi bude spousta obilí; na vrcholku hor bude nadbytek“. (Lukáš 11:31; Žalm 72:7, 16)

Jehova Bůh splní své slovo a zajistí, aby ono slíbené dědictví nejen bylo k dispozici, ale aby bylo obnoveno v celé své kráse. Ve Zjevení 21:4 nám Boží slovo říká, že ve slíbeném novém světě Bůh „setře [lidem] každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest“. Jinými slovy můžeme říci, že Bůh lidem slibuje pozemský ráj. (Lukáš 23:43)

Kdo dostane slíbené dědictví?

Země bude přeměněna v ráj pod vládou, která panuje z nebes, tedy díky Království, jehož Králem je Ježíš Kristus. (Matouš 6:9, 10) Toto Království nejprve ‚zničí ty, kdo ničí zemi‘. (Zjevení 11:18; Daniel 2:44) Potom Ježíš Kristus jakožto „Kníže pokoje“ splní prorocká slova: „Hojnosti knížecího panství a pokoje nebude konec.“ (Izajáš 9:6, 7) Miliony lidí, včetně těch, kteří opět získají život prostřednictvím vzkříšení, budou mít pod vládou tohoto Království příležitost zdědit zemi. (Jan 5:28, 29; Skutky 24:15)

Kdo se bude těšit z tohoto nádherného dědictví? Povšimněme si Ježíšových slov: „Šťastní jsou lidé mírné povahy, protože zdědí zemi.“ (Matouš 5:5) Co znamená mít mírnou povahu neboli být mírný? V jednom slovníku se uvádí, že „mírný“ znamená „zachovávající mír v jednání, nevýbojný, mírumilovný, klidný, tichý“. Původní řecké slovo, které je v tomto verši použito, však má význam daleko širší. V uvedeném slovu „je jemnost,“ poznamenává dílo New Testament Wordbook od Williama Barclaye, „ale za touto jemností stojí nezlomná síla“. Toto slovo se vztahuje na myšlenkový postoj, který člověku umožňuje, aby snášel ublížení a nepociťoval přitom roztrpčení ani touhu po odplatě. Takový postoj je důsledkem dobrého vztahu k Jehovovi Bohu, a z tohoto vztahu mírný člověk čerpá sílu. (Izajáš 12:2; Filipanům 4:13)

Ten, kdo je mírný, pokorně přijímá Boží měřítka ve všech oblastech svého života. Netrvá na tom, že bude dělat věci tak, jak to považuje za správné on sám nebo jiní lidé. Je také učenlivý a ochotně přijímá poučování od Jehovy. Žalmista David napsal: „[Jehova] způsobí, že mírní budou chodit v jeho soudcovském rozhodnutí, a bude vyučovat mírné své cestě.“ (Žalm 25:9; Přísloví 3:5, 6)

Budete i vy mezi těmi ‚mírnými‘, kteří zdědí zemi? Pokud budete poznávat Jehovu a jeho vůli pilným studiem jeho Slova a pokud budete to, co jste se naučili, uplatňovat v životě, můžete se i vy těšit na pozemský ráj. Můžete jej zdědit a žít v něm navždy. (Jan 17:3)