UZDRAVOVÁNÍ
Navracení zdraví nemocným; hojení nebo zacelování zlomeniny či rány; léčení různých nemocí a vad; obnovování celkového zdraví, jak tělesného, tak i duševního. Hebrejské sloveso ra·faʼʹ a řecké sloveso i·aʹo·mai jsou v Bibli hlavní slova, která popisují takové uzdravování v doslovném i obrazném smyslu. Řecké sloveso the·ra·peuʹo se překládá slovem „léčit“. (Mt 4:23, 24) Někdy docházelo k uzdravení postupně, jindy okamžitě.
K darům, které dal Jehova všem lidem, patří regenerační schopnost jejich tělesného organismu, schopnost těla zahojit poranění nebo uzdravit se z nemoci. Lékař může doporučit určité metody, jak uzdravení urychlit, ale ve skutečnosti k uzdravení dochází díky tomu, že Bůh obdařil tělo hojivými silami. Proto žalmista David uznal, že se sice narodil nedokonalý, ale že jeho Stvořitel je schopen ho v nemoci podporovat a může uzdravit všechna jeho onemocnění. (Ža 51:5; 41:1–3; 103:2–4) Jehova obnovil tělesné zdraví Joba, který byl postižen nemocí (Job 42:10), a Bůh se také postaral o to, aby mohl být tělesně uzdravován jeho izraelský lid. (2Mo 15:26)
O Jehovovi je napsáno, že působí jak zranění, tak i uzdravení, a dělá to doslova i obrazně. V jeho očích je tedy čas jak pro zraňování, tak i pro uzdravování. (5Mo 32:39; srovnej Ka 3:1, 3.) Například nevěrného judského krále Jehorama Jehova potrestal tělesnou střevní nemocí, ze které nebylo uzdravení. (2Pa 21:16, 18, 19) Mojžíš si byl vědom toho, že malomocenství, které postihlo Miriam, bylo ranou od Jehovy, a proto úpěnlivě prosil toho Jediného, kdo ji mohl vyléčit, a říkal: „Bože, prosím! Prosím, uzdrav ji!“ (4Mo 12:10, 13) Jehova uzdravil krále Abimeleka, jeho manželku a jeho otrokyně v souvislosti s rozením dětí, jakmile skončila kritická situace týkající se Sáry a slíbeného semene. (1Mo 20:17, 18)
V Bibli se nepojednává v první řadě o tělesných poruchách, ale mimořádně důležitými náměty zde jsou především zhroucení duchovní a následující duchovní uzdravení. Pozornost se obrací na odpovědnost, kterou měli v této věci vůdcové přirozeného Izraele. V Jeremjášově době „od proroka až po kněze každý [jednal] falešně“ a zároveň předstírali, že uzdravují zhroucení Božího lidu, a tvrdili, že všechno je v pořádku. (Jer 6:13, 14; 8:11) Velmi se v této věci podobali Jobovým těšitelům, kteří byli „lékaři bez hodnoty“. (Job 13:4)
V několika případech byly neživé předměty — například stržený oltář, který opravil Elijáš — uzdraveny v tom smyslu, že byly obnoveny. (1Kr 18:30) Prorok Eliša také uzdravil vody u Jericha, aby již nevyvolávaly potraty. (2Kr 2:19–22) Hrnčířskou nádobu však Jeremjáš rozbil tak, že se již nedala spravit, nedala se tedy uzdravit, a to bylo znamenitým podobenstvím. „Rozbiji tento lid a toto město,“ řekl Jehova, „stejně, jako někdo rozbíjí hrnčířovu nádobu, takže se už nedá spravit [tvar slova ra·faʼʹ, doslova ‚uzdravit‘].“ (Jer 19:11; srovnej 2Pa 36:15–17.)
Ježíš a jeho učedníci uzdravovali. Ježíš Kristus si byl vědom toho, že ‚vyučování a kázání dobré zprávy o království‘ zaujímá v jeho službě první místo a že ‚léčení kdejaké choroby a kdejakého neduhu mezi lidmi‘ je až na druhém místě. Bylo mu tedy líto zástupů především proto, že „byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře“. (Mt 4:23; 9:35, 36; Lk 9:11)
Tento Velký Učitel také projevoval soucit zástupům lidí, kteří za ním šli, protože doufali, že je uzdraví z jejich tělesných nemocí. (Mt 12:15; 14:14; 19:2; Lk 5:15) Jeho dílo, při němž vykonával zázračné uzdravování, sloužilo pro jeho generaci jako viditelné znamení a bylo dalším důkazem toho, že je tím prorokovaným Mesiášem. (Mt 8:16, 17) Bylo tím také předstíněno uzdravení, které bude požehnáním pro lidstvo pod vládou Božího Království. (Zj 21:3, 4) Ve velmi konkrétním smyslu Ježíš vyléčil mnoho lidí a vrátil jim zdraví — byli mezi nimi lidé chromí, zmrzačení, slepí, němí (Mt 15:30, 31), epileptici, ochrnutí (Mt 4:24), žena trpící krvotokem (Mr 5:25–29), člověk s uschlou rukou (Mr 3:3–5), člověk s vodnatelností (Lk 14:2–4) a lidé posedlí démony — ti byli při mnoha příležitostech osvobozeni od zotročení, v němž je držel Satan. (Mt 12:22; 15:22–28; 17:15, 18; Mr 1:34; Lk 6:18; 8:26–36; 9:38–42; Sk 10:37, 38)
Ježíš za různých okolností uzdravoval lidi různým způsobem. Jednou pouze řekl: „Vstaň, zvedni svá nosítka a choď!“, a nemocný muž, který byl u rybníka Betzata, byl uzdraven. (Jan 5:2–9) Při jiné příležitosti Ježíš řekl jen slovo a nemocný člověk, který od něj byl daleko, se uzdravil. (Mt 8:5–13) Jindy osobně na nemocného položil ruku (Mt 8:14, 15) nebo se dotkl rány a vyléčil ji. (Lk 22:50, 51) Někteří nemocní lidé se pouze dotkli Ježíše nebo dokonce jen třásní jeho svrchního oděvu a byli uzdraveni. (Mt 14:36; Mr 6:56; Lk 6:19; 8:43–47) A stalo se to i v případě, že někdo trpěl svou nemocí již mnoho let. (Mt 9:20–22; Lk 13:11–13; Jan 5:5–9)
Někteří lidé Ježíšovi odporovali a nevážili si jeho podivuhodné práce, při níž uzdravoval nemocné. Náboženští vůdcové se velice rozčilovali, když Ježíš uzdravoval nemocné v Sabatu. (Mt 12:9–14; Lk 14:1–6; Jan 5:10–16) Při jedné takové příležitosti Ježíš umlčel odpůrce slovy: „Pokrytci, neodvazuje každý z vás v sabatu svého býka nebo svého osla od stání a neodvádí ho, aby mu dal napít? Nebylo tedy vhodné, aby tato žena, která je Abrahamova dcera a kterou Satan držel spoutanou, pohleďte, osmnáct let, byla uvolněna z tohoto pouta v sabatním dnu?“ (Lk 13:10–17)
K uzdravení nemocných nedošlo tím, že by Ježíš uplatnil svou vlastní moc, své vědomosti nebo svou moudrost. Při uzdravování nepoužíval léčení hypnózou ani psychoterapii ani žádnou podobnou metodu. Ježíš totiž uzdravoval pomocí Jehovova ducha a Jehovovy moci. (Lk 5:17; 9:43) Ne všichni lidé ovšem byli natolik vděční, aby za své vyléčení vzdávali chválu Bohu. (Lk 17:12–18) Podobně i dnes ne všichni lidé uznávají, že na základě Kristovy výkupní oběti je možné získat uzdravení jednou provždy. (1Pe 2:24)
Tuto božskou moc uzdravovat přenesl Ježíš i na jiné muže, kteří s ním úzce spolupracovali ve službě. Když bylo vysláno 12 apoštolů a později 70 učedníků, dostali moc uzdravovat nemocné. (Mt 10:5, 8; Lk 10:1, 8, 9) Po Letnicích roku 33 n. l. dostali někteří muži, mimo jiné i Petr, Jan, Filip a Pavel, božskou moc uzdravovat úplně. (Sk 3:1–16; 4:14; 5:15, 16; 8:6, 7; 9:32–34; 28:8, 9) Když křesťanství zapustilo pevné kořeny a apoštolové zmizeli ze scény, pominuly také tyto „dary uzdravování“. (1Ko 12:8, 9, 28, 30; 13:8, 13)
Bylo důležité, aby ten, kdo uzdravoval, měl naprostou víru a důvěru v Jehovu a aby — stejně jako Ježíš — uznával, že uzdravení je způsobeno Boží mocí. (Mt 17:14–20; Jan 5:19) K tomu, aby byl postižený člověk uzdraven, nebylo však nezbytně nutné, aby on sám měl předtím víru. (Jan 5:5–9, 13) Mnozí však pevnou víru měli. (Mt 8:5–13; 15:28; Mr 5:34; Lk 7:1–10; 17:19; Sk 14:8–10; viz heslo VÍRA.)
Zázračné uzdravování mělo být ‚znamením‘ podpory od Boha. (Sk 4:22, 29, 30) Ti, kdo nechtěli toto znamení vidět a uznat, byli duchovně slepí a hluší. (Iz 6:10; Jan 12:37–41) Toto božské uzdravování mělo sloužit jako znamení pro nevěřící, a proto obvykle nebylo prováděno ve prospěch křesťanů, kteří již byli zplozeni duchem. Když měl tedy Timoteus žaludeční potíže, Pavel ho zázračně neuzdravil, ale místo toho mu doporučil, aby na své onemocnění užíval trochu vína. (1Ti 5:23)
Duchovní uzdravování. Naproti tomu lidem, kteří činí pokání, poskytuje Jehova pravé duchovní uzdravení. Znamená to, že jim opět poskytuje svou přízeň a že se mohou opět těšit z jeho požehnání. (Iz 19:22; 57:17–19; Jer 33:6) Takové uzdravení vede k tomu, že se v duchovním smyslu posílí slabé ruce a kolísající kolena, že se otevřou oči slepých, hluchým je navrácen sluch, jsou uzdraveni chromí a němým je navrácena schopnost mluvit. (Iz 35:3–6) Ale lidé, kteří jsou nenapravitelnými odpadlíky, nebudou nikdy duchovně uzdraveni, nikdy jim nebude obnoveno duchovní zdraví ani duchovní blahobyt. (2Pa 36:15–17; Iz 6:10; Jer 30:12, 13; Sk 28:24–28) Podobně nebylo uzdravení ani pro Egypt a jeho faraóna, ani pro ‚asyrského krále‘. (Jer 46:11; Ez 30:21; Na 3:18, 19)
Léčebný prostředek, jak mohou být duchovně nemocní lidé uzdraveni, je předepsán v Písmu. (Heb 12:12, 13; Jk 5:14–16; Zj 3:18)