Jehova — ‚Ten, kdo opatřoval únik‘ v biblických dobách

„Bože, jednej přece rychle pro mne. Jsi má pomoc a Ten, kdo mi opatřuje únik.“ (ŽALM 70:5)

1, 2. (a) V jakých situacích se Boží ctitelé obracejí k Bohu o pomoc? (b) Jaká otázka vzniká a kde můžeme najít odpověď?

BĚHEM dovolené se rodiče jedné 23leté vdané ženy dozvídají, že jejich dcera záhadně zmizela. Existuje podezření, že došlo k vraždě. Okamžitě balí své věci, vracejí se domů a celou dobu snažně prosí Jehovu, aby jim pomohl. Dvacetiletý svědek se dozvídá, že trpí nemocí, která povede k tomu, že časem úplně ochrne. Okamžitě se obrací k Jehovovi v modlitbě. Žena, která se sama stará o 12letou dceru, se snaží najít zaměstnání, aby měla za co koupit jídlo. Úpěnlivě se modlí k Jehovovi. Je přirozené, že když se Boží ctitelé dostanou do těžkých zkoušek nebo zažívají utrpení, obracejí se k Bohu o pomoc. Prosili jste někdy v zoufalství Jehovu o pomoc i vy?

² Vzniká důležitá otázka: Skutečně můžeme očekávat, že Jehova naše prosby o pomoc vyslyší? Odpověď, která posiluje víru, nacházíme v 70. žalmu. Tento působivý žalm napsal věrný Jehovův ctitel David, který se během svého života ocitl v mnoha obtížných zkouškách a zažíval různé těžkosti. Inspirovaného žalmistu to podnítilo, aby o Jehovovi řekl: „Bože, . . . jsi má pomoc a Ten, kdo mi opatřuje únik.“ (Žalm 70:5) Rozbor 70. žalmu nám pomůže poznat, proč se v době těžkostí můžeme i my obracet k Jehovovi s plnou důvěrou, že bude ‚Tím, kdo nám opatří únik‘.

„Jsi . . . Ten, kdo mi opatřuje únik“

 3. (a) Čeho se týkají naléhavé prosby o pomoc obsažené v 70. žalmu? (b) Jakou důvěru David vyjádřil v 70. žalmu?

³ Žalm 70 začíná a končí naléhavým voláním o Boží pomoc. (Přečti Žalm 70:1–5.) David Jehovu úpěnlivě prosí, aby si ‚pospíšil‘ a ‚jednal rychle‘, aby ho osvobodil. Ve verších dva až čtyři David předkládá pět prosebných žádostí, z nichž každá začíná slovem „kéž“ a vyjadřuje touhu neboli přání. První tři se týkají lidí, kteří ho chtějí zabít. David úpěnlivě prosí, aby Jehova tyto nepřátele porazil a zahanbil je kvůli jejich ničemnosti. Další dvě prosby obsažené ve čtvrtém verši se týkají Božího lidu. David se modlí o to, aby ti, kdo hledají Jehovu, byli podníceni radovat se a velebit ho. V závěru tohoto žalmu David říká Jehovovi: „Jsi má pomoc a Ten, kdo mi opatřuje únik.“ Povšimněme si, že David neříká „kéž se prokážeš“, jako by vyjadřoval další prosebnou žádost. Namísto toho s důvěrou říká „jsi“. Věří, že Boží pomoc dostane.

4, 5. Co se ze 70. žalmu dozvídáme o Davidovi a jakou důvěru můžeme mít my?

⁴ Co se ze 70. žalmu dozvídáme o Davidovi? Když ho chtěli jeho nepřátelé zabít, rozhodl se, že nevezme věci do svých rukou. Naopak, projevil důvěru, že Jehova bude s protivníky jednat ve svůj čas a svým způsobem. (1. Sam. 26:10) Byl stále pevně přesvědčen, že Jehova pomáhá těm, kdo ho hledají, a že je vysvobozuje. (Hebr. 11:6) David věřil, že takoví praví ctitelé mají pádné důvody radovat se a velebit Jehovu tím, že druhým vyprávějí o jeho velikosti. (Žalm 5:11; 35:27)

⁵ Podobně jako David, i my můžeme mít naprostou důvěru, že Jehova je Ten, kdo nám pomáhá, a ‚Ten, kdo nám opatřuje únik‘. Když jsme tedy v náročných zkouškách nebo když cítíme, že naléhavě potřebujeme pomoc, můžeme se oprávněně modlit o to, aby nám ji Jehova rychle poskytl. (Žalm 71:12) Jak na tyto naše modlitby může Jehova zareagovat? Než si na tuto otázku odpovíme, prozkoumejme tři způsoby, jak poskytl únik Davidovi, a tak mu pomohl v době, kdy to naléhavě potřeboval.

Osvobozen od odpůrců

 6. Jak David věděl, že Jehova opatřuje spravedlivým lidem únik?

⁶ Z inspirovaných biblických záznamů, které byly tehdy k dispozici, David věděl, že spravedliví lidé se na pomoc od Jehovy mohou spolehnout. Když Jehova přivodil potopu na bezbožný svět, zachoval naživu Noema a jeho bohabojnou rodinu. (1. Mojž. 7:23) Když Jehova způsobil, aby na ničemné obyvatele Sodomy a Gomory pršela síra a oheň, pomohl uniknout spravedlivému Lotovi a jeho dvěma dcerám. (1. Mojž. 19:12–26) A když Jehova zničil pyšného faraona a jeho vojsko v Rudém moři, ochránil svůj lid, takže ten unikl zničení. (2. Mojž. 14:19–28) Není tedy divu, že v jiném žalmu David vyvyšoval Jehovu jako ‚Boha záchranných skutků‘. (Žalm 68:20)

7–9. (a) Na základě čeho David důvěřoval v Jehovovu záchrannou moc? (b) Komu David připsal zásluhy za své osvobození?

⁷ Pro naprostou důvěru v Jehovovu záchrannou moc měl David další pádný důvod. O tom, že Jehovovy „věčné paže“ mohou vysvobodit ty, kdo Bohu slouží, se totiž osobně přesvědčil. (5. Mojž. 33:27, American Standard Version) Jehova ho několikrát zachránil ze spárů „rozhněvaných nepřátel“. (Žalm 18:17–19, 48) Podívejme se na jeden příklad.

⁸ Když izraelské ženy oslavovaly Davida za jeho vojenské úspěchy, krále Saula začala žárlivost sžírat natolik, že dvakrát po Davidovi vrhl kopí. (1. Sam. 18:6–9) V obou případech se Davidovi podařilo uniknout. Bylo to snad jen díky tomu, že jako zkušený bojovník byl obratný a hbitý? Ne. Biblická zpráva říká, že „Jehova byl s ním“. (Přečti 1. Samuelovu 18:11–14.) Později, když Saulův plán usmrtit Davida rukou Filištínů selhal, „Saul uviděl a poznal, že Jehova je s Davidem“. (1. Sam. 18:17–28)

⁹ Komu David připsal zásluhy za své osvobození? V nadpise 18. žalmu je uvedeno, že David „mluvil k Jehovovi slovy této písně v den, kdy ho Jehova osvobodil . . . z ruky Saulovy“. Své pocity vyjádřil takto: „Jehova je můj skalní útes a má pevnost, Ten, kdo mi opatřuje únik. Můj Bůh je má skála. Učiním ho svým útočištěm.“ (Žalm 18:2) Vidíme tedy, že Jehova je schopen svůj lid vysvobodit, a to jistě velmi posiluje naši víru. (Žalm 35:10)

Podporován na lůžku v nemoci

10, 11. Co nám pomáhá zjistit, kdy Davida asi postihla nemoc, jak je o tom zmínka ve 41. žalmu?

¹⁰ Král David jednou těžce onemocněl, jak je o tom zmínka ve 41. žalmu. Nějakou dobu byl upoután na lůžko a byl na tom tak špatně, že někteří jeho nepřátelé se domnívali, že „již nevstane“. (Verše 7, 8) Kdy to bylo? Okolnosti, které jsou v tomto žalmu uvedeny, se mohou vztahovat k tísnivému období Davidova života, kdy se jeho syn Absalom snažil zmocnit trůnu. (2. Sam. 15:6, 13, 14)

¹¹ David se například zmiňuje o tom, že ho zradil důvěrný přítel, který s ním jídával chléb. (Verš 9) To nám může připomenout jednu událost, kterou zažil. Během Absalomovy vzpoury se jeho důvěryhodný rádce Achitofel stal zrádcem a připojil se ke vzbouřencům. (2. Sam. 15:31; 16:15) Jen si to představte — král je nemocí vysílen natolik, že ani nemůže vstát z postele, a přitom ví, že je obklopen spiklenci, kteří si přejí jeho smrt, aby mohli provést své ničemné plány. (Verš 5)

12, 13. (a) Jakou důvěru David vyjádřil? (b) Jak Bůh možná Davida posiloval?

¹² ‚Tomu, kdo opatřuje únik‘, David nepřestal důvěřovat. O bezúhonném Božím služebníkovi, který je nemocný, David řekl: „V den neštěstí mu Jehova opatří únik. Jehova sám ho bude podporovat na pohovce v nemoci; celé jeho lůžko během jeho nemoci jistě změníš.“ (Žalm 41:1, 3) Všimněte si, že slovy ‚Jehova sám bude‘ zde David opět vyjádřil důvěru. Měl jistotu, že Jehova mu opatří únik. Jakým způsobem?

¹³ David neočekával, že Jehova ho nějakým zázračným způsobem uzdraví. Spíše si byl jistý, že ho bude „podporovat“, to znamená, že mu během nemoci pomůže a dá mu sílu. Takovou pomoc David rozhodně potřeboval. Kromě toho, že byl vysílen nemocí, byl obklopen nepřáteli, kteří o něm říkali zlé věci. (Verše 5, 6) Jehova posiloval Davida možná tím, že mu pomáhal zabývat se myšlenkami přinášejícími útěchu. Je zajímavé, že David řekl: „Podepřel jsi mě kvůli mé ryzosti.“ (Verš 12) Také ho mohlo posilovat vědomí, že ačkoli byl oslabený a nepřátelé o něm mluvili špatně, Jehova ho pokládal za ryzího člověka. David se nakonec uzdravil. Je velmi povzbuzující vědět, že ti, kdo jsou nemocní, se mohou spolehnout na Jehovovu podporu. (2. Kor. 1:3)

Nezůstal o hladu

14, 15. Jak došlo k tomu, že David a jeho muži se ocitli v nouzi, a jakou pomoc dostali?

¹⁴ Poté, co se David stal izraelským králem, mohl si dopřávat to nejlepší jídlo a pití, a dokonce zvát ke stolu i mnoho dalších lidí. (2. Sam. 9:10) David však také dobře věděl, jaké to je mít nedostatek. Když totiž jeho syn Absalom zorganizoval vzpouru a snažil se zmocnit trůnu, David spolu s věrně oddanými muži uprchl z Jeruzaléma. Utekli do země Gilead na východ od Jordánu. (2. Sam. 17:22, 24) Vzhledem k tomu, že byli na útěku, již záhy zoufale potřebovali jídlo a pití a také odpočinek. Jak by to ale mohli získat v tomto poměrně odlehlém místě?

¹⁵ David a jeho muži se nakonec dostali do města Machanajim. Zde se setkali se Šobim, Makirem a Barzillaiem, třemi odvážnými muži, kteří chtěli Bohem ustanovenému králi pomoci. Byli ochotni riskovat život, protože kdyby se vlády pevně chopil Absalom, nepochybně by tvrdě potrestal každého, kdo Davida podporoval. Když tito tři věrní poddaní viděli, v jak těžké situaci David a jeho muži jsou, přinesli dostatek zásob včetně lůžek, pšenice, ječmene, praženého obilí, bobů, čočky, medu, másla a ovcí. (Přečti 2. Samuelovu 17:27–29.) Jejich mimořádná věrná oddanost a pohostinnost musely na Davida velmi zapůsobit. Na to, co pro něj udělali, jistě nikdy nezapomněl.

16. Kdo se ve skutečnosti postaral o to, že David a jeho muži nezůstali o hladu?

¹⁶ Kdo se však ve skutečnosti postaral o to, že David a jeho muži nezůstali o hladu? David byl přesvědčen, že Jehova o svůj lid pečuje. Bůh určitě může některé ze svých služebníků podnítit, aby pomohli svým spoluvěřícím, kteří jsou v nouzi. Když David přemýšlel o tom, co zažil v zemi Gilead, laskavost těchto tří mužů nepochybně považoval za projev Jehovovy láskyplné péče. Ke konci života napsal: „Býval jsem mladý muž, také jsem zestárl, a přece jsem neviděl nikoho spravedlivého [včetně něj] úplně opuštěného, ani jeho potomstvo, jak hledá chléb.“ (Žalm 37:25) Skutečnost, že Jehova svým služebníkům vždy poskytne to, co potřebují, nám přináší velkou útěchu. (Přísl. 10:3)

„Jehova ví, jak osvobodit . . . lidi“

17. Co Jehova opakovaně prokázal?

¹⁷ David byl jen jedním z mnoha ctitelů, kterým v biblických dobách Jehova opatřil únik. Od té doby Bůh opakovaně prokázal pravdivost slov, která napsal apoštol Petr: „Jehova ví, jak osvobodit ze zkoušky lidi zbožné oddanosti.“ (2. Petra 2:9) Přemýšlejme o dvou příkladech.

18. Jak své služebníky Jehova osvobodil za dnů Ezekjáše?

¹⁸ Když v osmém století př. n. l. vtrhla do Judy početná asyrská armáda a ohrožovala Jeruzalém, král Ezekjáš se modlil: „Jehovo, náš Bože, zachraň [nás] . . ., aby všechna království země poznala, že jedině ty, Jehovo, jsi Bůh.“ (Iz. 37:20) Ezekjášovi šlo hlavně o to, aby nijak neutrpělo Boží jméno a pověst. Jehova jeho úpěnlivou modlitbu vyslyšel. Za jedinou noc anděl pobil 185 000 Asyřanů, a tak Jehovovy věrné služebníky osvobodil. (Iz. 37:32, 36)

19. Jaké varování poslechli křesťané v prvním století, a tak unikli neštěstí?

¹⁹ Krátce před svou smrtí Ježíš pronesl k užitku svých učedníků v Judeji prorocké varování. (Přečti Lukáše 21:20–22.) Uplynulo několik desetiletí a pak v roce 66 n. l. kvůli židovské vzpouře přitáhla proti Jeruzalému římská vojska pod vedením Cestia Galla. Podařilo se jim podkopat část severní chrámové zdi, ale pak legie nečekaně odtáhly. Věrní křesťané pochopili, že to je příležitost uniknout před zničením, o kterém mluvil Ježíš, a uprchli do hor. V roce 70 n. l. se římské legie vrátily. Tentokrát neodtáhly, ale Jeruzalém úplně zničily. Křesťané, kteří poslechli Ježíšovo varování, tomuto hroznému neštěstí unikli. (Luk. 19:41–44)

20. Díky čemu máme důvěru, že Jehova je ‚Ten, kdo nám opatřuje únik‘?

²⁰ Když uvažujeme o tom, jak Jehova pomáhal svému lidu, posiluje to naši víru. Jeho jednání v minulosti je základem pro to, abychom mu důvěřovali. Bez ohledu na těžkosti, které zažíváme nyní nebo které nás ještě potkají, můžeme se plně spolehnout, že Jehova je ‚Ten, kdo nám opatřuje únik‘. Jakým způsobem ho opatřuje? A co ti lidé, o kterých byla zmínka na začátku? Jak to s nimi dopadlo? To se dozvíme v následujícím článku.

Zapamatovali jste si?

• Jakou důvěru můžeme mít na základě 70. žalmu?

• Jak byl David posilován během nemoci?

• Které příklady ukazují, že Jehova může svůj lid osvobodit od odpůrců?

[Obrázek na straně 6]

Jehova vyslyšel Ezekjášovu modlitbu