Výkupné

Definice: Cena vyplacená k vykoupení nebo propuštění z nějakého závazku nebo nežádoucího postavení. Nejvýznačnější výkupní cenou je cena prolité krve Ježíše Krista. Tím, že v nebi vyplatil hodnotu onoho výkupného, otevřel Ježíš cestu pro to, aby Adamovo potomstvo bylo osvobozeno od hříchu a smrti, které všichni dědíme pro hřích svého předka Adama.

V čem se smrt Ježíše Krista lišila od smrti jiných mučedníků?

Ježíš byl dokonalý člověk. Narodil se bez poskvrny hříchu a zachoval si tuto dokonalost po celý život. „Nezhřešil.“ Byl „neposkvrněný, oddělený od hříšníků“. — 1. Petra 2:22; Hebr. 7:26.

Byl jedinečným Božím Synem. Bůh to sám slyšitelně dosvědčil z nebes. (Mat. 3:17; 17:5) Tento Syn žil předtím v nebi; skrze něho uvedl Bůh v existenci všechny ostatní stvořené osoby a věci v celém vesmíru. Aby uskutečnil svou vůli, přenesl Bůh zázračně život tohoto Syna do lůna panenské dívky, aby se mohl narodit jako člověk. Pro zdůraznění toho, že se opravdu stal člověkem, mluvil Ježíš o sobě jako o Synu člověka. — Kol. 1:15–20; Jan 1:14; Luk. 5:24.

Nebyl bezmocný před svými popravčími. Řekl: „Vzdávám [se] své duše. . . Nikdo mi ji neodňal, ale vzdávám se jí sám od sebe.“ (Jan 10:17, 18) Odmítl požádat, aby v jeho prospěch zakročila andělská vojska. (Mat. 26:53, 54) Přestože bylo dovoleno, aby ničemní lidé uskutečnili své úklady, když ho dali usmrtit, jeho smrt byla vskutku obětní.

Jeho prolitá krev má hodnotu, která opatřila osvobození jiným. „Syn člověka. . . nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil a dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé.“ (Mar. 10:45) Jeho smrt tedy byla mnohem víc než mučednictví za to, že odmítl dopustit se kompromisu ve své víře.

Viz také strany 237, 238 pod nadpisem „Památná slavnost“.

Proč bylo pro získání věčného života nutné opatřit výkupné právě tímto způsobem?

Řím. 5:12: „Skrze jednoho člověka [Adama] vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Ať žijeme jakkoli bezúhonně, všichni jsme od narození hříšníky. [Žalm 51:5] Nijak si nemůžeme zasloužit právo žít navždy.)

Řím. 6:23: „Mzda, kterou platí hřích, je. . . smrt.“

Žalm 49:6–9: „Ti, kteří důvěřují ve své prostředky k obživě a kteří se chlubí hojností svého bohatství, žádný z nich nemůže nijak vykoupit ani bratra, ani dát za něho Bohu výkupné; (a cena vykoupení jejich duše je tak drahocenná, že ustala do neurčitého času), aby dále žil navždy a neviděl jámu.“ (Žádný nedokonalý člověk nemůže opatřit prostředky k osvobození někoho jiného z hříchu a smrti. Jeho peníze nemohou koupit věčný život, a jeho duše, kterou by obětoval, když by podstoupil smrt, by neměla žádnou vykupující hodnotu, protože smrt by jej stejně čekala jako mzda za jeho hřích).

Proč Bůh prostě nerozhodl, že Adam a Eva sice musí za svou vzpouru zemřít, ale všichni jejich potomci, kteří budou poslouchat Boha, budou moci žít navždy?

Protože Jehova „miluje spravedlnost a právo“. (Žalm 33:5; 5. Mojž. 32:4; Jer. 9:24) Způsob, jímž situaci řešil, odpovídal jeho spravedlnosti, splnil požadavky absolutního práva a současně vyvýšil jeho lásku a milosrdenství. Proč to můžeme říci?

1. Adam a Eva neměli žádné děti, než zhřešili, nikdo se tedy nenarodil dokonalý. Všichni Adamovi potomci se narodili v hříchu, a hřích vede k smrti. Kdyby to byl Jehova prostě přehlédl, popřel by své vlastní spravedlivé normy. To Bůh udělat nemohl, a nemohl se tedy stát spoluúčastníkem nespravedlnosti. Neobešel požadavky absolutního práva; žádný inteligentní tvor mu tedy v tomto ohledu nikdy nemohl oprávněně vytknout žádnou chybu. — Řím. 3:21–26.

2. Jak bylo možné nepřehlížet požadavky práva, a přitom učinit opatření, aby byli osvobozeni ti z Adamova potomstva, kdo budou Jehovu z lásky poslouchat? Kdyby se obětoval dokonalý člověk, bylo by právně přípustné, aby tento dokonalý život přikryl hřích těch, kdo toto opatření s vírou přijmou. Protože hřích jednoho člověka (hřích Adamův) zavinil, že se z celé lidské rodiny stali hříšníci, měla by prolitá krev jiného dokonalého člověka (vlastně druhého Adama) odpovídající hodnotu, a mohla by tedy vyvážit misky vah spravedlnosti. Jelikož Adam byl svévolný hříšník, nemohl z toho mít prospěch; ale protože pokutu, kterou mělo celé lidstvo platit za hřích, by tímto zaplatil někdo jiný, mohlo by být Adamovo potomstvo osvobozeno. Ale žádný takový dokonalý člověk neexistoval. Lidstvo nikdy nemohlo dostát oněm požadavkům absolutního práva. Jako projev obdivuhodné lásky a za vysokou osobní cenu tedy Jehova sám učinil potřebné opatření. (1. Kor. 15:45; 1. Tim. 2:5, 6; Jan 3:16; Řím. 5:8) Boží jediný zplozený Syn byl ochoten vykonat svůj díl. Ježíš pokorně opustil svou nebeskou slávu, stal se dokonalým člověkem, a pak zemřel ve prospěch lidstva. — Fil. 2:7, 8.

Znázornění: Hlava rodiny se může stát zločincem a být odsouzena k smrti. Jeho děti snad zůstanou bez prostředků a beznadějně zadlužené. V jejich prospěch zasáhne jejich laskavý dědeček a prostřednictvím jiného syna, který žije u něho, učiní opatření, aby zaplatil jejich dluhy a otevřel jim možnost nového života. Děti z toho ovšem mohou mít prospěch jedině tehdy, když toto opatření přijmou, a dědeček může právem vyžadovat jisté záruky, že se děti nedají cestou svého otce.

Na koho byla nejprve uplatněna hodnota Ježíšovy oběti a s jakým cílem?

Řím. 1:16: „[Dobrá zpráva o Ježíši Kristu a jeho úloze v Jehovově předsevzetí] je vskutku Boží mocí k záchraně pro každého, kdo má víru, nejprve pro Žida, a také pro Řeka.“ (Pozvání, aby využili opatření k záchraně prostřednictvím Krista, bylo předloženo nejprve Židům, pak Nežidům.)

Ef. 1:11–14: „Ve spojení s nímž [Kristem] jsme také my [Židé včetně apoštola Pavla] byli určeni jako dědici [Dědici čeho? Nebeského Království]. . ., abychom sloužili k chvále jeho slávy, my, kteří jsme první doufali v Krista. Ale vy [křesťané vzatí z pohanských národů, jako byli mnozí v Efezu] jste v něj také doufali, když jste slyšeli slovo pravdy, dobrou zprávu o své záchraně. Jeho prostřednictvím, když jste uvěřili, jste byli také zapečetěni slíbeným svatým duchem, který je závdavkem našeho dědictví, aby Boží vlastnictví bylo propuštěno výkupným k jeho slavné chvále.“ (Toto dědictví, jak ukazuje 1. Petra 1:4, je vyhrazeno v nebesích. Zjevení 14:1–4 naznačuje, že těch, kdo se na něm podílejí, je 144 000. Budou spolu s Kristem sloužit jako králové a kněží nad lidstvem po 1 000 let, během nichž se uskuteční Boží předsevzetí, aby země byla rájem, který bude zalidněný dokonalým potomstvem první lidské dvojice.)

Kdo ještě v našich dnech zakouší dobrodiní Ježíšovy oběti?

1. Jana 2:2: „On [Ježíš Kristus] je usmiřující obětí za naše hříchy [hříchy apoštola Jana a jiných duchem pomazaných křesťanů], ne však pouze za naše, ale také za hříchy celého světa [jiných lidí, těch, jimž je takto umožněna vyhlídka na věčný život na zemi].“

Jan 10:16: „Mám jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince; i ty musím přivést, a budou naslouchat mému hlasu, a stanou se jedním stádem jednoho pastýře.“ (Tyto „jiné ovce“ se dostávají do láskyplné péče Ježíše Krista, zatímco je ostatek „malého stáda“ dědiců Království ještě na zemi; tak se mohou „jiné ovce“ připojit k dědicům Království jako část „jednoho stáda“. V mnoha směrech se všichni těší ze stejného dobrodiní vyplývajícího z Ježíšovy oběti, ale ne zcela totožným způsobem, protože mají rozdílné konečné určení.)

Zjev. 7:9, 14: „Potom jsem viděl, a pohleďme, velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků. . . ‚To jsou ti, kteří vycházejí z velkého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi.‘“ (Členové tohoto velkého zástupu tedy budou žít, když začne velké soužení, a budou mít čisté postavení před Bohem, protože projevují víru ve výkupné. Spravedlnost, která je jim proto přičtena, stačí k tomu, aby byli během velkého soužení zachováni naživu na zemi.)

Jaká budoucí požehnání nastanou díky výkupnému?

Zjev. 5:9, 10: „Zpívají novou píseň a říkají: ‚[Beránku, Ježíši Kriste,] jsi hoden vzít svitek a otevřít jeho pečeti, protože jsi byl zabit a svou krví jsi koupil Bohu osoby z každého kmene a jazyka a lidu a národa a udělal jsi z nich království a kněze našemu Bohu a budou kralovat nad zemí.‘“ (Výkupné bylo zcela nezbytné, jestliže se měla otevřít cesta k nebeskému životu pro ty, kdo mají vládnout s Kristem. Brzy budou všichni panovníci nové vlády země na svých nebeských trůnech.)

Zjev. 7:9, 10: „Pohleďme, velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků, jak stojí před trůnem a před Beránkem [Ježíšem Kristem, který zemřel jako obětní beránek], oblečený v bílá roucha; a v jejich rukou byly palmové ratolesti. A neustále volají silným hlasem a říkají: ‚Za záchranu vděčíme svému Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.‘“ (Víra v Kristovu oběť je pro tento velký zástup nejdůležitější podmínkou pro přežití velkého soužení.)

Zjev. 22:1, 2: „A ukázal mi řeku vody života, čistou jako křišťál, která plyne od trůnu Božího a Beránkova středem jeho široké ulice. A na té i na oné straně řeky byly stromy života, které rodí dvanáct úrod ovoce a vydávají své ovoce každý měsíc. A listy stromů byly k léčení národů.“ (Uplatňování hodnoty oběti Božího Beránka, Ježíše Krista, je tedy důležitou částí opatření, které Bůh učinil, aby bylo lidstvo vyléčeno ze všech následků hříchu a mohlo se těšit z věčného života.)

Řím. 8:21: „I tvorstvo [lidstvo] bude osvobozeno ze zotročení porušeností a bude mít slavnou svobodu Božích dětí.“

Co se od nás požaduje, abychom mohli mít trvalý užitek z Ježíšovy dokonalé oběti?

Jan 3:36: „Kdo projevuje víru v Syna, má věčný život; kdo neposlouchá Syna, neuvidí život, ale zůstává na něm Boží zloba.“

Hebr. 5:9: „Když byl [Ježíš Kristus] učiněn dokonalým, stal se odpovědným za věčnou záchranu všech těch, kteří ho poslouchají.“

Jak opatření výkupného zjevuje, co Bůh cítí k lidstvu?

1. Jana 4:9, 10: „Podle toho byla v našem případě učiněna zjevnou Boží láska, protože Bůh vyslal svého jediného zplozeného Syna do světa, abychom jeho prostřednictvím získali život. Láska není v tom, že my jsme si zamilovali Boha, ale že on miloval nás a vyslal svého Syna jako usmiřující oběť za naše hříchy.“

Řím. 5:7, 8: „Stěží někdo. . . zemře za spravedlivého člověka; ano, za dobrého člověka se snad ještě někdo odváží zemřít. Ale Bůh nám doporučuje svou vlastní lásku tím, že Kristus za nás zemřel, zatímco jsme byli ještě hříšníky.“

K jakému způsobu využití našeho života by nás mělo vést toto opatření?

1. Petra 2:24: „Sám vynesl naše hříchy ve svém vlastním těle na kůl, abychom skoncovali s hříchy a žili pro spravedlnost.“ (Vzhledem ke všemu, co udělali Jehova a jeho Syn, aby nás očistili od hříchu, měli bychom se vytrvale a ze všech sil snažit překonávat hříšné sklony. Mělo by pro nás být naprosto nemyslitelné, abychom vědomě udělali něco, o čem víme, že je to hříšné!)

Tit. 2:13, 14: „[Kristus Ježíš] dal sám sebe za nás, aby nás osvobodil z každého druhu bezzákonnosti a očistil pro sebe lid, který mu výhradně patří, horlivý pro znamenité skutky.“ (Ocenění pro toto podivuhodné opatření by na nás mělo zapůsobit tak, abychom se horlivě podíleli na skutcích, jimiž Kristus pověřil své pravé následovníky.)

2. Kor. 5:14, 15: „Pohání nás. . . láska, kterou má Kristus, protože jsme usoudili, že jeden člověk zemřel za všechny; tak tedy všichni zemřeli; a zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, již nežili pro sebe, ale pro toho, kdo za ně zemřel a byl vzbuzen.“