Bible vám pomůže najít radost

BIBLE sice není zdravotní příručka, ale přesto poukazuje na to, jak mohou na duševní a tělesné zdraví člověka působit emoce pozitivní a jaký vliv mají emoce negativní. „Srdce, které je radostné, působí dobro jako lék,“ říká Bible, „ale duch, který je zkrušený, vysušuje kosti.“ Dále čteme: „Ztratil jsi odvahu v den tísně? Tvé síly bude poskrovnu.“ (Přísloví 17:22; 24:10) Sklíčenost může vysávat naši energii a může vést k pocitu slabosti a bezbrannosti, takže už ani netoužíme nic na své situaci změnit nebo hledat pomoc.

Sklíčenost může působit i na náš duchovní stav. Lidé, kteří se cítí bezcenní, často mají dojem, že nemohou mít dobrý vztah k Bohu a že jim Bůh nemůže žehnat. Simone, o které byla zmínka v předcházejícím článku, měla pochybnosti o tom, zda ‚takový člověk, jako je ona, může mít Boží schválení‘. Jestliže se však podíváme do Božího slova, do Bible, zjistíme, že na ty, kdo se snaží působit mu radost, pohlíží Bůh příznivě.

Bůh se o nás opravdu stará

Bible nám říká, že „Jehova je blízko těm, kdo mají zlomené srdce, a ty, kdo jsou zdrcení na duchu, zachraňuje“. „Srdcem zlomeným a zdrceným“ Bůh nepohrdá, ale naopak slibuje, že ‚oživí ducha ponížených a oživí srdce zdrcených‘. (Žalm 34:18; 51:17; Izajáš 57:15)

Boží Syn Ježíš jednou považoval za nutné vysvětlit svým učedníkům, že Bůh vidí ve svých služebnících to, co je v nich dobré. Použil znázornění a vyprávěl o tom, že Bůh si povšimne i vrabce, který spadne na zem — a to by většina lidí považovala za něco bezvýznamného. Také zdůraznil, že Bůh zná lidi do nejmenších podrobností, a dokonce ví, kolik mají vlasů na hlavě. Ježíš uzavřel toto znázornění slovy: „Proto nemějte strach: Máte větší cenu než mnoho vrabců.“ (Matouš 10:29–31)a Ježíš nepřímo poukázal na to, že lidé, kteří mají víru, jsou v Božích očích cenní — bez ohledu na to, co si snad o sobě myslí oni sami. Vždyť apoštol Petr nám připomíná, že „Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost“. (Skutky 10:34, 35)

Zachovávejme si vyrovnaný názor

Boží slovo nás nabádá, abychom si vypěstovali vyrovnaný názor sami na sebe. Apoštol Pavel byl inspirován k tomu, aby napsal: „Prostřednictvím nezasloužené laskavosti, jež mi byla dána, říkám . . . každému tam mezi vámi, aby si o sobě nemyslel více, než je nutné si myslet, ale myslel tak, aby měl zdravou mysl, každý, jak mu Bůh udělil míru víry.“ (Římanům 12:3)

Jistě bychom o sobě nechtěli mít příliš vysoké mínění, takže bychom se stali ješitnými. Nechtěli bychom ani přejít do druhého extrému a považovat se za bezcenné. Měli bychom se naopak snažit o to, abychom sami na sebe pohlíželi rozumně — abychom totiž brali v úvahu nejen své silné stránky, ale také svá omezení. Jedna křesťanka to vyjádřila slovy: „Nejsem úplně špatná, ale také nejsem nijak zvlášť dobrá. Něco je na mně dobrého a něco špatného, stejně jako na každém.“

Mluvit o takovém vyrovnaném názoru je ovšem daleko snadnější než jej dosáhnout. Příliš negativní názor sami na sebe jsme si možná vytvářeli mnoho let, a chceme-li se jej pak zbavit, je nutné vynaložit velké úsilí. S Boží pomocí však můžeme změnit jak svou osobnost, tak svůj náhled na život. A právě k tomu nás Boží slovo nabádá. Čteme v něm, že bychom měli ‚odložit starou osobnost, která odpovídá našemu dřívějšímu způsobu chování a která se kazí podle svých podvodných tužeb; ale že bychom měli být obnoveni v síle, která podněcuje naši mysl, a měli bychom obléci novou osobnost, jež byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti‘. (Efezanům 4:22–24)

Jestliže se snažíme přeměnit ‚sílu, která podněcuje naši mysl‘, tedy ovlivnit převládající sklon své mysli, můžeme změnit svou osobnost. Ta pak přestane být příliš negativní a stane se z ní osobnost pozitivní. Lena, o které byla zmínka v předcházejícím článku, si uvědomila, že dokud neodloží představu, že ji nikdo nemůže milovat a nikdo jí nemůže pomoci, bude sama na sebe pohlížet stále stejně. Které praktické rady z Bible pomohly Leně, Simone a jiným křesťanům, aby dokázali provést takovou změnu?

Biblické zásady, které napomáhají k radosti

„Uvrhni své břemeno na Jehovu, a on sám tě podpoří.“ (Žalm 55:22) K tomu, abychom nalezli pravou radost, nám může pomoci především modlitba. Simone říká: „Kdykoli se cítím sklíčená, obracím se k Jehovovi a prosím ho o pomoc. Nikdy jsem nebyla v situaci, ve které bych necítila jeho sílu a jeho vedení.“ Když nás žalmista nabádá, abychom uvrhli své břemeno na Jehovu, vlastně nám tím připomíná, že Jehova se o nás nejen zajímá, ale že na nás také pohlíží jako na jednotlivce, kteří jsou hodni jeho pomoci a podpory. V noci o Pasachu roku 33 n. l. byli Ježíšovi učedníci zarmouceni, když jim Ježíš řekl, že od nich brzy odejde. Nabádal je, aby se modlili k Otci, a potom dodal: „Proste a obdržíte, aby vaše radost byla naplněna.“ (Jan 16:23, 24)

„Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Skutky 20:35) Ježíš učil, že dávání je klíčem k nalezení pravé radosti ze života. Uplatňování této biblické pravdy nám pomůže soustřeďovat se spíše na potřeby druhých než na naše vlastní nedostatky. Když pomáháme druhým a vidíme, že reagují vděčně, sami se cítíme lépe. Lena je přesvědčena, že když s druhými pravidelně mluví o biblické dobré zprávě, jí samotné to pomáhá, a to ve dvou směrech. Říká: „Za prvé přitom pociťuji štěstí a uspokojení, jak o tom mluvil Ježíš. A za druhé, mnozí lidé reagují velmi pozitivně, a to mi pomáhá najít radost.“ Jestliže nešetříme silami ve prospěch druhých, sami si ověříme, že jsou pravdivá slova v Příslovích 11:25: „Kdo velkoryse svlažuje jiné, bude také sám velkoryse svlažován.“

„Všechny dny ztrápeného jsou špatné; ale komu je dobře u srdce, má ustavičně hostinu.“ (Přísloví 15:15) Každý z nás má na vybranou v tom, jak se bude dívat na sebe a na své okolnosti. Můžeme být jako ten, kdo všechno vidí negativně a cítí se sklíčený, nebo se můžeme rozhodnout, že budeme smýšlet pozitivně. Bude nám „dobře u srdce“ a budeme radostní, jako kdybychom byli na hostině. Simone říká: „Ze všech sil se snažím zachovat si pozitivní postoj. Hodně se věnuji osobnímu studiu a službě a vytrvale se modlím. Také vyhledávám společnost lidí, kteří uvažují pozitivně, a snažím se být druhým k dispozici.“ Takový postoj srdce vede k pravé radosti. Bible nás vybízí: „Radujte se v Jehovovi a mějte radost, spravedliví; a radostně volejte, všichni, kdo jste přímí v srdci.“ (Žalm 32:11)

„Pravý druh miluje celou dobu a je bratrem, který se narodil pro čas tísně.“ (Přísloví 17:17) Jestliže se svěříme milovanému člověku nebo spolehlivému rádci, může nám to pomoci, abychom se vzpamatovali z negativních pocitů a zbavili se jich dřív, než nás přemohou. Rozhovory s druhými nám mohou pomoci, abychom na věci získali vyrovnaný, pozitivní názor. „Když si mohu o svých pocitech popovídat, hodně mi to pomáhá,“ říká Simone. „Člověk potřebuje někomu povědět, jak se cítí. Často stačí jen dostat to ze sebe.“ Když to budete dělat, přesvědčíte se o pravdivosti přísloví, které říká: „Úzkostlivá péče v srdci muže je to, co působí, aby se sklonilo, ale dobré slovo je rozradostňuje.“ (Přísloví 12:25)

Co můžete dělat

V Bibli je i mnoho dalších znamenitých a praktických zásad, díky kterým můžeme překonávat negativní pocity a najít pravou radost. Jestliže se i vy potýkáte s pocitem nedostatečnosti, povzbuzujeme vás, abyste začali podrobněji zkoumat Boží slovo, Bibli. Učte se pěstovat realistický a zdravý názor sami na sebe a na svůj vztah k Bohu. Jsme upřímně přesvědčeni, že pokud bude vaším vodítkem Bible, budete moci najít pravou radost ze všeho, co děláte.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 7]

Žít podle biblických zásad vede k radosti