Kobry na Srí Lance slyší zvuk

„Hluší jako kobra, jež si zacpává ucho, jež nebude naslouchat hlasu zaklínačů.“ — Žalm 58:4, 5.

V listu The New York Times z 10. ledna 1954 se pod titulkem ‚Jsou hadi „okouzleni“ hudbou?‘ objevila zpráva ohledně Žalmu 58:4, 5: „Dr. David I. Macht, výzkumník v oboru farmakologie v nemocnici Mount Sinai Hospital v Baltimore [USA], je jednou z předních světových autorit, pokud jde o kobří jed. (Kobří jed je uznávaným lékem, například při krevních poruchách.) Dr. Macht podal zprávu, že se při práci s kobrami a kobřím jedem seznámil s řadou hindských lékařů, kteří měli dobré vzdělání a byli z různých částí Indie. Všichni souhlasili, že kobry reagují na určité hudební tóny, na tóny píšťaly nebo pikoly. Lékaři uvedli, že některé formy hudby tato zvířata vzrušují více než formy jiné. Dr. Macht řekl, že indické děti, které si hrají venku po setmění, jsou dokonce varovány, že nemají zpívat, aby jejich hlas nepřivolal kobry. Také se vyjádřil, že Shakespeare, který opakovaně psal o hadech jako o hluchých. . ., pouze opakoval obecně přijímaný omyl. Na druhé straně dr. Macht řekl, že žalmista, který v Žalmu 58, verši 5 naopak naznačil, že hadi slyší, měl pravdu.“

Podobně v jednom článku uveřejněném v německém zoologickém časopise Grzimeks Tier, Sielmanns Tierwelt v červenci 1981 na stranách 34 a 35 autor vypráví o kobře, která žila v termitišti na jeho pozemku na Srí Lance. Požádal krotitele hadů, aby divokého hada chytil a přiměl ho k tanci. Autor vypráví: „Když jsem svého hosta ujistil, že tam opravdu žije kobra, posadil se před termitiště a začal hrát na svou píšťalu. Za dlouhou dobu — už jsem přestal věřit, že se něco bude dít — kobra vystrčila hlavu několik centimetrů z díry. Než mohl had otevřít tlamu, krotitel rychle vyskočil a chytil ho palcem a dvěma prsty za hlavu.“ Ind potom skutečně hada roztančil.

Existuje tedy doklad, že kobra ‚naslouchá hlasu zaklínačů‘. — Překlad nového světa Svatých písem — s odkazy, Dodatek 7A, strana 1583.