Vrcholné myšlenky Bible — 73. až 106. žalm
„Žehnej Jehovovi“ — Proč?
Kdo z nás může být nevděčný, když přemýšlí o všem, co Jehova pro nás udělal, dělá a ještě udělá? Naše srdce by nás skutečně mělo podněcovat, abychom žehnali svému Bohu. Náš více než dostatečný důvod žehnat Jehovovi dobře zdůrazňuje třetí a čtvrtá kniha Žalmů. Když nyní uvažujeme o 73. až 106. žalmu, položme si otázku: ‚Jaké jsou mé osobní důvody pro to, abych žehnal Jehovovi?‘
NEZÁVIĎ NIČEMNÉMU
Prosím čti 73. až 77. žalm. Tyto žalmy jsou připisovány Asafovi, včetně jeho synů. Asaf vyznává, že záviděl ničemnému — dokud se nevzpamatoval. (Žalm 73) Potom naříká nad zničením Jeruzaléma. (Žalm 74) Dále je vyjádřena vděčnost Bohu, který „vzbuzuje bázeň“, a pak následuje modlitba k „velkému Bohu“, aby si vzpomněl na svůj ztrápený lid. — Žalmy 75–77.
◆ 73:24 — K jaké „slávě“ dovedl Jehova žalmistu?
Dokud si žalmista neuvědomil, že ‚přiblížit se k Bohu je pro něj dobré‘, měl pocit, že se ničemnému vede lépe než spravedlivému. (Žalm 73:2–12, 28) Uznávání Boží „rady“ ho vedlo k tomu, že získával „slávu“, což je Jehovova přízeň neboli požehnaný vztah k Jehovovi.
◆ 76:6 (76:7, „KB“) — Jak „usnuli“ „vozataj“ i „kůň“?
Izraelité byli vyučováni, aby více důvěřovali v Jehovu než v koně a dvoukolé vozy. (Žalm 20:7; 20:8, „KB“; Přísl. 21:31) Neměli důvod bát se koňů a dvoukolých vozů vybavených kosami, které měli jejich nepřátelé, protože Jehova mohl učinit jejich nepřátele bezmocnými a přimět je, aby „usnuli“. Zde je poukázáno na „spánek trvající naneurčito“ — na smrt. (Jer. 51:39) To by mělo varovat dnešní světské vůdce, kteří důvěřují ve svá vojska. — Žalm 76:12; 76:13, „KB“.
K našemu poučení: 75. žalm obsahuje varování proti pýše, když říká: „Nepovyšujte svůj roh.“ (5. verš) Roh byl symbolem síly, moci. (5. Mojž. 33:17) Povýšit svůj roh znamenalo chovat se domýšlivě. Žalmista zde varuje zlé, aby se nechovali nadutě pro svou zdánlivě bezpečnou mocenskou pozici, protože Jehova ‚zutíná rohy ničemných‘. (Žalm 75:10) Toto poznání povzbuzuje Boží služebníky, aby zůstali Bohu věrní, i když se zlému zdánlivě daří dobře. — Srovnej Žalm 144:11 až 15a.
POSLOUCHAT „NEJVYŠŠÍHO“
Čti 78. až 83. žalm. Pokračují Asafovy žalmy. Vyjadřují poučení z dějin Izraele. (Žalm 78) Pak žalmista naříká nad zničením chrámu a následuje modlitba za obnovení Izraele. (Žalmy 79 a 80) Po písni, která připomíná osvobození způsobené Bohem a nabádá Boží lid k poslušnosti, přicházejí snažné prosby k Jehovovi, aby vykonal soud nad zkaženými soudci a nad nepřáteli Izraele. — Žalmy 81–83.
◆ 82:1 — Jak soudí Bůh „uprostřed bohů“?
„Bohové“ byli zřejmě izraelští soudci. Byli nazváni bohy proto, že byli mocní v soudcovské moci. Jehova, jako Nejvyšší soudce, měl božské právo vstoupit doprostřed takových soudců, aby je pokáral za to, že nesoudili podle jeho zákona. — Iz. 33:22; Žalm 82:2–4.
◆ 83:9–15 (83:10–16, „KB“) — Byla žalmistovou pohnutkou msta?
Vůbec ne. Modlil se k Bohu, aby vykonal rozsudek nad těmi, kteří „prudce nenávidí“ Jehovu. (2. verš; 3. verš, „KB“) Jiné národy tak měly poznat, že Bůh, jehož jméno je Jehova, je skutečně „nejvyšší nad celou zemí“. (18. verš; 19. verš, „KB“) Tento projev moci měl způsobit vyvýšení Božího jména „Jehova“ po celé zemi.
K našemu poučení: Zmínka o ‚tučnosti pšenice‘ ukazuje, že Jehova bohatě odměňuje ty, kteří ho poslouchají. (Žalm 81:16, 81:17, „KB“) Použité slovo „tučnost“ znamená obrazně to nejlepší. (Srovnej Žalm 63:5, 63:6, „KB“.) Kdyby Izraelité ‚naslouchali Jehovovu hlasu‘, žehnal by jim „tučností pšenice“ — těmi nejlepšími, nejvybranějšími věcmi. (Žalm 81:11; 81:12, „KB“; 5. Mojž. 32:13, 14) Podobně i my, jestliže ‚nasloucháme Jehovovu hlasu‘, dostaneme od něj bohaté požehnání. — Přísl. 10:22.
PŘIBLÍŽIT SE K BOHU
Čti 84. až 89. žalm. Žalmista vyjadřuje touhu po Božím domě. (Žalm 84) Dále žádají vyhnanci, kteří se vrátili, aby Jehova zanechal svého hněvu. (Žalm 85) David se modlí o vedení a ochranu a důvěřuje, že mu Jehova odpoví. (Žalm 86) Po melodii o těch, kteří ‚se narodili na Siónu‘, následuje snažná prosba za ztrápené. (Žalmy 87, 88) Pak přichází žalm, který zdůrazňuje Jehovovu milující laskavost, jak je ukázána v davidovské smlouvě. — Žalm 89.
◆ 84:3 (84:4, „KB“) — Proč je zde zmínka o ptácích?
Žalmista, Korachův potomek, levita, si velice přeje být v Jehovově ‚vznešeném bydlišti‘. (1. a 2. verš; 2. a 3. verš, „KB“) Byly však desítky tisíců levitů. Pouze jednou za půl roku bylo každé oddělení levitů přiděleno k týdenní službě u svatostánku. V protikladu k tomu měli i malí ptáčci trvalejší domov ve svatyni, kde si stavěli svá hnízda. Jak šťastný by byl levita, kdyby k Jehovově chvále bydlel stejně natrvalo v jeho domě!
◆ 89:49 (89:50, „KB“) — Co byly „skutky milující laskavosti“?
Výraz „skutky milující laskavosti“ se vztahuje na smlouvu o království a na všechny její hlavní rysy. V obtížných dobách bylo vhodné, aby Izraelité připomínali Jehovovi tato zaslíbení, a to ne proto, že by pochybovali o smlouvě, ale že se na jejím základě obraceli k Bohu.
K našemu poučení: 85. žalm zdůrazňuje, co by nás mělo přimět, abychom toužili po Božím novém systému věcí. O hmotných požehnáních je v něm pouze krátká zmínka. (12. verš; 13. verš, „KB“) Hlavní důraz se klade na duchovní požehnání: milující laskavost, opravdovost, spravedlnost a pokoj. (10. až 13. verš; 11. až 14. verš, „KB“) Jehova se nedovolává hmotařských tužeb, ale ukazuje, že duchovní požehnání nového systému by pro nás měla být největší podněcující silou.
„JEHOVA SE STAL KRÁLEM!“
Čti 90. až 100. žalm. Mojžíš ukazuje protiklad Boží věčnosti a krátkodobého lidského života a pak poukazuje na Jehovu jako na zdroj bezpečnosti. (Žalmy 90, 91) V těchto žalmech jsou velebeny Jehovovy mimořádné vlastnosti a následující žalmy poukazují na Boží moc, milující laskavost a spravedlnost a také na námět království. — Žalmy 92 až 100.
◆ 90:10 — Cožpak Mojžíš nežil déle než 80 let?
Mojžíš, který žil 120 let, nepředstavoval lidi všeobecně. Z nevěrné generace, která vyšla z Egypta, museli zemřít zapsaní „od dvacetiletých výše“ po čtyřiceti letech, přesně podle toho, co řekl Mojžíš. (4. Mojž. 14:29–34) Poznámka o tom, že v době Mojžíšovy smrti se „jeho oči nezakalily a jeho životní síla neuprchla“, naznačuje, že měl posilující sílu od Boha. — 5. Mojž. 34:7.
◆ 95:3 — Jak je Jehova „Král nad všemi jinými bohy“?
Jako universální svrchovaný Pán je Jehova nejvyšší a je králem nad všemi falešnými božstvy tak, že je daleko nad nimi. Prostě není vůbec možné srovnávat Jehovu Boha s nějakými anděly nebo s čímkoli jiným, co snad někdo uctívá, včetně neexistujících falešných bohů.
K našemu poučení: 91. žalm ukazuje další důvod, který máme pro žehnání Jehovovi — „tajné místo Nejvyššího“. (1. verš) Je to místo duchovní bezpečnosti neboli ochrany před duchovním poškozením pro ty, kteří splňují požadavky stanovené v tomto žalmu. Je „tajné“ proto, že je neznámé lidem ze světa, jimž chybí duchovní vidění. Skutečnost, že je to tajné místo „Nejvyššího“, naznačuje, že zde najdeme bezpečí pouze tehdy, budeme-li se zastávat Jehovy ve sporné otázce universální svrchovanosti.
„CHVALTE JAH!“
Čti 101. až 106. žalm. David zde popisuje svůj způsob provádění státních záležitostí. (Žalm 101) Ztrápený se modlí k Jehovovi, aby ‚zbudoval Sion‘. Za výzvou k ‚žehnání Jehovovi‘ následuje v žalmech upozornění na Boží milosrdenství, velkolepost a stvořitelská díla. Zde je také první z výrazů „Chvalte Jah!“, které se v Žalmech vyskytují dvacetkrát. (Žalmy 103, 104) Nakonec jsou dva žalmy o dějinách, které žehnají Jehovovi za jeho skutky ve prospěch jeho lidu. — Žalmy 105, 106.
◆ 102:25 (102:26, „KB“) — Kdo „položil základy Země“?
Žalmista hovořil o Bohu, ale apoštol Pavel uplatnil tato slova na Ježíše Krista. (Hebr. 1:10, 11) Jak se ukazuje, vztahují se tato slova také na Ježíše proto, že jednal jako Jehovův zmocněnec při tvoření vesmíru. (Kol. 1:15, 16) I o Ježíšovi se tedy mohlo říci, že „položil základy Země“.
◆ 103:14 — Co znamená slovo „utváření“?
Slovo, které je zde přeložené jako „utváření“, se vztahuje ke slovesu „vytvářet“, jež je použité v 1. Mojžíšově 2:7, a k podstatnému jménu „hrnčíř“, které je použito na toho, jenž utváří hlínu. (Iz. 29:16; Jer. 18:2–6) Žalmista nám tedy připomíná, že Jehova, Velký hrnčíř, s námi zachází jemně, protože ví, že jsme křehcí jako hliněné nádoby. — Srovnej 2. Korinťanům 4:7.
◆ 104:4 — Jak činí Jehova „své anděly duchy“?
Protože andělé již jsou duchovní tvorové, nemohlo se to týkat jejich duchovního těla. Slovo „duch“ však také může znamenat „vítr“ nebo „činná síla“. Bůh může také použít své anděly jako mocné síly k provádění své vůle. Také je může použít k tomu, aby vykonali rozsudek — jako ‚pohlcující oheň‘. Křesťany uklidňuje, když vědí, že jejich kazatelské dílo je podporováno tak mocnými andělskými tvory. — Srovnej Zjevení 14:6, 7.
K našemu poučení: 106. žalm nám pomáhá porozumět tomu, že buřiči Korach, Datan a Abiram záviděli Mojžíšovi jeho postavení správce Božího národa. (Žalm 106:16; 4. Mojž. 16:2–11) Vzpoura byla nakonec potřena, když mezi buřiči „zahořel oheň“. (Žalm 106:18) Zde je jistě ukázáno, jak nebezpečná je pýcha a závist. Mluví-li dnes někdo proti jmenovaným Jehovovým služebníkům, přivodí si podobně Jehovovu nemilost. — Hebr. 13:17; Juda 4, 8, 11.
Jehova nám skutečně dává mnoho, za co máme být vděční. Uvažujeme-li o všech požehnáních, jimiž nás zahrnuje, neměli bychom činit to, k čemu nás vyzývá žalmista slovy „Žehnej Jehovovi, má duše“? — Žalm 103:1.