NÁRUČ

Náruč je v hebrejštině označována slovy chéq (1Kr 1:2), choʹcen (Ne 5:13) a duálovou formou slova dadh (Ez 23:3); v řečtině je to kolʹpos. (Jan 13:23; viz heslo HRUĎ, ŇADRA, PRSA.)

Slovo náruč se používá velmi podobným způsobem jako slovo hruď, i když často je tím spíše míněn záhyb vrchní části roucha než hruď jako taková. Oděv, který Izraelité nosili v biblických dobách, byl na hrudi poměrně nařasený, takže si člověk mohl do jeho záhybů vložit ruce, peníze nebo jiné věci, a dokonce tam mohl nést dítě či jehně. (2Mo 4:6, 7; 4Mo 11:12; 2Sa 12:3) Jehova říká, že svá jehňata bude nosit v náručí, což znázorňuje jeho něžnou lásku a péči. (Iz 40:11) Výraz „manželka, která spočívá na tvých prsou“, jak to uvádějí některé překlady (JB-č; KJ; Ro; RS; AT), dostává jasnější význam, je-li přeložen jako „tvá žena milovaná“ (He) nebo „tvá hýčkaná manželka“. (NS) (5Mo 13:6; 28:54) Někdy je tímto slovem míněn pohlavní styk. (1Mo 16:5; 2Sa 12:8)

Výrazy „dám odměnu do jejich vlastní náruče“ nebo „vyměřím jejich mzdu do jejich vlastní náruče“ jsou pochopitelné, jestliže si uvědomíme, že kapsy na oděvu nebyly v suknicích nebo v dolní části oděvu, jako je to dnes. (Iz 65:6, 7; Ža 79:12; Jer 32:18) Podobně výrazy ‚nosit v náruči něčí pohanu‘, ‚shrabat si do náruče oheň‘, ‚vzít úplatek ze záňadří‘ a ‚úplatek do záňadří‘ se vztahují na použití horních záhybů oděvu. (Ža 89:50; Př 6:27; 17:23; 21:14)

Ten, koho člověk velmi miluje nebo koho opatruje, bude na jeho prsou (heb. chéq). Tak držela Noemi dítě, které se narodilo Rut a Obedovi, a tím jej uznala za zákonného dědice svého mrtvého manžela Elimeleka. (Rut 4:16) Při zvyku spočívat při jídle na lehátku měl ten, kdo ležel před jiným člověkem, důvěrné místo vzhledem k němu a všeobecně se to pokládalo za postavení přízně. (Jan 13:23) Tento dobře známý zvyk použil Ježíš v podobenství o Lazarovi, který měl „místo u Abrahamovy náruče“, což znamenalo Boží přízeň. Lazar byl přenesen do „místa u náruče“ Abrahama, což ukazovalo, že se tento žebrák nakonec dostal do postavení zvláštní přízně u někoho, kdo mu byl nadřazený. (Lk 16:22, 23) Apoštol Jan o Ježíšovi napsal, že je „na místě u Otcovy náruče“ jako Jehovův důvěrník, jako ten, kdo může o Bohu podat vysvětlení ve větší a úplnější míře než kdokoli jiný. (Jan 1:18)

Pokud jde o zvyk spočívat u jídla na lehátku, hosté leželi na svém levém boku. Levým loktem se opírali o polštář a pravou ruku měli volnou. Na jednom lehátku byly obvykle tři osoby, ale někdy jich tam bylo až pět. Hlava každého stolovníka tedy byla na prsou nebo blízko prsou toho, kdo ležel za ním. Nejvyšší postavení měl ten člověk, který neměl nikoho za sebou; ten, kdo ležel před ním, měl druhé nejvyšší postavení. Hosté byli jeden k druhému velmi blízko, a proto bylo zvykem dávat přátele k sobě, aby mohli poměrně snadno vést důvěrný hovor. Být na hostině v postavení u něčí náruče skutečně znamenalo mít místo zvláštní přízně vzhledem k tomuto člověku. Apoštol Jan, kterého Ježíš velmi miloval, tedy na poslední slavnosti Pasach ‚spočíval u Ježíšových prsou‘ a v tomto postavení se „naklonil dozadu na Ježíšovu hruď“ a položil mu důvěrnou otázku. (Jan 13:23, 25; 21:20; viz heslo JÍDLO, POKRM.)