SOVA
[heb. tach·masʹ; kós (sýček); jan·šufʹ (kalous); oʹach (výr)].
Noční dravý pták, o kterém je v biblické zprávě několik zmínek. Kdysi panoval názor, že sovy jsou příbuzné dravcům (Falconiformes), ale dnes se má všeobecně za to, že mají blíže k jiným nočním ptákům, jako jsou například lelci.
Sova má krátký, zahnutý zobák a silné drápy, které se podobají drápům jestřába. Od jestřába se však sova liší tím, že má širokou hlavu, velké oči a velké ušní otvory, a také tím, že má na obou nohou vratiprst. Tento vnější prst může obrátit na stranu, nebo dokonce dozadu, kdežto ostatní prsty směřují dopředu, což sově umožňuje, aby měla pevný stisk. Díky velkým očím s rychle pracujícími duhovkami sova dokáže co možná nejvíce využít noční šero. Na rozdíl od jiných ptáků má sova obě oči namířené dopředu, což jí umožňuje hledět na předmět oběma očima zároveň. Její měkké peří je žíhané v odstínech hnědé, šedé, černé a bílé barvy s temnými vzory a obvykle vyvolává dojem, že tělo ptáka je daleko větší než ve skutečnosti. Podle článku v časopise Scientific American (duben 1962, s. 78) jsou křídla sovy ultrazvukově tichá; měkké prachové peří na povrchu křídel a pernaté hřebínky na přední a zadní hraně křídel slouží zjevně ke snížení turbulence proudu vzduchu. Sova se tak neslyšně snese noční tmou a tiše se vrhne na svou nic netušící kořist; loví především hlodavce, i když některé sovy se živí také menšími ptáky a hmyzem. Sovy vydávají zvuky od pronikavého pískání po hluboké houkání.
Hebrejské slovo tach·masʹ označuje nějaký druh sovy a objevuje se v seznamu ‚nečistých‘ ptáků. (3Mo 11:13, 16; 5Mo 14:15) Toto hebrejské slovo příbuzné se slovesem, které znamená „dělat násilí“, je příhodné pro sovu, která se živí lovem malých hlodavců a ptáků. Tento druh sovy je ztotožňován s výrečkem plavým (Otus brucei).
Mezi slovy, která označují ‚nečisté‘ ptáky, je také hebrejské slovo kós, jež někteří učenci překládají jako „sýček“, a myslí jím sýčka obecného (Athene noctua). (5Mo 14:16, He, KJ, NS, RS; EP uvádí slovo ‚kulich‘, což je synonymum pro sýčka; viz také Lexicon in Veteris Testamenti Libros od L. Koehlera a W. Baumgartnera, Leiden, 1958, s. 428.) Sýčka, který měří asi 25 cm a je v Palestině jednou z nejrozšířenějších sov, je možné najít v houštinách, olivových hájích a opuštěných rozvalinách. Žalmista se ve svém utrpení a osamělosti cítil podobně jako ‚sýček ze zpustošených míst‘. (Ža 102:6) V arabštině má tento druh sovy vhodný název, který znamená „matka rozvalin“.
Jiným ptákem, který je v mojžíšském Zákoně uveden jako ‚nečistý‘, je pták označený hebrejským slovem jan·šufʹ; o tomto slově se někteří znalci domnívají, že označuje „funivý“ nebo „ostrý fučivý“ zvuk (heb. slovo pro „foukat“ je na·šafʹ). Jiní odborníci tento výraz spojují se slovem „šero“ (heb. neʹšef) a domnívají se, že označuje prostě nočního ptáka. (3Mo 11:17; 5Mo 14:16) Dílo Lexicon in Veteris Testamenti Libros (s. 386) tohoto ptáka označuje jako „kalouse ušatého“ (Asio otus). Kalous ušatý, který měří asi 38 cm, dostal své jméno podle vzpřímených pernatých chocholek, tzv. „oušek“, jež má po stranách své široké hlavy a jež připomínají uši. Hojně se vyskytuje v zalesněných a neobydlených oblastech a je popsán jako jeden z tvorů, kteří měli obývat rozvaliny Edomu. (Iz 34:11)
O opuštěných domech v rozvalinách Babylóna bylo předpověděno, že se „naplní výry [tvar mn. č. slova ʼoʹach]“. (Iz 13:21) Tyto okolnosti a hebrejské jméno, o němž se soudí, že označuje tvora, který „vyje“ žalostným voláním, se na výra dobře hodí. Někteří lidé slovo ʼoʹach ztotožňují s poddruhem výra velkého Bubo bubo aharonii, který obývá pouštní oblasti Palestiny. Avšak jiní dávají přednost názoru, že se jedná o poddruh výra velkého Bubo bubo ascalaphus, který se vyskytuje na území od Maroka po Irák, což je v souladu s dějištěm proroctví zaznamenaného v Izajášově 13. kapitole. Výr velký je v těchto oblastech největší a nejsilnější sovou. Jeho voláním je hlasité, dlouhé, silné houkání. Když velké oči výra, podobně jako oči ostatních sov, v noci odrážejí světlo, světélkují ohnivě červeným žárem a tento charakteristický rys společně s truchlivým voláním výra nepochybně přispěl k tomu, že tento pták byl mezi pověrčivými pohanskými národy považován za symbol zlé předzvěsti.
Někteří učenci se domnívají, že výraz li·lithʹ, jenž je v Izajášovi 34:14 použit k označení jednoho z tvorů obývajících rozvaliny Edomu, se vztahuje na některý druh sovy. Tento název se dnes údajně používá „pro Strix, puštíka“. (The Interpreter’s Dictionary of the Bible, G. A. Buttrick, ed., 1962, sv. 2, s. 252) Viz však heslo LELEK.