Pomozte svým dětem ke štěstí

KDYŽ jde o výchovu dětí, hledá mnoho rodičů radu, kde to jen jde, a přitom ji vlastně mají doma. Bezpočet rodin má Bibli, ale místo aby ji při výchově dětí používaly, usedá na ni prach.

Je pravda, že k používání Bible jako vodítka v rodinném životě je mnoho lidí skeptických. Odmítají ji jako zastaralou, staromódní nebo příliš přísnou. Ale poctivým zkoumáním se zjistí, že Bible je pro rodiny praktická. Podívejme se jak.

Správné prostředí

Bible otci říká, aby se na své děti díval jako na „odnože olivovníků všude kolem [jeho] stolu“. (Žalm 128:3, 4) Z křehkých mladých stromků nevyrostou plodící stromy bez pečlivého pěstování, bez správné výživy, půdy a vláhy. Podobně i úspěšná výchova dítěte vyžaduje práci a péči. Aby děti dospěly ke zralosti, potřebují zdravé prostředí.

Hlavní součástí takového prostředí je láska — láska mezi manželi i mezi rodiči a dětmi. (Efezanům 5:33; Titovi 2:4) V mnoha rodinách se rodinní příslušníci navzájem milují, ale necítí potřebu lásku vyjadřovat. Uvažujte však: Mohli byste opravdu říci, že jste ve styku s nějakým přítelem, kdybyste mu psali dopisy, na něž byste nikdy nenapsali adresu, nenalepili známku a jež byste neodeslali? Podobně Bible ukazuje, že skutečná láska je mnohem víc než jen pocit, který zahřeje u srdce; láska se vyjadřuje slovy a skutky. (Srovnej Jana 14:15 a 1. Jana 5:3.) Bůh dal příklad, když svou lásku ke svému Synovi vyjádřil slovy: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ (Matouš 3:17)

Pochvala

Jak mohou rodiče svým dětem takovou lásku projevit? Začněte tím, že budete hledat to dobré. Je snadné nacházet na dětech chyby. Jejich nezralost, nezkušenost a sobectví se denně projevují mnoha způsoby. (Přísloví 22:15) Ale každý den udělají i mnoho dobrých věcí. Na co se zaměříte? Bůh se nezabývá našimi chybami, ale pamatuje na to dobré, co děláme. (Žalm 130:3; Hebrejcům 6:10) Stejně bychom měli jednat se svými dětmi.

Jeden mladý muž uvedl: „Za celý svůj život doma si nepamatuji, že bych byl nějak pochválen — za nějaký úspěch doma či ve škole.“ Rodiče, neopomíjejte tuto velmi důležitou potřebu svých dětí! Všechny děti by měly být pravidelně chváleny za to dobré, co dělají. Tak se sníží riziko, že z nich vyrostou „sklíčení“ lidé, kteří jsou přesvědčeni, že nic, co udělají, nebude dost dobré. (Kolosanům 3:21)

Komunikace

Dalším dobrým způsobem, jak svým dětem projevit lásku, je řídit se radou v Jakubově dopise 1:19: „Každý člověk má být rychlý k slyšení, pomalý k mluvení, pomalý k zlobě.“ Umíte své děti rozpovídat a skutečně posloucháte, co mají na srdci? Jestliže vaše děti vědí, že je budete poučovat, ještě než domluví, nebo že se rozzlobíte, až se dozvíte, co skutečně cítí, pak si možná své pocity nechají pro sebe. Ale pokud vědí, že budete opravdu naslouchat, mnohem pravděpodobněji se vám otevřou. (Srovnej Přísloví 20:5.)

Co však, když děti projeví pocity, o nichž víte, že nejsou správné? Je vhodná doba pro hněvivou odpověď, domluvu nebo nějaké ukázňování? Je pravda, že při některých dětských výlevech může být těžké být „pomalý k mluvení, pomalý k hněvu“. Ale opět uvažujte o tom, jaký příklad dal Bůh jednáním se svými dětmi. Vytváří atmosféru chorobného strachu, takže se mu děti bojí říci, co opravdu cítí? Ne! Žalm 62:8 říká: „Důvěřujte v něho v každém čase. Vylévejte před ním své srdce. Bůh je nám útočištěm.“

A tak když si Abraham dělal starosti kvůli Božímu rozhodnutí zničit města Sodomu a Gomoru, neváhal svému nebeskému Otci říci: „Je nemyslitelné, že bys ty jednal tímto způsobem . . . Neučiní Soudce celé země, co je správné?“ Jehova Abrahama nepokáral; naslouchal mu a uklidnil jeho obavy. (1. Mojžíšova 18:20–33) Bůh je pozoruhodně trpělivý a jemný, i když jeho děti vyjadřují pocity, jež jsou naprosto neoprávněné a nerozumné. (Jonáš 3:10–4:11)

I rodiče musí vytvořit prostředí, v němž se děti cítí tak bezpečně, že mohou odhalit své nejniternější pocity, ať jsou jakkoli znepokojivé. A tak jestliže vaše dítě vzrušeně vybuchne, naslouchejte. Místo abyste mu vyhubovali, uznejte jeho pocity a zjistěte jejich příčinu. Například můžete říci: ‚Zdá se, že tě to a to rozzlobilo. Chceš mi říci, co se stalo?‘

Ovládejte svůj hněv

Žádný rodič samozřejmě není tak trpělivý jako Jehova. A děti někdy rozhodně zkoušejí trpělivost rodičů až do krajnosti. Jestliže se na své děti čas od času zlobíte, neznamená to, že jste kvůli tomu špatnými rodiči. Někdy máte ke hněvu skutečně důvod. Sám Bůh se zlobí na své děti, i na ty, které jsou mu zvlášť drahé, má-li k tomu důvod. (2. Mojžíšova 4:14; 5. Mojžíšova 34:10) Jeho Slovo nás však učí, abychom svůj hněv ovládali. (Efezanům 4:26)

Jak? Někdy pomůže chvíli počkat, takže váš hněv může opadnout. (Přísloví 17:14) A pamatujete, že je to dítě! Neočekávejte, že bude jednat jako dospělý a že jeho uvažování bude zralé. (1. Korinťanům 13:11) Budete-li chápat, proč vaše dítě jedná určitým způsobem, možná to zmírní váš hněv. (Přísloví 19:11) Nikdy nazapomeňte, že je ohromný rozdíl mezi pojmy ‚udělat něco zlého‘ a ‚být zlý‘. Budete-li na dítě křičet, že je zlé, dítě si možná řekne: ‚Proč se vůbec snažit být dobrý?‘ Budete-li však dítě láskyplně usměrňovat, pomůže mu to, aby příště jednalo lépe.

Udržovat řád a respekt

Učit děti smyslu pro řád a respekt je jedním z nejnáročnějších úkolů, před jakými rodiče stojí. V dnešním povolném světě si mnoho lidí říká, zda je vůbec správné nějak děti omezovat. Bible odpovídá: „Prut a kárání dávají moudrost; ale chlapec, kterému je dávána volnost, bude působit hanbu své matce.“ (Přísloví 29:15) Někomu se slovo „prut“ nelíbí, protože mu připomíná nějaký druh týrání dítěte. Ale tak to není. Hebrejské slovo „prut“ se vztahuje na hůl, jakou používal pastýř k vedení — nikoli k bití — svých ovcí.a A tak prut představuje ukázňování.

V Bibli znamená ukázňovat především vyučovat. Proto kniha Přísloví asi čtyřikrát říká ‚naslouchej kázni‘. (Přísloví 1:8; 4:1; 8:33; 19:27) Děti se potřebují poučit o tom, že když dělají to, co je správné, přináší to odměnu, a když dělají to, co je špatné, má to špatné následky. Trest možná pomůže, aby se negativní poučení vštípilo, stejně jako odměna — například pochvala — vštěpuje pozitivní poučení. (Srovnej 5. Mojžíšovu 11:26–28.) Pokud jde o trest, udělají rodiče dobře, když budou napodobovat Boží příklad. Bůh totiž svému lidu řekl, že je bude trestat „ve vhodné míře“. (Jeremjáš 46:28) Některým dětem stačí jen několik přísných slov a ukázní se. Jiné děti potřebují důraznější zásah, ale k trestání „ve vhodné míře“ rozhodně nepatří nic, co by dětem mohlo způsobit skutečnou citovou nebo tělesnou škodu.

K vyrovnanému ukázňování by mělo patřit poučování dětí o hranicích a omezeních. Mnoho z nich je jasně definováno v Božím slově. Bible nás učí respektovat hranice osobního majetku. (5. Mojžíšova 19:14) Určuje tělesné hranice, považuje za špatné milovat násilí nebo úmyslně ubližovat jinému člověku. (Žalm 11:5; Matouš 7:12) Stanovuje sexuální hranice, odsuzuje krvesmilstvo. (3. Mojžíšova 18:6–18) Dokonce uznává i osobní a citové hranice; zakazuje nadávat někomu nebo používat jiné formy slovního týrání. (Matouš 5:22) Učit děti o těchto omezeních a hranicích — jak slovem, tak příkladem — je pro vytvoření zdravého rodinného prostředí nezbytné.

Další klíč k udržování řádu a respektu v rodině spočívá v pochopení úloh v rodině. V mnoha dnešních rodinách jsou tyto úlohy zamlžené nebo zmatené. V některých rodinách se rodič svěří dítěti s tíživými problémy, s problémy, na jejichž zvládnutí není dítě vybaveno. V jiných rodinách je dětem dovoleno, aby se staly malými diktátory a rozhodovaly za celou rodinu. To je nesprávné a škodlivé. Rodiče jsou povinni starat se o potřeby svých malých dětí — o potřeby tělesné, citové i duchovní —, ne naopak. (2. Korinťanům 12:14; 1. Timoteovi 5:8) Uvažuj o příkladu Jákoba, který přizpůsobil tempo celé rodiny i doprovodu tak, aby nebylo příliš náročné pro maličké. Chápal jejich omezení a podle toho také jednal. (1. Mojžíšova 33:13, 14)

Péče o duchovní potřeby

Nic není pro zdravé rodinné prostředí důležitější než duchovní smýšlení. (Matouš 5:3) Děti mají velkou schopnost smýšlet duchovně. Mají plno otázek: Proč existujeme? Kdo udělal zemi a zvířata, stromy a oceány? Proč lidé umírají? Co se děje potom? Proč se dobrým lidem stávají špatné věci? Ten seznam se zdá být nekonečný. Často jsou to spíše rodiče, kdo o takových věcech raději nepřemýšlí.b

Bible nabádá rodiče, aby věnovali čas duchovnímu poučování svých dětí. Takové poučování popisuje vřelými výrazy jako neustálý dialog mezi rodiči a dětmi. Rodiče mohou poučovat své děti o Bohu a jeho Slovu, když společně jdou, sedí spolu v domě, i v době, kdy jdou spát — kdykoli je to možné. (5. Mojžíšova 6:6, 7; Efezanům 6:4)

Bible však takový duchovní program nejen doporučuje, ale poskytuje i látku, kterou k němu budete potřebovat. Koneckonců, jak byste zodpověděli dětské otázky, které tu byly uvedeny? Odpovědi na ně jsou právě v Bibli. Jsou jasné, úžasné a dávají naději v tomto beznadějném světě. Ještě lepší však je, že pochopení biblické moudrosti může vašim dětem dát tu nejpevnější kotvu, to nejjistější vedení v dnešní zmatené době. Poskytněte jim ji, a bude se jim opravdu dobře dařit — nyní i v budoucnosti.

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 11]

Hledejte způsoby, jak své dítě můžete pravidelně a konkrétně chválit

[Rámeček a obrázek na straně 9]

Jak svým dětem pomáhat ke štěstí

• Poskytněte jim bezpečné prostředí, v němž se cítí být milované a chtěné

• Pravidelně je chvalte. Buďte konkrétní

• Buďte dobrými posluchači

• Když se rozhněváte, chvíli počkejte

• Stanovte jasné, důsledné hranice a omezení

• Přizpůsobte ukázňování potřebám každého dítěte

• Neočekávejte od svých dětí víc, než je rozumné

• Pečujte o duchovní potřeby pravidelným studiem Božího slova

[Rámeček na straně 10]

Předběhla svou dobu

POUČENÍ z Bible lidem ve starověkém Izraeli pomáhalo, aby se těšili z rodinného života takové úrovně, jaká daleko přesahovala úroveň rodinného života v okolních národech. Historik Alfred Edersheim k tomu říká: „Za hranicemi Izraele by se sotva dalo mluvit o rodinném životě nebo o rodině v tom smyslu, jak jej chápeme dnes.“ Například u starověkých Římanů měl podle zákona otec v rodině absolutní moc. Mohl prodat své děti do otroctví, přimět je pracovat jako dělníky, nebo je dokonce popravit — zcela beztrestně.

Někteří Římané se domnívali, že Židé jsou divní, protože se svými dětmi jednají jemně. Tacitus, římský historik z prvního století, napsal proti Židům nenávistná slova — že jejich zvyky jsou „zvrácené a zároveň nechutné“. Připustil však: „Zabít nějakého novorozence je pro ně zločinem.“

Bible poskytuje vysoká měřítka. Židy učila, že děti jsou vzácné — že na ně mají pohlížet jako na dědictví od samotného Boha — a že s nimi podle toho mají také jednat. (Žalm 127:3) Je zřejmé, že mnoho Židů podle takové rady žilo. V této souvislosti byl zajímavý i jejich jazyk. Edersheim uvádí, že kromě slov pro syna a dceru měli starověcí Hebrejci devět slov pro děti, a každé se vztahovalo k jiné etapě jejich života. Jedno slovo se například vztahovalo na dítě, které ještě bylo kojeno, a jiné na to, které bylo odstaveno. Pro trochu starší děti existovalo slovo, jež znamenalo, že tyto děti sílí. A pro ještě starší děti existovalo slovo, které doslova znamenalo ‚setřást ze sebe pouto‘. Edersheim k tomu říká: „Je jisté, že ti, kdo život dítěte tak pozorně sledovali a každé etapě jeho vývoje dali označení, které vyvolávalo určitý obraz, cítili ke svým dětem lásku.“