HERMON

[zasvěcená věc; věc pod klatbou].

Hermon bývá ztotožňován s nejvyšší horou v blízkosti Palestiny. Arabové ji nazývají Džebel eš-Šejch (což pravděpodobně znamená „hora starce“) nebo Džebel et-Thaldž („hora sněhu“). Tato jména vznikla nepochybně na základě toho, že hora Hermon je téměř celý rok pokryta sněhem. Je možné říci, že se její zasněžený vrcholek podobá temenu hlavy starého bělovlasého muže. Ve starověku znali tuto horu Sidonci jako „Sirjon“ a Amorejci jako „Senir“. (5Mo 3:8, 9) Jméno Senir bylo patrně používáno k označení části horského pásma Antilibanon. (1Pa 5:23) Dalším označením hory Hermon bylo jméno „Sion“ (nezaměňovat s horou Sion v Jeruzalémě). (5Mo 4:47, 48) Žalmista mluví o tom, že Hermon a Tabor radostně volají v Jehovově jménu. (Ža 89:12)

Hora Hermon tvoří již. cíp pohoří Antilibanon. Dosahuje nadmořské výšky 2 814 m a táhne se asi 30 km od S k J. Několik jejích vrcholků je spolu spojeno náhorní rovinou. (Ža 42:6) Hora Hermon je tvořena vápencem, i když na vých. a na záp. straně jsou výchozy čediče. Nejvyšší část hory je úplně holá, jen místy se vyskytují nízké křoviny. V nižších polohách však rostou jedle, ovocné stromy a keře. Dolní svahy na záp. a již. straně hory jsou porostlé vinicemi.

Za jasného dne je z vrcholu Hermonu krásný výhled na velkou část Palestiny. Na Z je možné vidět hory Libanonu, Tyrskou pláň a Středozemní moře, na JZ horu Karmel, na J údolí Jordánu s pánví Chula a Galilejské moře a na V Damašskou pláň.

Sněhem pokrytý vrcholek hory Hermon způsobuje kondenzaci nočních mlh, čímž se vytváří množství rosy. „Tak bohatou rosu,“ uvádí přírodopisec H. B. Tristram, který žil v 19. století, „jsme nikdy nezažili. Promočila úplně všechno a stany byly jen chabou ochranou.“ (The Land of Israel, Londýn, 1866, s. 608, 609) Osvěžující rosa Hermonu chrání vegetaci za dlouhého období sucha. (Ža 133:3; viz heslo ROSA.) Tající sněhy z hory Hermon jsou hlavním zdrojem vody pro řeku Jordán.

Ve starověku byla hora Hermon domovem divokých zvířat, například lvů a levhartů. (Pís 4:8) V nedávných dobách tam byly spatřeny lišky, vlci, levharti a syrští medvědi.

Hora Hermon se stala sev. hranicí Zaslíbené země. (Joz 12:1; 13:2, 5, 8, 11) Jozue porazil Chivijce, kteří sídlili na úpatí hory. (Joz 11:1–3, 8, 16, 17) Na této hoře možná došlo k proměnění Ježíše Krista (Mt 17:1; Mr 9:2; Lk 9:28; 2Pe 1:18), protože krátce před touto událostí byl Ježíš v nedaleké Filipově Cesareji. (Mr 8:27; viz hesla BAAL-HERMON; PROMĚNĚNÍ.)

[Vyobrazení na straně 597]

Sníh pokrývající horu Hermon napomáhá kondenzaci nočních mlh; vzniká tak hojnost rosy, která svlažuje zem