TOPOLY

[heb. ʽara·vimʹ (mn. č.)].

Hebrejský název tohoto stromu odpovídá arabskému slovu gharab, které se stále používá k označení topolu eufratského (Populus euphratica). Topol i vrba sice patří do stejné čeledi vrbovitých a oba tyto stromy se běžně vyskytují na Středním východě, přesto však dnešní lexikografové dávají při překladu přednost slovu „topol“. (Viz Lexicon in Veteris Testamenti Libros od Koehlera a Baumgartnera, Leiden, 1958, s. 733; Hebrew and English Lexicon of the Old Testament od Browna, Drivera a Briggse, 1980, s. 788; The New Westminster Dictionary of the Bible, H. Gehman, ed., 1970, s. 998.)

Topol běžně roste na březích Eufratu (zatímco vrba je tam poměrně vzácná) a to dobře odpovídá zmínce v Žalmu 137:1, 2, kde jsou popisováni židovští vyhnanci, jak plakali a své harfy pověsili na topoly. Drobné, křehké, srdcovité listy topolu eufratského mají u dlaně listu zploštělé řapíky, a proto se i při nejjemnějším závanu vzduchu kolébají sem a tam; tento pohyb by mohl připomínat rozechvělé pohyby lidí, kteří pláčí v zármutku.

Topoly eufratské se vyskytují také na březích řek a jiných vodních toků v Sýrii a v Palestině a zejména v údolí Jordánu. Tam společně s tamaryšky vytvářejí husté křoviny, zatímco jinde mohou dorůstat výšky 9 až 14 m. Na všech místech v Bibli, kde je zmínka o topolech, je rovněž zmínka o vodních tocích nebo o ‚říčních údolích‘. Topoly patřily ke stromům, jejichž větve se používaly při Svátku chýší (3Mo 23:40); silnému ‚behemotovi‘ (hrochovi) poskytovaly úkryt u řeky (Job 40:15, 22), a o jejich schopnosti snadno vyrašit na dobře zavlažovaných místech, se mluví v Izajášovi 44:3, 4, kde je tato schopnost použita ke znázornění rychlého vzrůstu a rozmachu, jež vyplývají z vylití Jehovova požehnání a ducha.