Skutečně tě Bůh zná?

„Jehovo, . . . důvěrně ses seznámil i se všemi mými cestami.“ — ŽALM 139:1, 3.

1. Jak rozšířený je pocit, že ‚druzí nechápou‘ úzkostné starosti, problémy a tísně, s nimiž se potýkáme?

CHÁPE skutečně někdo úzkostné starosti, tísně a problémy, s nimiž se potýkáš? Na celém světě jsou milióny lidí, mladých i starých, kteří nemají rodinu či příbuzné, již by se zajímali o to, co se s nimi děje. Dokonce i v rodinách mají mnohé manželky — a manželé také — pocit, že jejich manželský partner vlastně nechápe, jaké tlaky na ně doléhají. Někdy zklamaně namítnou: „Ale ty to nechápeš!“ A také celá řada mladých lidí dospěla k závěru, že jim nikdo nerozumí. Naproti tomu mezi těmi, kdo touží, aby jim druzí projevovali větší porozumění, jsou někteří lidé, jejichž život později získal bohatou vnitřní hodnotu. Jak je to možné?

2. Co může ctitelům Jehovy pomoci, aby vedli život, který jim dá bohaté uspokojení?

² Je to tím, že bez ohledu na skutečnost, zda lidé v okolí jejich pocity plně chápou, nebo nechápou, oni jsou přesvědčeni, že Bůh skutečně chápe, čím procházejí, a že jako jeho služebníci se nemusejí se svými problémy potýkat sami. (Žalm 46:1) A dále Boží slovo spolu s pomocí prozíravých křesťanských starších jim umožňuje, aby neviděli jenom své osobní problémy. Písma jim pomáhají si uvědomit, že jejich věrná služba je v Božích očích drahocenná a že pro ty, kdo svou naději vkládají v Boha a v opatření, která učinil skrze Ježíše Krista, existuje jistá budoucnost. — Přísloví 27:11; 2. Korinťanům 4:17, 18.

3, 4. a) Jak nám ocenění toho, že „Jehova je Bůh“, a toho, že „nás udělal“, může pomoci, abychom nacházeli potěšení v jeho službě? b) Proč máme úplnou důvěru v Jehovovu láskyplnou péči?

³ Snad znáš Žalm 100:2, kde se říká: „Služte Jehovovi s radováním. Přicházejte před něho s radostným voláním.“ Kolik lidí opravdu Jehovovi prokazuje uctívání takovým způsobem? Vhodné důvody k tomu uvádí 3. verš, který nám připomíná: „Vězte, že Jehova je Bůh. To on nás udělal, a ne my sami. Jsme jeho lid a ovce jeho pastvy.“ V hebrejském textu je zde na Boha použit výraz ’Elohim, který poukazuje na jeho velikost, pokud jde o majestát, důstojnost a znamenitost. On je jediný pravý Bůh. (5. Mojžíšova 4:39; 7:9; Jan 17:3) Jeho služebníci poznávají jeho Božství ne jako pouhý fakt, o němž byli vyučováni, ale jako něco, co sami zakoušejí a co dosvědčují svou poslušností, důvěrou a oddaností. — 1. Paralipomenon 28:9; Římanům 1:20.

⁴ Jehova je živý Bůh, je schopen vidět i naše srdce, a proto před jeho očima není nic skryto. Je si plně vědom toho, co se děje v našem životě. Chápe, co způsobuje problémy, s nimiž se potýkáme, stejně jako duševní a citový zmatek, který z nich může pocházet. Jako Stvořitel nás zná lépe, než známe my sami sebe. Také ví, jak nám má pomoci, abychom se vypořádali se svou situací, a ví, jak nám může poskytnout trvalou úlevu. Láskyplně nám pomůže — jako pastýř, který nese jehně ve svém náručí — a my mu celým srdcem důvěřujeme. (Přísloví 3:5, 6; Izajáš 40:10, 11) Tato důvěra se může značně posílit studiem Žalmu 139.

Ten, kdo vidí všechny naše cesty

5. Co znamená, že nás Jehova ‚prozkoumává‘, a proč je to žádoucí?

⁵ Žalmista David s hlubokým oceněním napsal: „Jehovo, prozkoumal jsi mě a znáš mě.“ (Žalm 139:1) David byl přesvědčen, že Jehovovo poznání o něm není povrchní. Bůh se na Davida nedíval způsobem, jakým by se na něj snad dívali lidé — takže by si všímal pouze jeho postavy, řečnických schopností nebo dovednosti při hře na harfu. (1. Samuelova 16:7, 18) Jehova „prozkoumal“ Davidovo nejhlubší nitro, a to s láskyplným zájmem o jeho duchovní blaho. Pokud jsi Jehovovým oddaným služebníkem, Jehova tě zná stejně dobře, jako znal Davida. Nevzbuzuje to v tobě pocity vděčnosti a bázně?

6. Jak Žalm 139:2, 3 ukazuje, že Jehova zná vše, co děláme, dokonce všechny naše myšlenky?

⁶ Veškerá Davidova činnost byla před zrakem Jehovy odhalená a David si toho byl vědom. „Sám jsi poznal mé usedání a mé vstávání,“ napsal žalmista. „Zdaleka jsi uvažoval o mé myšlence. Mé cestování a mé uléhání jsi odměřil a důvěrně ses seznámil i se všemi mými cestami.“ (Žalm 139:2, 3) Jehova je v nebesích, daleko od země, ale tato skutečnost mu nebránila v poznání toho, co David dělal nebo co si myslel. Jehova Davidovu činnost ‚odměřoval‘ neboli pečlivě ji zkoumal, a to ve dne i v noci, aby poznal, jaká je.

7. a) Uveď některé věci z našeho života, jichž si je Bůh vědom, a použij přitom jako základ události z Davidova života. b) Jak by nás toto vědomí mělo ovlivňovat?

⁷ Když láska k Bohu a důvěra v jeho osvobozující moc podnítily mladého Davida, aby se dobrovolně přihlásil do boje s filištínským obrem Goliatem, Jehova to věděl. (1. Samuelova 17:32–37, 45–47) Když později nepřátelství lidí vyvolalo v Davidovu srdci krutou bolest, když tíseň byla tak velká, že David v noci proléval slzy, bylo mu útěchou poznání, že Jehova vyslyšel jeho úpěnlivou prosbu. (Žalm 6:6, 9; 55:2–5, 22) Podobně když srdce naplněné vděčností vedlo Davida k tomu, aby za bezesné noci rozjímal o Jehovovi, Jehova si toho byl dobře vědom. (Žalm 63:6; srovnej Filipanům 4:8, 9.) Když jednou večer David pozoroval manželku svého souseda, jak se koupala, Jehova to také věděl a viděl, co se stalo, když David jen na krátkou dobu připustil, aby hříšná žádost vytlačila Boha z jeho myšlenek. (2. Samuelova 11:2–4) Později byl poslán prorok Natan, aby Davidovi poukázal na závažnost jeho hříchu; Jehova tehdy nejen slyšel slova, která vycházela z Davidových úst, ale také rozpoznal, že vycházela z kajícného srdce. (2. Samuelova 12:1–14; Žalm 51:1, 17) Nemělo by nás to podnítit, abychom vážně přemýšleli o tom, kam jdeme, co děláme a co je v našem srdci?

8. a) Jak ‚slova na našem jazyku‘ ovlivňují naše postavení před Bohem? b) Jak je možné překonávat slabiny při používání jazyka? (Matouš 15:18; Lukáš 6:45)

⁸ Bůh ví o všem, co děláme, a proto by nás nemělo překvapovat, že si je vědom i toho, jak používáme i takový malý tělesný úd, jakým je jazyk. Král David si to uvědomoval a napsal: „Vždyť na mém jazyku není slovo, ale pohleď, Jehovo, ty to již všechno víš.“ (Žalm 139:4) David dobře věděl, že ti, kdo budou vítáni jako hosté v Jehovově stanu, budou lidé, kteří druhé nepomlouvají a kteří odmítají používat svůj jazyk k šíření pikantních novinek tlacháním, jež by důvěrnému známému přivodilo pohanu. Jehova projevuje přízeň takovým lidem, kteří mluví pravdu i ve svém srdci. (Žalm 15:1–3; Přísloví 6:16–19) Nikdo z nás není schopen dokonale ovládat svůj jazyk, ale David nedospěl slabošsky k závěru, že pro zlepšení své situace nemůže nic udělat. Mnoho času trávil tím, že skládal a zpíval žalmy ke chvále Jehovy. Také bez zábran dával najevo, jak potřebuje pomoc, a modlil se o ni k Bohu. (Žalm 19:12–14) Je třeba, abychom tomu, jakým způsobem používáme svůj jazyk, věnovali při modlitbách pozornost i my?

9. a) Jakým způsobem popis v Žalmu 139:5 ukazuje, jak důkladně Jehova zná naši situaci? b) Čemu můžeme díky tomu důvěřovat?

⁹ Jehova na nás ani na naši situaci nepohlíží pouze z nějakého omezeného hlediska. Má o nás úplný obraz, zná nás ze všech stran. David použil příkladu obleženého města a napsal: „Zezadu i zepředu jsi mě oblehl.“ Bůh pro Davida nebyl jakýmsi obléhajícím nepřítelem, byl mu spíše bdělým strážcem. „Kladeš na mne svou ruku,“ dodal David, a tak poukázal na Boží vliv a ochranu, které jsou uplatňovány k trvalému prospěchu těch, kdo Boha milují. „Takové poznání je pro mne příliš podivuhodné. Je tak vysoko, že ho nemohu dosáhnout,“ uznal David. (Žalm 139:5, 6) Bůh zná své služebníky tak úplně a důkladně, že to nemůžeme zcela pochopit. Ale známe dost, abychom mohli mít důvěru v to, že nám Jehova opravdu rozumí a že jeho pomoc bude ta nejlepší. — Izajáš 48:17, 18.

Bůh nám může pomáhat, ať jsme kdekoli

10. Jaká povzbuzující pravda je sdělována živým popisem v Žalmu 139:7–12?

¹⁰ Žalmista se na Jehovovu láskyplnou péči dívá z dalšího hlediska a pokračuje: „Kam mohu jít od tvého ducha a kam mohu utéci od tvého obličeje?“ Neměl touhu pokusit se od Jehovy uprchnout; spíše věděl, že ať by byl kdekoli, Jehova by to věděl a svatým duchem by mu mohl pomoci. „Kdybych vystoupil do nebe,“ pokračoval žalmista, „byl bys tam; a kdybych si rozložil lehátko v šeolu, pohleď, ty bys tam byl. Kdybych si vzal křídla úsvitu, abych přebýval v nejodlehlejším moři, i tam by mě vedla tvá ruka a tvá pravice by mě uchopila. A kdybych řekl: „Jistě se mě chvatně zmocní tma!“, tehdy by noc byla kolem mne světlem. Ani tma by se neprokázala příliš temná pro tebe, ale noc by zářila jako den; tma by právě tak dobře mohla být světlem.“ (Žalm 139:7–12) Ať půjdeme kamkoli, ať nás potkají jakékoli okolnosti, nikdy se nedostaneme mimo dosah Jehovova pohledu nebo mimo dosah pomoci jeho ducha.

11, 12. a) Jonáš sice na čas ztratil ze zřetele, že Jehova je schopen vidět a pomáhat, ale jak se tyto Jehovovy schopnosti v případě Jonáše projevily? b) Jaký prospěch bychom měli mít z Jonášovy zkušenosti?

¹¹ Při jedné příležitosti to ztratil ze zřetele prorok Jonáš. Jehova mu dal za úkol kázat lidem ve městě Ninive. Jonáš měl z nějakého důvodu pocit, že tento úkol nemůže zvládnout. Myšlenka na službu v Ninive ho snad děsila, možná kvůli tomu, že Asyřané měli pověst krutých lidí. Proto se pokusil zmizet z dohledu. V přístavu Joppe získal místo na lodi plující do Taršiše (všeobecně spojovaného se Španělskem a ležícího asi 3 500 kilometrů na západ od Ninive). Jehova však Jonáše viděl, jak nastupuje na loď a ukládá se v podpalubí ke spánku. Bůh také věděl, že byl Jonáš později hozen přes palubu. A Jehova slyšel, jak Jonáš sliboval z nitra břicha velké ryby, že splní své slavnostní sliby. Když byl Jonáš vyveden zpět na souš, dostal znovu příležitost, aby svůj úkol splnil. — Jonáš 1:3, 17; 2:1–3:4.

¹² Oč lepší by pro Jonáše bylo, kdyby byl od začátku spoléhal na to, že Jehovův duch mu jeho pověření pomůže splnit! Jonáš však později svou zkušenost pokorně zaznamenal, a tato zpráva od té doby mnohým lidem pomohla projevovat v Jehovu důvěru, kterou bylo pro Jonáše zřejmě tak obtížné získat. — Římanům 15:4.

13. a) Jaké úkoly Elijáš věrně splnil předtím, než utekl před královnou Jezábel? b) Jak Jehova pomohl Elijášovi, i když se Elijáš snažil odejít do úkrytu mimo území Izraele?

¹³ Poněkud odlišná byla zkušenost Elijáše. Věrně oznámil Jehovův výnos, že Izrael bude postižen suchem, což bude trest za hříchy Izraelitů. (1. Královská 16:30–33; 17:1) Na hoře Karmelu se v zápase mezi Jehovou a Baalem věrně zastával pravého uctívání. A své jednání dovršil tím, že v údolí bystřiny Kišonu popravil 450 Baalových proroků. Ale když královna Jezábel ve vzteku přísahala, že dá Elijáše usmrtit, Elijáš ze země utekl. (1. Královská 18:18–40; 19:1–4) Přišel mu Jehova v té obtížné době na pomoc? Skutečně ano. I kdyby Elijáš vystoupil na nějakou vysokou horu — jakoby do nebe, i kdyby se ukryl v nějaké jeskyni hluboko v útrobách země — jakoby v šeolu, i kdyby uprchl na nějaký vzdálený ostrov, byť rychlostí světla úsvitu šířícího se celou zemí — byla by s ním Jehovova ruka, aby ho posilovala a vedla. (Srovnej Římanům 8:38, 39.) A Jehova Elijáše skutečně posiloval nejen pokrmem na cestu, ale také podivuhodnými projevy své činné síly. Takto posílen se Elijáš ujal svého dalšího prorockého pověření. — 1. Královská 19:5–18.

14. a) Proč by bylo nesprávné usuzovat, že Bůh je všudypřítomný? b) Za jakých okolností Jehova láskyplně poskytoval oporu svým služebníkům v nové době? c) Jak máme rozumět tomu, že Bůh by byl s námi, i kdybychom byli v šeolu?

¹⁴ Prorocká slova Žalmu 139:7–12 neznamenají, že Bůh je všudypřítomný, že je stále osobně přítomen na všech místech. Písma jasně ukazují něco jiného. (5. Mojžíšova 26:15; Hebrejcům 9:24) Přesto se jeho služebníci nikdy neocitají mimo jeho dosah. Je to tak i s těmi, kdo se díky svým teokratickým pověřením dostali na vzdálená místa. Bylo to tak za druhé světové války v případě věrně oddaných svědků v nacistických koncentračních táborech a byla to pravda i v případě misionářů, kteří byli v Číně na sklonku padesátých a na začátku šedesátých let drženi v samovazbě. V jedné středoafrické zemi to tak bylo v případě našich drahých bratrů a sester, kteří museli opakovaně prchat ze svých vesnic, a dokonce i ze země. Pokud je to třeba, Jehova může proniknout přímo do šeolu, do všeobecného hrobu, a může věrné přivést zpět k životu prostřednictvím vzkříšení. — Job 14:13–15; Lukáš 20:37, 38.

Ten, kdo nám opravdu rozumí

15. a) Jak časně byl Jehova schopen pozorovat náš vývoj? b) Jak žalmistova zmínka o ledvinách ukazuje na rozsah Božího poznání o nás samotných?

¹⁵ Žalmista pod inspirací upozorňuje na skutečnost, že Boží poznání týkající se nás samotných předchází dokonce i dobu našeho narození: „Vždyť jsi sám vytvořil mé ledviny; držel jsi mě zastíněného v břiše mé matky. Budu ti chvalořečit, protože jsem podivuhodně udělán, způsobem, který vzbuzuje bázeň. Tvá díla jsou podivuhodná, jak si má duše velice dobře uvědomuje.“ (Žalm 139:13, 14) Spojením genů otce a matky vzniká ve chvíli početí celek, který hluboce ovlivňuje naše tělesné i duševní schopnosti. Bůh těmto schopnostem rozumí. V uvedeném žalmu je zvláštní zmínka o ledvinách, které jsou v Písmech často používány ke znázornění nejvnitřnějších stránek osobnosti.a (Žalm 7:9; Jeremjáš 17:10) Jehova o nás tyto podrobnosti věděl ještě předtím, než jsme se narodili. On je také Tím, kdo s láskyplným zájmem zkonstruoval lidské tělo tak, že kolem oplodněné buňky se v matčině děloze vytváří jakési ochranné pouzdro, aby embryo bylo při vývoji ‚zastíněno‘ a chráněno.

16. a) Jakým způsobem se v Žalmu 139:15, 16 zdůrazňuje, jak pronikavou moc má Boží zrak? b) Proč by to pro nás mělo být povzbuzením?

¹⁶ Žalmista pak zdůrazňuje pronikavou moc Božího zraku a dodává: „Mé kosti nebyly před tebou schovány, když jsem byl dělán vskrytu, když jsem byl utkáván v nejnižších částech země [zřejmě zde poeticky poukazuje na dělohu své matky, ale nepřímo je tu zmínka o stvoření Adama z prachu] . Tvé oči viděly i můj zárodek a ve tvé knize byly zapsány všechny jeho části, pokud jde o dny, kdy byly utvářeny [části těla] a nebyla ještě žádná [zřetelná část] z nich.“ (Žalm 139:15, 16) Není žádných pochyb — ať nám naši bližní rozumí, nebo ne, Jehova nám opravdu rozumí. Jak by nás to mělo ovlivňovat?

17. K čemu nás to podnítí, když na Jehovova díla pohlížíme jako na cosi podivuhodného?

¹⁷ Pisatel Žalmu 139 uznal, že Boží díla, o nichž psal, jsou podivuhodná. Smýšlíš také tak? Podivuhodné věci vedou člověka k hlubokému zamyšlení nebo k tomu, aby jim věnoval bedlivou pozornost. Pravděpodobně takovým způsobem reaguješ na Jehovova stvořitelská díla. (Srovnej Žalm 8:3, 4, 9.) Zamýšlíš se takovým způsobem i nad tím, co Bůh udělal, když zřídil mesiášské Království, když nechává dobrou zprávu kázat po celé zemi, i nad tím, jak jeho Slovo přeměňuje lidskou osobnost? — Srovnej 1. Petra 1:10–12.

18. Jak nás to ovlivní, jestliže v nás Boží dílo vzbuzuje bázeň?

¹⁸ Máš i ty zkušenost, že rozjímání o Božím díle v tobě vzbuzuje bázeň, takovou bázeň, která je zdravá, která tě mocně podněcuje a která má hluboký vliv na tvou osobnost a na způsob, jak využíváš svého života? (Srovnej Žalm 66:5.) Je-li to tak, pak tě bude srdce podněcovat, abys Jehovovi Bohu chvalořečil, abys jej chválil, bude tě podněcovat, aby sis vytvářel příležitosti vyprávět jiným lidem o jeho předsevzetí a o úžasných věcech, které připravuje pro ty, kdo jej milují. — Žalm 145:1 až 3.

[Poznámka pod čarou]

Jak se vyjádříš?

◻ Jak nám vědomí, že „Jehova je Bůh“, pomůže, abychom mu sloužili s radováním?

◻ Jak by náš život mělo ovlivnit to, že Bůh ví o všem, co děláme?

◻ Proč je povzbuzující skutečnost, že nikdy nejsme mimo Boží dohled?

◻ Proč je Bůh schopen rozumět nám způsobem, jakým nám nemůže rozumět žádný člověk?

◻ Proč nás takovéto studium podněcuje k tomu, že chceme chvalořečit Jehovovi?