Jehovova radost je naše pevnost
„Tento den je svatý našemu Pánu, a nepociťujte ublížení, neboť Jehovova radost je vaše pevnost.“ (NEHEMJÁŠ 8:10)
1, 2. a) Co je to pevnost? b) Jak David prokázal, že si udělal útočiště v Jehovovi?
JEHOVA je tou nejbezpečnější pevností. Ale co je to pevnost? Je to opevněné místo, kam se člověk v ohrožení může uchýlit a kde najde bezpečné útočiště. Pro Izraelitu Davida, který žil ve starověku, byl takovou pevností Bůh. Zamysleme se například nad jednou písní, kterou David složil Nejvyššímu ‚v den, kdy ho Jehova osvobodil z dlaně všech jeho nepřátel a z ruky Saula‘, izraelského krále. (Žalm 18, nadpis)
2 David začal tuto dojemnou píseň slovy: „Budu mít k tobě náklonnost, Jehovo, má sílo. Jehova je můj skalní útes a má pevnost, Ten, kdo mi opatřuje únik. Můj Bůh je má skála. Učiním svým útočištěm jeho, svůj štít a svůj roh záchrany, svou bezpečnou výšinu.“ (Žalm 18:1, 2) Bezúhonný David se neprávem ocitl v roli psance a byl pronásledován králem Saulem. Udělal si však útočiště v Jehovovi, stejně jako se člověk, který je v nebezpečí, běží skrýt na opevněné místo.
3. Proč se Židé v době Ezry velmi radovali?
3 Radost, kterou dává Jehova, je spolehlivou pevností pro ty, kdo chodí po Jehovových cestách a zůstávají ryzí. (Přísloví 2:6–8; 10:29) Chceme-li mít ovšem tuto radost, musíme se samozřejmě řídit Boží vůlí. Zamysleme se nad tím, co se stalo v Jeruzalémě v roce 468 př. n. l. Opisovač Ezra spolu s dalšími muži předčítal lidu Zákon a vykládal jej. Pak byl lid vybídnut: „Jděte, jezte tučné věci a pijte sladké a posílejte podíly tomu, pro koho nebylo nic připraveno; vždyť tento den je svatý našemu Pánu, a nepociťujte ublížení, neboť Jehovova radost je vaše pevnost.“ Nastalo ‚velké radování‘, protože Židé uplatnili poznání, které získali a uspořádali radostný Svátek chýší. (Nehemjáš 8:1–12) Ti, pro něž byla pevností Jehovova radost, získali sílu, aby mohli Boha uctívat a sloužit mu. Jehovova radost byla pro Židy pevností, proto bychom měli očekávat, že i dnes bude Boží lid radostný. Jaké jsou tedy některé z důvodů k radosti, jež má dnes Jehovův lid?
‚Jedině radostní‘
4. Co je jedním z význačných zdrojů radosti Jehovova lidu?
4 Jedním z význačných zdrojů radosti je skutečnost, že Jehova se stará o to, abychom se mohli shromažďovat. Svědkové Jehovovi se dnes scházejí na krajských a oblastních sjezdech a mají z těchto sjezdů stejnou radost, jakou měli Izraelité ze svých každoročních svátků. Izraelitům bylo řečeno: „Sedm dní budeš slavit svátek [chýší] Jehovovi, svému Bohu, na místě, které Jehova vyvolí, protože Jehova, tvůj Bůh, ti požehná ve všem tvém výnosu a v každém skutku tvé ruky, a staneš se jedině radostným.“ (5. Mojžíšova 16:13–15) Ano, Bůh chtěl, aby Izraelité byli ‚jedině radostnými‘. Totéž platí o křesťanech. Apoštol Pavel své spoluvěřící povzbuzoval: „Vždy se radujte v Pánu. Chci ještě jednou říci: Radujte se!“ (Filipanům 4:4)
5. a) Co je to radost a jak ji mohou křesťané získat? b) Jak můžeme mít radost navzdory zkouškám?
5 Jehova si přeje, abychom byli radostní, proto nám jako ovoce svého svatého ducha dává radost. (Galaťanům 5:22, 23) Co je to radost? Radost je velmi příjemný pocit, který máme, když očekáváme nebo když obdržíme něco dobrého. Je to pocit opravdového, hlubokého štěstí. Toto ovoce Božího svatého ducha nás posiluje ve zkouškách. „Pro radost, jež mu byla předložena, [Ježíš] snesl mučednický kůl, pohrdl hanbou a posadil se po pravici Božího trůnu.“ (Hebrejcům 12:2) Učedník Jakub napsal: „Pokládejte to jen za radost, moji bratři, když se setkáte s různými zkouškami, protože přece víte, že ta vyzkoušená jakost vaší víry působí vytrvalost.“ Ale co bychom měli dělat, když si v nějaké zkoušce nevíme rady? Pak se můžeme v modlitbě s důvěrou obrátit na Boha a prosit ho o moudrost, abychom věděli, jak se zachovat. Když budeme jednat v souladu s nebeskou moudrostí, budeme umět problémy řešit; a kdyby zkouška trvala i nadále, dokážeme se s ní vyrovnat a neztratit Jehovovu radost. (Jakub 1:2–8)
6. Jaký je vztah mezi radostí a pravým uctíváním Jehovy?
6 Radost od Jehovy nám dává sílu, abychom mohli prosazovat pravé uctívání. Tak to bylo i za dnů Nehemjáše a Ezry. Židé, kteří žili v těch dobách a kteří měli Jehovu jako svoji pevnost, dostali sílu, aby mohli podporovat pravé uctívání. A když podporovali uctívání Jehovy, jejich radost se násobila. Totéž platí i dnes. Jakožto ctitelé Jehovy máme pádné důvody, abychom se velmi radovali. Uvažujme nyní o dalších z mnoha důvodů k radosti.
Vztah k Bohu prostřednictvím Krista
7. Jaký důvod k radosti křesťané mají v souvislosti s Jehovou?
7 Díky svému blízkému vztahu k Jehovovi jsme těmi nejšťastnějšími lidmi na světě. Dříve než jsme se stali křesťany, patřili jsme k nespravedlivé lidské společnosti, která je ‚myšlenkově ve tmě a odcizena životu, který patří Bohu‘. (Efezanům 4:18) Máme však velkou radost, že již nejsme Jehovovi odcizeni! Jistě, máme-li si zachovat Boží přízeň, musíme na to vynaložit úsilí. Musíme ‚zůstávat ve víře, pevně založení a stálí, a nedat se odvléci od naděje té dobré zprávy‘. (Kolosanům 1:21–23) Můžeme se radovat z toho, že nás Jehova „přitáhl“ ke svému Synu v souladu s Ježíšovými vlastními slovy: „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec.“ (Jan 6:44) Jestliže si opravdu vážíme toho, že prostřednictvím Krista je mezi námi a Bohem drahocenný vztah, budeme se chránit před čímkoli, co by mohlo tento vztah zničit.
8. Jak k naší radosti přispěl Ježíš?
8 Velkým důvodem k radosti je odpuštění hříchů prostřednictvím víry v Ježíšovu výkupní oběť, protože tím je umožněn náš vztah k Bohu. Náš prapředek Adam vědomě zhřešil a svým hříchem přivedl na celé lidstvo smrt. Apoštol Pavel však napsal: „Bůh nám doporučuje svou vlastní lásku tím, že Kristus za nás zemřel, zatímco jsme byli ještě hříšníky.“ A dále uvedl: „Jako tedy jeden přečin měl za následek odsouzení lidí všeho druhu, podobně také jeden skutek ospravedlnění má za následek, že lidé všeho druhu jsou prohlašováni za spravedlivé k životu. Vždyť právě jako prostřednictvím neposlušnosti jednoho člověka byli mnozí učiněni hříšníky, podobně také prostřednictvím poslušnosti jednoho budou mnozí učiněni spravedlivými.“ (Římanům 5:8, 18, 19) Můžeme mít velkou radost z toho, že Jehovu Boha těší vykupovat z Adamova potomstva ty lidi, kteří toto láskyplné opatření využívají.
Náboženská svoboda a osvícení
9. Jaké důvody k radosti máme z náboženského hlediska?
9 Dalším důvodem k radosti je to, že jsme byli vysvobozeni z Velkého Babylóna, světové říše falešného náboženství. Osvobodila nás Boží pravda. (Jan 8:32) Osvobození od té náboženské nevěstky pro nás znamená, že se již nepodílíme na jejích hříších, nesdílíme s ní její rány a nebudeme společně s ní zničeni. (Zjevení 18:1–8) Rozhodně nemáme důvod litovat, že jsme tomu všemu unikli!
10. Z jakého osvícení se radujeme jakožto Jehovův lid?
10 Velkým důvodem k radosti je i to, že rozumíme Božímu slovu a uplatňujeme je v životě. Nyní již nejsme pod vlivem falešného náboženství, a proto se můžeme těšit ze stále jasnějšího porozumění duchovním věcem — porozumění, které nám náš nebeský Otec poskytuje prostřednictvím „věrného a rozvážného otroka“. (Matouš 24:45–47) Ze všech lidí, kteří žijí na zemi, mají svatého ducha pouze ti, kdo jsou Jehovovi bezvýhradně oddáni. Pouze jim Jehova požehnal tím, že rozumějí jeho Slovu a jeho vůli. Je to tak, jak řekl Pavel: „Nám . . . Bůh zjevil [věci připravené pro lidi, kteří ho milují] prostřednictvím svého ducha, neboť duch zkoumá všechno, i hluboké Boží věci.“ (1. Korinťanům 2:9, 10) Můžeme být jednak vděční, a jednak můžeme mít radost, že se těšíme z rostoucího porozumění, o němž se píše v Příslovích 4:18. Čteme tam: „Stezka spravedlivých je jako jasné světlo, které svítí více a více, dokud nebude pevně založen den.“
Naděje na Království a na věčný život
11. Jak se svědkové Jehovovi dělili s lidmi o naději na Království?
11 Radost máme i z naděje na Království. (Matouš 6:9, 10) Jakožto svědkové Jehovovi již dlouho hlásáme, že Boží Království je jedinou nadějí lidstva. Například v roce 1931 byla na 51 sjezdech po celém světě radostně schválena rezoluce o tom, že přijímáme nové jméno — svědkové Jehovovi. (Izajáš 43:10–12) Tato rezoluce a významný sjezdový proslov J. F. Rutherforda (tehdejšího prezidenta Watch Tower Society) byly zveřejněny v brožuře Království — naděje světa. Tato brožura obsahovala ještě jednu rezoluci, která byla na sjezdu přijata. Byla to rezoluce, jež obvinila křesťanstvo z odpadlictví a z toho, že opovrhuje Jehovovými radami. Bylo v ní uvedeno: „Nadějí světa jest království Boží a jiné naděje není.“ Během několika měsíců svědkové Jehovovi rozšířili po celém světě více než pět milionů výtisků této brožury. Od té doby často opakujeme, že Království je skutečně jedinou nadějí lidstva.
12. Jaké radostné vyhlídky mají lidé, kteří slouží Jehovovi?
12 Radujeme se i z vyhlídky na věčný život pod panstvím Království. „Malé stádo“ pomazaných křesťanů má radostnou nebeskou naději. „Požehnaný buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista,“ napsal apoštol Petr, „neboť podle svého velkého milosrdenství nám dal nové zrození k živé naději skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých k neporušitelnému a neposkvrněnému a nevadnoucímu dědictví. Je vyhrazeno v nebesích pro vás.“ (Lukáš 12:32; 1. Petra 1:3, 4) Ovšem naprostá většina svědků Jehovových se dnes těší, že bude žít věčně v ráji v pozemské říši Království. (Lukáš 23:43; Jan 17:3) Nikdo na světě nemá nic, co by se těmto radostným vyhlídkám mohlo rovnat. Měli bychom si jich nesmírně vážit!
Požehnané společenství bratrů
13. Jak bychom měli pohlížet na naše mezinárodní společenství bratrů?
13 Velkou radost máme i z toho, že patříme k mezinárodnímu společenství bratrů, které jediné má Boží schválení. Můžeme být šťastní, protože máme ty nejlepší společníky na světě. Sám Jehova Bůh poukázal na dnešní dobu slovy: „A chci kymácet všemi národy, a žádoucí věci všech národů vejdou; a chci naplnit tento dům slávou.“ (Ageus 2:7) Jistě, všichni křesťané jsou nedokonalí lidé. Jehova si však prostřednictvím Ježíše Krista takové lidi k sobě sám přitáhl. (Jan 14:6) A jelikož Jehova k sobě přitahuje lidi, které považuje za žádoucí, budeme překypovat radostí, když těmto lidem projevíme bratrskou lásku a hlubokou úctu, když s nimi budeme spolupracovat na zbožném díle, podporovat je v jejich zkouškách a modlit se za ně.
14. Jaké povzbuzení můžeme získat ze slov prvního dopisu Petra 5:5–11?
14 To vše přispívá k naší radosti. Jehovova radost je pro naše duchovní společenství bratrů po celém světě opravdu pevností. Ano, každý z nás trpí nějakým pronásledováním a jinými těžkostmi. To by nás však mělo navzájem stmelovat, dávat nám pocit jednoty, pocit, že patříme k té jediné pravé Boží organizaci na zemi. Petr řekl, že bychom se měli pokořit pod mocnou Boží ruku a všechnu svou úzkost uvrhnout na Boha, jelikož víme, že o nás pečuje. Ovšem musíme si dávat pozor, protože Ďábel se nás snaží pohltit. Nejsme však osamoceni. Petr dodává: „Postavte se . . . proti němu, pevní ve víře, protože víte, že se tatáž utrpení dovršují v celém společenství vašich bratrů na světě.“ Toto radostné mezinárodní společenství bratrů se nikdy nerozpadne. Máme totiž ujištění, že ‚potom, co jsme chvilku trpěli, Bůh dokončí naše školení, upevní nás a posilní nás‘. (1. Petra 5:5–11) Pomysleme jen, co to znamená. Naše radostné společenství bratrů potrvá na věky!
Život, který má smysl
15. Proč je možné říci, že svědkové Jehovovi žijí tak, že jejich život má smysl?
15 Přesto, že žijeme ve světě plném soužení, můžeme se radovat, protože náš život má smysl. Byla nám svěřena služba, která obšťastňuje nejen nás, ale i ostatní lidi. (Římanům 10:10) Jsme Božími spolupracovníky, a to je opravdu radostná výsada. Pavel napsal: „Co je . . . Apollos? Ano, co je Pavel? Služebníci, jejichž prostřednictvím jste se stali věřícími, právě jak Pán každému dopřál. Já jsem sázel, Apollos zaléval, ale Bůh působil vzrůst; takže ten, kdo sází, není nic, ani ten, kdo zalévá, ale Bůh, který působí vzrůst. Kdo tedy sází a kdo zalévá, jsou jedno, ale každý obdrží svou vlastní odměnu podle své vlastní namáhavé práce. Jsme totiž Boží spolupracovníci. Vy jste Boží obdělávané pole, Boží stavba.“ (1. Korinťanům 3:5–9)
16, 17. Jaké doklady můžeme uvést o tom, že Jehovův lid žije radostným životem, který má smysl?
16 Mohli bychom uvést řadu příkladů, z nichž je vidět, že věrná služba Jehovovi opravdu vede k radostnému životu, který má smysl. Charakteristický je například tento výrok: „Rozhlédl jsem se po naplněném sále Království [v den, kdy byl sál zasvěcován] a viděl jsem mezi přítomnými osm členů své rodiny. Byla tam má manželka, naše tři děti a jejich manželští partneři . . . Život, který jsme s manželkou strávili ve službě Jehovovi, byl opravdu šťastný a smysluplný.“
17 Je také velmi povzbudivé, že radostné služby pro Jehovu se mohou ujmout lidé každého věku a všichni mohou žít tak, že jejich život má smysl. Jedna žena se například o biblických pravdách dozvěděla v pečovatelském domově a ve věku 102 let byla pokřtěna a stala se svědkem Jehovovým. Zbytek svého života prožila radostně a smysluplně. ‚Bála se pravého Boha a dodržovala jeho přikázání‘. (Kazatel 12:13)
Pevnost, která nezklame
18. Co je možné udělat, abychom překonali sklíčenost a prohloubili svou radost?
18 Pro věrné Boží ctitele je Jehovova radost pevností, která nemůže zklamat. To však neznamená, že nikdy nezažijeme žádné chmurné chvilky podobné například těm, které v Getsemanské zahradě přiměly Ježíše, aby řekl: „Má duše je hluboce zarmoucena, až k smrti.“ (Marek 14:32–34) Avšak dejme tomu, že příčina naší sklíčenosti spočívá v tom, že jsme začali usilovat o něco sobeckého. V tom případě bychom měli svůj způsob života změnit. Jestliže jsme však ztratili radost proto, že nesobecky neseme těžký náklad biblických povinností, pak bychom si snad mohli své záležitosti upravit, abychom nežili ve stresu a abychom znovu získali radostného ducha. Pokud budeme navíc usilovat o to, abychom Jehovovi působili radost tím, že se vytrvale snažíme nepodlehnout svému hříšnému tělu, ničemnému světu a Ďáblovi, jistě získáme požehnání v podobě radosti. (Galaťanům 5:24; 6:14; Jakub 4:7)
19. Jak bychom měli pohlížet na výsady, které máme v Boží organizaci?
19 Jsme lidé, kteří se velmi radují. Naše radost pramení z toho, o čem jsme nyní mluvili, ale je také mnoho jiných důvodů. Ať jsme sborovými zvěstovateli, nebo se podílíme na nějakém odvětví služby plným časem, všichni můžeme mít mnoho práce v Pánově díle. To jistě přispívá k naší radosti. (1. Korinťanům 15:58) Ať tedy máme v Jehovově organizaci jakékoli výsady, buďme za ně vděčni a radostně pokračujme v posvátné službě pro našeho milujícího, šťastného Boha. (1. Timoteovi 1:11)
20. Co je naší největší výsadou a čím si můžeme být jisti?
20 Máme výsadu nést Jehovovo vznešené jméno jako jeho svědkové, a to je tím největším důvodem k naší radosti. Ano, jsme nedokonalí a musíme čelit mnoha zkouškám, ale pamatujme na to podivuhodné požehnání, které máme jako svědkové Jehovovi. A nezapomeňme, že náš drahý nebeský Otec nás nikdy nezklame. Můžeme si být jisti, že jeho požehnání budeme mít vždy, pokud bude naší pevností Jehovova radost.
Jak bys odpověděl?
◻ Co je to „Jehovova radost“?
◻ Jak křesťané získávají pravou radost?
◻ Jaké jsou některé z důvodů, proč jsou svědkové Jehovovi radostní?
◻ Proč je Jehovova radost opravdu spolehlivou pevností?