Do celé země vyšel jejich měřicí provazec, a až na nejzazší konec úrodné země jejich výroky.“ (Žalm 19:1, 4)

² Vznešená nebesa, Jehovův výtvor, bez řeči, beze slov a bez hlasu oznamují Boží slávu den za dnem a noc za nocí. Stvoření ohlašuje jeho slávu neustále, a když rozjímáme o tomto tichém svědectví, které vychází „do celé země“ a které všichni její obyvatelé mohou vidět, uvědomujeme si, jak jsme malí a nevýznamní.

Pavel to ukazuje tím, že cituje Žalm 19:4 a uplatňuje ho ne na tiché svědectví stvoření, ale na křesťanské kazatelské dílo. Říká: „Vždyť ve skutečnosti ‚jejich zvuk se roznesl po celé zemi a jejich výroky do nejzazších konců obydlené země‘.“ (Římanům 10:16, 18) Ano, stejně jako Jehovu oslavují jeho neživé výtvory, tak i křesťané v prvním století kázali dobrou zprávu o záchraně všude, kam přišli, a tím chválili Boha „po celé zemi“. Také ve svém dopise Kolosanům Pavel popsal, jak daleko se dobrá zpráva rozšířila. Řekl, že byla kázána „v celém stvoření, jež je pod nebem“. (Kolosanům 1:23)