Jehovovo požehnání obohacuje
„Jehovovo požehnání — to obohacuje, a on k němu nepřidává žádnou bolest.“ — PŘÍSLOVÍ 10:22.
1–3. Jakou skutečnost o hmotném bohatství by měli všichni uznat, přestože se mnozí lidé zajímají o hmotné věci?
NĚKTEŘÍ lidé mluví stále o penězích — nebo o tom, že je nemají. Naneštěstí mají v posledních letech o čem hovořit. V roce 1992 i bohatý Západ prodělal hospodářský pokles a vedoucí pracovníci, stejně jako řadoví zaměstnanci, byli pojednou bez práce. Mnozí si kladli otázku, zda někdy opět zažijí dobu stálého blahobytu.
2 Je nesprávné zajímat se o to, aby se nám dobře dařilo? Ne, v jisté míře je to jenom přirozené. Zároveň však vzhledem k bohatství platí jistá základní pravda, kterou musíme uznat. Ve své podstatě pocházejí veškeré hmotné věci od Stvořitele. On je „pravý Bůh, Jehova,. . . Ten, kdo rozprostírá zemi a její výnos, Ten, kdo dává dech lidem na ní a ducha těm, kteří po ní chodí“. — Izajáš 42:5.
3 I když Jehova neurčuje předem, kdo má být bohatý a kdo chudý, přece jsme všichni zodpovědní za to, jakým způsobem používáme svůj podíl na ‚zemi a jejím výnosu‘, ať je jakýkoli. Jestliže své bohatství používáme tak, abychom nad jinými panovali, Jehova nás bude volat k odpovědnosti. A lidé, kteří jsou otroky bohatství, a ne Jehovy, zjistí, že „kdo důvěřuje ve své bohatství — sám padne“. (Přísloví 11:28; Matouš 6:24; 1. Timoteovi 6:9) Hmotný blahobyt tam, kde není srdce podřízené Jehovovi Bohu, je nakonec bezcenný. — Kazatel 2:3–11, 18, 19; Lukáš 16:9.
Nejdůležitější blahobyt
4. Proč je duchovní blahobyt lepší než hojnost hmotných věcí?
4 Kromě hmotného blahobytu mluví Bible o blahobytu duchovním, který je nepochybně lepší. (Matouš 6:19–21) K duchovnímu blahobytu patří uspokojující vztah k Jehovovi, a tento vztah může trvat věčně. (Kazatel 7:12) A duchovně bohatí Boží služebníci nepřicházejí o prospěšné hmotné projevy požehnání. V novém světě bude duchovní bohatství spojeno s hmotným blahobytem. Věrní lidé se budou těšit z hmotného zabezpečení, kterého se nebude dosahovat trpkou soutěživostí nebo obětováním zdraví a štěstí, jak se dnes tak často děje. (Žalm 72:16; Přísloví 10:28; Izajáš 25:6–8) Lidé zjistí, že „Jehovovo požehnání“ v každém ohledu „obohacuje, a on k němu nepřidává žádnou bolest“. — Přísloví 10:22.
5. Jaký slib dal Ježíš, pokud jde o hmotné věci?
5 Ti, kteří oceňují duchovní věci, jsou i dnes do jisté míry klidní, pokud jde o hmotné věci. Je pravda, že pracují, aby zaplatili účty a uživili svou rodinu. Nebo někteří by snad mohli v době hospodářského poklesu dokonce přijít o práci. Nepřipustí však, aby je takové starosti podlomily. Spíše věří Ježíšovu slibu: „Nikdy. . . nebuďte úzkostliví a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo ‚Co budeme pít?‘ nebo ‚Co si oblékneme?‘. . . Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Neustále tedy hledejte nejprve království a jeho spravedlnost, a to všechno ostatní vám bude přidáno.“ — Matouš 6:31 až 33.
Dnešní duchovní bohatství
6, 7. a) Popiš některé stránky duchovního blahobytu Božího lidu. b) Jaké proroctví se dnes plní a jaké otázky to vyvolává?
6 Členové Jehovova lidu se tedy rozhodli, že na první místo budou ve svém životě dávat Království. A jaké mají požehnání! Zažívají bohaté úspěchy v práci, při níž činí učedníky. (Izajáš 60:22) Jsou vyučováni Jehovou a těší se z neustálého přílivu dobrých duchovních věcí, poskytovaných prostřednictvím „věrného a rozvážného otroka“. (Matouš 24:45–47; Izajáš 54:13) A spočívá na nich Jehovův duch, který z nich vytváří nádherné mezinárodní společenství bratrů. — Žalm 133:1; Marek 10:29, 30.
7 To je opravdu duchovní blahobyt, něco, co se nedá koupit za peníze. Je to neobyčejné splnění Jehovova slibu: „ ‚Přineste všechny desáté díly do zásobárny, ať je v mém domě jídlo; a vyzkoušejte mě, prosím, v tomto ohledu,‘ řekl Jehova vojsk, ‚zda vám neotevřu nebeské propusti a opravdu na vás nevyleji požehnání, až již nebude nedostatek.‘ “ (Malachiáš 3:10) Dnes vidíme, jak se tento slib splňuje. Proč však Jehova, Zdroj veškerého bohatství, žádá od svých služebníků, aby přinesli desátý díl neboli desátek? Kdo má z desátku prospěch? Máme-li na tyto otázky odpovědět, uvažujme, proč v pátém století př. n. l. vyřkl Jehova prostřednictvím Malachiáše tato slova.
Desátky a oběti
8. Na čem měl podle smlouvy Zákona záviset hmotný blahobyt Izraele?
8 V Malachiášově době se Božímu lidu nedařilo dobře. Proč ne? Částečně to souviselo s oběťmi a desátky. Izrael byl tehdy pod mojžíšskou smlouvou Zákona. Když Jehova tuto smlouvu ustanovoval, dal slib, že bude Izraeli duchovně a hmotně žehnat, pokud Izrael bude smlouvu ze své strany dodržovat. Blahobyt Izraele v podstatě závisel na jejich věrnosti. — 5. Mojžíšova 28:1–19.
9. Proč Jehova v době starověkého Izraele vyžadoval od Izraelitů, aby platili desátky a přinášeli oběti?
9 Pod Zákonem bylo závazkem Izraele mimo jiné přinášet do chrámu oběti a platit desátky. Některé z obětí byly celé páleny na Jehovově oltáři, zatímco jiné byly rozdělovány mezi kněze a ty, kteří oběti předkládali, a zvláštní části byly obětovány Jehovovi. (3. Mojžíšova 1:3–9; 7:1–15) O desátcích řekl Mojžíš Izraelitům: „A každý desátý díl ze země, ze setby země a z ovoce stromu, patří Jehovovi. Je to něco svatého Jehovovi.“ (3. Mojžíšova 27:30) Desátek se dával Levitům, kteří pracovali u svatostánku a později v chrámu. Nekněžští Levité zase dávali desetinu z toho, co obdrželi, áronským kněžím. (4. Mojžíšova 18:21–29) Proč Jehova vyžadoval od Izraele placení desátků? Za prvé, aby mohli konkrétním způsobem projevit své ocenění pro Jehovovu dobrotu. A za druhé, aby měli možnost přispívat na podporu Levitů, kteří se pak mohli soustředit na své závazky, včetně vyučování Zákona. (2. Paralipomenon 17:7–9) Tím bylo rovněž podporováno čisté uctívání, a to k užitku všech.
10. Co se stalo, když Izraelité opomíjeli přinášet desátky a oběti?
10 Desátky a oběti sice později použili Levité, ale ve skutečnosti to byly dary Jehovovi, a proto měly být kvalitní, aby pro něj byly vhodné. (3. Mojžíšova 22:21–25) Co se stalo, když Izraelité opomíjeli přinášet desátky nebo když přinášeli podřadné oběti? Zákon nestanovil žádný trest, ale mělo to následky. Jehova neposkytl své požehnání a Levité, připravení o hmotnou podporu, opustili své povinnosti v chrámu, aby se uživili. Tak trpěl celý Izrael.
„Zaměřte své srdce na své cesty“
11, 12. a) K čemu vedlo, když Izrael zanedbával zachovávání Zákona? b) Jaký úkol dal Jehova Bůh Izraelitům, když je přivedl zpět z Babylóna?
11 V průběhu izraelských dějin se někteří lidé příkladně snažili zachovávat Zákon, a to včetně placení desátků. (2. Paralipomenon 31:2–16) Všeobecně to však národ zanedbával. Znovu a znovu porušovali smlouvu s Jehovou, až Bůh nakonec dovolil, aby byli přemoženi a v roce 607 před naším letopočtem odvedeni do Babylóna. — 2. Paralipomenon 36:15 až 21.
12 To bylo tvrdé ukázňování, ale po 70 letech Jehova uvedl svůj lid zpět do jejich země. Mnohá Izajášova proroctví o ráji se měla poprvé splnit po tomto návratu. (Izajáš 35:1, 2; 52:1–9; 65:17–19) Hlavním důvodem, proč Jehova přivedl svůj lid zpět, však nebylo vybudovat jakýsi pozemský ráj, ale znovu postavit chrám a obnovit pravé uctívání. (Ezra 1:2, 3) Kdyby Izrael poslouchal Jehovu, přineslo by jim to hmotný užitek a Jehovovo požehnání by je obohatilo duchovně i hmotně. Jakmile tedy Židé v roce 537 př. n. l. přišli do své vlasti, vybudovali v Jeruzalémě oltář a začali pracovat na chrámu. Setkali se však se silným odporem, a s prací přestali. (Ezra 4:1–4, 23) Proto Izrael neměl Jehovovo požehnání.
13, 14. a) Co následovalo, když Izrael selhal a neobnovoval chrám? b) Jak byl chrám nakonec znovu postaven, ale jaké další prohřešky Izraele jsou uváděny?
13 V roce 520 př. n. l. Jehova vzbudil proroky Agea a Zecharjáše, kteří měli Izraelity nabádat, aby se vrátili k práci na chrámové budově. Ageus ukázal, že hmotné strádání národa souvisí s jejich nedostatkem horlivosti pro Jehovův dům. Prohlásil: „Tak řekl Jehova vojsk: ‚Zaměřte své srdce na své cesty. Zaseli jste mnoho semene, ale sklízí se málo. Jí se, ale ne do sytosti. Pije se, ale ne do opojení. Oblékají se šaty, ale nikdo se nezahřeje; a ten, kdo se dává najmout, dává se najmout za děravý váček.‘ Tak řekl Jehova vojsk: ‚Zaměřte své srdce na své cesty. Vyjděte na horu, a přinesete stavební dříví. A stavějte dům, abych v něm měl zalíbení, a abych byl oslaven.‘ “ — Ageus 1:5–8.
14 Izraelité, povzbuzeni Ageem a Zecharjášem, zaměřili své srdce na své cesty, a chrám byl postaven. Asi o 60 let později však Jeruzalém navštívil Nehemjáš a zjistil, že Izrael opět Jehovův Zákon zanedbává. Zjednal nápravu. Ale při druhé návštěvě shledal, že znovu došlo ke zhoršení. Podává zprávu: „Zjistil jsem, že podíly Levitů, ty jim nebyly dávány, takže Levité a zpěváci konající dílo se rozutekli každý na své vlastní pole.“ (Nehemjáš 13:10) Tento problém byl napraven a „celý Juda, ti přinesli desetinu obilí a mladého vína a oleje do zásob“. — Nehemjáš 13:12.
Okrádání Jehovy
15, 16. Za jaká selhání kárá Jehova Izrael prostřednictvím Malachiáše?
15 Rámcově ve stejném období asi prorokoval Malachiáš a tento prorok nám říká o nevěrnosti Izraele více. Zaznamenává Jehovova slova Izraeli: „ ‚Jestliže jsem. . . otcem, kde je úcta ke mně? A jestliže jsem vznešeným pánem, kde je bázeň přede mnou?‘ řekl Jehova vojsk vám, kněží, kteří opovrhujete mým jménem.“ Co bylo nesprávné? Jehova vysvětluje: „Když předkládáte k obětování slepé zvíře [říkáte] : ‚Není to nic špatného.‘ A když předkládáte chromé nebo nemocné zvíře [říkáte] : ‚Není to nic špatného.‘ “ — Malachiáš 1:6–8.
16 Tímto názorným způsobem Malachiáš ukazuje, že Izraelité sice přinášeli oběti, ale nekvalitní, což prozrazovalo hrubou neúctu. Malachiáš také napsal: „ ‚Ode dnů svých praotců jste odbočovali od mých předpisů a nedodržovali je. Vraťte se ke mně, a chci se vrátit k vám,‘ řekl Jehova vojsk.“ Izraelité nevěděli, co by vlastně měli dělat, a proto se ptali: „Jak se vrátíme?“ Jehova odpověděl: „Okrade pozemský člověk Boha? Ale vy mě okrádáte.“ Jak mohli Izraelité okrádat Jehovu, Zdroj veškerého bohatství? Jehova odpověděl: „Na desátých dílech a na příspěvcích.“ (Malachiáš 3:7, 8) Ano, když Izraelité nepřinášeli své desátky a oběti, okrádali tím Jehovu!
17. Jakému účelu sloužily v Izraeli desátky a oběti a jaký slib o desátcích Jehova dává?
17 Toto historické pozadí ukazuje, jak byly desátky a oběti v Izraeli důležité. Dárce jimi projevoval své ocenění. A pomáhaly hmotně podporovat pravé uctívání. Proto Jehova dále Izrael povzbuzoval: „Přineste všechny desáté díly do zásobárny.“ Jehova ukázal, co bude v tom případě následovat, a slíbil: ‚Vyleji na vás požehnání, až již nebude nedostatek.‘ (Malachiáš 3:10) Jehovovo požehnání je obo- hatí.
Soud od ‚pravého Pána‘
18. a) Na čí příchod Jehova upozorňuje? b) Kdy se uskutečnil příchod k chrámu, koho se týkal, a jaké to mělo následky pro Izrael?
18 Jehova prostřednictvím Malachiáše také upozorňoval, že přijde svůj lid soudit. „Pohleďte, posílám svého posla a ten přede mnou pročistí cestu. A náhle přijde ke svému chrámu pravý Pán, kterého hledáte, a posel smlouvy, z něhož se těšíte. Pohleďte, jistě přijde.“ (Malachiáš 3:1) Kdy se uskutečnil tento slíbený příchod k chrámu? Malachiášovo proroctví o poslovi, který připraví cestu, citoval Ježíš v Matoušovi 11:10 a uplatnil je na Jana Křtitele. (Malachiáš 4:5; Matouš 11:14) V roce 29 n. l. tedy nadešel čas soudu! Kdo byl tím druhým poslem, poslem smlouvy, který má ke chrámu doprovázet Jehovu, ‚pravého Pána‘? Byl to sám Ježíš. Při dvou příležitostech přišel ke chrámu v Jeruzalémě a překvapivým způsobem jej vyčistil, když vyhnal nepoctivé směnárníky. (Marek 11:15–17; Jan 2:14–17) Ohledně této doby soudu v prvním století se Jehova prorocky ptá: „Kdo se vyrovná s dnem jeho příchodu a kdo obstojí, až se objeví?“ (Malachiáš 3:2) Izrael ve skutečnosti neobstál. Byli přezkoumáni, shledáni nedostatečnými, a v roce 33 n. l. byli jako Jehovův vyvolený národ zavrženi. — Matouš 23:37–39.
19. Jakým způsobem se k Jehovovi vrátil v prvním století ostatek a jaké požehnání tito lidé obdrželi?
19 Malachiáš však také napsal: „[Jehova] usedne jako přečišťovač a čistič stříbra a očistí syny Leviho; a vytříbí je jako zlato a jako stříbro, a jistě se Jehovovi stanou lidem, který předkládá obětní dar ve spravedlnosti.“ (Malachiáš 3:3) V souladu s tím sice byla zavržena většina z lidí, kteří v prvním století tvrdili, že slouží Jehovovi, ale někteří byli přece očištěni, přišli k Jehovovi a obětovali přijatelné oběti. Kdo to byl? Ti, kteří uposlechli Ježíše, posla smlouvy. O letnicích roku 33 n. l. se 120 těch, kteří uposlechli, shromáždilo v jedné horní místnosti v Jeruzalémě. Svatý duch je posílil, začali předkládat obětní dar ve spravedlnosti a jejich počet rychle vzrůstal. Brzy se rozšířili po celé římské říši. (Skutky 2:41; 4:4; 5:14) K Jehovovi se tedy vrátil ostatek. — Malachiáš 3:7.
20. Co se stalo s novým Božím Izraelem, když byl zničen Jeruzalém a chrám?
20 Tento ostatek Izraele, do něhož byli začleněni pohané, kteří byli naroubováni na Izrael jako na podnož, byl novým „Božím Izraelem“, národem složeným z křesťanů pomazaných duchem. (Galaťanům 6:16; Římanům 11:17) V roce 70 n. l. přišel na tělesný Izrael „den, který hoří jako pec“, když byly Jeruzalém a jeho chrám zničeny římskými armádami. (Malachiáš 4:1; Lukáš 19:41–44) Co se stalo s duchovním Božím Izraelem? Jehova jim projevil „soucit, právě jako muž projevuje soucit svému synovi, který mu slouží“. (Malachiáš 3:17) Sbor pomazaných křesťanů dbal na Ježíšovo prorocké varování. (Matouš 24:15, 16) Tito křesťané přežili a Jehovovo požehnání je i nadále duchovně obohacovalo.
21. Jaké otázky týkající se Malachiáše 3:1 a 10 zůstávají?
21 Jehova tím byl opravdu ospravedlněn! Jak se však Malachiáš 3:1 splňuje dnes? A jak by měl křesťan reagovat na povzbuzení v Malachiášovi 3:10, že se má přinášet do zásobárny celý desátek? O tom bude pojednávat další článek.
Můžeš to vysvětlit?
◻ Kdo je ve své podstatě Zdrojem veškerého bohatství?
◻ Proč je duchovní blahobyt lepší než hmotné bohatství?
◻ Jakému účelu sloužily v Izraeli desátky a oběti?
◻ Kdy Jehova, „pravý Pán“, přišel ke chrámu, aby soudil Izrael, a k čemu to vedlo?
◻ Kdo se vrátil k Jehovovi potom, kdy on přišel ke svému chrámu v 1. století n. l.?
[Obrázek na straně 10]
Posel smlouvy, Ježíš, který zastupoval Jehovu, přišel v prvním století n. l. ke chrámu, aby soudil