Důvěřovat, či nedůvěřovat?

ROZPOZNAT, zda je možné důvěřovat, či nikoli, může být obtížné. Obojí má svá rizika zvláště ve světě, kde jsou podvody a úskoky všeobecně rozšířené. Každý z nás však potřebuje spolehlivého přítele, který člověka v čase tísně podpoří. (Přísloví 17:17) Asi před dvěma tisíci lety vyjádřil římský spisovatel Phaedrus toto dilema následovně: „Důvěřovat i nedůvěřovat je nebezpečné.“

Důvěřovat může být nebezpečné

Proč by mohlo být nebezpečné důvěřovat jinému člověku? Uvažujme o varování, které uvádí časopis Psychology Today. Lidi, kteří zneužívají lidskou důvěru, časopis popisuje jako „dravce používající osobní kouzlo a chameleonskou přetvářku, aby klamali lidi a manipulovali s těmi, kdo jsou kolem nich, a ničili jim život“. Je zřejmé, že jsou-li kolem nás takoví podvodníci, být příliš důvěřivý je rozhodně nebezpečné.

Člověk, který příliš důvěřuje, je možná lehkověrný, a proto je snadné oklamat ho nebo s ním manipulovat. Jedním z klasických příkladů lehkověrnosti byl sir Arthur Conan Doyle, tvůrce vynikajícího, logicky uvažujícího detektiva Sherlocka Holmese. V roce 1917 prohlásily dvě mladé dívky, Elsie Wrightová a její sestřenice Frances Griffithsová, že si doma v Cottingley (Anglie) hrály na zahradě s vílami. Aby to dokázaly, dokonce vyrobily fotografie těchto víl.

Conan Doyle, který se od smrti svého syna velmi zajímal o spiritismus, jim důvěřoval a tomuto příběhu o vílách uvěřil — stejně jako mnozí lidé v té době. Teprve po padesáti pěti letech dívky doznaly, že to byl žert a že „víly“ vystřihly z knížky, než je vyfotografovaly. Frances Griffithsová vyjádřila podiv nad tím, že někdo mohl jejich vyprávění uvěřit. Řekla: „Bylo pro mě vždy hádankou, jak vůbec mohl být někdo tak naivní a věřit, že jsou skutečné.“ (Kniha Hoaxers and Their Victims — Šprýmaři a jejich oběti)

Vidíte léčku, do které se Conan Doyle chytil? Slepě důvěřoval tomu vyprávění prostě proto, že chtěl, aby to byla pravda. Spisovatel Norman Moss k tomu říká: „Můžeme být oklamáni jednoduše proto, že naše vnímání je ze zvyku otupělé a díváme se na věci přivřenýma očima . . . Někdy pokládáme určitou věc za pravdivou proto, že si přejeme, aby byla pravdivá.“ (Kniha The Pleasures of Deception — Příjemnosti podvodu) To připomíná varování známého řeckého řečníka Démosthena, které pronesl kolem roku 350 před naším letopočtem: „Nejlehčí ze všeho je oklamat sebe sama, protože člověk obvykle považuje za pravdu to, co si přeje, aby byla pravda.“ Důvěřovat pouze svým pocitům může být nebezpečné.

Jistě, možná si pomyslíte, že to je extrémní případ a že Conan Doyle byl mnohem pošetilejší, než byste byli vy. V nebezpečí, že bude oklamán, však není jen lehkověrný člověk. Mnozí opatrní a obvykle obezřetní lidé byli oklamáni a podvedeni zdánlivě důvěryhodnými lidmi.

Nedůvěřovat může být nebezpečné

Je však nebezpečné, když člověk nedůvěřuje nikdy a nikomu. Nedůvěra je jako rozežírající rez. Může narušit a zničit vztahy, které by jinak mohly být šťastné a důvěrné. Hluboce zakořeněný cynismus a úporná nedůvěra z vás mohou udělat velmi nešťastného člověka, který nemá přátele. Mohou působit ničivě na vztah k jiným lidem. Anglický esejista Samuel Johnson napsal: „Je lepší být občas podveden než nedůvěřovat.“

Nedůvěra může dokonce ohrozit vaše tělesné zdraví. Možná víte, že silné emoce, jako je hněv, vás vystavují nebezpečí infarktu. Věděli jste však, že podle některých výzkumů může mít stejný účinek nedůvěra? Časopis Chatelaine říká: „Lidé, kteří se snadno rozčilí, nejsou jediní, u kterých roste pravděpodobnost, že se u nich v důsledku jejich chování rozvine srdeční onemocnění. Nový výzkum ukazuje, že vás dokonce mohou ohrozit i jemné formy nepřátelství, jako je sklon k cynismu a nedůvěře.“

Pozorně uvažujte o svých krocích

Co můžete udělat? Bible poskytuje v této otázce několik dobrých rad. „Kdokoli nezkušený uvěří každému slovu.“ (Přísloví 14:15) To není destruktivní cynismus. Je to realistická připomínka, že je zapotřebí obezřetnosti. Jen velmi naivní, nezkušený člověk slepě uvěří každému slovu, které slyší. Ne nadarmo biblické přísloví pokračuje: „Ale chytrý uvažuje o svých krocích.“ Anglický dramatik William Shakespeare napsal: „Nevěř trouchnivým prknům.“ Člověk, který si myslí, že prkna mostu nad velkou hloubkou jsou ztrouchnivělá, by byl velmi pošetilý, kdyby na ně vstoupil. Jak tedy můžete ‚uvažovat o svých krocích‘, abyste neprojevili důvěru nesprávnému člověku?

Bible nás povzbuzuje, abychom prozkoušeli, co lidé říkají, místo abychom prostě slepě přijali vše, co slyšíme. Bible říká: „Vždyť ucho provádí zkoušku slov, právě jako patro ochutnává, když se jí.“ (Job 34:3) Není to pravda? Neochutnáme obvykle jídlo dříve, než ho spolkneme? Měli bychom také ‚provádět zkoušku‘ slov a jednání lidí dříve, než je ‚spolkneme‘. Žádného čestného člověka nepohorší, budeme-li chtít vidět jeho doklady. To, že bychom si měli ověřovat, zda je něco poctivé, podporuje skotské přísloví, které říká: „Pokud mne někdo podvedl jednou, je to jeho ostuda; pokud mne podvedl podruhé, je to moje ostuda.“

Apoštol Pavel doporučuje: „Všecko zkoušejte.“ (1. Tesaloničanům 5:21, Ekumenický překlad) Slovo, které apoštol Pavel použil pro „zkoušení“, bylo také používáno ve spojitosti se zkoušením vzácných kovů, aby se zjistilo, zda jsou pravé. Obezřetný člověk vždy zkoušel, zda to, co kupuje, je pravé. Jinak mohl skončit tak, že by koupil takzvané kočičí zlato — něco, co vypadá jako zlato, ale v podstatě je to bezcenné.

Buďte rozumní a vyrovnaní

Chceme být samozřejmě v této otázce rozumní a ne nepřiměřeně podezíraví. (Filipanům 4:5) Nepřipisujte hned někomu špatné pohnutky. Nesprávná interpretace pohnutek je tou nejrychlejší cestou, jak zničit hezké, důvěrné vztahy. Vzniknou-li problematické situace, je obvykle nejlepší předpokládat, že přátelé pro vás chtějí udělat to nejlepší, a ne jim přičítat špatné pohnutky.

Berte v úvahu nedokonalost a chyby druhých. „Když vás přítel oklame, ztratíte v něj důvěru,“ říká Kristin von Kreislerová. Možná to udělal neúmyslně nebo snad v důsledku slabosti a teď toho hluboce lituje. Proto spisovatelka pokračuje: „Nepřemítejte o tom stále — jinak vám to zabrání, abyste důvěřovali jiným lidem.“ Nepřipusťte, aby vás trpké, negativní zážitky připravily o radost, která pramení z vytváření důvěrných vztahů k dalším lidem.

Buďte vyrovnaní. Nepotřebujete mít klapky na očích, když posuzujete lidi; prozíravý člověk je všímavý. Doktor Redford Williams naopak doporučuje, abychom se snažili předpokládat, že druzí dělají, co mohou. Dále doporučuje, abychom se snažili pochopit jejich hledisko a abychom „měli ve zvyku důvěřovat druhým“, kdykoli je to možné. Snad je lepší důvěřovat příliš než nedůvěřovat vůbec.

Pisatel biblické knihy Přísloví uznává, že „existují druhové, kteří mají sklon rozbít se navzájem na kusy“ — tedy lidé, kteří se budou snažit vaší důvěry zneužít. Je jich spousta. Poskytněte však druhým čas a příležitost, aby dokázali, že jsou důvěryhodní, a najdete přítele, který opravdu „přilne těsněji než bratr“. (Přísloví 18:24)

Existuje tedy někdo nebo něco, čemu lze zcela důvěřovat beze strachu, že bude vaše důvěra zneužita nebo zrazena? Ano, jistě existuje. Další článek v krátkosti ukáže, komu můžete projevit úplnou důvěru.

[Praporek na straně 6]

„Kdokoli nezkušený uvěří každému slovu, ale chytrý uvažuje o svých krocích.“ (Přísloví 14:15)

[Obrázek na straně 7]

Berte v úvahu nedokonalost a chyby druhých