„Bázeň před Jehovou — To je moudrost“

„VŠECHNO bylo vyslechnuto, a závěr věci je: Boj se pravého Boha a dodržuj jeho přikázání. To je totiž celý závazek člověka.“ (Kazatel 12:13) K tomuto moudrému závěru dospěl pod božskou inspirací Šalomoun, král starověkého Izraele. I patriarcha Job přičítal bázni před Bohem velký význam. Řekl: „Pohleď, bázeň před Jehovou — to je moudrost, a odvrátit se od špatného je porozumění.“ (Job 28:28)

Bible ukazuje, že bázeň před Jehovou je velmi důležitá. Proč je moudré uctivou bázeň před Bohem rozvíjet? V jakých směrech je pro nás prospěšné, když jako jednotlivci i jako sbor pravých ctitelů máme zbožnou bázeň? Odpověď na tyto otázky nalezneme ve 14. kapitole knihy Přísloví, ve 26. až 35. verši.a

Zdroj ‚silné důvěry‘

„V bázni před Jehovou je silná důvěra,“ říká Šalomoun, „a pro jeho syny vznikne útočiště.“ (Přísloví 14:26) Bohabojný člověk svou důvěru nezakládá na nikom menším než na věrně oddaném a všemohoucím Bohu Jehovovi. Není divu, že tomu, co jej čeká, hledí vstříc bez obav. Je před ním dlouhá a šťastná budoucnost.

Co naproti tomu můžeme říci o budoucnosti těch, kdo důvěřují světu — jeho plánům, organizacím, ideologiím nebo hmotným věcem, které nabízí? Ať už si malují jakoukoli budoucnost, bude krátká, protože Bible prohlašuje: „Svět pomíjí a rovněž jeho touha, ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ (1. Jana 2:17) Máme tedy nějaký důvod, ‚milovat svět nebo věci ve světě‘? (1. Jana 2:15)

Jaké kroky mohou podniknout bohabojní rodiče, aby zajistili, že „vznikne útočiště“ pro jejich děti? „Pojďte, synové, naslouchejte mi,“ zpíval žalmista, „bázni před Jehovou, té vás budu vyučovat.“ (Žalm 34:11) Pokud rodiče dávají svým dětem dobrý příklad v bázni před Bohem a také je v tomto směru poučují, je pravděpodobnější, že až děti vyrostou, budou mít silnou důvěru v Jehovu. (Přísloví 22:6)

„Bázeň před Jehovou je studna života,“ pokračuje Šalomoun, „aby se člověk odvrátil od léček smrti.“ (Přísloví 14:27) Bázeň před Jehovou je „studna života“ z toho důvodu, že pravý Bůh je „zdroj živé vody“. (Jeremjáš 2:13) Přijímáme-li poznání o Jehovovi a Ježíši Kristu, může to pro nás znamenat věčný život. (Jan 17:3) Zbožná bázeň nás také odvrací od léček smrti. Jak? V Příslovích 13:14 je řečeno: „Zákon moudrého je zdrojem života, aby člověka odvrátil od léček smrti.“ Jestliže se bojíme Jehovy, posloucháme jeho zákon a dovolujeme jeho Slovu, aby vedlo naše kroky, jistě nás to chrání před jednáním a emocemi, které jsou škodlivé a které by mohly vést k naší předčasné smrti.

„Ozdobení krále“

Šalomoun byl po většinu své vlády bohabojným králem, který poslouchal Jehovu. To je jeden z důvodů, proč bylo jeho panování úspěšné. Podle čeho se pozná, jak dobře král panuje? V Příslovích 14:28 je tato odpověď: „V množství lidu je ozdobení krále, ale v nedostatku obyvatelstva je zkáza vysokého úředníka.“ Úspěch krále se měří tím, jak se daří jeho poddaným. Pokud chce pod jeho panstvím zůstat velké množství lidu, svědčí to o tom, že je dobrým vládcem. Šalomoun měl „poddané od [Rudého] moře [ke Středozemnímu] moři a od Řeky [Eufrat] do konců země“. (Žalm 72:6–8) Jeho panování bylo obdobím nevídaného míru a rozkvětu. (1. Královská 4:24, 25) Šalomounova vláda byla úspěšná. Pokud naopak nějaký vysoký úředník nemá uznání obyvatelstva, vrhá to na něj špatné světlo.

Co můžeme v této souvislosti říci o slávě Většího Šalomouna, mesiášského Krále Ježíše Krista? Zamysleme se nad tím, kolik poddaných má už dnes. Více než šest milionů bohabojných mužů a žen žijících od jednoho konce země k druhému se již rozhodlo, že budou žít pod Kristovým panstvím. Projevují víru v Ježíše a jsou sjednoceni v pravém uctívání živého Boha. (Jan 14:1) Než skončí Tisícileté panství, budou vzkříšeni všichni, kdo budou v Boží paměti. Pak bude pozemský ráj plný šťastných, spravedlivých lidí, kteří budou dávat najevo, že jsou za svého Krále vděční. A to bude pádné svědectví toho, že Kristovo panství je úspěšné. Naší nádherné naděje na Království se pevně držme.

Prospěch v duchovním i tělesném ohledu

Díky uctivé bázni před Bohem můžeme mít klidné srdce a pokojnou mysl. Je tomu tak proto, že mezi mnohé stránky moudrosti patří i zdravý úsudek a rozlišovací schopnost. V Příslovích 14:29 čteme: „Kdo je pomalý k hněvu, má hojnost rozlišovací schopnosti, ale kdo je netrpělivý, vyvyšuje pošetilost.“ Rozlišovací schopnost nám pomáhá si uvědomit, že nekontrolovaný hněv škodí našemu duchovnímu smýšlení. „Nepřátelství, rozepře, žárlivost, výbuchy hněvu [a] sváry“ jsou zahrnuty ve výčtu skutků, kvůli kterým bychom ‚nezdědili Boží království‘. (Galaťanům 5:19–21) Bible nám radí, že ani oprávněný hněv bychom v sobě neměli živit. (Efezanům 4:26, 27) V netrpělivosti zase často tkví příčina toho, že řekneme či uděláme něco pošetilého, čeho později litujeme.

Izraelský král se poté zmiňuje o škodlivých účincích, které hněv má v tělesném ohledu. Říká: „Klidné srdce je životem pro tělesný organismus, ale žárlivost je hnilobou kostem.“ (Přísloví 14:30) Hněv a vztek způsobují zdravotní problémy jako například dýchací obtíže, zvýšený krevní tlak nebo problémy s játry a slinivkou. Lékaři také řadí hněv a vztek mezi emoce, které zhoršují, nebo dokonce způsobují takové poruchy zdraví, jako jsou vředy, kopřivka, astma, kožní choroby a zažívací potíže. Naproti tomu „pokojná mysl je životem tělu“. (Přísloví 14:30; KMS, poznámka pod čarou) Je tedy od nás moudré, jestliže ‚usilujeme o věci, které působí k pokoji, a o věci, které jsou k vzájemnému budování‘. (Římanům 14:19)

Bázeň před Bohem nám pomáhá být nestranní

„Kdo šidí poníženého, pohanil jeho Původce,“ říká Šalomoun, „ale oslavuje ho ten, kdo projevuje přízeň chudému.“ (Přísloví 14:31) Bohabojný člověk si uvědomuje, že všichni lidé mají stejného Tvůrce, Jehovu Boha. Ponížený člověk tedy patří k lidské rodině, a způsob, jak s ním jednáme, vrhá na Stvořitele lidstva buď dobré, nebo špatné světlo. Pokud chceme Boha oslavovat, musíme s druhými jednat spravedlivě a nestranně. Chudým křesťanům by měla být duchovní péče věnována bez stranickosti. Také dobrou zprávu o Království musíme předávat jak chudým, tak bohatým.

Moudrý král poukazuje ještě na jiný užitek, který vyplývá ze zbožné bázně. Uvádí: „Ničemný bude sražen kvůli své špatnosti, ale spravedlivý bude nacházet útočiště ve své ryzosti.“ (Přísloví 14:32) Co to znamená, že je ničemný člověk sražen? Podle jednoho názoru to lze vysvětlit tak, že postihne-li ho nějaké neštěstí, nijak se nemůže zotavit. Když se naopak do těžkostí dostane bohabojný člověk, ve své ryzosti před Bohem nachází útočiště. Bezvýhradně důvěřuje Jehovovi i tváří v tvář smrti a tak projevuje stejné odhodlání jako Job, který řekl: „Dokud nevydechnu naposled, nepřipravím se o svou ryzost!“ (Job 27:5)

Máme-li zachovat ryzost, jsou zbožná bázeň a moudrost nezbytné. A kde se moudrost nachází? V Příslovích 14:33 je odpověď: „V srdci toho, kdo má porozumění, spočívá moudrost a uprostřed hlupáků se stane známou.“ Ano, moudrost je v srdci člověka, který má porozumění. Jak je však myšleno to, že moudrost se stává známou uprostřed hlupáků? Jedno encyklopedické dílo to vysvětlilo tak, že „hlupák se za každou cenu snaží vypadat moudře, a proto bez rozmyslu říká to, co je podle něj moudré, ale nakonec z jeho vlastních slov vyjde najevo, že je to hloupost“.

‚Vyvyšuje národ‘

Poté, co izraelský král ukázal, jaký účinek má bázeň před Bohem na jednotlivce, obrací naši pozornost k tomu, jak ovlivňuje celý národ. Říká: „Spravedlnost, ta národ vyvyšuje, kdežto hřích je pro národnostní skupiny něco potupného.“ (Přísloví 14:34) Platnost této zásady se jasně ukázala na izraelském národě. Dokud se Izraelité drželi Božích vysokých měřítek, byli vyvýšeni nad okolní národy. Když však opakovaně projevovali neposlušnost, přivodili tím na sebe potupu a Jehova nakonec Izrael zavrhl. Uvedená zásada platí i pro Boží lid dnes. Křesťanský sbor se liší od světa díky tomu, že se drží Božích spravedlivých zásad. Má-li mu však toto vyvýšené postavení zůstat, musí každý z nás vést cudný život. Hříšným jednáním bychom jen přivedli pohanu jak na své vlastní jméno, tak i na sbor a na Boha.

Šalomoun pak vysvětluje, co přináší králi potěšení. Píše: „Král má zalíbení ve sluhovi, který jedná s pochopením, ale jeho rozlícení přijde na toho, kdo jedná hanebně.“ (Přísloví 14:35) A v Příslovích 16:13 nacházíme tato slova: „Vznešený král má zalíbení ve spravedlivých rtech a miluje toho, kdo mluví přímé věci.“ Ano, našemu Vůdci a Králi, Ježíši Kristu, děláme radost, když jednáme spravedlivě a s pochopením a také když své rty používáme k tomu, abychom kázali o Království a pomáhali druhým stát se Kristovými učedníky. Plně se proto této činnosti věnujme. Budeme-li mít bázeň před pravým Bohem, obdržíme bohaté požehnání.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 15]

Zbožné bázni je možné vyučovat