Důvěřuj v Jehovu!

„Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem.“ — PŘÍSLOVÍ 3:5.

1. Jak slova z Přísloví 3:5 zapůsobila na jednoho mladého muže a jaký to mělo dlouhodobý důsledek?

JEDEN dlouholetý misionář píše: „ ‚DŮVĚŘUJ V PÁNA CELÝM SRDCEM SVÝM; A O SVÉ VLASTNÍ POROZUMĚNÍ SE NEOPÍREJ.‘ Tato slova z Bible visela zarámována na zdi v jednom domě, kde jsem byl na návštěvě, a upoutala mou pozornost. Celý zbytek dne jsem o nich přemýšlel. Mohl bych já, ptal jsem se sám sebe, důvěřovat v Boha celým svým srdcem?“ Tomuto člověku bylo tehdy jedenadvacet let. Nyní je mu devadesát let a stále věrně slouží jako starší v Perthu v Austrálii, a když se ohlédne zpět, vidí život obohacený ovocem upřímné důvěry v Jehovu. K jeho životu patří i dvacet šest tvrdých let, kdy sloužil jako průkopník na nových misionářských působištích na Cejlonu (nyní Srí Lanka), v Barmě (nyní Myanmar), Malajsii, Thajsku, Indii a Pákistánu.a

2. Jakou důvěru by v nás měl posilovat výrok z Přísloví 3:5?

² „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem“ — tato slova z Přísloví 3:5, jak je podává Překlad nového světa, by nás všechny měla podněcovat k tomu, abychom nadále celým srdcem věnovali svůj život Jehovovi, a přitom důvěřovali, že on může naši víru posílit dokonce do té míry, že překonáme překážky, které vypadají jako hory. (Matouš 17:20) Prozkoumejme nyní text Přísloví 3:5 v jeho kontextu.

Otcovské poučování

3. a) Jaké povzbuzení se nalézá v prvních devíti kapitolách Přísloví? b) Proč bychom měli věnovat bedlivou pozornost Příslovím 3:1, 2?

³ Prvních devět kapitol biblické knihy Přísloví je naplněno otcovským poučováním, moudrými radami od Jehovy. Jsou určené pro všechny, kdo očekávají, že se budou těšit ze synovství v nebesích, nebo kdo očekávají, že budou mít na rajské zemi „slavnou svobodu Božích dětí“. (Římanům 8:18–21, 23) Jsou to moudré rady, které mohou používat rodiče při výchově synů a dcer. Vynikající jsou rady ze třetí kapitoly Přísloví, která začíná varováním: „Můj synu, nezapomeň můj zákon, a ať tvé srdce zachovává má přikázání.“ Poslední dny Satanova ničemného světa se blíží k závěru. Věnujme proto stále bedlivější pozornost Jehovovým připomínkám. Cesta se snad mohla zdát dlouhá, ale všem, kdo vytrvají, je dán slib, že jim „bude přidána délka dnů a léta života a pokoj“ — věčný život v Jehovově novém systému věcí. — Přísloví 3:1, 2.

4, 5. a) Jaký šťastný vztah je popsán v Janovi 5:19, 20? b) Jak rady z 5. Mojžíšovy 11:18–21 platí až do dnešní doby?

⁴ Šťastný vztah mezi otcem a synem může být nanejvýš drahocenný. Náš Stvořitel, Jehova Bůh, to tak uspořádal. Kristus Ježíš se vyjádřil o svém důvěrném vztahu k Jehovovi: „Syn nemůže dělat ani jedinou věc sám od sebe, ale jenom to, co vidí dělat Otce. Vždyť cokoli On dělá, to dělá podobně i Syn. Otec má totiž náklonnost k Synovi a ukazuje mu všechno, co sám dělá.“ (Jan 5:19, 20) Jehovovým záměrem bylo, aby podobný důvěrný vztah existoval mezi ním a celou jeho rodinou na zemi, a stejně tak i mezi lidskými otci a jejich dětmi.

⁵ Ve starověkém Izraeli byly podporovány rodinné vztahy založené na důvěře. Jehova radil tamějším otcům: „Uplatníte tato má slova na své srdce a svou duši a uvážete si je jako znamení na ruku a budou vám sloužit jako náčelní páska mezi očima. Budete jim také vyučovat své syny, takže o nich budeš mluvit, když budeš sedět ve svém domě a když půjdeš po silnici a když budeš uléhat a když budeš vstávat. A napíšeš je na zárubně svého domu a na své brány, aby vašich dnů a dnů vašich synů na půdě, o níž přísahal Jehova vašim praotcům, že jim ji dá, bylo mnoho jako dnů nebes nad zemí.“ (5. Mojžíšova 11:18–21) Inspirované Slovo našeho Vznešeného učitele, Jehovy Boha, může opravdu sloužit k tomu, aby si k němu rodiče a děti a také všichni ostatní, kdo mu slouží v křesťanském sboru, vytvořili důvěrný vztah. — Izajáš 30:20, 21.

6. Jak můžeme nalézt přízeň u Boha i u člověka?

⁶ Moudré otcovské rady pro Boží lid, pro mladé i staré, pokračují ve 3. kapitole Přísloví, ve verších 3 a 4: „Ať tě neopustí milující laskavost a opravdovost. Uvaž si je okolo hrdla. Napiš si je na tabulku svého srdce, a tak nalezni přízeň a dobré pochopení v očích Boha i pozemského člověka.“ Jehova Bůh sám vyniká v projevování milující laskavosti a opravdovosti. Jak uvádí Žalm 25:10, „všechny Jehovovy stezky jsou milující laskavost a opravdovost“. Podle vzoru Jehovy bychom tyto vlastnosti a jejich ochrannou moc měli střežit jako poklad, měli bychom si jich cenit jako nějakého drahocenného náhrdelníku a měli bychom si je nesmazatelně vepsat do srdce. Můžeme se tedy vroucně modlit: „Jehovo . . . , ať mě neustále bedlivě střeží tvá milující laskavost a opravdovost.“ — Žalm 40:11.

Stálá důvěra

7. V jakých ohledech projevuje Jehova svou důvěryhodnost?

⁷ Slovník Webster’s Ninth New Collegiate Dictionary definuje důvěru jako „pevné spolehnutí se na vlastnost, schopnost, sílu nebo pravdivost někoho či něčeho“. Jehovovy vlastnosti jsou pevně zakotveny v jeho milující laskavosti. A můžeme mít plnou důvěru v jeho schopnost udělat to, co slíbil, neboť samotné jeho jméno Jehova označuje Boha jako Vykonavatele svého předsevzetí. (2. Mojžíšova 3:14; 6:2–8) Jako Stvořitel je Zdrojem síly a dynamické energie. (Izajáš 40:26, 29) Je zosobněním pravdy, protože „je nemožné, aby Bůh lhal“. (Hebrejcům 6:18) Proto jsme povzbuzováni, abychom vložili naprostou důvěru v Jehovu, našeho Boha, Zdroj veškeré pravdy, který má absolutní moc, aby ochránil ty, kdo v něj důvěřují, a aby přivedl veškerá svá vznešená předsevzetí ke slavnému úspěchu. — Žalm 91:1, 2; Izajáš 55:8–11.

8, 9. Proč se ve světě žalostně nedostává důvěry a jakým protikladem k tomu jsou svědkové Jehovovi?

⁸ V úpadkovém světě kolem nás se důvěry žalostně nedostává. Spíše se všude setkáváme s chamtivostí a korupcí. Na přední straně časopisu World Press Review z května 1993 bylo nápadné poselství: „VZRŮST KORUPCE — špinavé peníze v novém světovém řádu. Průmysl korupce je rozšířen od Brazílie po Německo, od Spojených států po Argentinu, od Španělska po Peru, od Itálie po Mexiko, od Vatikánu po Rusko.“ Takzvaný nový světový řád vytvářený lidmi je založen na nenávisti, chamtivosti a nedůvěře, a proto sklízí jedině stupňující se utrpení lidstva.

⁹ V protikladu k politickým národům jsou svědkové Jehovovi šťastní, že jsou ‚národem, jehož Bohem je Jehova‘. Jenom oni mohou po pravdě říci: „Důvěřujeme v Boha.“ Každý z nich může radostně zvolat: „Ve spojení s Bohem budu chválit jeho slovo . . . V Boha jsem vložil svou důvěru. Nebudu se bát.“ — Žalm 33:12; 56:4, 11.

10. Co mnohé mladé křesťany posílilo, aby zachovali ryzost?

¹⁰ V jedné asijské zemi mladí svědkové — a byly jich celé tisíce — trpěli těžkým bitím a vězněním. Důvěra v Jehovu umožnila velké většině z nich, aby vytrvali. Jistý mladý svědek, který prošel hrozným mučením, jedné noci ve vězení cítil, že už více nesnese. Ale pod rouškou tmy se k němu pokradmu přiblížil jiný mladík a zašeptal: „Nevzdávej se. Já jsem se dopustil kompromisu, a od té doby nemám duševní klid.“ Onen první mladík obnovil své rozhodnutí zůstat pevný. Můžeme mít plnou důvěru v Jehovu, že on nám pomůže překonat jakoukoli Satanovu snahu narušit naši ryzost. — Jeremjáš 7:3–7; 17:1–8; 38:6–13, 15–17.

11. Jak jsme podněcováni k důvěře v Jehovu?

¹¹ Část prvního přikázání zní: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší.“ (Marek 12:30) Při rozjímání o Božím slově nám vznešené pravdy, které se dozvídáme, pronikají hluboko do srdce, takže jsme podněcováni k tomu, abychom se cele vydávali ve službě našemu podivuhodnému Bohu, Svrchovanému Pánu Jehovovi. Srdce, které překypuje oceněním pro Boha — za vše, co nás naučil, co pro nás vykonal a co pro nás ještě vykoná —, nás podněcuje, abychom bezvýhradně důvěřovali v záchranu od něho. — Izajáš 12:2.

12. Jak v průběhu let mnozí křesťané projevovali důvěru v Jehovu?

¹² Tuto důvěru je možné v průběhu let pěstovat. Jeden pokorný svědek Jehovův, který přes padesát let věrně sloužil v ústředí Watch Tower Society v Brooklynu — začal zde sloužit v dubnu roku 1927 — napsal: „Na sklonku toho měsíce jsem dostal jako kapesné pět dolarů, které byly vložené do obálky s nádhernou kartičkou, na níž byl uveden biblický text z Přísloví 3:5, 6 . . . Měl jsem všechny důvody důvěřovat v Jehovu, protože v ústředí jsem brzy začal chápat, že Jehova má ‚věrného a rozvážného otroka‘, který se věrně stará o všechny záležitosti Království zde na zemi. — Matouš 24:45–47.“b Tento křesťan se v srdci nezaměřoval na lásku k penězům, ale zaměřoval se na to, aby získal „neselhávající poklad v nebesích“. Podobně i dnes tisíce služebníků v domovech betel Watch Tower Society, které jsou po celé zemi, slouží na základě určitého zákonem uznaného slibu chudoby. Důvěřují, že Jehova se postará o jejich každodenní potřeby. — Lukáš 12:29–31, 33, 34.

Opírej se o Jehovu

13, 14. a) Pouze kde je možné nalézt zralou radu? b) Čemu se musíme vyhýbat, abychom přežili pronásledování?

¹³ Náš nebeský Otec nás vybízí: „Neopírej se o své vlastní porozumění.“ (Přísloví 3:5) Světští poradci a psychologové nikdy nemohou doufat, že se přiblíží k moudrosti a porozumění, jež projevuje Jehova. „Jeho porozumění je k nevylíčení.“ (Žalm 147:5) Neopírejme se o moudrost význačných lidí světa ani o své vlastní pocity plynoucí z nevědomosti, ale pro získání zralé rady se obracejme k Jehovovi, k jeho Slovu a ke starším v křesťanském sboru. — Žalm 55:22; 1. Korinťanům 2:5.

¹⁴ Lidská moudrost nebo význačné postavení nám nepomohou ve dnu těžké zkoušky, který se rychle blíží. (Izajáš 29:14; 1. Korinťanům 2:14) V Japonsku se během druhé světové války jeden schopný, ale pyšný pastýř Božího lidu rozhodl opírat se o své vlastní porozumění. Když na něj byl vyvinut nátlak, stal se z něj odpadlík, a velká část stáda při pronásledování také ustala v činnosti. Jedna věrně oddaná japonská sestra, která s odvahou přežila hrozné zacházení ve špinavé vězeňské cele, se vyjádřila: „Ti, kdo zůstali věrní, neměli žádné zvláštní schopnosti a byli nenápadní. Je jisté, že všichni musíme celým srdcem vždy důvěřovat v Jehovu.“c

15. Jaká zbožná vlastnost je nezbytná, jestliže máme Jehovovi působit radost?

¹⁵ Jestliže máme důvěřovat v Jehovu, a ne ve své vlastní porozumění, je k tomu třeba pokora. Tato vlastnost je opravdu velice důležitá pro všechny, kdo chtějí působit radost Jehovovi! Vždyť i náš Bůh projevuje při jednání se svým inteligentním stvořením pokoru, přestože je Svrchovaným Pánem celého vesmíru. Můžeme za to být vděční. „Snižuje se, aby shlédl na nebe a zemi, pozvedá poníženého až z prachu.“ (Žalm 113:6, 7) Z velkého milosrdenství nám naše nedostatky odpouští na základě svého největšího daru, který dal lidstvu, na základě drahocenné výkupní oběti svého milovaného Syna, Krista Ježíše. Za tuto nezaslouženou laskavost bychom měli být opravdu vděční!

16. Jak mohou bratři usilovat o výsady ve sboru?

¹⁶ Ježíš sám nám připomíná: „Kdokoli se vyvyšuje, bude pokořen, a kdokoli se pokořuje, bude vyvýšen.“ (Matouš 23:12) Pokřtění bratři by měli pokorně usilovat o odpovědné úkoly v křesťanském sboru. Přesto by dozorci měli své jmenování považovat nikoli za symbol jakéhosi postavení, ale za příležitost vykonávat práci — pokorně, s oceněním, dychtivě, jako ji vykonával Ježíš, který řekl: „Můj Otec stále pracuje až dosud, i já stále pracuji.“ — Jan 5:17; 1. Petra 5:2, 3.

17. Co bychom si měli všichni uvědomovat a k jaké činnosti by to mělo vést?

¹⁷ Kéž si vždy pokorně a s hlubokou oddaností uvědomujeme, že v Jehovových očích nejsme nic víc než prach. Můžeme být tedy opravdu rádi, že „Jehovova milující laskavost je od neurčitého času až na neurčitý čas vůči těm, kteří se ho bojí, a jeho spravedlnost k synům synů“! (Žalm 103:14, 17) Všichni bychom proto měli být horlivými studenty Božího slova. Doba strávená osobním a rodinným studiem a účastí na sborových shromážděních by měla každý týden patřit ke chvílím, kterých si ceníme nejvíce. Tak si postupně rozšiřujeme „poznání Nejsvětějšího“. A „to je porozumění“. — Přísloví 9:10.

„Na všech svých cestách . . .“

18, 19. Jak můžeme ve svém životě uplatňovat Přísloví 3:6 a s jakým výsledkem?

¹⁸ Přísloví 3:6 obrací naši pozornost na Jehovu, božský Zdroj porozumění, a dále uvádí: „Všímej si ho na všech svých cestách, a sám napřímí tvé stezky.“ Všímat si Jehovy mimo jiné znamená i to, že mu budeme zůstávat blízko v modlitbě. Ať jsme kdekoli a v jakékoli situaci, můžeme k němu okamžitě přistupovat v modlitbě. Když děláme své denní úkoly, když se připravujeme do kazatelské služby, když chodíme dům od domu a ohlašujeme jeho Království, můžeme se neustále modlit, aby nám naši činnost požehnal. Tak můžeme mít neocenitelnou výsadu a radost, že ‚chodíme s Bohem‘, a můžeme mít důvěru, že ‚napřímí naše stezky‘, jako to udělal pro bohabojného Enocha, Noema a pro věrné Izraelity, například pro Jozua a Daniela. — 1. Mojžíšova 5:22; 6:9; 5. Mojžíšova 8:6; Jozue 22:5; Daniel 6:23; viz též Jakuba 4:8, 10.

¹⁹ Když Jehovovi dáváme na vědomí své prosebné žádosti, můžeme důvěřovat, že ‚Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit naše srdce a naše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše‘. (Filipanům 4:7) Tento Boží pokoj, který se zračí v radostném výrazu tváře, může doporučovat naše poselství lidem, s nimiž se setkáme během naší kazatelské služby. (Kolosanům 4:5, 6) Také může povzbuzovat ty, kdo jsou snad postiženi stresy nebo nespravedlnostmi, které jsou v dnešním světě tak běžné, jak ukazuje i následující zkušenost.d

20, 21. a) Jak ryzost svědků Jehovových během nacistické hrůzovlády povzbuzovala druhé? b) Jaké rozhodnutí by v nás měl probudit Jehovův hlas?

²⁰ Max Liebster, Žid, který jakoby zázrakem přežil holocaust, popsal svou cestu do jednoho nacistického vyhlazovacího tábora těmito slovy: „Byli jsme zavřeni v železničních vagónech, v nichž byly zřízeny maličké cely pro dvě osoby. Když mě vkopli do jedné z nich, ocitl jsem se tváří v tvář vězni, v jehož očích se odrážel pokoj. Byl tam proto, že měl úctu k Božímu zákonu, a vybral si raději vězení a případnou smrt, než aby prolil krev jiných lidí. Patřil ke svědkům Jehovovým. Byly mu vzaty děti a jeho manželka byla popravena. Také on čekal, že ho postihne stejný osud. Při čtrnáctidenní cestě jsem dostal odpověď na své modlitby, protože právě při této cestě na smrt jsem našel naději na věčný život.“

²¹ Max Liebster prožil Osvětim, kterou nazval „lví jámou“, byl pokřtěn a pak se oženil s jednou Jehovovou svědkyní, jež byla předtím také vězněna a jejíž otec trpěl v koncentračním táboře v Dachau. Když tam její otec byl, doslechl se, že jeho manželku a mladou dceru také zatkli. Popsal svou reakci: „Měl jsem velkou starost. Pak jsem jednou čekal ve frontě na sprchu a zaslechl jsem, jak nějaký hlas začal citovat z Přísloví 3:5, 6 . . . Znělo to jako hlas z nebe. Právě to jsem potřeboval, abych opět získal vyrovnanost.“ Ve skutečnosti to byl hlas jiného vězně, který citoval tento text. Ale tato událost zdůrazňuje, jak silně na nás může působit Boží slovo. (Hebrejcům 4:12) Kéž k nám nyní Jehovův hlas mocně promlouvá prostřednictvím slov našeho textu pro rok 1994: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem“!

[Poznámky pod čarou]

Shrnutí

◻ Jaké rady jsou předkládány v Příslovích?

◻ Jaký máme užitek z důvěry v Jehovu?

◻ Co znamená opírat se o Jehovu?

◻ Proč bychom si měli Jehovy všímat na všech svých cestách?

◻ Jak Jehova napřímí naše stezky?

[Obrázky na straně 15]

Radostné poselství o Království působí na lidi, kteří mají upřímné srdce