POROZUMĚNÍ

V původních jazycích mohou slova, která se překládají jako „porozumění“, označovat buď pochopení v poněkud prostém smyslu, nebo mohou popisovat plné a hluboké pochopení vnitřní povahy, skrytých důvodů a významu složitých záležitostí. S porozuměním tedy úzce souvisí pochopení, rozlišovací schopnost a vnímavost.

Hebrejské sloveso bin a podstatné jméno bi·nahʹ jsou nejčastěji spojovány s porozuměním. Slova bin a bi·nahʹ mohou občas zdůrazňovat zejména určité stránky rozpoznávání neboli rozlišovací schopnosti (1Sa 3:8; 2Sa 12:19; Ža 19:12; Da 9:2), pečlivého uvažování (5Mo 32:7; Př 14:15; 23:1; Jer 2:10; Da 11:37) nebo pozornosti (Job 31:1; 32:12; 37:14; Ža 37:10), která je věnována nějaké záležitosti, a lze je tímto způsobem přeložit. Profesor R. C. Dentan v díle The Interpreter’s Dictionary of the Bible (G. Buttrick, ed., 1962, sv. 4, s. 733) uvedl: „Kořen בין [bin] především znamená ‚rozpoznávat pomocí smyslů‘, ‚vnímat rozdíly‘, ‚věnovat něčemu bedlivou pozornost‘ a konečně — zvláště v odvozených kmenech — ‚získat pochopení‘ nebo je ‚předat‘ ostatním.“ Znalec hebrejštiny Gesenius vysvětlil základní smysl těchto slov jako „oddělit, rozlišit; . . . tudíž rozeznat, zaznamenat, porozumět, a to vše závisí na schopnosti oddělovat, rozlišovat, rozeznávat“. (A Hebrew and English Lexicon of the Old Testament, do angličtiny přeložil E. Robinson, 1836, s. 140.) Jiné podstatné jméno, tevu·nahʹ, které pochází ze stejného kořene jako slovo bi·nahʹ, může být s přihlédnutím ke kontextu přeloženo výrazy ‚rozlišovací schopnost‘ (Př 10:23; 11:12) nebo „porozumění“ (2Mo 31:3; 5Mo 32:28).

Základní význam těchto výrazů odhaluje, že osoba s porozuměním je schopná vidět do nějaké záležitosti a rozeznat jednotlivé činitele nebo rysy, z nichž se daná záležitost skládá nebo které spolu působí a tvoří tak celek, a pak vnímat jejich vzájemné vztahy, a tak pochopit význam či smysl té záležitosti. Lze si to znázornit na jazyce. Jestliže chce někdo rozumět tomu, co je řečeno v určitém jazyce, musí být schopen rozeznat ve větách jednotlivá slova, musí znát význam těchto slov a vědět, jak spolu souvisejí. (5Mo 28:49) I když však člověk v podstatě chápe, co se mu říká, porozumění jde hlouběji než jen k takovému povrchnímu chápání. Znamená, že člověk pochopí skutečný význam a smysl sdělení, je schopen je zhodnotit, mít z něj užitek a vědět, jaké jednání to od něj vyžaduje. Když kněz Ezra četl v Jeruzalémě před lidem Zákon, byli shromážděni ‚všichni dostatečně inteligentní [z heb. bin] k tomu, aby naslouchali‘. Přestože měli natolik dospělou mysl, že byli schopni porozumět všem slovům, Levité „vysvětlovali zákon lidu [‚vyučovali lid zákonu‘ neboli ‚předávali porozumění (tvar slova bin)‘], . . . nahlas četli z knihy, ze zákona pravého Boha, jenž byl objasňován a vkládal se do něj smysl; a stále poskytovali porozumění čteného“. (Ne 8:2, 3, 7, 8)

Slovo „porozumění“, které označuje vnímavost a pochopení smyslu záležitosti, je v Řeckých písmech zastupováno zejména slovesem sy·niʹe·mi (doslova „dát dohromady“) a příbuzným podstatným jménem syʹne·sis. Dalšími výrazy jsou e·piʹsta·mai, jenž v podstatě znamená „dobře znát“, a gi·noʹsko, který má význam „znát“.

Zdroj porozumění. Jehova Bůh je jednak Zdrojem porozumění a jednak Nejvyšším Příkladem v jeho používání. Boží porozumění je patrné ve velkolepé koordinaci a činnosti vesmíru, v němž každé stvoření slouží ke konkrétnímu harmonickému účelu, kde nejsou žádné rozpory nebo problémy, které by vyplývaly z nedostatku Stvořitelovy rozlišovací schopnosti. (Job 38:36; Ža 136:5–9; Př 3:19, 20; Jer 10:12, 13) Každé zvíře Bůh vybavil podle jeho druhu instinktivním porozuměním. Lidé mohou strávit roky získáváním porozumění o aerodynamice, ale sokol instinktivně ví, jak má správně „číst“ a využít různé typy vzdušných proudů. (Job 39:26) Zvířata však nemají určité další stránky porozumění, které jsou příznačné pro člověka. (Srovnej Ža 32:9.)

Již po staletí probíhá intenzívní výzkum, a přesto mnohé jevy a cykly, které se řídí božskými zákony, člověk stále plně nepochopil. (Job 36:29; 38:19, 20) To, co mohou lidé pochopit ze svého studia hmotného stvoření, se pouze blíží k ‚okrajům Božích cest‘ a je to jako „šepot“ ve srovnání s ‚mocným hromem‘. To platí ještě více o Božích dílech soudu a záchrany, neboť Boží myšlenky jsou příliš hluboké, než aby je bezbožní lidé pochopili. (Job 26:7–14; Ža 92:5, 6) Když však Job uvažoval o božské moudrosti a porozumění, které se projevují v hmotném stvoření, pomohlo mu to, aby si uvědomil svůj správný vztah ke Stvořiteli a pokorně uznal svůj vlastní nedostatek porozumění. (Job 42:1–6)

Pokud jde o člověka, Jehova může projevovat pochopení myšlenek a činností celého lidstva (1Pa 28:9; Ža 139:1–6), a jestliže se pro to rozhodne, ‚pečlivě uvažuje‘ (heb. bin) o jednotlivcích či skupinách neboli jim věnuje pozornost. (Př 21:12; Ža 5:1, 2) Zná svůj vlastní nezvratný záměr a ví, co bude dělat v budoucnosti. Jeho spravedlivá měřítka jsou pevná a neměnná. Proto „není žádná moudrost ani rozlišovací schopnost ani rada v odporu proti Jehovovi“. (Př 21:30; srovnej Iz 29:13, 14; Jer 23:20; 30:24.) Nemusí se s nikým radit, aby porozuměl nějaké záležitosti, například tomu, jak má účinně pomoci svým služebníkům nebo jak je má osvobodit od tísně a útlaku. (Iz 40:10–15, 27–31)

Poznání Jehovy Boha a rozeznání jeho vůle spojené s vírou a důvěrou tedy vytváří základ pro všechno pravé porozumění, které může Boží inteligentní stvoření získat. „Poznání Nejsvětějšího, to je porozumění.“ Zahrnuje to porozumění „spravedlnosti a soudu a přímosti, celému běhu toho, co je dobré“. (Př 9:10; 2:6–9; 16:20) Nelze plně porozumět žádné skutečně důležité záležitosti, jestliže se na všechny činitele nepohlíží ze stanoviska Jehovy a pokud se neberou v úvahu jeho měřítka, vlastnosti a věčný záměr.

Ti, kdo se odvrátili od Zdroje. Ten, kdo se uchyluje k přestupku, začíná přehlížet Boha jako toho, o kom se má uvažovat, když se dělají rozhodnutí nebo plány. (Job 34:27) Takový člověk umožňuje svému srdci, aby jej zaslepilo, takže nevidí, že jeho cesta je špatná, a ztrácí pochopení. (Ža 36:1–4) Dokonce i když prohlašuje, že uctívá Boha, klade lidská pravidla nad pravidla Boží; lidským pravidlům dává přednost. (Iz 29:13, 14) Své nevázané chování odůvodňuje a omlouvá jako pouhou ‚hru‘ (Př 10:23) a stává se zvráceným, obhroublým a tupým ve svém uvažování do té míry, že předpokládá, že neviditelný Bůh nevidí nebo nerozeznává jeho nesprávné jednání, jako kdyby Bůh ztratil svou schopnost vnímat. (Ža 94:4–10; Iz 29:15, 16; Jer 10:21) Svým postojem a svými skutky vlastně říká: „Není žádný Jehova“ (Ža 14:1–3), a pouští tak Boha ze zřetele. Když se takový člověk nenechá vést božskými zásadami, nemůže záležitosti správně posoudit, nemůže jasně vidět problém, zhodnotit činitele, které se tohoto problému týkají, a nemůže ani dospět ke správným rozhodnutím. (Př 28:5)

Oblasti lidského porozumění. Porozumění může souviset s poznáním a s mechanickou zručností, jako je například navrhování a stavění domů, nebo vyrábění předmětů ze dřeva, z kovu, z kamene nebo z látky. Tyrský dělník Chiram byl ‚zručný muž, zkušený v porozumění,‘ a jako řemeslník pracoval se širokou škálou materiálů. (2Pa 2:13, 14; 1Kr 7:13, 14) Takové porozumění přispívá k efektivní práci, jejímž výsledkem jsou výrobky trvalé kvality.

Jiní mohou být na základě svého porozumění „znalci [tvar slova bin]“ v záležitostech přepravy nebo hudby. (1Pa 15:22; 25:7, 8; 2Pa 34:12) Někteří lidé mohou projevovat porozumění v jazykovědě, písemnictví nebo v jiných oblastech. (Da 1:4, 17, 20) Takové porozumění lze získat prostřednictvím přirozeného nadání a úsilím. Boží duch samozřejmě může v lidech takové porozumění rozhojnit a může je učinit způsobilými k tomu, aby svému řemeslu nebo povolání vyučovali druhé. (2Mo 31:2–5; 35:30–35; 36:1; 1Pa 28:19)

Někdo může mít pronikavou rozlišovací schopnost týkající se lidské povahy, protože je bystrý a je schopen ‚poskládat si věci dohromady‘. Když si David všiml, jak si jeho sluhové šeptají, ‚rozpoznal‘, že dítě, které měl s Bat-šebou, zemřelo. (2Sa 12:19) Když Rechoboam svým synům přiděloval dědictví, nechal se vést porozuměním padlé lidské povaze a jejímu sklonu k závisti a žárlivosti. (2Pa 11:21–23)

Podobně mohou jednotlivci nebo skupiny projevovat značnou rozlišovací schopnost v obchodních záležitostech. Díky této schopnosti úspěšně bohatnou podobně jako tyrský ‚vůdce‘. (Ez 28:2, 4) Vládci mohou mít porozumění v otázkách válečnictví a vojenské strategie (Iz 10:12, 13) nebo mohou být obratnými diplomaty. (Da 8:23) Jejich porozumění může být i přesto omezené a může přinášet krátkodobý prospěch, stejně jako to bylo v předchozích případech.

Můžeme tedy vidět, že Písmo poukazuje na porozumění, které lze získat přirozenými prostředky. Když se však nebere zřetel na Boží záměry, stane se každé takové „pochopení“ (syʹne·sis), které projevují světští ‚intelektuálové‘, pošetilostí a marností. (1Ko 1:19, 20, Int) Písmo proto nabádá v první řadě k duchovnímu porozumění, které je nadřazené a jehož základem je Bůh. Bez ohledu na to, do jaké míry mohou lidé využít pozemské zdroje, když zkoumají hlubiny země a moří nebo když studují nebesa, svým vlastním úsilím nikdy nemohou najít „místo porozumění“ ani moudrost, která vede k úspěšnému životu ve spravedlnosti a štěstí. (Job 28:1–21, 28) Takové porozumění je ‚lepší než stříbro‘, protože člověku může přinést vytouženou budoucnost, kterou pomíjivé světské bohatství a sláva nemohou zajistit. (Př 16:16, 22; 23:4, 5; Ža 49:6–8, 14, 20)

Souvislost s poznáním a moudrostí. Porozumění působí spolu s poznáním, a ačkoli je porozumění něco víc než pouhé poznání, musí být na poznání založeno. Rozsah a hodnota porozumění, které někdo má, jsou do určité míry ovlivněny množstvím a kvalitou jeho poznání. Poznání je znalost skutečností; a ty nejdůležitější a zásadní skutečnosti se týkají Boha, jeho existence, jeho nezměnitelného záměru a jeho cest. Porozumění člověku umožňuje, aby poznání, které získal, viděl ve vztahu k Božímu záměru a jeho měřítkům, a tak si může takového poznání vážit a oceňovat je. „Srdce s porozuměním je to, které pátrá po poznání“; nespokojí se s pouhým povrchním pohledem, ale snaží se získat celkový obraz. (Př 15:14) Jestliže má člověka střežit rozlišovací schopnost před zvráceností a podvodem, poznání se musí stát ‚příjemným samotné jeho duši‘. (Př 2:10, 11; 18:15; viz heslo POZNÁNÍ.)

Přísloví 1:1–6 ukazují, že „člověk s porozuměním je ten, jenž získává obratné vedení, aby porozuměl přísloví a matoucí řeči, slovům moudrých a jejich hádankám“. Nejedná se zde o pouhé jalové rozhovory z dlouhé chvíle, protože moudří lidé nemají ve zvyku ztrácet tímto způsobem čas. Musí zde však jít o vyučování, otázky a problémy, které mysl a srdce žáka ukázňují a školí správnými zásadami a tak ho vyzbrojují, aby v budoucnosti jednal moudře. (Srovnej Ža 49:3, 4.) Poznání společně s porozuměním přináší moudrost, jež je ‚prvořadou věcí‘. (Př 4:7) Je to schopnost využít dostatek poznání a pronikavého porozumění k tomu, aby se člověk úspěšně potýkal s problémy. Člověk se správnými pohnutkami hledá porozumění ne z pouhé zvědavosti nebo kvůli osobnímu vyniknutí, ale právě proto, aby jednal moudře; ‚moudrost je před jeho obličejem‘. (Př 17:24; viz heslo MOUDROST.) Takový člověk není jako lidé žijící za dnů apoštola Pavla, kteří předpokládali, že mohou ostatní vyučovat, ale přitom byli ‚nadutí pýchou, ničemu nerozuměli‘ a stali se ‚duševně chorými dotazováním a debatami o slovech‘. Z těchto věcí vyplývá nejednota a množství špatných výsledků. (1Ti 6:3–5)

Získat pravé porozumění. Člověk, který hledá pravé porozumění se k Bohu modlí: „Dej mi porozumět, abych zachovával tvůj zákon a abych jej celým srdcem dodržoval, . . . abych zůstal naživu.“ (Ža 119:34, 144; také v. 27, 73, 125, 169) To je správná pohnutka. Apoštol se modlil za křesťany v Kolosech, aby ‚byli naplněni přesným poznáním Boží vůle ve vší moudrosti a duchovním pochopení [sy·neʹsei], aby chodili hodni Jehovy‘. (Kol 1:9, 10)

Přirozenými činiteli, které mohou člověku pomoci rozvinout větší porozumění, jsou věk a zkušenost. (Job 12:12) Věk a zkušenost však samy o sobě nejsou rozhodující. Jobovi těšitelé se pyšnili porozuměním, které oni a jejich letití společníci měli, ale Elihu, i když byl mladší, je pokáral. (Job 15:7–10; 32:6–12) Jehova, ‚Prastarý na dny‘ (Da 7:13), má porozumění, které je nekonečně nadřazené tomu, jež vlastní celé lidstvo, které je zde pouze několik tisíc let, a dokonce ani nerozumí tomu, jak vznikla planeta, na které žije. (Job 38:4–13, 21) Proto hlavním zdrojem, z něhož můžeme získat porozumění, je Boží psané slovo. (Ža 119:130)

Děti a mladí lidé by měli pozorně dbát na pokyny svých rodičů, kteří jsou starší a zkušenější, a to zvláště pokud rodiče jsou Bohu oddanými služebníky. (Př 2:1–5; 3:1–3; 4:1; 5:1) Starší lidé často dobře znají dějiny dřívějších generací, a vážné ‚uvažování‘ (heb. bin) o těchto dějinách člověku může přinést porozumění. (5Mo 32:7) Neměli bychom vyhledávat společenství lidí ‚nezkušených‘, ale lidí moudrých; měli bychom přijímat jejich rady a pokyny, abychom tak ‚zůstali naživu a chodili přímo cestou porozumění‘. (Př 9:5, 6) Naslouchání a také pozorování může člověku pomoci, aby přestal být naivní a lehkověrný a aby ‚porozuměl chytrosti‘ a vyvaroval se mnoha hořkých zkušeností. (Př 8:4, 5)

Pilné studium Božího slova a důsledné uplatňování jeho pokynů může člověku pomoci, aby měl větší pochopení než jeho učitelé a aby měl větší porozumění než starší muži. (Ža 119:99, 100, 130; srovnej Lk 2:46, 47.) To proto, že moudrost a porozumění jsou vlastně začleněny do Božích ryzích předpisů a soudcovských výnosů; když tedy Izrael tato nařízení a výnosy věrně dodržoval, pohlížely na něj okolní národy jako na „lid moudrý a s porozuměním“. (5Mo 4:5–8; Ža 111:7, 8, 10; srovnej 1Kr 2:3.) Člověk s porozuměním proto uznává neporušitelnost Božího slova, svou vlastní cestu chce vidět v jeho světle a v tomto ohledu prosebně žádá Boha o pomoc. (Ža 119:169) Nechává Boží poselství, aby v něm hluboko zapustilo kořeny (Mt 13:19–23), zapisuje si ho na tabulku svého srdce (Př 3:3–6; 7:1–4) a začíná rozvíjet nenávist ke ‚každé falešné cestě‘ (Ža 119:104). Když byl Boží Syn na zemi, takové porozumění projevil; odmítl dokonce uniknout smrti na kůlu, protože splnění Písma vyžadovalo, aby tímto způsobem zemřel. (Mt 26:51–54)

Čas a rozjímání jsou nezbytné. „Ukvapení“ lidé obvykle opomíjejí „uvažovat o [neboli ‚věnovat bedlivou pozornost‘; tvar heb. slova bin] poznání“. (Iz 32:4; srovnej Př 29:20.) Člověk s porozuměním ví, kdy má zůstat zticha (Př 11:12), nemluví ukvapeně, a dokonce i ve vášnivé debatě si zachovává chladnou hlavu. (Př 14:29; 17:27, 28; 19:11; Job 32:11, 18; srovnej Jk 3:13–18.) Rozjímá o radě, aby pochopil význam slov a sdělení. (Job 23:5; Ža 49:3) Ptá se po příčinách a důvodech, aby tak mohl rozeznat, zda určité jednání povede k úspěchu, nebo k nezdaru, k božskému požehnání, nebo k prokletí; zvažuje logické následky, k nimž povedou jednotlivé možnosti. (Ža 73:2, 3, 16–18; Jer 2:10–19; srovnej Iz 44:14–20.) Izraelité to opomíjeli dělat a neuvažovali ve svém srdci o „svém pozdějším konci“. (5Mo 32:28–30)

Přijímat kázeň. Pýcha, zatvrzelost, umíněnost a nezávislost jsou nepřáteli porozumění. (Jer 4:22; Oz 4:14, 16) Člověk, který má pravé porozumění, si nemyslí, že všechno ví. Proto Přísloví 19:25 říkají: „Ten, kdo má porozumění, by měl být kárán, aby rozlišil poznání.“ (Srovnej Joba 6:24, 25; Ža 19:12, 13.) Jelikož takový člověk má porozumění, je připraven naslouchat, rozlišuje, proč byl pokárán, a má z takového kárání větší užitek, než by měl hlupák ze stovky ran. (Př 17:10; srovnej 29:19.)

Porozumění proroctvím. Inspirovaným prorockým poselstvím mohou rozumět pouze ti, kdo se očistili a pokorně se modlí o porozumění. (Da 9:22, 23; 10:12; 12:10) Ačkoli lze určit základní časové období pro splnění takového proroctví, na úplné pochopení toho, jak se proroctví splní, se možná bude muset počkat až do Božího patřičného času, kdy se má proroctví naplnit. (Da 8:17; 10:14; 12:8–10; srovnej Mr 9:31, 32; Lk 24:44–48.) Ti, kdo vkládají důvěru v člověka, pohrdají Boží mocí a nepovažují Boží záměr za něco, co si zasluhuje pozornost, nemohou proroctvím porozumět. Takoví lidé zůstávají slepí k významu proroctví, dokud je nezačnou postihovat katastrofální účinky jejich splňování. (Ža 50:21, 22; Iz 28:19; 46:10–12)