Rodinné problémy řešit podle biblické rady

1, 2. a) Uveď některé příčiny rozpadu rodin. b) Proč by se měli všichni zajímat o problémy těch, jejichž rodina se rozpadla? (1. Kor. 12:26)

ARNOBIUS, který se hlásil ke křesťanství ve čtvrtém století,a napsal, že se „manželky raději dávaly rozvést, děti se nechávaly vydědit, . . . než aby se zřekly věrnosti Kristu“. Ano, i tehdy docházelo k rozkolům v rodinách následkem rozhořčeného odporu nevěřících. Ježíš prohlásil, že kdo má „větší náklonnost“ ke členům rodiny než k němu, nebude jej hoden. Proto měl existovat „meč“, který způsobí v některých rodinách rozdělení, protože věřící projevoval menší lásku ke své rodině, ‚a dokonce ke své duši‘. (Mat. 10:34–37; Luk. 14:26) Takové rozdělení rodin trvá až dodnes.

² I když křesťan činí všechno, co může, aby zachránil rodinné společenství, může přece dojít k rozluce nebo rozvodu, protože nevěřící partner prostě není ‚svolný. . . bydlet‘ s křesťanem. (1. Kor. 7:12–16) K rozpadu rodin dochází také proto, že během „závěru systému věcí“ dochází k ‚ochladnutí lásky mnohých‘, a to lásky k Bohu a k jeho zákonům, včetně zákonů o manželství. (Mat. 19:6, 9; 24:3, 12) Ve Spojených státech vzrostl v letech 1960 až 1980 počet rozvodů o 236 procent. Asi tři z pěti rozvádějících se dvojic ve Spojených státech mají děti, a proto vznikají při rozpadu rodin složité problémy. Když lidé poznají pravdu Božího slova, obvykle se jejich rodinný život zlepší, ale někteří lidé se rozvedli, než se stali svědky Jehovovými. Někdy došlo k rozvodu i u křesťana, který neuplatňoval s vážností biblické rady ve své domácnosti. (Jan 13:17) Co mohou dělat za takových okolností křesťanští rodiče, aby vychovali děti v lásce k Jehovovi?

DŮLEŽITÉ JE ‚SOUCÍTĚNÍ‘

3. Jaké utrpení vzniká rozvodem?

³ V době Malachiášově se někteří Izraelité zrádně rozváděli se svými manželkami. „Pláčem a vzdycháním“ těchto zavržených žen, které úpěnlivě prosily Boha o pomoc, jako by byl ‚Jehovův oltář pokrýván slzami‘. (Mal. 2:13–16) Rozpad manželství je dnes stejně bolestný, i kdyby byly pro rozchod oprávněné biblické důvody. Manželka jistě trpí, ale děti často trpí více.

4. a) Jak trpí děti, když se jejich rodiče rozvádějí? b) Jak může rodič pomoci dítěti?

⁴ Pro některé dítě jakoby se někdy svět úplně zhroutil, i když snad rozvodem přestane špatné zacházení. Proto je nutné, aby v takové situaci projevil věřící rodič mimořádnou lásku a porozumění. „Stále jsem byl někde uprostřed. Cítil jsem se rozdělený,“ vyprávěl jeden mladík, jehož křesťanský otec se dal z biblických důvodů rozvést, když bylo chlapci pět let. „Své skutečné pocity jsem nedával najevo. To vedlo k depresím.“ Má-li dítě dostat pomoc, aby se vyrovnalo s takovými silnými pocity, musí rodič projevovat „soucítění“ a „něžné slitování“. (1. Petra 3:8) Dítě se možná nevyjadřuje, protože si myslí, že nese na rozvodu nějakou spoluvinu. Rodič mu proto musí trpělivě vysvětlit, že dítě miluje a že dítě nemá na rozvodu žádnou vinu.

5. Proč by se měl křesťanský rodič snažit skoncovat s nepřátelstvím vůči dřívějšímu manželskému druhu?

⁵ Mezi rodiči může docházet k rozhořčeným sporům, zejména jde-li o náboženské otázky. Věřící manžel by však měl myslet na blaho dítěte a neměl by ‚oplácet urážku urážkou, či spílání spíláním‘. (1. Petra 3:9) Linda Franckeová píše ve své knize „Když se rodiče rozvedli“ (angl.): „Jestliže rodiče vůči sobě navzájem jednají nepřátelsky, přispívají k tomu, že jsou problémy dítěte ještě obtížnější, a dokonce zhoubné. Dítě se nechce odcizit od žádného z rodičů, a proto raději rezignuje na blízký vztah k oběma.“ Ano, ‚hořká žárlivost a svárlivost‘ jsou nejen špatné, ale mohou ti dokonce i dítě odcizit. (Jak. 3:14, 16) Bezmyšlenkovité slovní útoky proti nevěřícímu rodiči mohou dítě hluboce zranit. (Přísl. 12:18) Chce-li nevěřící bývalý manželský druh pokračovat v konfliktu, „pokud to záleží na vás [na věřícím], udržujte pokoj se všemi lidmi“. — Řím. 12:18–21.

CHRAŇ SRDCE SVÉHO DÍTĚTE

6. Jaký problém může někdy vzniknout, když je určeno, komu se dítě svěřuje do péče?

⁶ I když již bylo rozhodnuto, komu je dítě svěřeno do péče, mohou se ještě nějaké těžkosti objevit. Jedna zpráva odbočky Společnosti Strážná věž v Austrálii říká: „K hlavním problémům patří to, že rodič, který má dítě svěřené do péče, mívá sklon k nedbalosti. . . i rodič, který je v pravdě, může ztratit ze zřetele základní důvod, proč chtěl mít děti svěřené do péče. Základním důvodem by mělo být to, aby z nich vychoval pravé ctitele Jehovy.“ K tomu je nutné stálé úsilí. — Ef. 6:4.

7. a) Proč by se mělo dítě učit úctě k nevěřícímu rodiči? b) O čem je možné pohovořit s dítětem, jestliže se nevěřící rodič chová nekřesťansky?

⁷ Tomu z rodičů, kterému nesvěřili dítě do péče, udělí často soud právo na navštěvování. Je možné respektovat toto právo druhého rodiče a přitom chránit srdce dítěte? Ano, a dítě by mělo projevovat nevěřícímu rodiči patřičnou úctu. Jestliže se během návštěvy nevěřící nechová křesťansky, neměl by věřící rodič pěstovat v dítěti nenávist a tohoto rodiče odsuzovat, ale měl by spíše dítěti vysvětlit, že Bůh stanovil v Bibli určité normy chování a že „každý z nás bude Bohu skládat účty sám za sebe“, protože Bůh je nejvyšší soudce. (Řím. 14:12) Rozhodně však objasni, že takové jednání nesmíme napodobovat. Taktně ukaž, že sice někteří lidé nežijí podle těchto norem, ale časem se mnozí změní, protože uvidí křesťanský příklad dítěte a bývalého manželského druha. Tak může dítě snad projevovat onomu rodiči určitou míru úcty. Rozdílné náboženské názory rozvedených manželů by neměly bránit pozitivnímu působení na děti. Křesťanský rodič bude chtít jednat tak, aby se ‚jeho rozumnost stala známou všem lidem‘. (Fil. 4:5) Co když se však nevěřící snaží podkopat výchovu podle Boží vůle?

8. Jak připravily dvě matky své děti na návštěvu u nepřátelsky zaměřených dřívějších manželů?

⁸ Tomu lze zabránit přípravou na návštěvu. Jedna křesťanská manželka, jejíž bývalý manžel se stal odpadlíkem, vypráví: „Před návštěvou jsem vždy podrobně mluvila s dětmi o tom, jak bude Jehova posuzovat jejich chování. Představovali jsme si určité situace. Říkala jsem: ‚Kdyby vám otec řekl to nebo ono, jak byste odpověděly?‘ “ Jiná křesťanka, která byla rozvedená proto, že se stala svědkyní Jehovovou, dodává: „Než [moje dvě dospívající děti] odjedou na víkend na návštěvu k otci, modlíme se k Jehovovi, aby byl s nimi a pomáhal jim vydat tatínkovi svědectví, především jejich pěkným chováním.“

9. Jak mohou křesťanští rodiče napodobovat Mojžíšovu matku?

⁹ Nevěřící rodič, který má právo na návštěvy, se může snažit získat si děti drahými dary, nákladným pohoštěním a různými způsoby zábavy při rekreaci. Jochebed, Mojžíšova matka (a Amram, pokud byl ještě naživu), věděla, co bude čekat Mojžíše, až bude předán faraónově dceři. Bezpochyby pamatovala na to, aby utvářela jeho smysl pro hodnoty, dokud byl ještě u ní. (2. Mojž. 2:1–10) Ačkoli Mojžíš viděl lákavé „egyptské poklady“, rozhodl se řídit se Božími zásadami. „Považoval“ své duchovní přednosti za skutečné bohatství. (Hebr. 11:23–26) Křesťanští rodiče by měli podobně připravovat své děti na taková pokušení tím, že s nimi budou mluvit o biblických námětech, které se zaměřují na duchovní poklady.b Dítě často prohlédne povrchní pohnutky rodiče, který se snaží koupit si jeho náklonnost. — Přísl. 15:16, 17.

10. Které činitele by měli otec nebo matka vzít za mimořádných okolností v úvahu?

¹⁰ V některých mimořádných případech mohou takové návštěvy dítě vážně ohrozit. Rodič bude muset rozhodnout, co za takových okolností dělat, na modlitbách by měl posoudit vážnost ohrožení a možné zákonné kroky a také možné následky, kdyby nerespektoval právo na navštěvování.c Vyvaruj se ukvapeného jednání, které by mohlo vyvolat pochybnosti, zda jsi způsobilý pro úlohu rodiče. — Gal. 6:5; Řím. 13:1; Sk. 5:29; 1. Petra 2:19, 20.

ŘIĎ SE „PRAKTICKOU MOUDROSTÍ“

11. Které skutečnosti by si měl být vědom křesťanský rodič, jestliže mu dítě není svěřeno do péče?

¹¹ Co však má dělat křesťanský rodič, který má pouze právo na navštěvování dítěte? Jestliže již dítě není v křesťanské domácnosti, má rodič nad dítětem jen velmi omezený duchovní dohled. (1. Kor. 7:14) Věrný patriarcha Abraham by byl pravděpodobně trval na tom, aby si jeho syn Išmael vzal za manželku ctitelku Jehovy stejně jako Izák. Ale když byl Išmael ještě jako dospívající propuštěn s matkou Hagarou z domácnosti, nemohl již Abraham zabránit Hagaře v tom, aby pro Išmaela nevyhledala za manželku Egypťanku, která zjevně nebyla ctitelkou Jehovy. — 1. Mojž. 21:14, 21, 24:1–4.

12. a) Oč se může snažit křesťanský rodič, kterému nebylo dítě svěřené do péče? b) Znázorni, jak může křesťanský rodič „úspěšně použít moudrost“.

¹² I když křesťanský rodič nemá dítě v péči a má jen málo příležitostí, může učinit mnoho, aby dítěti vštípil hlubokou lásku k Jehovovi. Proto musí rodič ‚střežit praktickou moudrost a schopnost přemýšlet‘. (Přísl. 3:21) Ale jen velké úsilí nestačí. „Otupil-li se nějaký železný nástroj a někdo nenabrousil jeho ostří, pak bude vynakládat projevy své vlastní životní energie [s malým výsledkem]. Úspěšně použít moudrost je tedy výhodné.“ (Kaz. 10:10) Někdy může například nevěřící vymýšlet různé výmluvy, aby zabránil kontaktu s dítětem. Je pravděpodobně lepší, jestliže věřící z toho hned nevytváří spornou otázku, ale dává se vést slovy z Přísloví 25:15: „Trpělivost zapůsobí na velitele a mírný jazyk může zlomit kost.“ Není možná snadné projevovat trpělivost a mírnost, když se člověk setkává s nespravedlivým omezením, ale je tak někdy možné obměkčit i člověka, který je ve svém odporu tvrdý jako kost. (Srovnej s 2. Timoteovi 2:23–25.) Sporu je často možné se vyhnout dochvilností a tím, že dbáme pokynů, které dává v zájmu dítěte rodič, který se o dítě stará, pokud tyto pokyny neodporují Bibli. Jestliže máš obavy, že nevěřící o tobě mluví před dítětem potupně, vzpomeň si na 1. Petrovu 2:15: „Abyste činěním dobra umlčovali hloupou řeč nerozumných lidí.“ Dáváš-li dobrý příklad, pozná dítě, kdo má pravdu. — Přísl. 20:7.

13. Jak může věřící rodič dosáhnout toho, aby byla návštěva opravdu užitečná?

¹³ Když jsi ve společnosti dítěte, snaž se vštěpovat do jeho srdce Boží slovo tím, že společně s ním studuješ duchovní látku a bereš je s sebou na sborové shromáždění. I v případě, že jsou silná zákonná omezení, může rodič neformálně poukazovat na Boží stvořitelská díla a různými způsoby pomáhat dítěti, aby milovalo Boha. (Řím. 1:19, 20; Mat. 6:28–30) Ježíš uznával, že jeho posluchači mají omezené možnosti. ‚Mluvil k nim slovo, pokud mohli naslouchat.‘ (Mar. 4:33, 34) A tak kromě rozprav o vážných duchovních věcech se věnuj i jiné budující činnosti, například návštěvám dobrých přátel, i takových, kteří jsou ve věku tvého dítěte. (Přísl. 13:20) Společně užívejte zdravé rekreace. Zařiď věci tak, aby návštěva byla vzácnou příležitostí. Rozumné ukázňování je projevem lásky. (Přísl. 13:24) Někdy se však zdá, že problémů je příliš mnoho. Tlak přichází z mnoha stran. Jak je možné takové situace unést?

SPOLÉHEJ SE NA JEHOVU

14. Jaké ujištění máme v Žalmu 37:23, 24?

¹⁴ O člověku, z jehož způsobu jednání má Jehova „potěšení“, napsal David: „Může sice padnout, ale nebude svržen, neboť Jehova podpírá jeho ruku.“ (Žalm 37:23, 24) Ano, křesťan, který zápolí s problémy rozpadlé rodiny, může někdy „padnout“, protože prožívá těžkosti a zklamání a po právní nebo finanční stránce zcela nové situace, ale nebude duchovně úplně „svržen“. Jak to říká „Ekumenický překlad“: „I kdyby klesal, nikdy neupadne.“ Proč? Protože Jehova mu nabízí ruku, aby ho pozvedl svým duchem a prostřednictvím svých milujících ctitelů. — Jak. 1:27.

15, 16. Jakou podporu mají někteří, jejichž manželství se rozpadlo?

¹⁵ Jedné křesťance se stalo, že její bývalý manžel, který je odpůrcem, dostal do péče její dvě malé děti. Prohlásila: „Když se mi věci úplně vymkly z ruky, naučila jsem se opravdu spoléhat na Jehovu. Naučila jsem se přijímat to, co připouští, a nesnažit se brát věci do vlastních rukou. Stále se ještě učím. Je to těžké poučení.“ Plně však využívá svého práva na návštěvy a útěchu čerpá nejen od svého druhého manžela, věrného křesťanského staršího, ale také od jiných ve sboru.

¹⁶ Jiná křesťanka, jejíž odpadlý bývalý manžel si nechal děti u sebe v rozporu s rozhodnutím soudu, řekla: „Byla jsem tak sklíčená, že se mi zdálo, že se úplně zhroutím. Jediné, co mi pomohlo, abych nepřišla o rozum, byla kazatelská služba.“ Její dcera, které bylo tehdy sedm let, zaujala pevný postoj pro Jehovu, i když ji její otec několikrát zbil, protože nechtěla číst odpadlickou literaturu. Když se vrátila k matce, byla rozhodnutá přidržet se Jehovy ještě pevněji. Tito a jiní věrní služebníci zažili, jak se splnil Žalm 54:2–7 (54:4–9, „KB“): „Bože, slyš mou modlitbu. . . Pohleď, Bůh je můj pomocník; Jehova je mezi těmi, kteří podporují mou duši. . . Osvobodil mě totiž z každé tísně.“ Ano, můžeme počítat s Jehovovou podporou. — 1. Kor. 10:13.

17. Jak mohou rodiče v rozpadlých rodinách pomáhat svým dětem? Jakou snad získají odměnu?

¹⁷ Jestliže se tedy rozpadlo tvé manželství a jsi rodič, vnímej pocity svého dítěte. Posiluj jeho srdce Božím slovem. Máš-li pouze právo na návštěvy, pak uplatňuj „praktickou moudrost“ a plně jich využívej. Důvěřuj v moc Božího slova vštípeného do vnímavého srdce. (1. Tes. 2:13) Vidět, jak tvé dítě miluje Jehovu, stojí za takové úsilí.

[Poznámky pod čarou]

Můžeš si vzpomenout?

◆ Jak může chránit srdce dítěte křesťanský rodič, který má dítě svěřené do péče?

◆ Jak pomůže „praktická moudrost“ věřícímu rodiči, který má pouze právo na návštěvy?

◆ O čem náš ujišťuje Žalm 37:23, 24 a jak plní Jehova tento slib?