KOZA

Přežvýkavec s dutými rohy a obvykle s dlouhou, poměrně rovnou srstí. V hebrejštině a v řečtině se pro kozla, kozu a jejich mláďata používá řada výrazů. Běžný hebrejský výraz pro „kozu“ je ʽez. (3Mo 3:12) Jiný hebrejský výraz pro kozu (sa·ʽirʹ) doslova znamená „chlupatý“. (Srovnej 1Mo 27:11, kde je slovem „chlupatý“ přeloženo hebrejské slovo ve stejné formě a ze stejného kořene.) Vedoucí zvíře ve stádu koz bylo v hebrejštině označováno výrazem ʽat·tudhʹ, který se překládá jako ‚kozel‘. (4Mo 7:17; srovnej Jer 50:8, Rbi8, ppč.) Tento výraz byl použit v obrazném smyslu pro vládce nebo vůdce a překládá se jako ‚vůdci podobní kozlům‘. (Iz 14:9; Ze 10:3) Obvyklé řecké slovo pro „kozla“ je traʹgos. (Heb 9:12, 13)

V Palestině se chová převážně syrská koza (Capra hircus mambrica), která se vyznačuje dlouhýma, svěšenýma ušima a dozadu stočenými rohy. Tyto kozy jsou obvykle černé; výjimečně se vyskytují kropenaté. (1Mo 30:32, 35) Kozlové byli jedním z artiklů tyrského obchodu. (Ez 27:21)

V biblických dobách mohla být některá stáda koz poměrně velká. Například Nabal měl 1 000 koz. (1Sa 25:2, 3) Jákob dal Esauovi darem mimo jiné 200 koz a 20 kozlů. (1Mo 32:13, 14) A judskému králi Jehošafatovi přivedli Arabové 7 700 kozlů. (2Pa 17:11)

Pro Hebrejce měla koza velkou cenu. (Př 27:26) Dávala jim mléko, z něhož mohli dělat máslo a sýr. (Př 27:27) Dalo se jíst také její maso, zejména maso z kůzlat. (1Mo 27:9; 5Mo 14:4; Sd 6:19; 13:15; Lk 15:29) A pro Pasach se mohl připravit roční beran nebo kozel. (2Mo 12:5) Různým způsobem se používala také kozí srst, zejména zpracovaná jako látka. (4Mo 31:20) Z černé kozí srsti byly možná vyrobeny „stany Kedara“ (Pís 1:5) a kozí srst se používala při stavbě svatostánku. (2Mo 26:7; 35:26) Z kozích kůží se dělaly měchy (viz 1Mo 21:15) a také oblečení, v němž chodili například jistí předkřesťanští svědkové Jehovovi. (Heb 11:37)

Mojžíšský Zákon zakazoval jíst tuk kozy předložené jako oběť (3Mo 7:23–25) a také vařit kůzle v mléce jeho matky. (2Mo 23:19; 34:26; 5Mo 14:21; viz heslo MLÉKO.)

Koza sloužila jako obětní zvíře: byla předkládána jako zápalná oběť (3Mo 1:10; 22:18, 19), jako oběť společenství (3Mo 3:6, 12), jako oběť za hřích (Ezr 8:35) a jako oběť za vinu (3Mo 5:6). Každý prvorozený kozel měl být obětován, ale ne dříve, než mu bylo osm dnů. (3Mo 22:27; 4Mo 18:17) Každému, kdo nebyl kněz nebo náčelník, bylo předepsáno jako oběť za hřích předložit roční kozičku (nebo ovečku). (3Mo 4:28, 32) V určitých dobách byli jako oběť za hřích za celý izraelský národ obětováni kozlové. (3Mo 23:19; 4Mo 28:11, 15, 16, 22, 26–30; 29:1–39; 2Pa 29:20–24; Ezr 6:17) Kozlík sloužil jako oběť za hřích náčelníka. (3Mo 4:22–26) V Den smíření byli potřeba dva kozlové. Jeden byl předložen jako oběť za hřích za 12 nelevitských kmenů a druhý, který byl určen pro „Azazela“, byl poslán do pustiny. (3Mo 16:1–27; viz hesla AZAZEL; DEN SMÍŘENÍ.) Tito kozlové, kteří byli předloženi jako oběť, samozřejmě nemohli odejmout hřích, ale pouze znázorňovali skutečnou oběť na usmíření hříchů, kterou později přinesl Ježíš Kristus. (Heb 9:11–14; 10:3, 4)

Obrazné a prorocké použití. Vlasy šulamitské dívky byly přirovnány ke stádu koz snad jako narážka na dívčiny třpytivě zářící černé vlasy nebo na její bohaté, husté kadeře. (Pís 4:1; 6:5) Ve srovnání s armádou Syřanů bylo nepatrné izraelské vojsko přirovnáno ke ‚dvěma stádečkům koz‘. (1Kr 20:27) Kozlové často znázorňovali lidi, kteří se stavěli proti Jehovovi. (Iz 34:6, 7; srovnej Jer 51:40; Ez 34:17; Ze 10:3.) Kozlové v Ježíšově podobenství o ovcích a kozlech znázorňují ty lidi, kteří nechtějí prokazovat dobro nejmenším z Ježíšových bratrů. (Mt 25:31–46)

Kozel z Danielova proroctví představoval řeckou (nebo řecko-makedonskou) světovou velmoc. (Da 8:5–8, 21) Dílo The Imperial Bible-Dictionary (P. Fairbairn, ed., Londýn, 1874, sv. I, s. 664) k tomu uvádí: „Je zajímavé vědět, že sami Makedonci tohoto [kozla] považovali za symbol svého národa. Dosud existují památky, na kterých se tento symbol vyskytuje; například na jednom z pilastrů v Persepoli je zobrazen kozel s obrovským rohem na čele a Peršan držící ten roh, čímž je míněno podmanění Makedonie Persií (k němuž došlo ke konci šestého století př. n. l.).“

Kozorožice, kozorožec. Hebrejský název jeʽe·lim, který se překládá jako „kozorožec“, se většinou vztahuje na kozorožce horského (Capra ibex nubiana), což je druh divoké horské kozy s velkými, výrazně rýhovanými rohy, obloukovitě ohnutými dozadu. Domovem tohoto zvířete jsou vysoké hory (Ža 104:18), kde se s půvabnou lehkostí prohání po rozeklaných skalních útesech a úzkých skalních římsách. Březí kozorožice vyhledávají místa, kde je lidé hned tak neobjeví. S tím možná souvisejí otázky nadhozené v Jobovi 39:1, z nichž je vidět, že tito tvorové jsou zcela nezávislí na lidech, že žijí na místech, kde je člověk nemůže pozorovat, a že zde také rodí svá mláďata.

Zpráva ve 24. kapitole 1. Samuelovy popisuje, jak Saul pronásledoval Davida do skalnatého území En-gedi (což znamená „pramen [zřídlo] kůzlete“) na záp. pobřeží Mrtvého moře. Pronásledovatelé šli Davida a jeho muže hledat „na holé skály kozorožců“ (1Sa 24:2), a to naznačuje, že tuto krajinu obývali kozorožci. Kozorožec žil v této oblasti i v nedávné době.

Ženská forma tohoto hebrejského slova (ja·ʽalahʹ) je použita v Příslovích 5:18, 19. Zde je manželka mladého muže přirovnávána k ‚půvabné kozorožici‘ a tím je možná upozorňováno na půvab tohoto zvířete.

V 5. Mojžíšově 14:4, 5, kde jsou uvedena zvířata, která se smějí jíst, se vyskytuje hebrejské slovo ʼaq·qóʹ, které se někdy překládá jako „divoká koza“. (AS, KJ, RS) Mnozí badatelé se domnívají, že slovo ʼaq·qóʹ se možná vztahuje na stejné zvíře jako slovo jeʽe·limʹ, tedy na kozorožce horského.