Jak se projevuje bohulibá moudrost?

„MOUDROSTÍ nuzného [se] opovrhuje a jeho slovům se nenaslouchá.“ Těmito slovy zakončil moudrý král Šalomoun svůj příběh o poníženém, ale moudrém muži, který zachránil celé město před zkázou. Je však smutné, že si „nikdo ... na toho nuzného muže nevzpomněl“. (Kazatel 9:14–16)

Lidé mívají sklon dívat se svrchu na ty, kdo mají málo prostředků, i kdyby tito chudí lidé vykonali ušlechtilé skutky. To se stalo Ježíšovi. Izajáš o něm prorokoval: „Byl opovrhován a lidé se mu vyhýbali, muž určený k bolestem a k tomu, aby se seznámil s nemocí.“ (Izajáš 53:3) Někteří lidé Ježíšem pohrdali zkrátka proto, že neměl postavení ani důležitost, jaké měli vůdcové v jeho době. A přece měl moudrost, která daleko převyšovala moudrost kteréhokoli hříšného člověka. Lidé v Ježíšově domovském městě nechtěli uznat, že tento „tesařův syn“ projevuje takovou moudrost a vykonává takové mocné skutky. Tím se však dopustili velké chyby; zpráva totiž dále říká, že Ježíš tam „neučinil ... mnoho mocných skutků kvůli jejich nedostatku víry“. Ti lidé o mnoho přišli. (Matouš 13:54–58)

Bylo by škoda, kdybychom stejnou chybu udělali i my. „Moudrost se prokazuje jako spravedlivá svými skutky,“ řekl Ježíš. Ti, kdo vykonávají Boží dílo a předávají druhým nebeskou moudrost, se vyznačují ne věhlasem nebo společenským postavením, ale tím, že dávají najevo „znamenité ovoce“ — svou víru a své skutky, obojí založené na Bibli. (Matouš 7:18–20; 11:19)