Mladí lidé se ptají . . .

Co mám dělat, když je naše rodina chudá?

CHUDINSKÁ čtvrť v Jihoafrické republice, kde George prožil své dětství, v něm nevyvolává radostné vzpomínky. Říká o tom: „Žili jsme v obydlí, které je tu typické a kterému se říká mukhukhu — je to jen malá plechová chatrč se dvěma místnostmi.“ George sdílel jednu místnost s osmi svými sourozenci. Během zimních měsíců se potýkal s ledovým větrem, když chodil pro vodu k jedinému vodovodnímu kohoutku, který sloužil celé obci. „Na chudém dětství mi však nejvíce vadilo,“ říká George, „když jsem viděl, jak se otec musí dřít, aby nás uživil. Měl jsem zlost, protože se zdálo, že situace je bezvýchodná.“

Ekonomické nesnáze jsou v mnoha rozvojových zemích součástí každodenního života. A dokonce i v prosperujících západních zemích je překvapivé množství chudých lidí. Možná i ty patříš mezi ně. Snad máš dokonce pocit, že jsi, podobně jako George, v zajetí chudoby. Takové pocity jsou sice pochopitelné, ale mohly by tě dovést k jednání, které by tvé problémy vyplývající z chudoby jen zhoršilo, místo aby je zmírnilo.

Únik je pastí

Znepokojivě vysoký počet mladých lidí se snaží uniknout strastem chudoby tím, že otupují své smysly alkoholem nebo drogami. Výzkumnice Jill Swartová mluví o dětech žijících na ulici jednoho jihoafrického města, které „fetují výpary z lepidla“ a říká, že to „nedělají jen pro ‚vzrušení‘, ale je to pro ně prostředek. . . k úniku před chladem, osamělostí a hladověním“.

Jak se však tato mládež cítí, když se vrátí z ‚výletu‘ a omámení opadne? Jill Swartová zaznamenala mezi příznaky například „intenzívní depresi“, „agresivitu“, „rychlé změny nálady“, „oslabený zrak“ a řadu dalších potíží fyzického rázu. A tak se tu dá jen těžko mluvit o zdravém „úniku“ před chudobou.

Moudrý král Šalomoun řekl: ‚Opilec totiž zchudne a ospalost oblékne člověka v pouhé hadry.‘ (Přísloví 23:21) Problém nezmizí, když se člověk snaží uzavřít před skutečností tím, že ovlivní své vnímání alkoholem, čicháním rozpouštěděl nebo drogami. (Přísloví 31:7) Maria, šestnáctiletá dívka z Jihoafrické republiky, která vyrůstala v chudé neúplné rodině, poznamenala: „Snaha uniknout před skutečností více problémů přinese, než vyřeší.“ Náklady spojené s pěstováním takových škodlivých návyků kromě toho chudobu ještě prohlubují. Pouze tehdy, když se chudý mladý člověk postaví ke své situaci čelem, má naději, že se s ní vypořádá.

Zloba a pocit marnosti

Mnoho mladých lidí, kteří se ocitli v zajetí chudého prostředí, si vylévá svou zlost násilím, vandalismem, krádežemi a jinými formami zločinnosti. Dílo The World Book Encyclopedia říká, že takoví mladí lidé to považují za „jediný únik před nudou, chudobou a dalšími problémy“. George, o němž jsme se zmiňovali výše, si vzpomíná, že někteří jeho vrstevníci vstoupili ze vzteku a z pocitu marnosti do gangů, které terorizovaly okolí. Dodává, že se „rvali a živili se krádežemi“. Opět jiní mladí lidé se snaží nad chudobou zvítězit tím, že se zaplétají do výnosných nezákonných činností, jako například do obchodu s drogami.

Protizákonné jednání však chudobu ani zdaleka nezmírňuje. Pouze situaci zhoršuje. Plýtvá se při tom životní silou, která mohla být vynaložena na prospěšnou činnost — například na to, aby se mladý člověk naučil nějaké užitečné řemeslo. Vzpurný mladý člověk svůj stav nijak nezlepšuje, ale naopak riskuje jen další fyzické a citové zranění. Někteří mladí lidé se nakonec ocitají ve vězení — nebo přicházejí násilně o život. Jak varoval král Šalomoun: „Kdo zanedbává kázeň, dochází k chudobě a zneuctění.“ — Přísloví 13:18.

Bezmocnost a beznaděj

Snad nejničivější stopy, které chudoba zanechává na mladém člověku, jsou vleklé pocity zbytečnosti a méněcennosti. Chudoba působí na všechny stránky života v takovém rozsahu, že mnoho mladých lidí se vzdalo naděje, že se jejich životní úroveň jednou zvýší. World Book Encyclopedia poznamenává, že mladí lidé často „přejímají tytéž pocity bezmocnosti a beznaděje, jaké vidí u svých rodičů“. Časem si oběti chudoby zvyknou na způsob života chudobných lidí a smíří se se svým údělem.

Zlepší se však tvá situace, budeš-li si libovat v pocitech bezmocnosti a beznaděje? Ne! Pokud něčeho docílíš, pak jen toho, že zabředneš ještě hlouběji do bludného kruhu chudoby. Jak to podává jedno staré přísloví: „Kdo dává pozor na vítr, nebude zasévat semeno; a kdo se dívá na oblaka, nebude sklízet.“ (Kazatel 11:4) Kdyby rolník bral v potaz jen záporné možnosti — vítr, který by mu mohl odvát semeno nebo to, že mu deštěm může navlhnout úroda —, mohlo by se stát, že nevykoná potřebnou práci. Podobně, budeš-li se soustředit jen na záporné pocity, mohl bys v sobě ochromit veškeré úsilí o zlepšení svého postavení.

Král Šalomoun dále udílí takovouto radu: „Ráno zasévej své semeno a nenech svou ruku odpočinout až do večera; neboť nevíš, kde to bude mít úspěch.“ (Kazatel 11:6) Nenech se ochromit strachem z neúspěchu nebo pocitem, že situace je beznadějná, ale začni jednat! Je řada věcí, které můžeš dělat pro to, abys záporné pocity postupně nahradil kladnými.

Buduj si sebeúctu

Zkus zauvažovat nad jedenáctiletým Jamesem. Žije spolu se svou matkou a sestrou v provizorním táboře nedaleko Johannesburgu v Jihoafrické republice. Po hmotné stránce nemají téměř nic. James však každý víkend dobrovolně nabízí svou pomoc při výstavbě místního sálu království svědků Jehovových. Tím nejen využívá čas, který by mu jinak ubíhal velmi pomalu, ale získává také pocit dobře vykonané práce. „Po dni stráveném na stavbě pociťuji hluboké uspokojení!“ říká James a široce se při tom usmívá. Tento chlapec je sice chudý, ale má přece jen něco cenného: čas a energii.

Jinou užitečnou činností je vyučovací dílo, které se vykonává při kazatelské službě dveře ode dveří. (Matouš 24:14) Mnoho mladých svědků Jehovových se tohoto díla účastní pravidelně. Dávají jiným lidem naději na lepší život v budoucnosti a zároveň si tím zvyšují i pocit sebeúcty, vědomí vlastní hodnoty a důstojnost. Jistě, nikdo si takovouto prací nevydělá žádné peníze. Ale připomeň si, jaké poselství předal Kristus sboru křesťanů, který se nacházel ve starověké Smyrně. Byli po hmotné stránce značně chudí, ovšem pro jejich hluboké duchovní smýšlení jim Ježíš mohl říci: „Znám tvé soužení a chudobu — ale jsi bohatý.“ Díky tomu, že projevovali činnou víru v Ježíšovu prolitou krev, získali nakonec bohatství, které převyšuje vše ostatní — korunu věčného života. — Zjevení 2:9, 10.

Vyrůstat v chudobě je nesnadné. Není však důvod pro pocity studu, bezmocnosti nebo beznaděje vzhledem k situaci, v níž se nacházíš. Chudoba existuje proto, že „člověk panuje nad člověkem k jeho škodě“. (Kazatel 8:9) Fakta svědčí o tom, že Bůh brzy převezme řízení pozemských záležitostí a odstraní chudobu i s jejími ničivými účinky. (Žalm 37:9–11) Jeho Syn Ježíš Kristus brzy uvede miliardy lidí do pozemského ráje, právě tak, jak to slíbil zločinci, který v něj projevil víru, když oba umírali na popravčích kůlech. (Lukáš 23:43) Než však k tomu dojde, můžeš udělat mnoho praktických kroků k tomu, aby ses s chudobou vypořádal. V některém z následujících vydání o tom budeme pojednávat.

[Rámeček na straně 20]

„Cítil jsem se jako zajatec chudoby“

George je Afričan, který si v dětství toužebně přál zůstat ve škole a dokončit své základní vzdělání. Říkal si, že pak možná najde dobře placenou práci, která by jemu i jejich rodině pomohla od chudoby. Ovšem věci se vyvinuly jinak. Jejich rodina se dostala do tak zoufalé finanční tísně, že se George už po šesti letech cítil povinen odejít ze školy a najít si zaměstnání. Časem našel v jedné továrně práci, která spočívala v plnění lahví do přepravek. Týdně vydělal 14 randů (5 USD). Celou jeho výplatu pohltily rodinné výdaje.

„Měl jsem sice pocit, že jsem v zajetí chudoby,“ říká George, „ale uvědomoval jsem si, že když se připojím k nějakému gangu nebo se budu živit krádežemi, naprosto si tím nepomohu. Z mnoha mých vrstevníků, kteří takové věci dělali, jsou dnes buď beznadějní ztroskotanci nebo otroci drog a alkoholu nebo jsou ve vězení. Někteří byli v důsledku svého způsobu života dokonce zabiti.“

Poté se George dostal do styku se svědky Jehovovými. Říká: „Jedna z prvních věcí, kterých jsem si všiml, bylo to, že na shromážděních za mnou ostatní přicházeli a uctivě se mnou hovořili.“ Dodává: „Postupně jsem získal sebedůvěru a sebeúctu, které mi dříve chyběly.“ George kromě toho nalezl velkou útěchu v některých biblických verších, jako například v Žalmu 72:12, 13, kde je psáno: „On [Mesiášský král] totiž osvobodí chudého, volajícího o pomoc. . . Bude litovat poníženého a chudého a duše chudých zachrání.“ Biblické sliby také znovu roznítily Georgův zájem o život a daly mu naději.

Kdyby ses dnes na George podíval, nikdy bys neřekl, že musel svádět tak tvrdý boj, aby své pocity bezmocnosti a beznaděje změnil a získal pozitivní náhled. Dnes je šťastně ženatý a slouží v Sowetu (Jihoafrická republika) jako předsedající dozorce v jednom sboru svědků Jehovových.

[Obrázky na straně 19]

Využívat čas a životní sílu na užitečnou činnost je mnohem lepší než poddat se pocitům bezmocnosti