Plníte celý svůj závazek k Bohu?
„Pravý Bůh sám přivede dílo každého druhu na soud, pokud jde o každou utajenou věc, ať je dobrá, nebo špatná.“ (KAZATEL 12:14)
1. Jaká opatření Jehova udělal pro svůj lid?
JEHOVA pomáhá těm, kdo na něj pamatují jako na svého Vznešeného Stvořitele. Jeho inspirované Slovo jim umožňuje získat poznání, které je potřebné k tomu, aby se Bohu mohli plně líbit. Boží svatý duch je vede, aby činili Boží vůli a aby ‚přinášeli ovoce v každém dobrém díle‘. (Kolosanům 1:9, 10) Kromě toho jim Jehova prostřednictvím ‚věrného a rozvážného otroka‘ poskytuje duchovní pokrm a teokratické vedení. (Matouš 24:45–47) Když tedy Boží lid slouží Jehovovi a koná životně důležité dílo, kterým je kázání dobré zprávy o Království, má v mnoha ohledech nebeské požehnání. (Marek 13:10)
2. Jaké otázky mohou vyvstat v souvislosti se službou pro Jehovu?
2 Praví křesťané jsou šťastní, když svůj čas věnují posvátné službě pro Jehovu. Někteří z nich se však mohou cítit sklíčení a myslet si, že jejich úsilí nemá význam. Někdy si křesťané, kteří svůj život zasvětili Bohu, možná kladou otázku, zda jejich houževnaté úsilí opravdu stojí za to. Když muž, který je hlavou rodiny, přemýšlí o rodinném studiu nebo o jiných činnostech, možná mu v mysli vyvstanou otázky: ‚Má Jehova opravdu radost z toho, co děláme? Plníme celý svůj závazek k Bohu?‘ Odpověď na tyto otázky najdeme v moudrých slovech shromažďovatele.
Je všechno marnost?
3. Co je podle slov Kazatele 12:8 největší marností?
3 Někdo si možná myslí, že slova moudrého muže nejsou pro nikoho — ani pro mladé lidi, ani pro letité — příliš povzbudivá. „ ‚Největší marnost!‘ řekl shromažďovatel. ‚Všechno je marnost.‘ “ (Kazatel 12:8) Ve skutečnosti je však největší marností to, když v mládí člověk přehlíží Vznešeného Stvořitele, když mu neslouží ani v době, kdy stárne, a když jeho jediným cílem je dožít se vysokého věku. Pro takového člověka je všechno marnost neboli prázdnota, a to i v případě, že umírá bohatý a že si získal slávu ve světě, který leží v moci toho ničemného, Satana Ďábla. (1. Jana 5:19)
4. Proč je možné říci, že ne všechno je marnost?
4 Ale pro ty, kdo si jakožto Jehovovi věrní služebníci střádají poklady v nebi, není všechno jen marnost. (Matouš 6:19, 20) Mají hojnost práce v užitečném Pánově díle a tato práce rozhodně není marná. (1. Korinťanům 15:58) Jsme však jakožto křesťané, kteří svůj život zasvětili Bohu, stále velmi zaměstnáni v díle, jež nám Bůh v těchto posledních dnech svěřil? (2. Timoteovi 3:1) Nebo jsme přejali takový životní styl, který se jen málo liší od toho, jak žijí lidé v našem okolí? Možná jsou spojeni s různými náboženstvími a jsou celkem zbožní — pravidelně navštěvují svá místa uctívání a snaží se dělat všechno to, co se od nich vzhledem k jejich způsobu uctívání vyžaduje. Samozřejmě nejsou hlasateli poselství o Království. Nemají přesné poznání o tom, že nyní je ‚čas konce‘, a nejsou si vědomi toho, jak naléhavá je doba, v níž žijeme. (Daniel 12:4)
5. Co bychom měli dělat, jestliže se běžné životní starosti staly středem našeho zájmu?
5 O této kritické době Ježíš Kristus řekl: „Právě jako byly Noemovy dny, taková bude přítomnost Syna člověka. Jako totiž byli v těch dnech před potopou, kdy jedli a pili, muži se ženili a ženy se vdávaly, až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nepovšimli si, dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla, taková bude přítomnost Syna člověka.“ (Matouš 24:37–39) Když někdo jí a pije umírněně, pak na tom není nic špatného. A manželství je přece uspořádání, jehož původcem je samotný Bůh. (1. Mojžíšova 2:20–24) Možná si však uvědomujeme, že se běžné životní starosti staly středem našeho zájmu. Proč bychom se tedy v této věci nemodlili? Vždyť Jehova nám může pomoci, abychom zájmy Království stále kladli na první místo, dělali to, co je správné a plnili svůj závazek k němu. (Matouš 6:33; Římanům 12:12; 2. Korinťanům 13:7)
Zasvěcení a náš závazek k Bohu
6. Ve kterém důležitém ohledu někteří pokřtění lidé neplní svůj závazek k Bohu?
6 Někteří pokřtění křesťané by se měli s opravdovostí modlit, protože neplní své závazky Božího služebníka, které na sebe vzali, když se zasvětili Bohu. Už řadu let je ročně pokřtěno hodně přes 300 000 lidí, ale růst celkového počtu činných svědků Jehovových tomu neodpovídá. Někteří lidé, kteří se stali zvěstovateli Království, přestali dobrou zprávu hlásat. Ale i od těch, kdo se chtějí dát pokřtít, se přece vyžaduje, aby se na křesťanské službě významným způsobem podíleli. Jsou si tedy vědomi pověření, které dal Ježíš všem svým následovníkům: „Jděte . . . a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20) Pokud tedy pokřtění křesťané nemají zcela mimořádná zdravotní či jiná omezení, jež nemohou ovlivnit, a přesto už neslouží jako činní Boží a Kristovi svědkové, pak nežijí v souladu s celým závazkem, který mají k našemu Vznešenému Stvořiteli. (Izajáš 43:10–12)
7. Proč bychom se pravidelně měli scházet k uctívání?
7 Starověký Izrael byl národem zasvěceným Bohu a byl pod smlouvou Zákona, a proto tento lid měl k Jehovovi jisté závazky. Například všichni muži se měli shromáždit ke třem výročním svátkům a ten muž, který se svévolně neúčastnil Pasachu, byl ‚odříznut‘ — musel zemřít. (4. Mojžíšova 9:13; 3. Mojžíšova 23:1–43; 5. Mojžíšova 16:16) K plnění závazku, který Izraelité jakožto lid zasvěcený Bohu měli, patřilo také shromažďovat se k uctívání. (5. Mojžíšova 31:10–13) Nikde v Zákoně však nestálo: ‚Dělejte to, pokud se vám to hodí.‘ Těm, kdo jsou Jehovovi zasvěceni nyní, tato skutečnost jistě pomáhá, aby přikládali patřičnou váhu Pavlovým slovům: „Dbejme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a znamenitým skutkům, a neopouštějme své shromažďování, jak někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme jeden druhého, a to tím více, když vidíte, že se ten den blíží.“ (Hebrejcům 10:24, 25) Ano, pravidelné shromažďování se spoluvěřícími patří k závazku, který má křesťan, jenž Bohu zasvětil svůj život.
Pečlivě zvažujte svá rozhodnutí
8. Proč by měl mladý člověk, který se zasvětil Bohu, na modlitbách uvažovat o své posvátné službě?
8 Možná patříte k mladým lidem, kteří se zasvětili Jehovovi. Jestliže budete dávat zájmy Království na první místo v životě, zažijete bohaté požehnání. (Přísloví 10:22) Budete-li se modlit a pečlivě plánovat svůj čas, možná budete moci strávit alespoň svá mladá léta v nějaké formě celodobé služby, což je znamenitý způsob, jak prokázat, že pamatujete na svého Vznešeného Stvořitele. Jinak by se mohlo stát, že vám hmotné zájmy zaberou většinu času a budou středem vaší pozornosti. Podobně jako to lidé obvykle dělají, totiž už v mládí vstoupíte do manželství a zadlužíte se, abyste získali hmotné věci. Velké množství vašeho času a energie možná pohltí výnosné zaměstnání. Jestliže budete mít děti, budete muset celá desetiletí plnit své povinnosti k rodině. (1. Timoteovi 5:8) Na svého Stvořitele asi nezapomenete, ale je moudré uvědomit si, že pokud si předem uděláte určité plány, nebo naopak pokud plánovat nebudete, můžete tím ovlivnit, jak se váš život bude odvíjet, až budete dospělí. Po letech se možná ohlédnete a bude vám líto, že jste v období dospělosti, kdy jste byli ještě mladí, netrávili více času v posvátné službě pro našeho Vznešeného Stvořitele. Už nyní byste tedy mohli na modlitbách uvažovat o své budoucnosti, abyste v době svého mládí nalezli uspokojení v posvátné službě pro Jehovu.
9. Co může dělat člověk, který již zestárl a dříve měl velkou odpovědnost ve sboru?
9 Uvažujme nyní o jiných okolnostech — o okolnostech muže, který dříve sloužil jako pastýř ‚Božího stáda‘. (1. Petra 5:2, 3) Z nějakého důvodu se těchto výsad dobrovolně vzdal. Je pravda, že zestárl a nyní je pro něj možná obtížnější pokračovat ve službě Bohu. Neměl by však zase usilovat o teokratické výsady? Vždyť kdyby byl tento muž schopen převzít větší odpovědnost ve sboru, mohl by být pro ostatní opravdu velkým požehnáním! Jestliže tento muž bude schopen zvýšit svou službu, a to k Boží slávě, jeho přátelé a milovaní se budou jistě radovat, protože nikdo nežije jen sám pro sebe. (Římanům 14:7, 8) Podstatné však je, že Jehova nezapomene na to, co každý z nás dělá ve službě pro něho. (Hebrejcům 6:10–12) Co nám tedy může pomoci, abychom pamatovali na svého Vznešeného Stvořitele?
Co nám pomůže pamatovat na našeho Vznešeného Stvořitele
10. Proč měl shromažďovatel dobré předpoklady pro to, aby mohl vysvětlit, jak máme pamatovat na svého Vznešeného Stvořitele?
10 Shromažďovatel měl dobré předpoklady pro to, aby mohl vysvětlit, jak máme pamatovat na svého Vznešeného Stvořitele. Již dříve totiž Jehova vyslyšel jeho upřímné modlitby a dal mu mimořádnou moudrost. (1. Královská 3:6–12) Šalomoun důkladně zkoumal všechny oblasti lidských záležitostí. Kromě toho jej Bůh inspiroval k tomu, aby výsledky svého bádání zapsal k užitku ostatních lidí. Šalomoun napsal: „A kromě toho, že shromažďovatel zmoudřel, neustále také učil lid poznání a hloubal a důkladně zkoumal, aby uspořádal mnoho přísloví. Shromažďovatel se snažil najít líbezná slova a napsat správná slova pravdy.“ (Kazatel 12:9, 10)
11. Proč bychom moudré Šalomounovy rady měli přijmout?
11 V překladu řecké Septuaginty znějí tato slova takto: „A kromě toho, protože kazatel byl moudrý, učil lidi moudrosti; aby ucho mohlo z přirovnání najít to, co je příjemné, kazatel pečlivě hledal, aby nalezl líbezná slova a zapsal to, co je správné — slova pravdy.“ (The Septuagint Bible, překlad od Charlese Thomsona) Šalomoun se snažil dosáhnout srdce svých čtenářů příjemnými slovy a opravdu zajímavými a užitečnými náměty. Vzhledem k tomu, že jeho slova zapsaná v Písmu vznikla pod inspirací svatým duchem, můžeme jeho závěry a moudré rady přijmout bez výhrad. (2. Timoteovi 3:16, 17)
12. Jak byste svými slovy vyjádřili Šalomounův výrok, který je zapsán v Kazateli 12:11, 12?
12 V Šalomounově době existovalo velké množství knih, a to dokonce i přes to, že lidé neznali moderní tiskařské postupy. Jak se mělo na tuto literaturu pohlížet? Šalomoun řekl: „Slova moudrých jsou jako volské bodce, a právě jako zatlučené hřebíky jsou ti, kdo si libují ve sbírkách úsloví; byla dána jedním pastýřem. A pokud jde o cokoli kromě nich, můj synu, přijmi výstrahu: Dělání mnoha knih není konec, a mnoho se jim oddávat je únavné pro tělo.“ (Kazatel 12:11, 12)
13. V jakém smyslu mohou být slova těch, kdo mají bohulibou moudrost, jako volské bodce, a kdo se podobá ‚zatlučeným hřebíkům‘?
13 Slova těch, kdo mají bohulibou moudrost, se prokazují jako volské bodce. V jakém smyslu? Ti, kdo tato moudrá slova čtou nebo kdo jim naslouchají, jsou jimi podněcováni, aby v souladu s nimi dělali pokroky. Navíc tito lidé, kteří se zabývají ‚sbírkami úsloví‘ neboli opravdu moudrými a užitečnými výroky, jsou jako „zatlučené hřebíky“, tedy jsou důkladně upevněni. Důvodem může být to, že znamenitá slova pisatelů zrcadlí Jehovovu moudrost, a proto mohou sloužit k upevnění těch, kdo je čtou nebo kdo jim naslouchají. Jestliže jste bohabojnými rodiči, neměli byste se snad ze všech sil snažit vštěpovat tuto moudrost do mysli a srdce svého dítěte? (5. Mojžíšova 6:4–9)
14. (a) Jakým knihám není užitečné se ‚mnoho oddávat‘? (b) Jaké literatuře bychom měli věnovat největší pozornost a proč?
14 Proč se ale Šalomoun vyjádřil o knihách tak, jak ukazují jeho slova? V porovnání s Jehovovým slovem totiž nekonečné množství knih tohoto světa obsahuje pouze lidské úvahy. V mnoha takových myšlenkách se zrcadlí myšlení Satana Ďábla. (2. Korinťanům 4:4) Když se tedy člověk ‚mnoho oddává‘ těmto světským myšlenkám, přinese mu to jen málo trvalých hodnot. Značná část z nich může být z duchovního hlediska zhoubná. Rozjímejme tedy, podobně jako Šalomoun, o tom, co nám o životě říká Boží Slovo. To posílí naši víru a přiblíží nás to k Jehovovi. Jestliže budeme věnovat přílišnou pozornost jiným knihám či pramenům poučení, může nás to vyčerpat. Tato díla jsou škodlivá a mohou zničit naši víru v Boha a jeho záměry zejména tehdy, jsou-li výsledkem světského uvažování, které je v rozporu s bohulibou moudrostí. Pamatujme tedy na to, že v Šalomounově době byly a i dnes jsou nejužitečnější ty spisy, které zrcadlí moudrost ‚jednoho pastýře‘, Jehovy Boha. Dal nám 66 knih Svatého Písma a těm bychom měli věnovat největší pozornost. Bible a také užitečné publikace ‚věrného otroka‘ nám umožňují získat „i poznání Boha“. (Přísloví 2:1–6)
Celý náš závazek k Bohu
15. (a) Jak byste vyjádřili Šalomounova slova o ‚celém závazku člověka‘? (b) Co musíme dělat, jestliže chceme plnit svůj závazek k Bohu?
15 Shromažďovatel Šalomoun shrnuje celé své bádání slovy: „Závěr věci je: Boj se pravého Boha a dodržuj jeho přikázání. To je totiž celý závazek člověka. Vždyť pravý Bůh sám přivede dílo každého druhu na soud, pokud jde o každou utajenou věc, ať je dobrá, nebo špatná.“ (Kazatel 12:13, 14) Zdravá bázeň před naším Vznešeným Stvořitelem neboli posvátná úcta k němu bude nás — a snad i naši rodinu — chránit před nerozumným způsobem života, který by nám a našim milovaným mohl přinést nevýslovné těžkosti a zármutek. Zdravá bázeň před Bohem je čistá a je samotným počátkem moudrosti a poznání. (Žalm 19:9; Přísloví 1:7) Jestliže budeme mít pochopení založené na Božím inspirovaném Slovu a jestliže rady v něm obsažené budeme ve všem uplatňovat, pak budeme plnit svůj „celý závazek“ k Bohu. Ne, to neznamená, že bychom si měli udělat seznam svých povinností. Spíše se od nás vyžaduje, že ve chvílích, kdy řešíme životní problémy, budeme hledat vedení v Písmu a vždy budeme všechno dělat Božím způsobem.
16. Co Jehova udělá v souvislosti se soudem?
16 Měli bychom si uvědomovat, že pozornosti našeho Vznešeného Stvořitele nic neunikne. (Přísloví 15:3) Jehova „přivede dílo každého druhu na soud“. Ano, Nejvyšší bude posuzovat všechny věci, tedy i ty, které jsou lidskému zraku skryté. Když to víme, může nás to podněcovat, abychom zachovávali Boží přikázání. Nejvíce by nás k tomu však měla podněcovat láska k našemu nebeskému Otci. Apoštol Jan totiž napsal: „Láska k Bohu . . . znamená, že zachováváme jeho přikázání; jeho přikázání však nejsou břemenem.“ (1. Jana 5:3) Zachovávat Boží přikázání je nejen správné, ale je to opravdu moudré, protože byla dána proto, aby se nám trvale dobře vedlo. Pro ty, kdo milují Vznešeného Stvořitele, nejsou břemenem. Tito lidé totiž svůj závazek k Bohu plnit chtějí.
Plňte celý svůj závazek
17. Co budeme dělat, jestliže opravdu chceme plnit celý svůj závazek k Bohu?
17 Jestliže jsme moudří a opravdu toužíme plnit celý svůj závazek k Bohu, pak kromě dodržování jeho přikázání budeme mít posvátnou bázeň z toho, abychom se mu neznelíbili. Ano, „bázeň před Jehovou je počátek moudrosti“ a ti, kdo zachovávají jeho přikázání, mají „dobré pochopení“. (Žalm 111:10; Přísloví 1:7) Jednejme tedy moudře a poslouchejme Jehovu ve všem. To je velmi důležité zejména nyní, protože je přítomen Král Ježíš Kristus a blíží se den soudu, který Ježíš vykoná jakožto Soudce ustanovený Bohem. (Matouš 24:3; 25:31, 32)
18. Co to pro nás bude znamenat, jestliže budeme plnit celý svůj závazek k Jehovovi Bohu?
18 Každého z nás Bůh zkoumá. Jsme opravdu zaměřeni na duchovní věci, nebo jsme dovolili, aby světské vlivy oslabily náš vztah k Bohu? (1. Korinťanům 2:10–16; 1. Jana 2:15–17) Ať už jsme mladí nebo letití, dělejme všechno, co je v našich silách, abychom se našemu Vznešenému Stvořiteli líbili. Jestliže Jehovu budeme poslouchat a budeme zachovávat jeho přikázání, pak odmítneme marné věci tohoto pomíjejícího starého světa. Potom můžeme chovat naději na věčný život v Božím slíbeném novém systému věcí. Ti, kdo plní celý svůj závazek k Bohu, mají opravdu nádherné vyhlídky. (2. Petra 3:13)
Jak byste odpověděli?
◻ Proč byste řekli, že ne všechno je marnost?
◻ Proč by mladý křesťan měl na modlitbách přemýšlet o své posvátné službě?
◻ Jakým knihám by nebylo užitečné ‚mnoho se oddávat‘?
◻ Co je „celý závazek člověka“?
[Obrázek na straně 20]
Pokud někdo slouží Jehovovi, není všechno marnost
[Obrázek na straně 23]
Na rozdíl od mnoha knih v tomto světě je Boží slovo občerstvující a užitečné