„Pro všechno je ustanovený čas“
„Pro všechno je ustanovený čas, ano čas pro každou záležitost pod nebesy.“ (KAZATEL 3:1)
1. V jakém ohledu jsou nedokonalí lidé omezeni a k čemu to někdy vede?
LIDÉ často říkají: „Měl jsem to udělat dříve.“ Nebo si naopak povzdechnou: „Měl jsem počkat.“ Takové výroky ukazují, jak je pro nedokonalé lidi obtížné určit, kdy je vhodný čas něco vykonat. Toto omezení narušuje vztahy mezi lidmi. Vede ke zklamání a depresi. A co je nejhorší, oslabuje víru některých lidí v Jehovu a jeho organizaci.
2, 3. (a) Proč je projevem moudrosti, když se řídíme Jehovovým rozhodnutím, které se týká ustanovených časů? (b) Jaký vyrovnaný názor na splňování biblických proroctví bychom měli mít?
2 Jehova má moudrost a pochopení, které lidem chybí, a proto — když se k tomu rozhodne — je schopen znát budoucnost, je schopen předem určit výsledek každé činnosti. Může ‚od počátku znát ukončení‘. (Izajáš 46:10) Je tedy schopen bezchybně zvolit ten nejvhodnější čas, aby vykonal cokoli, co si přeje. Místo abychom spoléhali na svůj vlastní omylný pohled na čas, je proto moudré, když se řídíme Jehovovým rozhodnutím, které se týká ustanovených časů.
3 Například zralí křesťané s věrnou oddaností čekají na to, až přijde Jehovův ustanovený čas, aby se splnila určitá biblická proroctví. Pilně se věnují své službě a přitom stále pamatují na zásadu vyjádřenou v Nářcích 3:26: „Je dobré, aby člověk čekal, dokonce mlčky, na Jehovovu záchranu.“ (Srovnej Habakuka 3:16.) Současně jsou přesvědčeni, že vykonání rozsudku, které Jehova oznámil, ‚se zcela jistě splní, i kdyby se zdrželo. Neopozdí se.‘ (Habakuk 2:3)
4. Jak by nám texty u Amose 3:7 a Matouše 24:45 mohly pomoci, abychom trpělivě čekali na Jehovu?
4 Na druhou stranu, pokud plně nerozumíme některým biblickým textům nebo vysvětlením, jež jsou v publikacích Společnosti, je nějaký důvod, abychom byli netrpěliví? Projevíme moudrost, když čekáme na Jehovův ustanovený čas, kdy danou věc objasní. „Svrchovaný Pán Jehova totiž neučiní nic, pokud nezjeví svou důvěrnou záležitost svým sluhům prorokům.“ (Amos 3:7) To je úžasný slib. Musíme si však uvědomit, že Jehova zjevuje své důvěrné záležitosti tehdy, kdy to on uzná za vhodné. Za tímto účelem Jehova pověřil ‚věrného a rozvážného otroka‘, aby poskytoval Božím ctitelům „jejich [duchovní] pokrm v pravý čas“. (Matouš 24:45) Není proto důvod, abychom byli znepokojeni, nebo dokonce rozrušeni tím, že některé záležitosti nejsou plně vysvětleny. Můžeme si být naopak jisti, že když trpělivě čekáme na Jehovu, tak nám prostřednictvím věrného otroka „v pravý čas“ poskytne to, co je potřeba.
5. Jaký užitek nám přinese to, když budeme uvažovat o Kazateli 3:1–8?
5 Moudrý král Šalomoun mluvil o dvaceti osmi různých věcech, z nichž každá má svůj „ustanovený čas“. (Kazatel 3:1–8) Když porozumíme významu Šalomounových slov a tomu, co pro nás znamenají, pomůže nám to, abychom určili správný a nesprávný čas pro určité jednání, a to v souladu s tím, jak to vidí Bůh. (Hebrejcům 5:14) Pak tomu budeme moci přizpůsobit svůj život.
„Čas plakat a čas se smát“
6, 7. (a) Proč dnes mnoho lidí ‚pláče‘? (b) Jak se svět snaží čelit vážné situaci, v níž se nachází?
6 I když je „čas plakat a čas se smát“, kdo by nedal přednost tomu druhému? (Kazatel 3:4) Je však smutné, že žijeme ve světě, který nám dává především důvody k pláči. V médiích převládají skličující zprávy. Jsme zděšeni, když slyšíme o mladých lidech, kteří střílejí na své spolužáky ve škole, o rodičích, kteří zneužívají své děti, o teroristech, kteří zabíjejí nebo mrzačí nevinné oběti; je hrozné dozvídat se o přírodních katastrofách, které ničí majetek a připravují lidi o život. Na televizní obrazovce upoutávají naši pozornost hladovějící děti se zapadlýma očima a uprchlíci bez domova. Dříve neznámé výrazy jako etnické čistky, AIDS, biologická válka a El Niño nyní vyvolávají úzkost v naší mysli a v našem srdci.
7 Není pochyb o tom, že dnešní svět je plný tragédií a bolesti. Avšak zábavní průmysl — jako by chtěl zlehčit vážnost této situace — běžně předkládá povrchní, nevkusnou a často nemravnou a násilnou zábavu, jejímž cílem je svést nás k tomu, abychom přehlíželi zoufalou situaci, ve které mnoho lidí strádá. Ale bezstarostný duch, který se projevuje pošetilým žertováním a lehkomyslným smíchem a který je takovou zábavou vyvoláván, by neměl být zaměňován se skutečnou radostí. Ta radost, jež je ovocem Božího ducha, je něco, co Satanův svět zkrátka nemůže poskytnout. (Galaťanům 5:22, 23; Efezanům 5:3, 4)
8. Měli by dnes křesťané dávat přednost pláči, nebo smíchu? Vysvětli to.
8 Když si uvědomujeme, v jak žalostném stavu je svět, pak chápeme, že smích je možné sotva považovat za to nejdůležitější. Dnes není doba na to, aby člověk žil jen pro odpočinek a zábavu nebo aby připustil, že „radovánky“ budou dostávat přednost před duchovními věcmi. (Srovnej Kazatele 7:2–4.) „Ti, kdo užívají světa,“ by měli být „jako ti, kdo ho neužívají plně,“ napsal apoštol Pavel. Proč by to tak mělo být? Protože „scéna tohoto světa se mění“. (1. Korinťanům 7:31) Praví křesťané žijí každý den s plným vědomím toho, jak vážná je tato doba. (Filipanům 4:8)
Navzdory pláči jsou skutečně šťastní
9. Jaká politováníhodná situace panovala v době před potopou a jaký význam to má pro nás dnes?
9 Lidé, kteří žili v době, kdy přišla celosvětová potopa, měli lehkovážný přístup k životu. Věnovali se běžným každodenním činnostem a neplakali nad ‚špatností člověka, která byla na zemi hojná,‘ a skutečnost, že „země byla naplněna násilím“, lhostejně přehlíželi. (1. Mojžíšova 6:5, 11) Na tuto politováníhodnou situaci později poukázal Ježíš a předpověděl, že stejně budou lidé jednat i v naší době. Upozornil: „Jako totiž byli v těch dnech před potopou, kdy jedli a pili, muži se ženili a ženy se vdávaly, až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nepovšimli si, dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla, taková bude přítomnost Syna člověka.“ (Matouš 24:38, 39)
10. Jak Izraelité v době Agea dali najevo, že si neváží Jehovova ustanoveného času?
10 Asi 1 850 let po potopě, za dnů Agea, Izraelité projevili podobný nedostatek vážného zájmu o duchovní věci. Byli plně zaměstnáni svými osobními záležitostmi a nepochopili, že ve svém životě by měli mít na prvním místě Jehovovy zájmy. Čteme o tom: „Pokud jde o tento lid, ti řekli: ‚Nepřišel čas, čas Jehovova domu, aby byl vystavěn.‘ A Jehovovo slovo dále přicházelo prostřednictvím proroka Agea a říkalo: ‚Je čas, abyste sami bydleli ve svých obkládaných domech, zatímco tento dům je pustý? A nyní tak řekl Jehova vojsk: „Zaměřte své srdce na své cesty.“ ‘ “ (Ageus 1:1–5)
11. Jaké otázky by si měl každý z nás položit?
11 Protože jsme svědky Jehovovými a protože nám Jehova dal stejné závazky a výsady, jaké měli Izraelité v Ageově době, i my uděláme dobře, když s plnou odpovědností zaměříme své srdce na své cesty. ‚Pláčeme‘ nad poměry, jež panují v tomto světě, a nad pohanou, která je tak kupena na Boží jméno? Cítíme bolest, když lidé popírají Boží existenci nebo když pohrdavě přehlížejí Jehovovy spravedlivé zásady? Reagujeme stejně jako lidé, které Ezekiel viděl ve vidění před 2 500 lety a kteří dostali označení? Čteme o nich: „Jehova přikročil k tomu, aby [muži s kalamářem tajemníka] řekl: ‚Projdi středem města, středem Jeruzaléma, a označíš na čele lidi, kteří vzdychají a sténají nad všemi odpornými věcmi, které se dějí uprostřed něho.‘ “ (Ezekiel 9:4)
12. Jaký význam má Ezekiel 9:5, 6 pro lidi dnes?
12 To, jaký význam má tato zpráva pro nás dnes, je zřejmé z pokynů, které dostalo šest mužů vyzbrojených zbraněmi k rozbíjení: „Projděte městem za ním a bijte. Ať vaše oko nelituje, a nepociťujte soucit. Starce, mladého muže a pannu a děťátko a ženy byste měli vybít — až do zhouby. Ale nepřibližujte se k nikomu, na kom je označení; a měli byste začít od mé svatyně.“ (Ezekiel 9:5, 6) To, zda přežijeme rychle se blížící velké soužení, závisí na tom, zda si uvědomujeme, že dnes je především čas plakat.
13, 14. (a) Jaké lidi Ježíš prohlásil za šťastné? (b) Vysvětli, proč si myslíš, že se tento popis hodí na svědky Jehovovy.
13 To, že Jehovovi služebníci ‚pláčou‘ nad bídným stavem světa, však neznamená, že nejsou šťastní. Právě naopak! Jsou to vlastně nejšťastnější lidé na světě. Ježíš řekl, kdo může být šťastný: „Šťastní jsou ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu, . . . ti, kdo truchlí, . . . lidé mírné povahy, . . . ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, . . . milosrdní, . . . čistí v srdci, . . . pokojní, . . . ti, kdo jsou pronásledováni kvůli spravedlnosti.“ (Matouš 5:3–10) Je hojnost důkazů, že svědkové Jehovovi jako skupina odpovídají tomuto popisu, a to daleko lépe než jakákoli jiná náboženská organizace.
14 Zejména od obnovy pravého uctívání v roce 1919 má Jehovův šťastný lid důvod k tomu, aby se ‚smál‘. V duchovním ohledu měli Boží služebníci podobný povznášející zážitek jako Izraelité, kteří se v šestém století př. n. l. vrátili z Babylónu: „Když Jehova opět shromáždil sionské zajaté, stali jsme se podobnými těm, kdo sní. Tehdy se naše ústa naplnila smíchem a náš jazyk radostným voláním. . . . Jehova učinil velkou věc tím, co s námi učinil. Zaradovali jsme se.“ (Žalm 126:1–3) I když se v duchovním ohledu Jehovovi služebníci smějí, moudře pamatují na to, že žijí ve vážné době. Až se nový svět stane skutečností a obyvatelé země se ‚pevně chopí skutečného života‘, tehdy nastane čas, kdy bude pláč vystřídán smíchem, a to na celou věčnost. (1. Timoteovi 6:19; Zjevení 21:3, 4)
„Čas objímat a čas zdržovat se objímání“
15. Proč si křesťané své přátele vybírají?
15 Křesťané si vybírají, s kým se přátelí neboli koho obrazně řečeno ‚objímají‘. Pamatují na Pavlovo varování: „Nedejte se zavést na scestí. Špatná společenství kazí užitečné návyky.“ (1. Korinťanům 15:33) A moudrý král Šalomoun uvedl: „Kdo chodí s moudrými, zmoudří, ale ten, kdo jedná s hlupáky, pochodí špatně.“ (Přísloví 13:20)
16, 17. Jak se svědkové Jehovovi dívají na přátelství, známost a manželství a proč?
16 Jehovovi služebníci si za své přátele vybírají takové lidi, kteří rovněž milují Jehovu a jeho spravedlnost. Ačkoli si váží toho, že mohou být se svými přáteli, a mají z toho radost, moudře se vyhýbají povolnému postoji k tomu, když spolu dva mladí lidé chodí. Takový povolný postoj je dnes běžný v mnoha zemích. Boží služebníci známost nepovažují za neškodnou zábavu, ale za vážný krok, který vede k manželství. Takový krok by měl podniknout pouze ten, kdo je tělesně, duševně a duchovně připravený — a také biblicky volný — vstoupit do manželství. (1. Korinťanům 7:36)
17 Někdo si může myslet, že takový názor na známost a manželství je staromódní. Svědkové Jehovovi však nepřipouštějí, aby tlak okolí ovlivňoval jejich volbu přátel nebo jejich rozhodování ve věci známosti a sňatku. Svědkové vědí, že „moudrost se prokazuje jako spravedlivá svými skutky“. (Matouš 11:19) Jehova ví vše nejlépe, a proto praví křesťané berou vážně jeho radu, aby vstupovali do manželství „pouze v Pánu“. (1. Korinťanům 7:39; 2. Korinťanům 6:14) Svědkové Jehovovi nezastávají mylný názor, že rozvod nebo rozluka jsou přijatelným řešením v případě, že si manželé nerozumí, a proto nevstupují do manželství ukvapeně. Při výběru manželského partnera nepospíchají, protože si uvědomují, že jakmile je sňatek uzavřen, platí tento Jehovův zákon: „Již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh jhem spojil, ať žádný člověk neodděluje.“ (Matouš 19:6; Marek 10:9)
18. Co může být průpravou pro šťastné manželství?
18 Manželství je svazek na celý život, a proto vyžaduje pečlivé plánování. Muž si logicky položí otázku: ‚Je to skutečně pro mě ta pravá?‘ Ale — a to je stejně důležité — měl by si položit i otázky: ‚Jsem já skutečně tím pravým pro ni? Jsem zralým křesťanem, který je schopen postarat se o její duchovní potřeby?‘ Oba budoucí manželé mají před Jehovou stejnou povinnost — být duchovně silní, schopní vytvořit pevné manželství, které si zaslouží Boží schválení. Tisíce křesťanů mohou potvrdit, že nejlepší průpravou pro šťastné manželství je celodobá služba, protože v ní se klade důraz na dávání spíše než na přijímání.
19. Proč někteří křesťané zůstávají svobodní?
19 Někteří křesťané ‚se zdržují objímání‘ v tom smyslu, že se rozhodli zůstat svobodní kvůli dobré zprávě. (Kazatel 3:5) Jiní se sňatkem čekají, dokud nejsou natolik duchovně způsobilí, aby získali vhodného manželského partnera. Nezapomeňme však také na ty křesťany, kteří velmi touží po důvěrném vztahu a požehnáních, které vyplývají z manželství, ale nedaří se jim najít vhodného partnera. Můžeme si být jisti, že Jehova se raduje z toho, že i když usilují o manželství, nechtějí se dopustit kompromisu vůči Božím zásadám. Jednáme správně, když si i my vážíme jejich věrné oddanosti a když jim nabízíme vhodnou podporu, kterou si skutečně zaslouží.
20. Proč se i lidé, kteří jsou v manželství, někdy ‚zdržují objímání‘?
20 Měli by se i manželé někdy ‚zdržovat objímání‘? Podle všeho v určitém smyslu ano. Pavel totiž napsal: „Mimoto říkám, bratři, že zbývající čas je zkrácen. Ať jsou nadále ti, kteří mají manželky, jako kdyby neměli žádné.“ (1. Korinťanům 7:29) Radosti a požehnání manželského svazku tedy někdy musí ustoupit teokratickým povinnostem. Vyrovnaný pohled na tuto věc nevede k oslabení manželského pouta, ale naopak k jeho posílení. Oběma partnerům totiž připomíná, že Jehova musí být v jejich vztahu vždy tím nejdůležitějším upevňujícím činitelem. (Kazatel 4:12)
21. Proč bychom neměli soudit to, jak se manželé rozhodli ve věci rodičovství?
21 Některé manželské páry chtěly mít více volnosti pro službu Bohu, a proto se navíc rozhodly, že nebudou mít děti. Je to od nich oběť a podle toho je Jehova také odmění. Je zajímavé, že ačkoli Bible povzbuzuje ke svobodnému stavu kvůli dobré zprávě, nikde není přímá zmínka o tom, že by z téhož důvodu křesťané měli zůstat bezdětní. (Matouš 19:10–12; 1. Korinťanům 7:38; srovnej Matouše 24:19 a Lukáše 23:28–30.) Každý manželský pár tak musí udělat své vlastní rozhodnutí na základě svých životních okolností a na základě toho, že odpovědně zhodnotí své pocity. Ať se manželé rozhodnou jakkoli, nikdo by neměl jejich rozhodnutí kritizovat.
22. Co bychom měli umět rozeznat?
22 Ano, „pro všechno je ustanovený čas, ano čas pro každou záležitost pod nebesy“. Dokonce je i „čas pro válku a čas pro mír“. (Kazatel 3:1, 8) Následující článek vysvětlí, proč je důležité, abychom rozeznali, pro kterou z těch dvou věcí je čas nyní.
Umíš to vysvětlit?
◻ Proč je důležité, abychom pamatovali na to, že „pro všechno je ustanovený čas“?
◻ Proč je dnes především „čas plakat“?
◻ Proč jsou křesťané, ačkoli ‚pláčou‘, opravdu šťastní?
◻ Jak někteří křesťané dávají najevo, že tuto dobu považují za „čas zdržovat se objímání“?
[Obrázky na straně 6 a 7]
Ačkoli křesťané ‚pláčou‘ kvůli situaci ve světě, . . .
. . . jsou vlastně těmi nejšťastnějšími lidmi na světě
[Obrázek na straně 8]
Celodobá služba je vynikajícím základem pro šťastné manželství