Je naše budoucnost určena osudem?

KDYBY se stalo, že byste unikli smrtelné nehodě, řekli byste si, že to byla přízeň osudu? Nebo byste byli rádi, že jste prostě byli v pravou chvíli na pravém místě?

Moudrý král Šalomoun řekl: „Vrátil jsem se, abych viděl pod sluncem, že závod nepatří rychlým ani bitva mocným ani pokrm moudrým ani bohatství těm, kteří mají porozumění, dokonce ani přízeň těm, kteří mají poznání; všechny je totiž postihuje čas a nepředvídaná událost.“ (Kazatel 9:11) Jak často se stává něco nepředvídaného! Favorizovaný sportovec je zraněn a vyhraje ten, o kom se předpokládalo, že prohraje. Čirou náhodou dojde k nehodě, která finančně zruinuje poctivého podnikatele, a jeho nepoctivý konkurent zbohatne. Přisuzoval však Šalomoun takové nepředvídané okolnosti osudu? Rozhodně ne. Prostě je způsobil „čas a nepředvídaná událost“.

Ježíš Kristus vyjádřil podobnou myšlenku. Zmínil se o události, o které posluchači asi věděli, a zeptal se: „Představujete [si], že těch osmnáct, na něž spadla věž v Siloe a zabila je, se prokázalo jako větší dlužníci než všichni ostatní lidé obývající Jeruzalém?“ (Lukáš 13:4) Vinu za tyto smrtelné úrazy Ježíš nesváděl na žádný tajemný osud ani na Boží vůli, ani si nemyslel, že by oběti nesly v nějakém směru větší vinu než jiní lidé. Tragická nehoda byla jen dalším příkladem toho, jak působí čas a nepředvídaná událost.

Bible nikde nepodporuje myšlenku, že by Bůh předem určil čas naší smrti. Je pravda, že Kazatel 3:1, 2 říká: „Pro všechno je ustanovený čas, ano čas pro každou záležitost pod nebesy. Čas rodit a čas umírat; čas sázet a čas vykořeňovat to, co bylo zasazeno.“ Přesto Šalomoun prostě pojednával o stálém koloběhu života a smrti, který postihuje nedokonalé lidstvo. Rodíme se, a když přijde čas a dosáhneme pravděpodobné průměrné délky života — zpravidla přibližně po sedmdesáti nebo osmdesáti letech — umíráme. Ale přesný okamžik smrti nebyl Bohem předem určen, stejně jako nebyl určen okamžik, kdy se zemědělec rozhodne „sázet“, nebo „vykořeňovat to, co bylo zasazeno“.

Šalomoun později ukázal, že by někdo mohl zemřít předčasně. Řekl: „Nebuď příliš ničemný, ani se nestaň pošetilým. Proč bys měl zemřít, když není tvůj čas?“ (Kazatel 7:17) Jaký smysl by měla tato rada, kdyby čas naší smrti byl nezvratně předurčen? Bible tedy zamítá pojem osudu. Odpadlí Izraelité, kteří přijali tuto pohanskou představu, byli Bohem přísně odsouzeni. Izajáš 65:11 říká: „To vy ale opouštíte Jehovu, zapomínáte na mou svatou horu, prostíráte stůl pro boha Štěstí a naléváte míchané víno pro boha Osudu.“

Je tedy opravdu pošetilé připisovat nehody a nešťastné náhody osudu, a ještě horší je připisovat je samotnému Bohu. „Bůh je láska,“ říká Bible, a obviňovat ho, že je původcem lidského utrpení, příkře odporuje této základní pravdě. — 1. Jana 4:8.

Boží předsevzetí pro budoucnost

Jaké však máme vyhlídky na záchranu? Jestliže není náš život řízen žádným nezvratným osudem, znamená to, že se máme nechat bezcílně unášet životem? To rozhodně ne, protože Bůh rozhodl o budoucnosti lidstva všeobecně. Bible mluví o stvoření „nové země“, ve které „bude přebývat spravedlnost“. — 2. Petra 3:13.

Aby toho bylo dosaženo, zasáhne Bůh přímo do lidských záležitostí. Nevědomky jste se o to možná modlili, když jste pronášeli modlitbu: „Ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Matouš 6:10) Toto Království je skutečná vláda zřízená v nebesích. Když se modlíme, aby přišla, modlíme se, aby toto Království převzalo od dnešních vlád dohled nad zemí. — Daniel 2:44.

Můžeme si zajistit svou budoucnost

Vliv těchto převratných událostí na naši budoucnost nebude záviset na osudu, a dokonce ani na čase a nepředvídaných okolnostech, ale na tom, pro jakou cestu se rozhodneme. Vzpomeňme si, k jaké tragédii došlo, když spadla věž v Siloe. Ježíš využil této smutné události a dal v té souvislosti závažné poučení. Lidé, kteří přišli při tomto sesutí věže o život, nemohli uniknout tomu, co je postihlo. Naproti tomu Ježíšovi posluchači se mohli vyvarovat zničení, které by bylo důsledkem Boží nelibosti. Ježíš je varoval: „Jestliže. . . nebudete činit pokání, budete všichni stejně zahubeni.“ (Lukáš 13:4, 5) Je jasné, že si mohli zvolit svou budoucnost.

Stejnou příležitost dostáváme my dnes — abychom totiž pracovali na své záchraně. (Filipanům 2:12) Bůh si přeje, aby „lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. (1. Timoteovi 2:4) A ačkoli na každého z nás do jisté míry působí dědičnost a prostředí, z něhož pocházíme, Bůh nám všem dal svobodnou vůli — schopnost rozhodovat, jak chceme využít svého života. (Matouš 7:13, 14) Můžeme dělat, co je správné, nebo co je nesprávné. Můžeme získat příznivé postavení u Jehovy Boha a získat život, nebo se můžeme obrátit proti němu a zemřít.

Mnozí se rozhodnou, že budou žít nezávisle na Bohu. Chtějí v životě získat hmotné věci, bavit se nebo dosáhnout slávy. Ježíš však varoval: „Mějte oči otevřené a střežte se před jakoukoli chtivostí, protože i když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z věcí, které vlastní.“ (Lukáš 12:15) Na čem tedy závisí náš život? V 1. Jana 2:15–17 Bible vysvětluje: „Nemilujte svět ani věci ve světě. . . Všechno ve světě — žádost těla a žádost očí a okázalé vystavování prostředků, které má někdo k životu — nepochází od Otce, ale pochází ze světa. Mimoto svět pomíjí a rovněž jeho žádost, ale kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“

Jak si vyvolit život

Jak se můžete přesvědčit, zda skutečně činíte Boží vůli? Ježíš prohlásil: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3) Přesné poznání z Bible poskytuje základ pro víru. „Bez víry je. . . nemožné líbit se mu, neboť ten, kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že je a že se stává dárcem odměny těm, kteří ho vážně hledají.“ (Hebrejcům 11:6) Poznání, které potřebujete, můžete získat snadno. Svědkové Jehovovi již k němu pomohli miliónům lidí, a to pravidelným studiem Bible.a

K tomu, abyste se líbili Bohu, budete muset učinit některé změny. Bude možná nutné překonat některé zlozvyky nebo dokonce skoncovat s nějakými nemravnými zvyklostmi. Nevzdávejte se, jako kdybyste se nemohli změnit. Myšlenka, že se nic nedá měnit, je jen dalším pozůstatkem falešného učení o osudu. S Jehovovou pomocí může každý ‚předělat svou mysl‘ a získat „novou osobnost“. (Římanům 12:2; Efezanům 4:22–24) Vaše snaha líbit se Bohu neunikne jeho pozornosti. Je vždy připraven požehnat těm, kteří činí jeho vůli.

Je pravda, že poznání Bible nevyřeší všechny vaše problémy. Pravé Boží služebníky postihují nehody a nepříznivé okolnosti stejně jako jiné lidi. Bůh nám však může dát moudrost, abychom se uměli s nepříznivými okolnostmi vyrovnat. (Jakub 1:5) Vědomí, že máme dobrý vztah k Bohu, také přináší radost. „Šťastný je ten, kdo důvěřuje v Jehovu,“ říká Přísloví 16:20.

V obnoveném ráji pod Božím královstvím již nebudeme muset mít obavy z toho, co by nám mohl přinést čas nebo nějaká nepředvídaná událost. Bůh skutečně odstraní všechno, co dnes lidem kalí štěstí. „Setře [nám] každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest,“ slibuje Bible. (Zjevení 21:4) Nespočetné oběti nehod budou vzkříšeny. — Jan 5:28, 29.

Bude tato nádherná budoucnost i vaším dědictvím? Když se Izraelité chystali vstoupit do Zaslíbené země, Mojžíš jim řekl: „Předložil [jsem ti] život a smrt, požehnání a zlořečení; a vyvolíš si život, abys zůstal naživu ty a tvé potomstvo, tím, že budeš milovat Jehovu, svého Boha, tím, že budeš naslouchat jeho hlasu, a tím, že se ho přidržíš; je totiž tvým životem a délkou tvých dnů.“ — 5. Mojžíšova 30:19, 20.

Rozhodně nejsme bezmocnými loutkami v rukách neúprosného osudu. Vaše šťastná budoucnost, ano vaše věčná budoucnost je ve vašich rukou. Naléhavě vás prosíme, abyste si vyvolili život.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 5]

Odpadlí Izraelité, kteří přijali pohanskou představu osudu, byli Bohem přísně odsouzeni