Naši předkové získají nový život
UČÍ Boží slovo, Bible, že při smrti každý rovnou přechází do života v duchovní říši? Ne, neučí. Bible sice předkládá krásnou naději na život po smrti, ale ne na takový, jak si mnoho lidí myslí.
Zamyslete se nad tím, co nám Bible říká o našem prvním předkovi, Adamovi. Bůh Jehova ho vytvořil „z prachu zemské půdy“. (1. Mojžíšova 2:7) Adam mohl žít navždy na zemi a mohl být šťastný. (1. Mojžíšova 2:16, 17) Vzbouřil se však proti svému láskyplnému Stvořiteli, a v důsledku toho zemřel.
Kam Adam šel, když zemřel? Bůh mu řekl: „[Vrátíš se] do zemské půdy, neboť z ní jsi byl vzat. Jsi totiž prach a do prachu se vrátíš.“ (1. Mojžíšova 3:19)
Kde byl Adam, než ho Jehova vytvořil z prachu? Nikde. Neexistoval. Když tedy Jehova řekl, že se Adam ‚vrátí do prachu‘, nemohl mít na mysli nic jiného, než že Adam bude zase bez života jako prach. Adam se nestal zakladatelem světa, kde žijí duchové předků. Nepřešel ani do života v nebeské blaženosti, ani do věčného utrpení v pekelných mukách. Jediný přechod, kterým prošel, byl přechod ze života do stavu bez života, z existence do stavu neexistence.
A co se stane s ostatními lidmi? Přestanou i Adamovi potomci při smrti existovat? Bible odpovídá: „Všichni [lidé i zvířata] jdou k jednomu místu. Všichni vzešli z prachu a všichni se vracejí do prachu.“ (Kazatel 3:19, 20)
Stav mrtvých
Ano, mrtví jsou naprosto bez života, nemohou slyšet, vidět, mluvit ani myslet. Bible například říká: „Živí si totiž uvědomují, že zemřou; ale mrtví, ti si neuvědomují naprosto nic . . . Již zanikla jejich láska i jejich nenávist i jejich žárlivost.“ V Bibli se také píše toto: „Není práce ani vymýšlení ani poznání ani moudrost v šeolu [v hrobě], v místě, k němuž jdeš.“ (Kazatel 9:5, 6, 10)
Podle Božího slova si tedy lidé, když jsou naživu, uvědomují, že zemřou. Po smrti si ale neuvědomují nic. Nestojí u vlastní mrtvoly a nepozorují, co se děje. Ve stavu neexistence není ani potěšení, ani bolest, ani radost, ani smutek. Mrtví si neuvědomují běh času. Jsou v nevědomí hlubším než jakýkoli spánek.
Job, Boží služebník ze starověku, věděl, že lidé po smrti už dále nežijí. Také rozuměl tomu, že bez Božího zásahu by neexistovala naděje na to, že lidé opět oživnou. Job řekl: „Zdatný muž však umírá a leží poražen; a pozemský člověk vydechne naposled, a kde je? . . . Musí ulehnout a nevstává.“ (Job 14:10, 12) Job jistě neočekával, že až zemře, připojí se ke svým předkům ve světě duchů.
Naděje na vzkříšení
Živí přestávají při smrti existovat, a proto je rozhodující to, na co se ptal Job, když řekl: „Jestliže zdatný muž zemře, může opět ožít?“ Job si sám odpověděl: „Všechny dny své nucené služby [čas strávený v hrobě] budu čekat, dokud mi nepřijde úleva. Zavoláš [Jehovo], a já ti odpovím. Budeš prahnout po díle svých rukou.“ (Job 14:14, 15)
Jinými slovy, Job by sice přestal existovat, ale Bůh by na něho nezapomněl. Job věřil, že by přišel čas, kdy by ho Jehova Bůh prostřednictvím vzkříšení ‚zavolal‘ zpátky k životu.
Ježíš Kristus, Boží Syn, ukázal, že Jobova naděje na vzkříšení byla realistická. Ježíš dokázal, že mrtví mohou být vzkříšeni. Jak to dokázal? Tím, že je vzkřísil. Ježíš nemohl vzkřísit Joba, ale když byl na zemi, vzkřísil syna vdovy z města Nain. Ježíš vzkřísil také dvanáctiletou dceru muže, který se jmenoval Jairus. Vzkřísil i svého přítele Lazara, který byl mrtvý čtyři dny. (Lukáš 7:11–15; 8:41, 42, 49–56; Jan 11:38–44)
Ježíš nejen dělal zázraky, ale také mluvil o velkém vzkříšení, které nastane v budoucnosti. Řekl: „Přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas a vyjdou.“ (Jan 5:28, 29) Později apoštol Pavel, kterého Bůh Jehova použil, aby vzkřísil jednoho mladého muže, také vyjádřil naději na budoucí vzkříšení. Řekl: „Mám naději v Boha, . . . že bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ (Skutky 20:7–12; 24:15)
Tyto biblické odkazy na budoucí vzkříšení se netýkají dalšího života v duchovní říši. Poukazují na dobu, kdy miliony mrtvých budou opět žít v hmotných tělech na této zemi. Tito vzkříšení nebudou lidmi, kteří by si vůbec nepamatovali svůj předešlý život na zemi. Nenarodí se znovu jakožto děťátka. Budou stejnými lidmi, jakými byli, když zemřeli; budou mít stejné vzpomínky a vlastnosti. Poznají sami sebe a poznají je i druzí. To bude velká radost, až se tito lidé znovu připojí ke svým přátelům a rodinám! A jak to bude zajímavé, až potkáme své předky!
Vzkříšení k životu v nebi
Neřekl snad Ježíš Kristus, že někteří lidé půjdou do nebe? Řekl. Večer před svou smrtí prohlásil: „V domě mého Otce je mnoho příbytků . . . Odcházím, abych vám připravil místo. Také, jestliže půjdu a připravím vám místo, přijdu opět a chci vás přijmout k sobě domů, abyste i vy byli, kde jsem já.“ (Jan 14:2, 3) Ježíš mluvil o svých věrných apoštolech, ale jeho slova neznamenají, že do nebe půjdou všichni dobří lidé.
Ježíš ukázal, že nestačí, aby lidé, kteří budou vzkříšeni do nebe, pouze žili dobrým životem; musí splňovat ještě další požadavky. Jedním z požadavků je, že musí přesně poznat Jehovu a jeho záměry. (Jan 17:3) Jiným požadavkem je projevovat víru ve výkupní oběť Ježíše Krista a poslouchat Boha. (Jan 3:16; 1. Jana 5:3) Dalším požadavkem je ‚narodit se znovu‘ a být pokřtěným křesťanem, kterého zplodil Boží svatý duch. (Jan 1:12, 13; 3:3–6) Ještě dalším požadavkem pro nebeský život je vytrvat stejně, jako vytrval Ježíš, a tak dokázat svou věrnost Bohu až do smrti. (Lukáš 22:29; Zjevení 2:10)
Pro tak vysoké požadavky je dobrý důvod. Vzkříšení mají totiž v nebi důležitou práci. Jehova věděl, že lidské vlády nikdy nebudou schopny úspěšně řídit pozemské záležitosti. A tak sestavil nebeskou vládu neboli Království, které má vládnout lidstvu. (Matouš 6:9, 10) Ježíš má být v tomto Království Králem. (Daniel 7:13, 14) Jedinci vybraní ze země a vzkříšení do nebe budou vládnout s ním. Bible předpověděla, že tito vzkříšení budou ‚královstvím a kněžími našemu Bohu a budou kralovat nad zemí‘. (Zjevení 5:10)
Bude požadavky pro nebeský život splňovat velký počet lidí? Ne. Není to jejich chyba, ale většina těch, kdo jsou mrtví, není způsobilá. Mnozí z nich neměli skoro žádnou příležitost poznat pravdu o Jehovovi a jeho záměrech. Žili a zemřeli, aniž cokoli věděli o Ježíši Kristu nebo o Božím Království.
Ty lidi, kteří půjdou do nebe, nazval Ježíš „malé stádo“. (Lukáš 12:32) Později bylo zjeveno, že ‚koupených ze země‘, kteří mají vládnout s Kristem v nebi, bude 144 000. (Zjevení 14:1–3; 20:6) Počet 144 000, to je dost lidí na to, aby obsadili těch „mnoho příbytků“, o kterých Ježíš mluvil, ale málo ve srovnání s miliardami lidí, kteří vzešli z Adama. (Jan 14:2)
Co se stane před pozemským vzkříšením
Zopakujme si teď, co jsme až dosud rozebírali. Podle Bible jsou mrtví bez života, dokud je Jehova Bůh nevzkřísí. Někdo je vzkříšen k životu v nebi, kde bude vládnout s Ježíšem Kristem v královské vládě. Většina lidí bude vzkříšena na zemi a stanou se poddanými Království.
Pozemským vzkříšením Jehova částečně splní svůj záměr se zemí. Jehova zemi vytvořil k tomu, „aby byla obývána“. (Izajáš 45:18) Měla být pro lidi trvalým domovem. Žalmista proto zpíval: „Nebesa, nebesa patří Jehovovi, ale zemi dal lidským synům.“ (Žalm 115:16)
Než přijde vzkříšení k životu na zemi, musí nastat velké změny. Asi budete souhlasit, že nebylo Božím záměrem, aby země byla plná válek, znečištění, zločinnosti a násilí. Tyto problémy způsobují lidé, kteří nemají úctu k Bohu ani k jeho spravedlivým zákonům. Hlavním krokem k tomu, aby se na zemi děla Boží vůle, tedy bude ‚zničení těch, kdo ničí zemi‘. (Zjevení 11:18) Království zničí všechny ničemné lidi a spravedliví zůstanou na zemi a budou žít navždy. (Žalm 37:9, 29)
Ráj na zemi
Lidé vzkříšení na očištěnou zemi budou mírní a pozorní a budou dělat to, co je správné. (Srovnej Matouše 5:5.) Pod láskyplným dohledem Božího Království budou žít šťastně a v bezpečí. Bible nám umožňuje nahlédnout do budoucnosti, do doby, kdy budou na zemi krásné podmínky: „[Bůh jim setře] každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ (Zjevení 21:4)
Ano, naše země bude přeměněna v ráj. (Lukáš 23:43) Pomyslete na to, co to bude znamenat! Nemocnice a ústavy už nebudou potřebné. Lidé, kteří jsou dnes postiženi stářím, budou opět silní a zdraví. (Job 33:25; Izajáš 35:5, 6) Už nebudou pohřební síně, hřbitovy ani náhrobní kameny. Bůh Jehova prostřednictvím Království „navždy pohltí smrt“. (Izajáš 25:8) Takové požehnání jistě přinese nový život nám i našim předkům.
[Obrázek na straně 7]
Lidé vzkříšení na zemi budou poddanými Království