Osmnáctá kapitola

Jehova oživuje ducha ponížených

Izajáš 57:1–21

1. Jaké ujištění dal Jehova a jaké otázky vyvolávají jeho slova?

„TAK totiž řekl ten Vysoký a Povýšený, který přebývá navždy a jehož jméno je svaté: ‚Ve výši a na svatém místě přebývám, také se zdrceným a poníženým na duchu, abych oživil ducha ponížených a oživil srdce zdrcených.‘“ (Izajáš 57:15) Tato slova napsal prorok Izajáš v 8. století př. n. l. Co se odehrálo v Judě, že bylo toto poselství tak povzbudivé? Jak tato inspirovaná slova pomáhají křesťanům dnes? Odpovědi na tyto otázky získáme na základě rozboru 57. kapitoly knihy Izajáš.

„Pokud jde o vás, přistupte až sem“

2. (a) Na jakou dobu se nejspíš vztahují slova z 57. kapitoly knihy Izajáš? (b) V jaké situaci jsou v Izajášových dnech spravedliví?

² Tato část Izajášova proroctví se patrně vztahuje na dobu, v níž prorok žil. Uvažujme o tom, jak hluboko zapustila kořeny ničemnost: „Spravedlivý zahynul, ale nikdo si to nebere k srdci. A lidé milující laskavosti jsou připojováni k mrtvým, přičemž nikdo nerozpoznává, že spravedlivý byl připojen kvůli neštěstí. Vchází do míru; odpočívají na svých lůžkách, každý, kdo chodí přímočaře.“ (Izajáš 57:1, 2) Když spravedlivý padne, nikdo se o to nestará. Jeho předčasná smrt zůstává bez povšimnutí. To, že spravedlivý usíná ve smrti, mu přináší pokoj, vysvobozuje ho to od utrpení, které mu působí bezbožní lidé, a zachraňuje ho to z neštěstí. Boží vyvolený národ upadl do žalostného stavu. Ale lidé, kteří zůstávají věrní, čerpají povzbuzení z toho, že Jehova nejen vidí, co se děje, ale také že jim pomůže.

3. Jak Jehova promlouvá k ničemné generaci Judy a proč?

³ Jehova nyní pronáší výzvu k ničemné generaci Judy. Říká tato slova: „Pokud jde o vás, přistupte až sem, synové vědmy, semeno cizoložníka a ženy, která se dopouští prostituce.“ (Izajáš 57:3) Taková odpuzující označení jako synové vědmy a potomstvo cizoložníka a prostitutky si obyvatelé Judy rozhodně zasluhují. K falešnému uctívání, ke kterému se obrátili, patří odporné projevy modlářství a spiritismu a také nemravné sexuální praktiky. Jehova se tedy těchto hříšníků ptá: „Nad kým se to dobře bavíte? Proti komu stále rozvíráte ústa, vyplazujete jazyk? Nejste dětmi přestupku, semenem falše, těmi, kdo se rozvášňují mezi velikými stromy, pod každým bujným stromem, a pobíjejí děti v říčních údolích pod rozsedlinami skalních útesů?“ (Izajáš 57:4, 5)

4. Čím se provinili ničemní lidé v Judě?

⁴ Ničemní lidé v Judě se otřesnému pohanskému uctívání věnují veřejně a ‚dobře se při tom baví‘. Božím prorokům, které Bůh vyslal, aby je pokárali, se opovržlivě vysmívají a nestoudným, neuctivým způsobem vyplazují jazyk. Jsou sice Abrahamovými dětmi, ale svým vzpurným jednáním ze sebe dělají děti přestupku a semeno falše. (Izajáš 1:4; 30:9; Jan 8:39, 44) Na venkově, mezi velkými stromy, rozněcují náboženské vášně při svém modlářském uctívání. A toto uctívání je opravdu kruté. Vždyť dokonce zabíjejí své vlastní děti, jako to dělají národy, jejichž odporné jednání vedlo k tomu, že je Jehova vyhnal ze země. (1. Královská 14:23; 2. Královská 16:3, 4; Izajáš 1:29)

Vylévají tekutou oběť kamenům

5, 6. (a) Co si obyvatelé Judy zvolili namísto uctívání Jehovy? (b) Jak nehorázné a jak rozšířené je v Judě uctívání model?

⁵ Podívejme se, jak hluboko obyvatelé Judy zabředli do modlářství: „Tvůj podíl byl u hladkých kamenů říčního údolí. Ty — ty byly tvým losem. Jim jsi navíc vylévala tekutou oběť, obětovala jsi dar. Mám se kvůli těmto věcem utěšit?“ (Izajáš 57:6) Židé jsou Božím smluvním lidem, ale místo aby uctívali Jehovu, sbírají kameny z říčního koryta a dělají si z nich bohy. David prohlásil, že jeho podílem je Jehova, ale tito hříšníci si jako svůj los vybrali neživé kamenné modly a jim vylévají tekuté oběti. (Žalm 16:5; Habakuk 2:19) Cožpak by Jehova mohl mít nějaké potěšení z tohoto zvráceného uctívání, kterému se věnuje lid nesoucí jeho jméno?

⁶ Všude — pod velkými stromy, v říčních údolích, na pahorcích i ve svých městech — se Juda dopouští modlářství. Jehova to ale všechno vidí a prostřednictvím Izajáše odhaluje, jak je Juda zkažená: „Postavila sis lůžko na vysoké a pozvednuté hoře. Tam jsi šla také obětovat oběť. A za dveře a dveřní sloupek jsi položila svou památku.“ (Izajáš 57:7, 8a) Na výšinách si Juda dělá lůžko duchovní nečistoty a tam předkládá oběti cizím bohům.a Modly jsou dokonce za dveřmi a dveřními sloupky v soukromých domech.

7. S jakým postojem se Juda zaplétá do nemravného uctívání?

⁷ Někdo si možná klade otázku, proč se Juda tak zapletla do nečistého uctívání. Nutí ji snad nějaká mocná síla opustit Jehovu? Odpověď zní ne. Juda tak jedná ochotně a dychtivě. Jehova prohlašuje: „Odkryla [ses] stranou ode mne a přistoupila jsi k tomu, abys vystoupila nahoru; lůžko sis udělala prostorné. A pro sebe jsi uzavírala s nimi smlouvu. Milovala jsi lůžko s nimi. Spatřila jsi mužský orgán.“ (Izajáš 57:8b) Juda uzavřela smlouvu se svými falešnými bohy a miluje svůj nezákonný vztah k nim. Zejména miluje nemravné sexuální praktiky — pravděpodobně i používání falických symbolů —, kterými se uctívání těchto bohů vyznačuje.

8. Zejména za vlády kterého krále bujelo v Izraeli modlářství?

⁸ Popis uctívání model — uctívání, které se vyznačuje hrubou nemravností a krutostí — odpovídá tomu, co víme o některých ničemných judských králích. Například Manasse vybudoval výšiny, postavil oltáře Baalovi a na dvě chrámová nádvoří umístil oltáře falešného náboženství. Své syny nechával projít ohněm, provozoval magii, využíval věštění a podporoval spiritistické praktiky. Král Manasse také postavil do Jehovova chrámu vyřezávanou sochu posvátného kůlu, který nechal udělat.b Obyvatele Judy sváděl k tomu, aby dělali „to, co je špatné, více než národy, které Jehova vyhladil“. (2. Královská 21:2–9) Někteří znalci se domnívají, že Manasse nechal proroka Izajáše zabít, i když jméno tohoto krále není u Izajáše 1:1 uvedeno.

„Stále jsi vysílala své zplnomocněnce“

9. Proč Juda vysílá zplnomocněnce „do dáli“?

⁹ Juda se však dopouští i jiných přestupků než jen uctívání falešných bohů. Jehova používá Izajáše jako svého mluvčího a říká: „Přistoupila jsi k tomu, abys sestoupila k Melekovi s olejem, a stále jsi rozhojňovala své masti. A stále jsi vysílala své zplnomocněnce do dáli, takže jsi záležitosti snížila k šeolu.“ (Izajáš 57:9) Nevěrné judské království sestupuje k „Melekovi“, což v hebrejštině znamená „král“ — pravděpodobně král cizí mocnosti —, a nabízí mu drahé a atraktivní dary symbolizované olejem a vonnými mastmi. Juda vysílá posly do dalekých míst. Proč to dělá? Chce přesvědčit pohanské národy, aby s ní vytvořily politické spojenectví. Odvrátila se od Jehovy a vkládá důvěru v cizí krále.

10. (a) Jak se král Achaz snaží dosáhnout spojenectví s asyrským králem? (b) V jakém smyslu Juda ‚snižuje záležitosti k šeolu‘?

¹⁰ Jeden příklad toho je z doby, kdy vládl král Achaz. Tento nevěrný judský král se cítí ohrožen aliancí Izraele a Sýrie, a proto vysílá posly k asyrskému králi Tiglat-pileserovi III. a říká mu: „Jsem tvůj sluha a tvůj syn. Přitáhni a zachraň mě z dlaně syrského krále a z dlaně izraelského krále, kteří proti mně povstávají.“ Achaz asyrskému králi posílá jako úplatek stříbro a zlato a ten na to reaguje tím, že zahajuje ničivý útok proti Sýrii. (2. Královská 16:7–9) V tom, jak Juda jedná s pohanskými národy, se ‚ponižuje až do hrobu‘. (Kralická bible) Kvůli tomuto počínání zemře neboli přestane existovat jakožto nezávislý národ, jemuž vládne král.

11. Jaký falešný pocit bezpečí dává Juda najevo?

¹¹ Jehova dál promlouvá k Judě: „Lopotila ses v množství svých cest. Neřekla jsi: ‚Je to beznadějné!‘ Našla jsi oživení své vlastní síly. Proto jsi neonemocněla.“ (Izajáš 57:10) Ano, národ se ve svých odpadlických způsobech tvrdě namáhá a nevidí beznadějnost svého úsilí. Naopak, namlouvá si, že se mu daří díky jeho vlastní síle. Cítí se svěží a zdravý. To je opravdu pošetilé.

12. Jaké poměry v křesťanstvu připomínají situaci v Judě?

¹² Dnes existuje systém, jehož jednání připomíná to, jak si počínala Juda v Izajášově době. Křesťanstvo používá Ježíšovo jméno, ale přitom usiluje o svazky s národy a svá místa uctívání plní modlami. Jeho přívrženci dokonce umísťují modlářské sochy do svých vlastních domovů. Křesťanstvo obětuje životy mladých lidí ve válkách národů. To všechno musí velmi urážet pravého Boha, který křesťanům přikazuje: „Prchejte ... před modlářstvím.“ (1. Korinťanům 10:14) Křesťanstvo se rovněž zaplétá do politiky a tak ‚smilní s králi země‘. (Zjevení 17:1, 2) Je vlastně hlavním podporovatelem Organizace spojených národů. Co čeká tuto náboženskou nevěstku? Co Jehova říká jejímu předobrazu, tedy nevěrné Judě představované zejména jejím hlavním městem Jeruzalémem?

„Tvá sbírka věcí tě neosvobodí“

13. K jakému „lhaní“ se Juda uchyluje a jak reaguje na Jehovovu trpělivost?

¹³ „Koho ses zalekla a začala se bát, takže ses uchýlila ke lhaní?“ ptá se Jehova. To je opravu příhodná otázka! Je jisté, že Juda neprojevuje prospěšnou, zbožnou bázeň před Jehovou. Jinak by se nestala národem lhářů, ctitelů falešných bohů. Jehova dál říká: „Ale na mne sis nevzpomněla. Nic sis nevzala k srdci. Nemlčel jsem a neutajoval jsem záležitosti? Takže jsi neměla strach ani ze mne.“ (Izajáš 57:11) Jehova mlčel a nepřivedl na Judu okamžitý trest. Váží si snad toho Juda? Ne. Místo toho pohlíží na Boží snášenlivost jako na lhostejnost. Ztratila veškerou bázeň před Jehovou.

14, 15. Co Jehova říká o skutcích Judy a její ‚sbírce věcí‘?

¹⁴ Období Boží trpělivosti však skončí. Jehova té době hledí vstříc a prohlašuje: „Sám budu povídat o tvé spravedlnosti a tvých dílech, takže ti neprospějí. Až budeš volat o přispění, tvá sbírka věcí tě neosvobodí, ale vítr je dokonce všechny odnese. Odvane je výpar.“ (Izajáš 57:12, 13a) Jehova odhalí falešnou spravedlnost Judy. Její pokrytecké skutky jí nebudou k ničemu. Její „sbírka věcí“, její inventář model, ji nezachrání. Až přijde neštěstí, bohové, ve které věří, budou odváti pouhým závanem větru.

¹⁵ Jehovova slova se splňují v roce 607 př. n. l. Tehdy babylónský král Nebukadnecar zpustoší Jeruzalém, zapálí chrám v tomto městě a odvede většinu lidí do zajetí. „Tak odešel Juda do vyhnanství ze své půdy.“ (2. Královská 25:1–21)

16. Co čeká křesťanstvo a zbývající část ‚Velkého Babylónu‘?

¹⁶ Také křesťanstvo má velký inventář model, ale ten jej v den Jehovova hněvu nezachrání. (Izajáš 2:19–22; 2. Tesaloničanům 1:6–10) Křesťanstvo totiž bude vyhlazeno společně se zbývající částí ‚Velkého Babylónu‘ — světového konglomerátu falešného náboženství. Symbolické šarlatové divoké zvíře a jeho deset rohů „zpustoší ji [Velký Babylón] a obnaží a sežerou její masité části a úplně ji spálí ohněm“. (Zjevení 17:3, 16, 17) Jsme opravdu šťastní, že jsme uposlechli příkaz: „Vyjděte z něho, můj lide, jestliže se s ním nechcete podílet na jeho hříších a jestliže nechcete obdržet část z jeho ran.“ (Zjevení 18:4, 5) Nikdy se k němu ani k jeho způsobu jednání nevraťme!

„Ten, kdo mě činí svým útočištěm, zdědí zemi“

17. Jaký slib dostává ‚ten, kdo činí Jehovu svým útočištěm‘, a kdy k tomu dochází?

¹⁷ A co další slova Izajášova proroctví? „Ten, kdo mě činí svým útočištěm, zdědí zemi a vezme do vlastnictví mou svatou horu.“ (Izajáš 57:13b) Ke komu Jehova nyní promlouvá? Nevidí jen přicházející neštěstí, ale dívá se dál a předpovídá osvobození svého lidu z Babylónu a obnovu čistého uctívání na své svaté hoře — v Jeruzalémě. (Izajáš 66:20; Daniel 9:16) Pro všechny Židy, kteří zůstávají věrní, to je jistě zdrojem povzbuzení. Jehova dále říká: „Jistě se řekne: ‚Nasypávejte, nasypávejte! Vyčistěte cestu. Odstraňte jakoukoli překážku z cesty mého lidu.‘“ (Izajáš 57:14) Až nadejde čas, aby Bůh osvobodil svůj lid, bude cesta připravena a všechny překážky z ní budou odstraněny. (2. Paralipomenon 36:22, 23)

18. Jak je popsána Jehovova vznešenost a jaký láskyplný zájem Jehova přesto projevuje?

¹⁸ Právě v tuto chvíli prorok Izajáš pronáší slova, která byla citována na začátku této kapitoly: „Tak ... řekl ten Vysoký a Povýšený, který přebývá navždy a jehož jméno je svaté: ‚Ve výši a na svatém místě přebývám, také se zdrceným a poníženým na duchu, abych oživil ducha ponížených a oživil srdce zdrcených.‘“ (Izajáš 57:15) Jehovův trůn je v nejvyšších nebesích. Žádné místo není vyšší ani vznešenější. Je opravdu útěchou vědět, že odsud Jehova vidí všechno — nejen hříchy ničemných, ale také spravedlivé skutky těch, kdo se snaží sloužit mu. (Žalm 102:19; 103:6) Slyší také sténání utlačovaných a oživuje srdce zdrcených. Tato slova jistě zapůsobila na srdce kajícných Židů ve starověku. A také v dnešní době nepochybně zasáhnou naše srdce.

19. Kdy Jehovovo rozhořčení mizí?

¹⁹ Útěchou jsou i další Jehovova slova: „Nebudu [se] přít na neurčitý čas ani nebudu natrvalo rozhořčen; neboť by kvůli mně umdlel i duch, dokonce dýchající tvorové, které jsem sám udělal.“ (Izajáš 57:16) Kdyby Jehovova zloba byla trvalá, kdyby nikdy neskončila, žádný z Božích tvorů by nemohl přežít. Je potěšitelné, že Boží rozhořčení trvá pouze omezenou dobu. Když je jeho účel splněn, rozhořčení pomíjí. Toto inspirované porozumění nám pomáhá vypěstovat si hluboké ocenění pro lásku, jakou má Jehova ke svému stvoření.

20. (a) Jak Jehova jedná s nekajícným provinilcem? (b) Jak Jehova utěšuje kajícníka?

²⁰ Hlubší pochopení získáváme z dalších Jehovových slov. Jehova nejprve říká: „Nad scestností jeho nepoctivého zisku jsem se rozhořčil a přistoupil jsem k tomu, abych ho udeřil, a skryl jsem obličej, zatímco jsem byl rozhořčen. Ale stále chodil jako odpadlík cestou svého srdce.“ (Izajáš 57:17) Zlo páchané kvůli chamtivosti jistě vyvolává Boží zlobu. Pokud člověk je ve svém srdci dál odpadlíkem, Jehova zůstává rozhořčen. Ale co když bude odpadlík reagovat na ukázňování? Jehova odhaluje, k jakému jednání ho pak podnítí jeho láska a soucit: „Viděl jsem samotné jeho cesty; a začal jsem ho uzdravovat a vést a jemu a jeho truchlícím dávat náhradu s útěchou.“ (Izajáš 57:18) Jehova podnikne kárná opatření a potom uzdraví a utěší kajícníka i ty, kdo s ním truchlí. Proto se v roce 537 př. n. l. Židé mohli vrátit domů. Juda se sice už nikdy nestala nezávislým královstvím pod vládou krále z Davidovy rodové linie, ale v Jeruzalémě byl znovu postaven chrám a bylo obnoveno pravé uctívání.

21. (a) Jak Jehova oživil v roce 1919 ducha pomazaných křesťanů? (b) Jakou vlastnost by každý z nás měl pěstovat?

²¹ „Vysoký a Povýšený“, Jehova, projevil v roce 1919 zájem také o blaho členů pomazaného ostatku. Kvůli jeho zkroušenému, pokornému duchu si ve své laskavosti velký Bůh Jehova povšiml jejich trápení a vysvobodil je z babylónského zajetí. Odstranil všechny kameny klopýtání a vedl je ke svobodě, aby ho mohli dál uctívat čistým způsobem. Tak se tehdy splnila slova, která Jehova řekl prostřednictvím Izajáše. A za těmito slovy jsou věčné zásady, které se týkají každého z nás. Jehova přijímá uctívání pouze od těch, kdo jsou ponížení v mysli. A pokud by některý z Božích služebníků zhřešil, měl by rychle uznat své provinění, přijmout pokárání a napravit své jednání. Nikdy nezapomeňme na to, že Jehova uzdravuje a utěšuje ponížené, ale ‚staví se proti domýšlivým‘. (Jakub 4:6)

‚Pokoj pro ty, kdo jsou daleko i blízko‘

22. Jakou budoucnost předpovídá Jehova (a) těm, kdo činí pokání? (b) ničemným?

²² Jehova staví do protikladu budoucnost těch, kdo činí pokání, a těch, kdo setrvávají ve svých ničemných způsobech jednání, a prohlašuje: „Tvořím ovoce rtů. Bude trvalý pokoj pro toho, kdo je daleko, a pro toho, kdo je blízko, ... a uzdravím ho. Ale ničemní jsou jako moře, které je rozbouřené, když není schopné se uklidnit, jehož vody vyhazují vzhůru chaluhy a bláto. Není žádný pokoj ... pro ničemné.“ (Izajáš 57:19–21)

23. Co je ovoce rtů a jak Jehova toto ovoce ‚tvoří‘?

²³ Ovocem rtů je oběť chvály předkládaná Bohu, tedy to, že se člověk veřejně hlásí k jeho jménu. (Hebrejcům 13:15) Jak to Jehova ‚tvoří‘? Aby člověk mohl předložit oběť chvály, musí nejprve poznat Boha a potom v něj uvěřit. Víra, jež je ovocem Božího ducha, podněcuje člověka, aby ostatním lidem vyprávěl o tom, co se dozvěděl. Jinými slovy, veřejně se hlásí k Božímu jménu. (Římanům 10:13–15; Galaťanům 5:22) Měli bychom pamatovat také na to, že právě Jehova pověřuje své služebníky, aby vyprávěli o jeho chvále. A právě Jehova je tím, kdo osvobozuje svůj lid, kdo mu umožňuje takové oběti chvály předkládat. (1. Petra 2:9) Proto je o Jehovovi možné právem říci, že tvoří toto ovoce rtů.

24. (a) Kdo poznává Boží pokoj a k čemu to vede? (b) Kdo nepozná pokoj a jak to s nimi dopadne?

²⁴ Židé, kteří se vracejí do své vlasti a zpívají chvály Jehovovi, jistě přinášejí úžasné ovoce rtů. Nepochybně mají radost, protože znají Boha pokoje, a to i když jsou „daleko“ — tedy vzdáleni z Judy a stále čekající na návrat —, nebo „blízko“ — to znamená už ve své vlasti. Naproti tomu ničemné čeká něco úplně jiného. Všichni ti, kdo nereagují na Jehovovo ukázňování, tedy ničemní — ať už se jedná o kohokoli a jsou kdekoli —, nemají vůbec žádný pokoj. Vzdouvají se jako neklidné moře a nepřinášejí ovoce rtů, ale vyhazují „chaluhy a bláto“, všechno, co je nečisté.

25. V jakém smyslu mnozí lidé ze široka daleka poznávají pokoj?

²⁵ Jehovovi ctitelé i dnes všude ohlašují dobrou zprávu o Božím Království. Široko daleko ve více než 230 zemích křesťané předkládají ovoce svých rtů a mocně chválí jediného pravého Boha. Chvály, které zpívají, jsou slyšet „od nejzazšího konce země“. (Izajáš 42:10–12) Ti, kdo slyší jejich slova a reagují na ně, přijímají pravdu z Božího slova, Bible. Tito lidé poznávají pokoj, jejž přináší služba ‚Bohu, který dává pokoj‘. (Římanům 16:20)

26. (a) Co čeká ničemné? (b) Jaký velkolepý slib dostávají mírní a co bychom měli být rozhodnuti dělat?

²⁶ Je pravda, že ničemní nevěnují pozornost poselství o Království. Už brzy jim však nebude dovoleno narušovat pokoj spravedlivých. „Ještě chvilku, a ničemný již nebude,“ slibuje Jehova. Ti, kdo činí Jehovu svým útočištěm, podivuhodným způsobem zdědí zemi. „Mírní, ti budou vlastnit zemi a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje.“ (Žalm 37:10, 11, 29) Země bude v té době opravdu nádherným místem. Buďme všichni rozhodnuti nikdy neztratit Boží pokoj, abychom Bohu mohli zpívat chvály po celou věčnost.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 263]

Juda se věnuje nemravnému uctívání pod každým bujným stromem

[Obrázek na straně 267]

Juda staví oltáře v celé zemi

[Obrázek na straně 275]

„Tvořím ovoce rtů“