2. Jaký příkaz dostává žena ležící v temnotě a proč je tak nutné, aby ho uposlechla?

² Úvodní slova této kapitoly knihy Izajáš jsou určena ženě, která je v žalostné situaci. Je zřejmé, že leží v temnotě tváří k zemi. Temnotu náhle prořízne světlo, když Jehova prostřednictvím Izajáše zvolá: „Povstaň, ženo, rozlévej světlo, neboť tvé světlo přišlo a Jehovova sláva, ta tě ozářila.“ (Izajáš 60:1) Ano, ‚žena‘ by se měla postavit a odrážet Boží slávu.

K užitku těch, kdo jsou kolem ‚ženy‘ a kdo stále tápou v temnotě, musí ‚žena‘ ‚rozlévat světlo‘.

3. (a) Kdo je ‚žena‘? (b) Proč ‚žena‘ leží v temnotě?

³ Jehova sice mluví o budoucích událostech, ale ‚ženě‘ říká, že její světlo „přišlo“. Tím je zdůrazněno, že se toto proroctví jistě splní. ‚Žena‘, o níž se zde mluví, je Sion neboli Jeruzalém, hlavní město Judy. (Izajáš 52:1, 2; 60:14) Město představuje celý národ. V době prvního splnění tohoto proroctví je ‚žena‘ spatřena, jak leží v temnotě, v níž je od roku 607 př. n. l., kdy byl Jeruzalém zničen. Ale v roce 537 př. n. l. se věrný ostatek Židů vrací z vyhnanství do Jeruzaléma a obnovuje čisté uctívání. Jehova nakonec způsobuje, že na jeho ‚ženu‘ svítí světlo, a jeho obnovený lid se stává zdrojem osvícení mezi národy, které jsou v duchovní temnotě.

Větší splnění

4. Kdo dnes na zemi představuje ‚ženu‘ a na koho se prorocká slova vztahují v širším smyslu?

⁴ Tato prorocká slova nás zajímají nejen kvůli jejich splnění na starověkém Jeruzalému. Dnes Jehovova nebeská ‚žena‘ je na zemi představována „Božím Izraelem“. (Galaťanům 6:16) Za celou dobu své existence — od Letnic roku 33 n. l. až dodnes — získal tento duchovní národ celkem 144 000 duchem pomazaných členů, kteří „byli koupeni ze země“ a mají vyhlídku na to, že budou s Kristem vládnout v nebi. (Zjevení 14:1, 3) A právě na ty ze 144 000 pomazaných křesťanů, kteří během ‚posledních dnů‘ žijí na zemi, se zaměřuje novodobé splnění 60. kapitoly knihy Izajáš. (2. Timoteovi 3:1) Proroctví se také týká jejich společníků, ‚velkého zástupu‘ ‚jiných ovcí‘. (Zjevení 7:9; Jan 10:11, 16)

5. Kdy příslušníci Božího Izraele leželi v temnotě a kdy je ozářilo Jehovovo světlo?

⁵ Ti z Božího Izraele, kteří byli ještě na zemi, leželi na začátku 20. století krátkou dobu tváří k zemi takříkajíc v temnotě. Když se první světová válka chýlila ke konci, byli v situaci, která byla symbolicky popsána v knize Zjevení — jejich mrtvoly ležely „na široké cestě velkého města, které se v duchovním smyslu nazývá Sodoma a Egypt“. (Zjevení 11:8) V roce 1919 však na ně Jehova zasvítil svým světlem. Reagovali na to tak, že povstali a začali Boží světlo odrážet nebojácným ohlašováním dobré zprávy o Božím Království. (Matouš 5:14–16; 24:14)