Jehova — naše síla

„Jah, Jehova je má síla a má moc.“ — IZAIÁŠ 12:2.

1. a) Proč jsou svědkové Jehovovi tak odlišní? b) Jak vyjadřuje Izajáš 12:2, co Jehova učinil pro svůj lid?

ÚČASTNÍŠ se shromáždění v sále království svědků Jehovových? Vidíš tam lid, který se velice odlišuje od všech ostatních. Kdo jsou tito lidé a proč se tak odlišují? Jsme Božím vlastním lidem a jsme odlišní proto, že neseme nejvznešenější ze všech jmen — jméno slavného stvořitele všeho úžasného ve vesmíru kolem nás. Spočívá na nás jeho jméno. Právě v jeho jménu se radostně shromažďujeme, abychom společně přijímali vybranou duchovní potravu, kterou on poskytuje „v pravý čas“ prostřednictvím své organizace. (Luk. 12:42) Jako svědkové Jehovovi vděčně vyzdvihujeme jeho nesrovnatelné jméno slovy ze 12. kapitoly Izajášovy, 2. verše, který zní: „Pohleď, Bůh je má záchrana. Budu důvěřovat a nebudu se děsit; vždyť Jah, Jehova je má síla a má moc a stal se mi záchranou.“ Náš Bůh nás provedl mnoha zkouškami. Nyní se přibližuje naše konečná záchrana — rovněž z ruky Jah, Jehovy!

2. a) Jak často se vyskytuje v Bibli výraz „Jah, Jehova“ a kde? b) Jakými jinými výrazy může být přeloženo slovo „moc“ u Izajáše 12:2 a proč jsou rovněž vhodné?

² Tento výraz „Jah, Jehova“, zdvojení božského jména, se vyskytuje v Bibli pouze dvakrát, zde a u Izajáše 26:4. I překladatelé „Bible krále Jakuba“ uznali za správné uvést zde „Pán JEHOVA“. Podle poznámky pod čarou v „Překladu nového světa s odkazy“ jsou alternativní výrazy pro „moc“ u Izajáše 12:2 „melodie“ a „chvála“. Skutečně je to tak, že všemohoucí Jah, Jehova, který poskytuje svým ctitelům dynamickou sílu, je hoden našich melodických písní chvály! — Iz. 40:28–31.

3. a) Čemu Jah, Jehova otevřel cestu a na jakém základě? b) Jak působí Pavlova slova v Římanům 11:33–36 na svědky Jehovovy?

³ Jehovova moc je vyrovnávána jeho moudrostí, spravedlností a láskou. Tím, že Jah, Jehova projevuje tyto božské vlastnosti, otevřel věřícímu lidstvu cestu k záchraně na základě Ježíšovy výkupní oběti. Apoštol Pavel v této souvislosti zvolal: „Ó hloubko Božího bohatství a moudrosti a poznání! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a jak je nemožné vystopovat jeho cesty! Vždyť ‚kdo poznal Jehovovu mysl nebo kdo se stal jeho rádcem‘? Nebo: ‚Kdo mu nejdříve dal, aby mu to muselo být odplaceno?‘ Protože od něho a skrze něho a pro něho je všechno. Jemu buď sláva navždy. Amen.“ (Řím. 11:33–36) Je proto opravdu vhodné, že pevně lneme k Jah, Jehovovi a oznamujeme, že na něj plně spoléháme a důvěřujeme v něj jako ve svého všemohoucího Boha a svrchovaného Pána. — Srovnej Hebrejcům 3:14.

4. a) Proč měl prorok Izajáš dobrý důvod, aby prohlásil: ‚Budu důvěřovat a nebudu se bát‘? b) Proč má Jehovův lid dobrý důvod k důvěře v Jah, Jehovu dnes, ve 20. století?

⁴ Izajáš měl dobrý důvod, proč prohlásil: ‚Budu důvěřovat a nebudu se bát.‘ Tento prorok později dobře poznal Boží záchranné skutky. Byl očitým svědkem toho, jak Jehova splnil své slovo, když pokořil Asýrii a jejího vychloubačného krále Senacheriba. Jediný anděl, kterého poslal náš všemohoucí Bůh Jehova, pobil jedné noci 185 000 asyrských vojáků. K této úžasné záchraně došlo proto, že král Ezechjáš a celý Juda bezvýhradně důvěřovali v Jah, Jehovu. (Iz. 37:6, 7, 21, 36–38) Dnes, ve 20. století, Jehova také vysvobozoval svůj lid od útisku, zákazů, pronásledování a z koncentračních táborů. Podobně jako vychloubační Asyřané v Izajášově době zuřil kdysi nacistický vůdce Adolf Hitler proti svědkům Jehovovým a při jedné příležitosti vykřikl: „Ta sebranka bude v Německu vyhlazena!“ Vyhlazen však byl Hitler a jeho nacisté. A ta malá skupina německých svědků, která důvěřovala v Jehovu, se rozrostla na více než 121 200. — Žalm 27:1, 2; Řím. 8:31, 37.

5. Jak dnes platí slova u Izajáše 12:3–5 na lid, který důvěřuje v Boha?

⁵ Ať vznikne pronásledování kdekoli, Jehovův důvěřující lid je osvěžován a posilován, když pije ze životodárných vod pravdy. Přesně to odpovídá slovům, která řekl Boží prorok podle Izajáše 12:3–5: „S jásotem budete jistě čerpat vodu ze zřídel záchrany. A v ten den jistě řeknete: ‚Vzdávejte díky Jehovovi! Vzývejte jeho jméno. Dávejte na vědomí jeho jednání mezi národy. Zmiňujte se, že jeho jméno je vyzdviženo. Hrajte melodie Jehovovi, vždyť jednal vynikajícím způsobem. To se dává na vědomí po celé zemi.‘ “ Pijme dále plnými doušky pravdu království a vděčně vyvyšujme jméno našeho svrchovaného Pána, Jehovy. S plnou důvěrou v Jehovu ‚kažme slovo, naléhavě se toho držme v příznivém období, v období obtížném‘. (2. Tim. 4:2) Ať činí odpůrci cokoli, Jah, Jehova nás milujícím způsobem povede po cestě záchrany.

„MĚSTO TYRANSKÝCH NÁRODŮ“

6, 7. a) Proč by měli Jehovovi ctitelé oslavovat Jehovu v souladu se slovy u Izajáše 25:1? b) Jak popisuje Izajáš 25:2, 3 určité město? c) O kterém městě pravděpodobně prorok mluví a proč?

⁶ Nyní věnujme pozornost 25. kapitole Izajášově. Ve verši 1 čteme: „Jehovo, jsi můj Bůh, tebe vyvyšuji, tvému jménu chvalořečím, neboť jsi učinil podivuhodné věci, rady od raných časů, ve věrnosti, v důvěryhodnosti.“ Jehovovi ctitelé, kteří mu důvěřují, ho oslavují pro jeho podivuhodné skutky, které vykonal v jejich středu, a Izajáš potom ukazuje pravý opak, když říká Jehovovi: „Udělal jsi totiž z města kupu kamení, z opevněného města drolící se zříceninu, z obytné věže cizích lidí, aby nebyla městem, které nebude znovu postaveno až na neurčitý čas.. . město tyranských národů, ty se. . . .budou bát [Jehovy].“ — Iz. 25:2, 3.

⁷ Co je toto nejmenované tyranské město? Izajáš mohl mluvit o Aru, hlavním městě Moabu, jež bylo stále nepřítelem Božího lidu. Ale ze souvislosti se zdá, že jde spíše o jiné odvětví satanovy organizace — o pradávného nepřítele, Babylón. V patřičném čase měl Babylón zpustošit Judu a Jeruzalém, zničit Jehovův dům k uctívání a lidi, kteří to přežili, odvést do zajetí. Izajáš cituje vychloubačná slova babylónského krále: „Vystoupím do nebes. Svůj trůn pozvednu nad Boží hvězdy a posadím se na horu setkání. . . .připodobním se Nejvyššímu.“ Ale Jehova chtěl vzbudit Cyra Perského, aby Babylón porazil a uvedl Boží lid zpět do jejich země. Podle proroctví nezbylo na místě starověkého Babylóna nic než „kupa kamení“ a „drolící se zřícenina“. — Iz. 14:12–14; 13:17–22.

8, 9. a) S jakým jiným Babylónem musí zápolit Jehovovi ctitelé? Jak se tento Babylón vyvinul? b) Jak jej popisuje Izajáš a proč je tento výraz vhodný?

⁸ Ale více než 2 500 let po rozvrácení Babylóna musí Jehovovi ctitelé stále ještě zápolit s jiným Babylónem — s „Velkým Babylónem, matkou nevěstek a ohavností země“. (Zjev. 17:5) Je to světová říše falešného náboženství. Byla založena krátce po potopě z doby Noemovy, když Nimrod vystavěl původní Babylón, který se stal kolébkou falešného, sektářského náboženství. Když Ježíš a jeho apoštolové založili křesťanství, znečistili odpadlíci biblickou pravdu tím, že zavedli pohanská, babylónská „démonská učení“. Tak vznikl náboženský systém křesťanstva. (1. Tim. 4:1) Tato imitace křesťanství se stala hlavní částí „Velkého Babylóna“, který se rozpíná po celé zemi do všech národů lidstva. Izajáš jej popisuje jako „město tyranských národů“.

⁹ Po více než čtyři tisíciletí, od založení původního Babylóna až dodnes, užívají krutí diktátoři tyranských duchovních jako svých pomocníků k utlačování a ovládání prostých lidí. Tak „člověk panoval nad člověkem k jeho škodě“. (Kaz. 8:9) Ježíšovi bylo lidu líto, „protože byli sedření a byli zmítáni sem a tam“ takovými falešnými náboženskými pastýři. Dnes je skupina, která si nejvíce zaslouží pokárání, označena jako „člověk bezzákonnosti“ a skládá se z domýšlivého duchovenstva křesťanstva, které stojí v čele odporu a pronásledování svědků Jehovových. — Mat. 9:36; 2. Tes. 2:3, 4.

10. a) Jak bylo podle Izajáše 25:3 „město tyranských národů“ přinuceno oslavit Jehovu a také se ho bát? b) Jak mluví Izajáš o Jehovovi a o jeho vztahu k „poníženému“ a k ‚tyranským lidem‘ podle Izajáše 25:4, 5?

¹⁰ V roce 1919 vysvobodil Jehova svůj pravý lid z nadvlády „Velkého Babylóna“. Toto „město tyranských národů“ bylo přinuceno oslavit Jehovu tím, že muselo s rozhořčením pozorovat „podivuhodné věci“, které vykonal tím, že obnovil své ctitele a podnítil je k dynamické činnosti. Stoupenci falešných náboženství jsou nuceni také se bát Jehovy, protože si musí uvědomit, co je čeká. Po staletí se tyranské duchovenstvo vyvyšovalo nad laiky. Ale nyní mluví Izajáš o Jehovovi, když říká: „Vždyť ses stal pevností poníženému, pevností chudému v tísni, kterou má, útočištěm před lijavcem, stínem před žárem, když supění tyranských lidí je jako lijavec proti zdi. Jako žár v bezvodé zemi si podmaňuješ hluk cizích lidí, jako žár stínem oblaku. I melodie tyranských lidí je potlačována.“ — Iz. 25:4, 5.

V „BABYLÓNĚ“ NEZAZNÍVÁ ŽÁDNÁ RADOSTNÁ PÍSEŇ

11. Proč nezaznívá v celé sféře „Velkého Babylóna“ žádná radostná píseň a jak se to projevilo při mezicírkevním shromáždění v italském Assisi?

¹¹ Taková je dnes opravdu situace v celé sféře „Velkého Babylóna“. Není tam slyšet žádná radostná píseň. Jeho náboženští vůdcové nevědí, kterého Boha by měli uctívat. To se jasně projevilo při mezicírkevním shromáždění, jež se konalo 27. října 1986 v Assisi v Itálii. Ve spojení s Mezinárodním rokem míru, který vyhlásily Spojené národy, se tam na pozvání papeže Jana Pavla II. shromáždili vůdcové hlavních náboženství „Velkého Babylóna“. Všichni se modlili za mír, někteří buddhističtí mnichové dokonce 12 hodin v jediném dnu. Ke komu se však modlili? Snad k Marii? Nebo ke svaté Trojici křesťanstva? Nebo k hinduistické trojici, či k tisícům bohů buddhismu, nebo snad k Alláhovi? Nebo dokonce ke zvířeti, k lišce, kterou uctívají šintoisté? Nebo snad byly nejpřijatelnější modlitby amerického Indiána z kmene Kro? Byl prý ‚nádherný ve své vznešené čelence‘, kouřil dýmku míru a pronášel své modlitby „do kouře, který stoupal v chladném vzduchu jako kadidlo“.

12. Se kterými slovy Micheášovými a Izajášovými se neztotožňují tito zástupci náboženství?

¹² Jedna věc je jistá: Žádný z těchto zástupců různých náboženství — počínaje buddhistickým dalajlámou až po „Jeho Eminenci“ Methodia z řecko–ortodoxní církve — se neztotožňuje s biblickými slovy u Micheáše 4:5: „My, my budeme chodit ve jménu Jehovy, našeho Boha, na neurčitý čas, ano navždy.“ Neztotožňují se s pravdou Izajášova inspirovaného výroku v kapitole 42, ve verších 5 a 8: „Tak řekl pravý Bůh, Jehova, stvořitel nebes a ten Vznešený, který je roztahuje; ten, kdo rozprostírá zemi a její výnos, ten, kdo dává dech lidem na ní a ducha těm, kteří po ní chodí: ‚Já jsem Jehova. To je mé jméno; a nikomu jinému nedám svou slávu, ani svou chválu rytinám.‘ “

13. Co se opravdu stalo v Assisi? Jak to Ježíš odsoudil, když byl ještě na zemi?

¹³ Okázalé obřady, nevšední roucha, opakované modlitby, to vše se v Assisi stalo velkou podívanou pro veřejnost. Právě takové věci odsoudil Jehovův Syn, když byl zde na zemi. Řekl o tehdejších náboženských vůdcích: „Všechny skutky, které dělají, dělají proto, aby je lidé viděli.“ Pak je přímo oslovil: „Běda vám, znalci Písma a farizeové, pokrytci, protože zavíráte nebeské království před lidmi. Vy sami totiž nevstupujete a těm, kteří jsou na cestě do něho, nedovolujete vejít.“ (Mat. 23:5, 13; viz též Matouše 6:1–8.) U Boha neplatí vnější okázalost ani místo uctívání. Ježíš řekl: „Bůh je Duch a ti, kteří jej uctívají, musí uctívat duchem a pravdou.“ — Jan 4:21, 24.

PRAVÝ ZDROJ MÍRU

14. a) Proč jsou modlitby náboženství světa o mír pokrytecké? b) Jak zní božský rozsudek nad náboženstvím křesťanstva?

¹⁴ Mohl by být někdo tak naivní, že by si tváří v tvář zmatku ve světských náboženstvích myslel, že by modlitby náboženských vůdců mohly přivodit světový mír? Ti se pokrytecky modlí již celá staletí, a zároveň se bez zábran účastnili válek národů, křižáckých tažení i potupných pronásledování. Jehovův prorok položil otázku: „Může Kušita změnit svou kůži nebo levhart své skvrny? Vy byste také byli schopni činit dobré, když jste osoby naučené činit špatné.“ (Jer. 13:23) Zejména křesťanstvo, jako vedoucí složka „Velkého Babylóna“, světové říše falešného náboženství, bylo zváženo na božských vahách a shledáno příliš lehkým. Je odsouzeno k záhubě. — Jer. 2:34, 35, 37; 5:29–31; Dan. 5:27.

15. Jak přivodí Jehova trvalý mír a jak slouží věci míru ti, kteří v Jehovu důvěřují?

¹⁵ Jehova, „Bůh pokoje“, způsobí trvalý mír tím, že zničí všechny, kteří se provinili krví, a zalidní zemi lidmi, kteří skutečně milují pravdu a spravedlnost. (Fil. 4:9) Podle slov krále Davida „budou vlastnit zemi“ mírní, kteří ‚důvěřují v Jehovu a činí dobro‘, a ti „vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje“. (Žalm 37:3, 11) Ti, kteří ‚stále důvěřují v Jehovu a činí dobro‘, slouží věci míru způsobem, jakým to nikdy nemohou činit ti, kteří přinášejí zmatené modlitby nejrůznějším bohům, modlám a obrazům. — Žalm 115:2–8; Iz. 44:14–20.

16. Jakou hostinu pořádá Jehova pro mírné, kteří se shromáždili z „města tyranských národů“?

¹⁶ Modlitby a naděje Božího lidu se opravdu velmi liší od modliteb a nadějí těch, kteří podporují „Velký Babylón“. A je zřetelně patrné, že „i melodie tyranských lidí je potlačována“. (Iz. 25:5) Ale o mírných, kteří jsou shromažďováni z „města tyranských národů“, říká Izajáš dále: „Jehova vojsk jistě udělá na této hoře pro všechny národy hostinu s jídly omaštěnými olejem, hostinu s vínem kvašeným na sedlině. . .přecezeným.“ (Iz. 25:6) Duchovní hody, kterých se dnes účastní ti, kdo přicházejí uctívat Jehovu, jsou bohaté a výživné, je to skutečná hostina. Naše srdce je posíleno, abychom vytrvali, a naše radost překypuje, když horlivě sloužíme Jehovovi v očekávání obnovy a hostiny z dobrých věcí, kterou Jehova přislíbil pro novou zemi. — Žalm 104:1, 14, 15; Mat. 19:28, „EP“.

17. Jaké „podivuhodné věci“ Jehova uskuteční a jakou radost to přivodí?

¹⁷ Jah, Jehova brzy učiní „podivuhodné věci“, když odstraní nejen „Velký Babylón“, ale také „tkaninu“ odsouzení, jež halí v důsledku Adamova hříchu lidstvo. (Iz. 25:7) Ano, na základě Ježíšovy oběti splní Bůh proroctví u Izajáše 25:8. „Opravdu navždy pohltí smrt, a svrchovaný Pán Jehova jistě setře slzy se všech obličejů. A z celé země odejme pohanu svého lidu, neboť tak mluvil sám Jehova.“ Bude to opravdu radost, až bude odstraněn hřích a smrt po Adamovi a bude možné přivítat milované, kteří se budou vracet ze spárů smrti. Opravdu nádherné bude vědomí, že Jehovovi věrní svědkové dali úplnou odpověď velkému posměvači, satanu ďáblovi. (Přísl. 27:11) Už nikdo je nebude potupovat, protože bude vítězně dokázána jejich ryzost. Jehova sám „ve věrnosti, v důvěryhodnosti“ splní věci, které prorokoval — své „rady od raných časů“. Celá země se stane spravedlivým rájem a bude naplněna spravedlivými lidmi. To je opravdu nádherná vyhlídka.

18. K jakému jednání jsme přes veškerý tlak rozhodnuti v souladu se slovy u Izajáše 25:9?

¹⁸ Naše stálá důvěra v Jehovu v těchto temných dobách bude zcela jistě odměněna. Bez ohledu na to, jakému tlaku musíme odolávat v každodenním životě — když se staráme o své rodiny, držíme se biblických zásad ve škole nebo vydáváme svědectví v obtížných územích —, stále důvěřujme v Jehovu. Budeme-li zachovávat důvěrný vztah k Jehovovi jako k tomu, ‚který slyší modlitbu‘, bude to pro nás znamenat jistou záchranu. (Žalm 65:2; 65:3, „KB“) Proto buďme rozhodnuti, že zůstaneme mezi těmi, kteří říkají slovy z Izajáše 25:9: „Pohleďte, to je náš Bůh. Doufali jsme v něho, a zachrání nás. To je Jehova. Doufali jsme v něho. Mějme radost a radujme se ze záchrany od něho.“

Otázky k opakování

◆ Jak je Jah, Jehova naší silou a mocí?

◆ Co je „město tyranských národů“?

◆ Jak bylo „město tyranských národů“ přinuceno oslavit Jehovu a také se ho bát?

◆ Co ukazuje, že ve „Velkém Babylóně“ není slyšet žádná radostná píseň?

◆ Které „podivuhodné věci“ ještě učiní Jehova pro svůj lid?