Třetí kapitola

„Urovnejme záležitosti“

Izajáš 1:10–31

1, 2. Ke komu Jehova přirovnává vládce a obyvatele Jeruzaléma a Judy a proč je to oprávněné?

OBYVATELÉ Jeruzaléma si vyslechli otevřené odsouzení zapsané u Izajáše 1:1–9 a nyní možná mají sklon ospravedlňovat se. Jistě by s hrdostí rádi poukázali na všechny ty oběti, které Jehovovi předkládají. Jehova však na tyto postoje reaguje zdrcující odpovědí uvedenou ve verších 10 až 15.  Tato pasáž začíná slovy: „Slyšte Jehovovo slovo, sodomští diktátoři. Dopřej sluchu zákonu našeho Boha, gomorský lide.“ (Izajáš 1:10)

² Sodoma a Gomora byly zničeny nejen kvůli svým zvráceným sexuálním praktikám, ale také kvůli svému zatvrzelému a povýšeneckému postoji. (1. Mojžíšova 18:20, 21; 19:4, 5, 23–25; Ezekiel 16:49, 50) Izajášovi posluchači musejí být šokováni, když slyší, že jsou přirovnáni k lidu ze zmíněných zlořečených měst.a Jehova však příslušníky svého národa vidí v pravém světle a Izajáš nijak nezmírňuje Boží poselství — jen aby jim ‚lechtal uši‘. (2. Timoteovi 4:3)

3. Co Jehova myslí svými slovy, že ‚má dost‘ obětí, které mu jeho lid přináší, a proč to tak je?

³ Povšimněme si, jak se Jehova dívá na formální uctívání, kterému se věnuje jeho lid. „‚Co mi prospěje množství vašich obětí?‘ říká Jehova. ‚Už mám dost celých zápalných obětí beranů a tuku dobře živených zvířat; a nenašel jsem žádné potěšení v krvi mladých býků a beránků a kozlů.‘“ (Izajáš 1:11) Izraelité zapomněli, že Jehova není odkázán na jejich oběti. (Žalm 50:8–13) Nepotřebuje nic z toho, co mu lidé mohou nabídnout. Pokud si tedy Izraelité myslí, že předkládáním polovičatých obětí prokazují Jehovovi nějakou laskavost, jsou na omylu. Jehova používá působivý řečnický obrat. Slova „už mám dost“ mohou být také přeložena jako „jsem přesycen“ nebo „jsem přeplněn“. Znáte ten pocit, kdy jste už tak najedení, že pouhý pohled na další jídlo ve vás vzbuzuje odpor? Podobně se Jehova díval na oběti Izraelitů. Byly mu zcela odporné.

4. Jak slova u Izajáše 1:12 ukazují marnost toho, že lid chodí do chrámu v Jeruzalémě?

⁴ Jehova pokračuje: „Když stále vcházíte, abyste viděli můj obličej, kdo to vyžadoval z vaší ruky, abyste pošlapávali má nádvoří?“ (Izajáš 1:12) Cožpak Jehovův zákon nevyžaduje, aby lidé ‚přišli a viděli Jehovův obličej‘, tedy aby byli přítomni v Jehovově chrámu v Jeruzalémě? (2. Mojžíšova 34:23, 24) Ano, ale oni tam přicházejí pouze z formalismu a k čistému uctívání přistupují rutinně, bez ryzích pohnutek. Jehova proto jejich četné návštěvy na jeho nádvořích hodnotí tak, jako by nádvoří „pošlapávali“. Výsledkem toho je pouze opotřebovaná podlaha.

5. Co patřilo k projevům uctívání, kterému se věnovali Židé, a proč se pro Jehovu staly „břemenem“?

⁵ Není tedy divu, že Jehova nyní používá ještě silnější slova: „Přestaňte vnášet další nehodnotné obilné oběti. Kadidlo — to je mi něčím odporným. Novoluní a sabat, svolávání shromáždění — nemohu strpět užívání zlověstné moci spolu se slavnostním shromážděním. Vaše novoluní a vaše sváteční období má duše nenávidí. Stala se mi břemenem; unavilo mě nosit je.“ (Izajáš 1:13, 14) Obilné oběti, kadidlo, Sabaty i posvátná shromáždění jsou součástí Zákona, který Bůh dal Izraeli. Pokud jde o „novoluní“, Zákon jen nařizuje, aby byla slavena, ale postupně se v souvislosti s nimi zavedly dobré tradice. (4. Mojžíšova 10:10; 28:11) Na novoluní se nyní pohlíží jako na měsíční sabat, kdy lidé nepracují, a dokonce se shromažďují, aby byli poučováni proroky a kněžími. (2. Královská 4:23; Ezekiel 46:3; Amos 8:5) Tyto zvyky nejsou nesprávné. Problém však je v tom, že jsou prováděny pouze naoko. Židé se navíc uchylují ke „zlověstné moci“ neboli ke spiritistickým zvyklostem a Boží zákon dodržují jen formálně.b Jejich projevy uctívání jsou tudíž pro Jehovu „břemenem“.

6. V jakém smyslu se Jehova ‚unavil‘?

⁶ V jakém smyslu se však mohl Jehova cítit ‚unaven‘? Vždyť má ‚hojnost dynamické energie. Neunavuje se ani neumdlévá.‘ (Izajáš 40:26, 28) Jehova používá působivý řečnický obrat, kterým nám pomáhá pochopit své pocity. Nesli jste už někdy nějaký těžký náklad tak dlouho, že vás to úplně vysílilo a vaší jedinou touhou bylo náklad shodit? Právě tak Jehova pohlíží na pokrytecké uctívání, kterému se věnuje jeho lid.

7. Proč Jehova přestal naslouchat modlitbám svého lidu?

⁷ Jehova nyní mluví o nejdůvěrnějším a nejosobnějším aktu uctívání. „Když rozestíráte dlaně, schovávám před vámi oči. I když vznášíte mnoho modliteb, nenaslouchám; vaše ruce, ty se naplnily krveprolitím.“ (Izajáš 1:15) Rozprostírání dlaní nebo pozvedání rukou dlaněmi vzhůru je gesto vyjadřující snažnou prosbu. Tento postoj však ztratil pro Jehovu význam, protože lid má ruce plné krveprolití. V zemi bují násilí. Na denním pořádku je utlačování slabých. Je tedy ohavné, když se tento sobecký národ modlí k Jehovovi a prosí o požehnání. Není divu, že Jehova říká: „Nenaslouchám.“

8. Jaké chyby se dnes dopouští křesťanstvo a jak se do podobné pasti dostávají také někteří křesťané?

⁸ Podobné je to v dnešní době v případě křesťanstva. Tím, že neustále opakuje prázdné modlitby a koná další nábožné ‚skutky‘, si Boží přízeň nezískává. (Matouš 7:21–23) Je velmi důležité, abychom do stejné pasti nepadli i my. Může se stát, že se křesťan začne dopouštět nějakého závažného hříchu a potom usoudí, že když své jednání utají a přitom zvýší svou činnost v křesťanském sboru, svůj hřích tím nějak vyváží. Takové formalistické skutky se však Jehovovi nelíbí. Duchovní onemocnění je možné vyléčit pouze jedním způsobem, jak to ukazují další verše z knihy Izajáš.

Lék na duchovní onemocnění

9, 10. Jak je v našem uctívání Jehovy důležitá čistota?

⁹ Soucitný Bůh Jehova nyní přechází k vřelejšímu, prosebnějšímu tónu: „Umyjte se; očistěte se; odstraňte od mých očí špatnost svých jednání; přestaňte činit špatné. Učte se činit dobré; pátrejte po právu; napravte utlačovatele; konejte soud pro chlapce bez otce; ujměte se pře vdovy.“ (Izajáš 1:16, 17) Zde nacházíme řadu devíti pravidel neboli příkazů. První čtyři jsou negativní, a to v tom smyslu, že se týkají odstranění hříchu. Posledních pět příkazů se týká pozitivních kroků, které vedou k požehnání od Jehovy.

¹⁰ Mytí a čistota byly vždy významnou součástí čistého uctívání. (2. Mojžíšova 19:10, 11; 30:20; 2. Korinťanům 7:1) Jehova však chce, aby očištění šlo do větší hloubky, až do samotného srdce jeho ctitelů. Nejdůležitější je mravní a duchovní čistota a právě o těchto druzích čistoty Jehova mluví. První dva příkazy v 16. verši nejsou pouhým opakováním. Jeden znalec hebrejské gramatiky se domnívá, že první příkaz — „umyjte se“ — se vztahuje na počáteční krok očišťování, kdežto druhý příkaz — „očistěte se“ — se týká trvalého úsilí zachovat si tuto čistotu.

11. Co bychom měli dělat, chceme-li bojovat proti hříchu, avšak co bychom nikdy udělat neměli?

¹¹ Před Jehovou nemůžeme nic utajit. (Job 34:22; Přísloví 15:3; Hebrejcům 4:13) Proto jeho příkaz „odstraňte od mých očí špatnost svých jednání“ může mít pouze jeden význam — přestat s konáním toho, co je špatné. To znamená nesnažit se zatajit závažné hříchy, protože už to samo o sobě je hříchem. Přísloví 28:13 varují: „Kdo přikrývá své přestupky, nebude mít úspěch, ale tomu, kdo je vyznává a opouští, bude projeveno milosrdenství.“

12. (a) Proč je důležité ‚učit se činit dobré‘? (b) Jak zejména starší mohou uplatňovat příkazy, že máme ‚pátrat po právu‘ a ‚napravovat utlačovatele‘?

¹² Z pozitivních kroků, které Jehova přikazuje v 17. verši 1. kapitoly knihy Izajáš, se toho můžeme hodně dozvědět. Povšimněme si, že Jehova neříká, abychom pouze ‚činili dobré‘, ale říká, abychom se ‚učili činit dobré‘. K tomu potřebujeme mít osobní studium Božího slova. Tak pochopíme, co je v Božích očích dobré, a budeme to chtít dělat. Jehova také neříká, že bychom pouze měli ‚vykonávat právo‘, ale říká, že máme ‚pátrat po právu‘. I zkušení starší musí důkladně pátrat v Božím slovu, aby zjistili, jak správně postupovat v některých složitých případech. Jejich úkolem je také ‚napravovat utlačovatele‘, jak Jehova přikazuje dál. Tyto směrnice jsou v dnešní době pro křesťanské pastýře důležité. Ti totiž chtějí chránit stádo před ‚utlačujícími vlky‘. (Skutky 20:28–30)

13. Jak bychom dnes mohli uplatnit příkazy týkající se chlapce bez otce, a vdovy?

¹³ Poslední dva příkazy se týkají zranitelnějších příslušníků Božího lidu, totiž sirotků a vdov. Svět má sklon tyto lidi využívat, ale mezi Božími ctiteli to tak nesmí být. Láskyplní starší ‚konají soud‘ ve prospěch chlapců a děvčat bez otce, kteří jsou ve sboru, a pomáhají jim získat právo a ochranu ve světě, který je chce zneužít a zkazit. Starší ‚se ujímají pře‘ vdovy neboli za ni „zápasí“, což může být další význam použitého hebrejského slova. Ano, všichni křesťané chtějí být těm mezi námi, kdo jsou v nouzi, útočištěm a zdrojem útěchy a práva, protože tito lidé jsou pro Jehovu drahocenní. (Micheáš 6:8; Jakub 1:27)

14. Jaké jasné poselství je předloženo u Izajáše 1:16, 17?

¹⁴ Prostřednictvím těchto devíti příkazů předává Jehova opravdu pevné a jasné poselství. Ti, kdo se dopustili nějakého hříchu, sami sebe někdy přesvědčují, že dělat to, co je správné, je nad jejich síly. Takové uvažování je zhoubné. Kromě toho je mylné. Jehova ví — a chce, abychom to věděli i my —, že s jeho pomocí může kterýkoli hříšník skoncovat se svým hříšným jednáním, obrátit se a dělat to, co je správné.

Soucitná, odůvodněná prosba

15. Jak někdy bývá nesprávně chápán slovní obrat „urovnejme záležitosti mezi sebou“ a co tato slova ve skutečnosti znamenají?

¹⁵ Jehovův hlas je nyní ještě vřelejší a soucitnější: „‚Tak pojďte a urovnejme záležitosti mezi sebou,‘ říká Jehova. ‚I kdyby se vaše hříchy prokázaly být jako šarlat, budou vybíleny právě jako sníh; i kdyby byly rudé jako karmínová látka, stanou se dokonce podobnými vlně.‘“ (Izajáš 1:18) Výzva, kterou je tento překrásný verš uveden, bývá často nepochopena. Například v Ekumenickém překladu je napsáno: „Projednejme to spolu.“ Jako by obě strany musely udělat ústupky, aby se dohodly. Tak to ale není! Jehova nenese žádnou vinu, a už vůbec ne v tom, jak jednal s tímto vzpurným a pokryteckým národem. (5. Mojžíšova 32:4, 5) Uvedený verš se netýká rozhovoru mezi stranami, které jsou si rovné a učiní ústupky, ale týká se tribunálu, který má zajistit právo. Jako by zde Jehova předvolával Izrael k soudnímu přelíčení.

16, 17. Jak víme, že Jehova je ochoten odpustit dokonce i závažné hříchy?

¹⁶ To může být děsivá představa. Jehova však je ten nejmilosrdnější a nejsoucitnější Soudce. Ve schopnosti odpouštět se mu nikdo nevyrovná. (Žalm 86:5) Jedině on může z Izraele sejmout hříchy, které jsou „jako šarlat“, a ‚vybílit je jako sníh‘. Poskvrnění způsobené hříchem nemůže být odstraněno žádnými lidskými snahami, žádnými předepsanými skutky, ani oběťmi či modlitbami. Hřích může být smyt pouze tím, že ho Jehova odpustí. Bůh odpouští za podmínek, které sám stanovuje a ke kterým patří opravdové a upřímné pokání.

¹⁷ Tato pravda je tak důležitá, že ji Jehova opakuje v poetické podobě — ‚karmínové‘ hříchy se stanou podobnými nové, nebarvené bílé vlně. Jehova chce, abychom věděli, že je opravdu Tím, kdo odpouští hříchy, a to dokonce hříchy velmi závažné, ale pouze v případě, že provinilec činí skutečné pokání. Ti lidé, pro které je těžké uvěřit, že to platí i v jejich případě, by měli uvažovat o takových příkladech, jako byl Manasse. Ten hřešil strašlivým způsobem a navíc mnoho let. Činil však pokání a bylo mu odpuštěno. (2. Paralipomenon 33:9–16) Jehova chce, abychom všichni, tedy i ti, kdo se dopustili závažných hříchů, věděli, že nikdy není příliš pozdě na to, abychom s ním ‚urovnali záležitosti‘.

18. Jakou volbu dává Jehova svému vzpurnému lidu?

¹⁸ Jehova svému lidu připomíná, že se musí rozhodnout. „Projevíte-li ochotu a opravdu budete naslouchat, budete jíst dobré věci země. Ale odmítnete-li a skutečně budete vzpurní, budete pohlceni mečem; vždyť tak mluvila samotná Jehovova ústa.“ (Izajáš 1:19, 20) Zde Jehova klade důraz na postoje a pro podtržení své myšlenky přitom používá další působivý řečnický obrat. Juda si může zvolit: buď bude jíst, nebo bude pohlcena. Budou-li její obyvatelé ochotni naslouchat Jehovovi a řídit se tím, co říká, budou jíst dobrý výnos země. Ale pokud setrvají ve svém vzpurném postoji, budou pohlceni, a to mečem svých nepřátel. Zdá se téměř nepředstavitelné, že by si nějaký národ zvolil raději meč svých nepřátel než milosrdenství a blahobyt od Boha, který odpouští. To se však v případě Jeruzaléma stalo, jak vyplyne z následujících veršů Izajáše.

Žalozpěv nad milovaným městem

19, 20. (a) Jak Jehova sděluje, že pociťuje zradu? (b) Proč je možné říci, že ‚v Jeruzalémě pobývala spravedlnost‘?

¹⁹ Ze slov Izajáše 1:21–23 můžeme vidět celý rozsah ničemnosti tehdejšího Jeruzaléma. Izajáš nyní začíná inspirovanou báseň ve stylu žalozpěvu neboli nářku: „Jak se jen to věrné městečko stalo prostitutkou! Bylo plné smyslu pro právo; pobývala v něm spravedlnost, ale nyní vrahové.“ (Izajáš 1:21)

²⁰ Jeruzalém poklesl skutečně hluboko. Z manželky, která kdysi byla věrná, se nyní stala prostitutka. Jakými jinými slovy by mohl být působivěji sdělen pocit zrady a zklamání, který Jehova má? V tomto městě ‚pobývala spravedlnost‘. Kdy? Víme, že už v době Abrahama, tedy ještě před tím, než vznikl Izrael, se město nazývalo Salem. Vládl v něm muž, který byl králem i knězem. Jeho jméno Melchisedek znamená „král spravedlnosti“, a je zřejmé, že bylo příhodné. (Hebrejcům 7:2; 1. Mojžíšova 14:18–20) Asi 1 000 let po Melchisedekovi dosáhl Jeruzalém určitého vrcholu za kralování Davida a Šalomouna. „Pobývala v něm spravedlnost“, a to zejména tehdy, když jeho králové dávali lidu příklad tím, že chodili po Jehovových cestách. V Izajášově době je to však dávnou minulostí.

21, 22. Co znamená struska a zředěné pivo a proč si judští vůdci zaslouží, aby byli takto označeni?

²¹ Zdá se, že problém je do značné míry zaviněn vůdci lidu. Izajáš pokračuje ve svém nářku těmito slovy: „Tvé stříbro se stalo zpěněnou struskou. Tvé pšeničné pivo je zředěno vodou. Tvá knížata jsou zatvrzelá a jsou společníky zlodějů. Každý z nich miluje úplatek a honí se za dary. Nevykonávají soud pro chlapce bez otce; a dokonce ani právní pře vdovy k nim nezískává přístup.“ (Izajáš 1:22, 23) Dvě působivá přirovnání, která následují hned za sebou, připravují čtenáře na to, co bude dál. Kovář u své tavné pece sbírá z roztaveného stříbra zpěněnou strusku a vyhazuje ji. Právě strusce, tedy ne stříbru, se podobají izraelská knížata a izraelští soudci. Musí být znehodnoceni. Nejsou o nic užitečnější než pivo, které bylo zředěno vodou a ztratilo chuť. Takový nápoj se hodí jen k tomu, aby byl vylit.

²² Verš 23 ukazuje, proč si vůdcové lidu zasluhují takový popis. Mojžíšský Zákon povznášel Boží lid a odděloval ho od ostatních národů. Bylo to dáno například nařízením chránit vdovy a sirotky. (2. Mojžíšova 22:22–24) V Izajášově době však má chlapec bez otce jen malou naději, že se mu dostane příznivého rozsudku. A vdova, ta ani nemůže najít někoho, kdo by její případ vyslechl, natož aby se v její prospěch namáhal. Ne, tito soudci a vůdci jsou příliš zaneprázdněni svými vlastními zájmy — vymáhají úplatky, shánějí dary a slouží jako společníci zlodějům, nepochybně tedy chrání zločince, ale jejich oběti nechávají trpět. Mnohem horší je však to, že jsou ve svých proviněních ‚zatvrzelí‘. To je opravdu žalostný stav.

Jehova svůj lid přečistí

23. Jaké pocity ke svým nepřátelům Jehova vyjadřuje?

²³ Takové zneužívání moci Jehova nebude tolerovat navždy. Izajáš pokračuje: „Proto výrok pravého Pána, Jehovy vojsk, Izraelova Mocného, je: ‚Aha! Ulevím si od svých protivníků a pomstím se na svých nepřátelích.‘“ (Izajáš 1:24) Jehova je zde pojmenován třemi způsoby, které zdůrazňují, že je právoplatným Pánem a že má obrovskou moc. Zvolání „aha!“ pravděpodobně znamená, že Jehovova lítost je nyní spojena s rozhodnutím jednat v souladu se svou zlobou. Jistě má pro to důvod.

24. Jaký přečišťovací proces chce Jehova použít na svůj lid?

²⁴ Jehovův vlastní lid ze sebe učinil Jehovova nepřítele. Plně si zaslouží Boží pomstu. Jehova si od Izraelitů „uleví“ neboli zbaví se jich. Znamená to snad, že zcela a natrvalo vyhladí lid pro své jméno? Ne, protože dále říká: „A obrátím svou ruku zpátky na tebe a odtavím tvou zpěněnou strusku jako louhem a odstraním všechny tvé odpady.“ (Izajáš 1:25) Jehova nyní používá jako znázornění přečišťovací proces. Přečišťovač ve starověku často používal louh, který měl pomoci oddělit strusku od vzácného kovu. Podobně i Jehova svůj lid ‚potrestá ve vhodné míře‘, protože na něho nepohlíží jako na zcela ničemný. Odejme z něj jen „odpady“ — lidi, kteří jsou zatvrzelí a nežádoucí, kteří odmítají učit se a poslouchat.c (Jeremjáš 46:28) Tato slova jsou dějinami zaznamenanými předem a Izajáš měl tu výsadu je zapsat.

25. (a) Jak Jehova přečistil svůj lid v roce 607 př. n. l.? (b) Kdy Jehova přečistil svůj lid v naší době?

²⁵ Jehova skutečně přečistil svůj lid, protože odstranil zpěněnou strusku v podobě zkažených vůdců a dalších buřičů. V roce 607 př. n. l., dlouho po tom, co žil Izajáš, byl Jeruzalém zničen a jeho obyvatelé byli na 70 let odvedeni do Babylónu do vyhnanství. To v některých ohledech připomíná krok, který Bůh podnikl mnohem později. Proroctví u Malachiáše 3:1–5, které bylo zapsáno dlouho po vyhnanství v Babylóně, ukázalo, že Bůh znovu vykoná přečišťovací dílo. Zmíněné proroctví poukázalo na dobu, kdy Jehova Bůh v doprovodu ‚posla smlouvy‘, Ježíše Krista, přijde do svého duchovního chrámu. Je nepochybné, že se to stalo na konci první světové války. Jehova prozkoumal všechny ty, kdo tvrdili, že jsou křesťané, a prosel pravé křesťany od falešných. Jaký to přineslo výsledek?

26–28. (a) Jak se poprvé splnila slova z Izajáše 1:26? (b) Jak se toto proroctví splnilo v dnešní době? (c) Jak z tohoto proroctví mohou mít dnes prospěch starší?

²⁶ Jehova odpovídá: „Opět přivedu zpátky pro tebe soudce jako zprvu a rádce pro tebe jako na začátku. Potom budeš nazváno Město spravedlnosti, Věrné městečko. Sion bude vyplacen právem a ti jeho, kteří se vracejí, spravedlností.“ (Izajáš 1:26, 27) První splnění tohoto proroctví zažil starověký Jeruzalém. Když se v roce 537 př. n. l. vyhnanci vrátili do svého milovaného města, opět tam byli věrní soudci a rádci, jako v minulosti. Proroci Ageus a Zecharjáš, kněz Jozue, písař Ezra a místodržitel Zerubbabel vedli věrný ostatek těch, kdo se vrátili, a usměrňovali je, aby chodili po Božích cestách. K ještě důležitějšímu splnění však došlo ve 20. století.

²⁷ V roce 1919 Jehovovi novodobí ctitelé vyšli z období zkoušek. Byli osvobozeni z duchovního zajetí ve Velkém Babylónu, světové říši falešného náboženství. Rozdíl mezi věrným pomazaným ostatkem a odpadlým duchovenstvem křesťanstva začal být zřejmý. Bůh opět požehnal svému lidu a ‚přivedl zpátky pro něj soudce a rádce‘, věrné muže, kteří Božím ctitelům dávají rady na základě Božího slova, a ne na základě lidských tradic. Mezi členy ‚malého stáda‘, jež je stále menší, a mezi miliony jejich společníků z ‚jiných ovcí‘, je takových mužů tisíce. (Lukáš 12:32; Jan 10:16; Izajáš 32:1, 2; 60:17; 61:3, 4)

²⁸ Starší pamatují na to, že čas od času působí ve sboru jako ‚soudci‘ — proto, aby sbor udrželi mravně a duchovně čistý a aby pokárali provinilce. Mají hluboký zájem na tom, aby věci dělali Božím způsobem a přitom napodobovali Boží milosrdný a vyrovnaný smysl pro právo. Ve většině záležitostí však slouží jako ‚rádci‘. Tím se samozřejmě zcela liší od knížat či tyranů. Starší se také ze všech sil snaží, aby v nikom dokonce ani nevzbudili zdání, že ‚panují nad těmi, kdo jsou Božím dědictvím‘. (1. Petra 5:3)

29, 30. (a) Co Jehova prohlašuje vzhledem k těm, kdo odmítají využít přečišťovací proces? (b) V jakém smyslu se lidé ‚stydí‘ kvůli svým stromům a zahradám?

²⁹ A co „struska“, o které se mluví v Izajášově proroctví? Co se stane s těmi, kdo odmítají využít Boží přečišťovací proces? Izajáš pokračuje: „A ke zřícení vzbouřenců a hříšných dojde současně, a ti, kdo opouštějí Jehovu, dospějí ke svému konci. Vždyť se budou stydět za mohutné stromy, po nichž jste toužili, a budete zaraženi kvůli zahradám, které jste si vyvolili.“ (Izajáš 1:28, 29) Ti, kdo se bouří a hřeší proti Jehovovi, a přitom přehlížejí varovná poselství jeho proroků tak dlouho, až už je příliš pozdě, postupují ke „zřícení“ a „dospějí ke svému konci“. To se stane v roce 607 př. n. l. Co však znamenají zmínky o stromech a zahradách?

³⁰ Trvalým problémem Judejců bylo modlářství. V jejich zkažených zvyklostech často plní určitou úlohu stromy, zahrady a háje. Například ctitelé Baala a Aštoret, jeho manželky, věří, že když je sucho, jsou tito bohové mrtví a jsou pohřbeni. S cílem přimět je, aby ožili a aby spolu měli pohlavní styky a tak způsobili, že se země stane úrodnou, se modláři shromažďují pod „posvátnými“ stromy v hájích nebo zahradách a provádějí zvrácené sexuální praktiky. Když se spustí déšť a země začne plodit, je zásluha připisována falešným bohům. Modláři se totiž domnívají, že se potvrdily jejich pověry. Ale až Jehova přivede modláře k jejich naprostému konci, žádné modly je neochrání. Vzbouřenci se za nemohoucí stromy a zahrady budou „stydět“.

31. Před čím, co je mnohem horší než stud, stojí modláři?

³¹ Modlářské Judejce však čeká ještě něco horšího než stud. Jehova nyní ve znázornění dělá určitý posun a ke stromu přirovnává samotného modláře. „Stanete se totiž podobnými velkému stromu, jehož listí usychá, a zahradě, která nemá vodu.“ (Izajáš 1:30) Toto přirovnání je v horkém, suchém podnebí Středního východu velmi vhodné. Žádný strom ani žádná zahrada nevydrží dlouho, pokud nemá stálý přísun vody. Jestliže takové rostlinstvo uschne, může obzvlášť snadno podlehnout ohni. Přirovnání proto ve 31. verši přirozeně pokračuje.

32. (a) Kdo je „silný muž“, o kterém se mluví ve 31. verši? (b) V jakém smyslu se stane „koudelí“, jaká ‚jiskra‘ ho zapálí a jak to dopadne?

³² „Silný muž se jistě stane koudelí a výplod jeho činnosti jiskrou; a oba jistě vzplanou současně a nebude, kdo by hasil.“ (Izajáš 1:31) Kdo je tento „silný muž“? Použitý hebrejský výraz nese myšlenku síly a bohatství. Pravděpodobně se vztahuje na blahobytného, sebejistého ctitele falešných bohů. V Izajášově době, stejně jako dnes, není málo lidí, kteří zavrhují Jehovu a jeho čisté uctívání. A zdá se, že někteří jsou dokonce úspěšní. Jehova však varuje, že tito lidé budou jako ‚koudel‘, podřadné lněné vlákno, které je tak chatrné a suché, že se rozpadne jakoby už při samotném zápachu kouře. (Soudci 16:8, 9) Výsledek činnosti modláře — ať už místo Jehovy uctívá svou modlu, své bohatství nebo cokoli jiného — se bude podobat vznícené ‚jiskře‘. Jak jiskra, tak i koudel budou pohlceny, zničeny ohněm, který nikdo nemůže uhasit. Žádná síla ve vesmíru nemůže zvrátit Jehovovy dokonalé rozsudky.

33. (a) Jak je z Božích varování před přicházejícím soudem patrné také Boží milosrdenství? (b) Jakou příležitost Jehova nyní dává lidstvu a jak se to dotýká každého z nás?

³³ Je toto závěrečné poselství vůbec v souladu s poselstvím o milosrdenství a odpouštění zapsaném v 18. verši? Rozhodně ano. Jehova používá své služebníky, aby takováto varování zapisovali a předávali právě proto, že je milosrdný. Vždyť „netouží, aby byl někdo zahuben, ale touží, aby všichni dosáhli pokání“. (2. Petra 3:9) Každý pravý křesťan má dnes výsadu ohlašovat lidstvu Boží varovná poselství, aby ti, kdo činí pokání, mohli mít užitek z Božího velkorysého odpouštění a mohli žít navždy. Od Jehovy je opravdu velmi laskavé, že lidem dává možnost „urovnat záležitosti“ s ním, než bude příliš pozdě.

[Poznámky pod čarou]