IZAJÁŠ
[záchrana od Jehovy].
Prorok, syn Amoce (ne proroka Amose). Sloužil Judě a Jeruzalému za dnů judských králů Uzzijáše, Jotama, Achaza a Ezekjáše. (Iz 1:1) V severním izraelském království tehdy vládli králové Pekach a Hošea, a v době, kdy Izajáš sloužil jako prorok, toto království skončilo (v roce 740 př. n. l.). Izajášovými současníky byli proroci Micheáš, Ozeáš a Oded. Izajáš patrně zahájil svou prorockou dráhu později než Ozeáš a dříve než Micheáš. (2Pa 28:9; Oz 1:1; Mi 1:1)
V době, kdy Izajáš působil v Judě jako prorok, zejména za dnů krále Achaza, bylo království v ubohém mravním stavu. Vzpurnost se projevovala jak u knížat, tak i u lidu a národ byl v Jehovových očích nemocný, jak jeho hlava, tak i jeho srdce. Panovníci byli označováni jako „sodomští diktátoři“ a lid byl přirovnán k ‚lidu gomorskému‘. (Iz 1:2–10) Izajášovi bylo předem řečeno, že jejich uši budou nepřístupné. Jehova řekl, že tato situace bude trvat, dokud národ nedospěje k zániku, a že z něj bude zanechána pouze „desetina“, „svaté semeno“, jako pařez mohutného kmene. Tuto malou skupinu lidí jistě Izajášovo prorokování potěšilo a posílilo jejich víru, zatímco ostatní členové národa na toto proroctví nedbali. (Iz 6:1–13)
Izajáš se sice soustřeďoval na Judu, ale pronesl také proroctví o Izraeli a okolních národech, protože měly jak na situaci v Judě, tak i na její dějiny vliv. V postavení proroka působil Izajáš dlouho — začal asi v roce 778 př. n. l., kdy zemřel král Uzzijáš, nebo snad i dříve, a sloužil ještě nějaký čas po 14. roce vlády Ezekjáše (732 př. n. l.). (Iz 36:1, 2; 37:37, 38)
Izajášova rodina. Izajáš byl ženatý. Jeho manželka je označována jako ‚prorokyně‘ (Iz 8:3), což patrně znamená víc než jen manželka proroka. Je zřejmé, že měla od Jehovy pověření k prorocké činnosti, jako je měla v době soudců Debora a za Josijášovy vlády prorokyně Chulda. (Sd 4:4; 2Kr 22:14)
Bible uvádí jménem dva z Izajášových synů, kteří mu byli dáni jako „znamení a zázraky v Izraeli“. (Iz 8:18) Šear-jašub byl za dnů Achazových dost velký na to, aby mohl svého otce Izajáše doprovázet k tomuto králi, jemuž Izajáš sdělil poselství. Jméno Šear-jašub znamená „pouhý ostatek (ti zbývající) se vrátí“. Toto jméno má prorocký význam a znamená, že jako je jisté, že syn, který se Izajášovi narodil, dostal toto jméno, stejně jistě bude v patřičném čase judské království poraženo a až skončí vyhnanství, vrátí se pouhý ostatek. (Iz 7:3; 10:20–23) Tento malý ostatek se vrátil v roce 537 př. n. l., kdy perský král Kýros vydal výnos, jímž pro ně po 70letém vyhnanství v Babylóně vyhlásil svobodu. (2Pa 36:22, 23; Ezr 1:1; 2:1, 2)
Další Izajášův syn dostal jméno ještě před svým početím; jméno bylo napsáno na tabulku a ověřeno spolehlivými svědky. Tato věc byla patrně až do narození syna zachována v tajnosti. Potom mohli svědkové vystoupit a dosvědčit, že prorok předpověděl jeho narození; tím bylo potvrzeno, že tato událost má prorocký význam. Chlapec dostal na Boží příkaz jméno Maher-šalal-chaš-baz, jež znamená „Pospíchej, kořisti! On spěchal k plenění; nebo ‚Pospícháním ke kořisti on spěchal k plenění‘“. Bylo řečeno, že dříve než tento syn bude umět zavolat „Můj otče!“ a „Má matko!“, bude nebezpečí, které hrozí Judě následkem spiknutí Sýrie a desetikmenného izraelského království, odstraněno. (Iz 8:1–4)
Proroctví ukázalo, že úleva nastane pro Judu brzy, a úleva skutečně přišla, když do tažení, které proti Judě podnikli syrský král Recin a izraelský král Pekach, zasáhla Asýrie. Asyřané se zmocnili Damašku a později, v roce 740 př. n. l., vyplenili a zničili izraelské království, a tím zcela splnili prorocký význam chlapcova jména. (2Kr 16:5–9; 17:1–6) Ale král Achaz, místo aby důvěřoval v Jehovu, snažil se hrozbu ze strany Sýrie a Izraele odvrátit a chtěl úplatkem získat ochranu od asyrského krále. Jehova proto dovolil, aby se Asyřané stali pro Judu velkým nebezpečím a aby skutečně do země vtrhli jako záplava a dostali se až k samotnému Jeruzalému, jak to Izajáš varovně předpověděl. (Iz 7:17–20)
Izajáš mluvil mnohokrát o „znameních“, která Jehova dá; k nim patřili dva Izajášovi synové a v jednom případě Izajáš sám. Jehova přikázal, aby Izajáš tři roky chodil nahý a bosý, což bylo znamením a předzvěstí proti Egyptu a proti Etiopii. Bylo tím ukázáno, že je asyrský král odvede do zajetí. (Iz 20:1–6; srovnej Iz 7:11, 14; 19:20; 37:30; 38:7, 22; 55:13; 66:19.)
Proroctví o vyhnanství a obnově. Izajáš také dostal výsadu předpovědět, že Asýrie nebude tím národem, který sesadí z trůnu judské krále a zničí Jeruzalém, ale že to udělá Babylón. (Iz 39:6, 7) Když Asýrie zaplavila Judu „až po krk“, Izajáš sdělil králi Ezekjášovi utěšující zprávu, že asyrská vojska do města nevstoupí. (Iz 8:7, 8) Jehova své slovo potvrdil, když poslal anděla, který pobil 185 000 asyrských silných mužů i velitelů, a tak Jeruzalém osvobodil. (2Pa 32:21)
Bezpochyby největší radost působilo Izajášovi to, že mu Jehova udělil výsadu pronášet a napsat mnoho proroctví o obnově jeho milovaného Jeruzaléma. Jehova sice připustil, aby jeho lid, který se mu vzpíral a bouřil se proti němu, odešel do vyhnanství, ale v patřičném čase hodlal Babylón soudit, protože Babylón jednal zlomyslně a chtěl držet Boží lid v zajetí navždy. Řada Izajášových proroctví pojednává o Božím soudu nad Babylónem a o tom, že z Babylóna zbudou jen opuštěné sutiny a nikdy nebude obnoven. (Iz 45:1, 2; kapitoly 13, 14, 46–48)
Proroctví o obnově, která nacházíme v celé Izajášově knize, oslavují Jehovovu nezaslouženou laskavost a jeho milosrdenství, které projevuje svému lidu i celému lidstvu. Předpovídají dobu, kdy Jeruzalém bude vyvýšen do nového postavení před Jehovou, a obdrží slávu, kterou uvidí všechny národy; předpovídá také dobu, kdy Jeruzalém přinese všem národům požehnání. Jeruzalém byl skutečně obnoven a znovu vystaven a byl požehnán tím, že v něm byl přítomen Mesiáš, který „vrhl světlo na život a na neporušenost prostřednictvím dobré zprávy“. (2Ti 1:10) Obnovení Jeruzaléma mělo mít ještě větší a vznešenější splnění v budoucnosti. (Ří 15:4; 1Ko 10:11; Ga 4:25, 26)
Účinky Izajášovy práce. Izajáš napsal nejen biblickou knihu, která nese jeho jméno, ale patrně také nejméně jednu historickou knihu, záležitosti krále Uzzijáše, která bezpochyby patřila k úředním záznamům národa. (2Pa 26:22) Tím, že Izajáš jako prorok věrně vykonal svou práci, kterou mu Jehova určil, výrazně ovlivnil dějiny národa, zejména tím, že poskytoval rady a vedení spravedlivému králi Ezekjášovi. Mnohá z Izajášových proroctví se také ve větším měřítku splňují na Mesiášovi a na jeho Království. Křesťanská řecká písma často z Izajášovy knihy citují a mnohokrát se na ni odvolávají. Křesťanští pisatelé v mnoha případech uplatňují Izajášova proroctví na Ježíše Krista nebo poukazují na to, že se v jejich době Izajášova proroctví splňují.