Od chodidla nohy až po hlavu na něm není zdravé místo.“ (Izajáš 1:5, 6a) Juda je v odporném, chorobném stavu — od hlavy až k patě je duchovně nemocná. To je opravdu chmurná diagnóza.

¹² Mělo by nám být Judy líto? Jistě ne. O staletí dříve byl celý izraelský národ patřičným způsobem varován před trestem za neposlušnost. Mimo jiné bylo Izraelitům řečeno: „Jehova tě postihne zhoubným bolákem na obou kolenou a obou nohách, z něhož se nebudeš schopen uzdravit, od chodidla tvé nohy k temeni tvé hlavy.“ (5. Mojžíšova 28:35) Tyto následky svého tvrdošíjného jednání Juda nyní v obrazném smyslu zažívá. A tomu všemu se obyvatelé Judy mohli vyhnout, kdyby Jehovu poslouchali.

13, 14. (a) Jaká zranění byla způsobena Judě? (b) Přimějí Judu její utrpení k tomu, aby přehodnotila své vzpurné jednání?

¹³ V popisu žalostného stavu Judy Izajáš pokračuje těmito slovy: „Zranění a zhmožděniny a čerstvé podlitiny — nebyly vymačkány ani zavázány ani se nezměkčovalo olejem.“ (Izajáš 1:6b) Zde prorok mluví o třech druzích poranění: o zraněních (říznutích, která jsou způsobena například mečem nebo nožem), o zhmožděninách (podlitinách, které vzniknou následkem bití) a čerstvých podlitinách (čerstvých, otevřených bolácích, které se nezhojí). Tak je vyjádřena představa o člověku, který byl krutě potrestán všemi myslitelnými způsoby, přičemž úrazu neunikla žádná část jeho těla. Juda je skutečně ve zuboženém stavu.

¹⁴ Přiměje snad tento bídný stav Judu k tomu, aby se vrátila k Jehovovi? Ne! Juda se podobá vzbouřenci popsanému v Příslovích 29:1: „Muž, který je opětovně kárán, ale zatvrzuje svou šíji, bude zlomen náhle, a to bez uzdravení.“ Národ se patrně neuzdraví. Podle Izajášových slov jeho rány „nebyly vymačkány ani zavázány ani se nezměkčovalo olejem“.b V určitém smyslu Juda připomíná otevřený, neovázaný bolák, který se rozšiřuje do všech stran.

15. Jakými způsoby se můžeme chránit před duchovním onemocněním?

¹⁵ Chceme-li se z toho, co se stalo Judě, poučit, musíme se střežit před duchovním onemocněním. Podobně jako doslovná nemoc totiž může postihnout každého z nás. Vždyť kdo je odolný vůči tělesným žádostem? V našem srdci může zakořenit chamtivost a touha po přílišných radovánkách. Proto musíme pracovat na tom, abychom si ‚ošklivili, co je ničemné‘ a ‚lnuli k tomu, co je dobré‘. (Římanům 12:9) Také musíme v každodenním životě pěstovat ovoce Božího ducha. (Galaťanům 5:22, 23) Když to budeme dělat, nedostaneme se do stavu, který postihl Judu — do stavu duchovního onemocnění od hlavy až k patě.