PELIKÁN
[heb. qa·ʼathʹ].
Překladatelé řecké Septuaginty a latinské Vulgáty ztotožnili hebrejské slovo qa·ʼathʹ s „pelikánem“. Pelikán je uveden mezi ptáky, kteří jsou v mojžíšském Zákoně označeni jako ‚nečistí‘. (3Mo 11:13, 18; 5Mo 14:11, 12, 17)
Pelikán je jedním z největších létavých ptáků; dosahuje délky přes 1,5 m a jeho majestátní křídla měří v rozpětí 2,5 m i více. Má dlouhý, hákovitý žlutavý zobák, pod nímž visí roztažitelný krční vak, který je sotva znatelný, pokud je prázdný. Na zemi se pelikáni pohybují těžkopádně, jsou však zdatnými letci a jejich let je elegantní; vzdálenost mezi hnízdištěm a lovištěm bývá až 100 km. Jsou vynikajícími lovci ryb, a protože mají nohy opatřené plovací blánou, mohou se rychle pohybovat ve vodě.
Když pelikán nahltá potravu, často odlétá na osamělé místo, kde zaujme zádumčivou pózu s hlavou pokleslou mezi křídla a stojí tak nehybně, že z dálky vypadá jako bílý kámen. Pták vydrží v tomto postoji celé hodiny, což odpovídá zádumčivé nečinnosti, na kterou poukazuje žalmista, když znázorňuje palčivost svého žalu: „Skutečně se podobám pelikánovi z pustiny.“ (Ža 102:6) ‚Pustina‘ zde nemusí nutně znamenat poušť, ale jen oblast vzdálenou od míst, kde žijí lidé, možná bažinu. V určitých obdobích se v bažinách v sev. části jordánského údolí vyskytují pelikáni až dodnes. V Izraeli žijí tři druhy pelikánů. Nejobvyklejší je pelikán bílý (Pelecanus onocrotalus), méně často lze spatřit pelikána kadeřavého (Pelecanus crispus) a pelikána afrického (Pelecanus rufescens).
Je zřejmé, že pelikán dává přednost nekultivovaným místům, kde ho nevyrušuje člověk. Tam hnízdí a vysedí mláďata a také tam odpočívá po rybolovu. Má rád osamělá, pustá místa, a proto je v Bibli tento pták používán jako symbol naprosté pustoty. Izajáš předpověděl o Edomu, že tuto zemi vezme do vlastnictví pelikán, a tím symbolicky vyjádřil, že se Edom stane pustinou. (Iz 34:11) Sefanjáš prorokoval, že pelikáni budou pobývat mezi hlavicemi sloupů v Ninive, a tím ukázal, že z tohoto města zbudou jen rozvaliny a že zde vůbec nebudou žít lidé. (Sef 2:13, 14)