POVINNÁ SLUŽBA

Hebrejské slovo pro ‚povinnou službu‘ je seʹvel a souvisí s doslovým či obrazným nákladem, nedobrovolným břemenem či tíživou prací. Může být použito na robotu, tedy na neplacenou nebo jen částečně placenou práci, kterou autorita uloží určitým lidem, například lidem žijícím v konkrétní oblasti.

Když poukazoval na osvobození Izraele z otroctví v Egyptě, napsal žalmista v zastoupení Jehovy: „Odvrátil jsem jeho rameno dokonce od břemene [neboli povinné služby].“ (Ža 81:6; 2Mo 1:11) K nucené práci na různých stavebních projektech odváděl muže král Šalomoun a dosazoval nad nimi přední dělníky. (1Kr 5:13; 9:15, 23) Když si povšiml, že mladý muž Jeroboam tvrdě pracuje, „přistoupil k tomu, aby ho udělal dozorcem nade vší povinnou službou Josefova domu“, tedy nad muži, kteří byli povoláni z kmenů Efrajim a Manasse. (1Kr 11:26–28)

Hebrejské slovo seʹvel je příbuzné s výrazem sab·balʹ, jenž znamená „nosič břemen“. Šalomoun spočítal všechny muže, kteří byli cizími usedlíky v Izraeli, a potom je povolal do služby a 70 000 z nich se stalo nosiči břemen. (2Pa 2:2, 17, 18) „Nosiči břemen“ byli také mezi těmi, kdo se podíleli na práci při rekonstrukci chrámu, kterou o mnoho let později provedl král Josijáš. (2Pa 34:12, 13)

Hebrejské slovo ca·vaʼʹ, jež se často vztahuje na vojenskou službu či službu ve válce, znamená také „povinnou práci“, tedy práci, kterou člověk splácí dluh či odčiňuje vinu. Proto mělo být Jeruzalému řečeno, že jeho „vojenská služba“ se naplnila a jeho provinění bylo splaceno. (Iz 40:1, 2, Rbi8, ppč) Job, který byl v době své zkoušky sklíčený a sužovaný bolestí, přirovnal život k těžké, únavné službě nebo ‚povinné práci‘; kladl si totiž otázku: „Není pro smrtelného člověka na zemi povinná práce a nejsou jeho dny jako dny námezdného dělníka?“ (Job 7:1) S podobnými pocity řekl později Bohu: „Zvětšíš svou mrzutost nade mnou; mám potíž za potíží.“ Čili: „Mám jednu směnu povinné práce za druhou.“ (Job 10:17, Rbi8, ppč) Job měl zřejmě pocit, že Bůh k jeho utrpení přidává jednu novou potíž za druhou. K povinné práci, tedy k nedobrovolnému břemenu, přirovnal Job také dobu, po kterou je mrtvý člověk v šeolu; vyjádřil však naději na vzkříšení. (Job 14:14)