Pohleďte, činím něco nového. Nyní to vznikne. Poznáte to, či snad ne? Skutečně povedu cestu pustinou, řeky pouští.

(Izajáš 43:18–

Jehova však nyní chce, aby ho jeho služebníci oslavovali na základě ‚něčeho nového‘ — něčeho, co sami zažijí. To se týká nejen jejich vysvobození z Babylónu, ale také jejich zázračné cesty domů, při níž půjdou možná přímější trasou přes poušť. V této suchopárné krajině jim Jehova vytvoří „cestu“ a vykoná mocné skutky připomínající to, co pro Izraelity udělal v Mojžíšově době — ano, v poušti nasytí ty, kdo se budou vracet, a uhasí jejich žízeň skutečnými řekami.

19. V jakém ohledu ostatek duchovního Izraele a jejich druhové chodí po ‚Cestě svatosti‘?

¹⁹ Podobně byl v roce 1919 osvobozen z babylónského zajetí ostatek duchovního Izraele a vydal se na cestu, kterou mu Jehova připravil, na ‚Cestu svatosti‘. (Izajáš 35:8) Na rozdíl od Izraelitů nemuseli jít spalující pouští z jednoho zeměpisného místa na jiné a jejich cesta neskončila po několika měsících příchodem do Jeruzaléma. „Cesta svatosti“ vedla ostatek pomazaných křesťanů do duchovního ráje. Oni na ‚Cestě svatosti‘ zůstávají, protože ještě stále musí procházet tímto systémem věcí. Pokud po této cestě půjdou i nadále, tedy pokud budou zachovávat Boží měřítka čistoty a svatosti, zůstanou v duchovním ráji.